Gweny komentáře u knih

Krátké ale velmi "úderné" povídky. S některými jsem se ztotožnila, některé mě pobouřily, některé rozesmutnily. Ale to je jen obrázek toho, že mi kniha nepřijde lhostejná.
Autorka se zabývá tématy, která jsem ve společnosti stále ještě tabu, tématy, která možná jednou nastanou... používá přitom krátkých vět, souvětí najde čtenář málokdy. Ale s o to větší naléhavostí pak danou povídku čtete.
A poslední povídka? Advent, konec roku? Krásná paralela - dnes ráno jsem knihu dočetla a dnes je taky první adventní neděle.

18 27.11.2022

Měla bych začít číst anotace ke knihám. Pak bych možná nedělala takové chyby.
Tohle dílo z ruky světoznámého Kena Folletta bylo první, které jsem od něho přečetla a vážně mám teď chuť zbavit se všech ostatních, které doma mám.
Myslím si, že snesu hodně, mám přečtených několik knih z historie koncentračních táborů, ale tady jsem ty ledabylé krutosti nemohla zkousnout.
Vojenský slovník mi taky nic neříká a všechny postavy v knize mi byly silně nesympatické.
Dočetla jsem to jen proto, abych věděla, kdo zvítězí a asi jsem doufala v konec, který bude reálnější a ne v přeslazenou romanťárnu, která celý příběh zakončila.
Ne, tohle opravdu nebylo nic pro mne.

18 24.11.2022

Po dlouhé době kniha, která mi zase ukázala, že mít očekávání a dělat si falešné domněnky, je zcela špatné. Čekala jsem smutnou knihu, plnou utrpení a asi i anděle a lidskou bídu.
Ale dostalo se mi srdceryvného příběhu, který by si nezavdal s ledajakou detektivkou. Sice nebylo těžké odhadnout hlavní podezřelou a i konec se dal očekávat, ale přesto byl příběh napínavý a plný nečekaných zvratů a rozuzlení.
Posledních cca 60 stránek jsem četla jak šílená, zase jsem ponocovala, jen abych věděla, jak příběh Buda skončí. Neusnula bych pár stránek před koncem...
Příběh je chvílemi náročnější, než si člověk zvykne na autorův jazyk a styl vyprávění. Taky chvilku trvá zorientovat se. Příběh se pak plynule odvíjí dál a nejen po hlavní lince, ale i po těch vedlejších.
Slzička mi párkrát ukápla, tak moc pro mne bylo čtení emotivní. Jsem nesmírně šťastná, že mám knihu ve své knihovně, protože jednoho dne ji otevřu znovu. Okouzlila mne tak, jako nemnoho jiných. ️

27 03.11.2022

"Každý má na světě své místo a hraje svou roli. Nejde to jinak. Je potřeba si stvořit vlastní malé nebe. Vnitřní taneční sál, po němž bude vířit v šíleném tanci radostí, že vůbec žije." (s. 54)

Silná kniha se silným příběhem, jehož čtení někdy zapříčiní v člověku nezměrný pocit zoufalství a bezbrannosti. Kde byl Bůh? A kde byl člověk v koncentračních táborech?! Nikdo neví, nikdo nedokáže říct. Ale je překvapivé, že u v těchto podmínkách se rodily děti a některé z nich i přežily.

Čtení tohohle románu pro mě bylo obtížné, ale je pravda, že díky střídání kapitol z minulosti a "současnosti " naší vypravěčky, byl příběh jaksi snesitelnější. Ze začátku pro mě bylo jaksi nepřehledné, kdo je kdo apod., ale dokázala jsem se rychle zorientovat a i když mi přečtení knihy trvalo tak dlouho, není den, kdy bych si na její téma nevzpomněla. Ke konci už se mi obrazy z ní promítaly i ve snech, takže jsem nyní opravdu ráda, že ji mohu přečtenou odložit a nechat příběh žít svým vlastním životem.

Nečetla jsem sama, koupila jsem ji partnerovi - a světe div se, od základní školy jeho první přečtená kniha, do které byl úplně ponořený a vždy pak zaujatě dohledával další a další informace o Elonovi, Tesle, Space X atd. Tím svým nadšením mě tak nakazil, že si snad tu knihu přečtu také. :)

20 07.10.2022

"Ale tak to asi je, že člověk touží po štěstí, a teprve při pohledu zpátky si uvědomí, že šťastný vlastně byl." (s. 23)

Čekala jsem všechno, ale tohle opravdu ne. Takhle silný příběh dvou žen, který se nakonec protne. Kde zvítězí lidskost nad systémem. Kde ze všeho nejvíc záleží na zachování si vlastního sebe-vědomí. Protože pokud i to ztratíte, stanete se jen bezduchou loutkou na největším divadelním jevišti světa.
A vlastně to není nic těžkého. Stačí zasít do lidských srdcí strach. Tak moc mi to připomíná uplynulé dva roky - a strach, který ovládl 99% společnosti. To 1%, které od začátku chápalo situaci, bylo vnímáno jakožto smyslů zbavené. A pak se to procento začalo zvětšovat.

"Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné zdi postavíš jen z nových cihel." (s. 229)

To, že se společnost mění, vyvíjí, tomu nelze zabránit, i když žije v domnělé svobodě. Smutný fakt je ale ten, že se ze svých chyb jen málokdy dokáže poučit. Jak lehko zapomínáme a užíváme stav, jaký je nyní...

Tahle kniha člověka donutí se zamyslet. Nad tím, co se mohlo stát, a někde ve světě třeba i stalo nebo stane... Přečtěte si ji, nebudete se od ní moci odtrhnout, protože vás svými ostrými a dlouhými drápy stáhne a už nepustí.

91 04.10.2022

"Psím posláním rozhodně není chápat, co lidé chtějí, protože to se pochopit nedá." (s. 282)

Po delší době kniha, u které jsem při čtení prolila potoky slz. Psí poslání mám ještě v živé paměti, ovšem nečekala jsem tak emotivní začátek (v podstatě mě dostala do kolen hned třetí kapitola).
Už jsem v knize nenacházela tolik vtipných scén, jako v té předchozí. A přesto jsem i navzdory bolesti v hrudi četla dál, slzy neslzy.

"Psí jsou andělé, které nám posílá Bůh, aby nám pomáhali." (s. 300)

Mívala jsem psa, 14 let. Taky to byl voříšek. A můj největší kamarád v raných školních letech, kdy jsem neměla žádné kamarády. A i když spolu už 11 let nejsme, zatím jsem si nenašla cestu k jinému. Snad jeden na druhého taky čekáme, až nám bude souzeno být opět spolu.

"V podstatě platí pravidlo: dobrý člověk je ten, kterého zbožňuje pes." (s. 283)

No, nebudu ten komentář protahovat. Pokud milujete zvířata, přečtěte si oba dva díly. Ale mějte po ruce vždy dostatek kapesníků.

27 02.10.2022

Milý a oddechový román z českého prostředí, z jedněch z našich nejkrásnějších hor. V Perninku jsem loni strávila krásný den se svou kamarádkou, takže pro mě kniha byla milou vzpomínkou. Kousek od Ledče zase bydlím.
Příběh se četl dobře, nebylo těžké vidět kolem sebe takové Petry, Mirky, Niny i Kamily. Škoda, že víc prostoru nebylo věnováno sestře, její styl komunikace byl vážně skvělý. :-D
Nicméně ani tak nejsem zklamaná. Kniha splnila svůj účel. Chvíli mě dostala z reality do svého děje, abych mohla jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, čeho všeho jsou lidé schopní.
Nicméně příběh končí...
Ale to už si přečtěte sami. Nemějte od knihy vysoká očekávání a budete překvapeni. :-)

38 26.09.2022

"Bůh nesesílá mráz podle toho, jak jsou lidé oblečení." (s. 72)

Přesně tak, jak to Luca do Fulvio umí, je vystavěn i tento román na nesmírném množství protikladů - láska a nenávist, přátelství a nevraživost, něha a krutost, zaujetí a lhostejnost... Mohla bych pokračovat.
Jeho knihy, stejně jako tato, jsou plné krutých scén, které ale jako mávnutím kouzelného proutku dokáží přejít v romantické chvilky naplněné něhou a sladkými slůvky a činy.
Jeho hrdinové a hrdinky jsou popsáni uvěřitelně, život se k nim vždy v pravou chvíli otočil zády, aby v sobě mohli najít vnitřní sílu a stát se někým jiným, někým, kým se už dávno narodili.
Vlastně mě to vede k zamyšlení, že tohle je předobraz pro nás všechny... Teprve v tom nejhorším marastu zjistíme, kdo doopravdy jsme.

"Nikdy nikomu nedovol, aby v tobě vyvolal pochybnosti o tom, jakou máš cenu..." (s. 184)

Knihu jsem dlouho nechávala nepovšimnutou v knihovně a jsem šťastná, že její čas nadešel. Užila jsem si čtení, i když ty kruté a negativní scény mi zastavovaly dech a přiváděly husí kůži po celém těle. S čistým srdcem můžu ale knihu doporučit.

37 13.09.2022

"Když piješ čaj... pij čaj." Momentálně největší poučení pro mne.

Krátká zamyšlení a hlavně nádherné ilustrace. Jen tak, pro chvíle relaxace, nebo momenty, kdy se potřebujete vší silou odrazit ode dna, dostat se z balastu, ve kterém se zrovna nacházíte - v tu chvíli může být knížka velkou motivací - ostatně to sám píše autor v doslovu. Připomíná mi to knihu Chlapec, krtek, liška a kůň, je stavěná na stejném principu a mně osobně se líbila ještě o trochu více.

36 15.08.2022

"Měřítkem člověka je, zda umí milovat". (s.368)

Ráno po probuzení jsem číst začala a pár minut před půlnocí jsem knihu zavřela, když jsem se slzami v očích dočetla poslední řádku. Mezitím jsem samozřejmě obstarala standardní nedělní domácí práce...
Původně jsem si knihu vybrala do čtenářské výzvy, protože autorka je o 22 let starší, než já, ale teď jsem šťastná, že se mi příběh dostal do rukou.
Často v něm bývala místa, kdy se mi z očí koulely po tvářích slzy. Tak moc jsem se sžila s Rachel i Andym. Dokázala jsem pochopit jejich jednání, dokázala jsem nejdřív souhlasit s jedním, pak s druhým. Stála jsem nad nimi a vše sledovala zvenčí... Kéž bych toho byla schopná i ve svém životě. Jen se povznést nad situace, kterými procházím, pochopit je, přijmout je a jít dál.

Knihu jsem zakoupila na bazaru a pobavilo mne, že čtenář či čtenářka přede mnou v ní opravovala stylistické i pravopisné chyby. To mě nikdy nenapadlo a je pravda, že v některých knihách by jich bylo spoustu. Ovšem tady jsem narazila snad jen na 3, což je na 400 stránkách zanedbatelné množství..

Knihu můžu s čistým srdcem doporučit těm, kdo mají vyřešené vztahy - se svými rodiči, přáteli, bývalými i současnými partnery... Ostatní budou v knize hledat podobenství se svým životem a bude to znamenat buď slzy nebo vztekem odhozenou knihu, případně něco rozbitého. A nebo se na vše můžete podívat z výšky a vzít si z příběhu inspiraci.

33 01.08.2022

"Život přece funguje tak, že správné nemusí být nutně to, co správné je, ale to, co za správné prohlásí ten, kdo rozhoduje." (s. 290)

Upřímně, boom kolem téhle knížky jsem úplně nepochopila. Tolik nepravděpodobných setkání, tolik štěstí v kartách, které autor Alanovi nadělil, je opravdu neuvěřitelné. Ze začátku se to četlo skvěle. Současná linka mě bavila, ovšem ta z minulosti.. teď, když se na východ od nás děje to, co se děje, byl děj vskutku skličující.
Lidé umírali, jakoby se nechumelilo. Ach ten severský suchý humor... A je to vážně ještě humor?
Jo, uznávám, mělo to spád a čtenář se při čtení nemá šanci nudit. Podobnost se Švejkem či Forestem Gumpem čistě náhodná?! No nevím...
A za další připomínku nemůže autor nýbrž práce na české straně - tolik překlepů jsem v knihách už dlouho nezaznamenala.
Takže, suma sumárum, to hodnocení jen za současnou linku i když Soňa i Never Again ji zase udělali mnohem bláznivější..

46 31.07.2022

"Základ je, že každej šéf je vůl. To tmelí jeho zaměstnance. Nejhorší je, když se šéf chce s podřízenejma kamarádit. Správnej šéf je smířenej s tím, že je vůl, a vo co smířenější, vo to lepší soubor má." (s. 218)

Kniha s názvem moc společného nemá, spíše vůbec nic. Název ale upoutá mnoho pozornosti.
Jsou to vlastně dvě povídky jakoby ze života. Nenadchnou, neurazí, člověk si při jejich čtení zpříjemní cestu vlakem nebo horké letní odpoledne. Prostě nad tím moc nepřemýšlejte a bavte se. Tak zní moje rada.

26 17.07.2022

Lucii jsem vždy vnímala jako ženu, která je v mnohém výjimečná a odlišná od ostatních ve své branži (vždyť kdo vyrábí andílky a růžence, aby je pak prodal a koupil za ně něco, co druhým zkvalitní život?). Někdy na mne na Instagramu vykoukne nějaký ten příspěvek, kde se doširoka usmívá, když má vedle sebe svého partnera. Pobavil mne příběh, jak se seznámili. :-)

Nicméně kniha pro mne byla takovým milým a něžným pohlazením. I když Lucie vypráví o tom, co ji v životě způsobilo hlubokou bolest, přesto neztrácí nic ze své noblesy a člověku se chce plakat s její zraněnou duší, chce ji obejmout a alespoň vrátit trošku té lásky, kterou ona věnovala a stále věnuje druhým.

"Vnucené dobro nikdy nemůže vynahradit to, co si každý musí prožít a vydobýt sám. Překonat vlastním úsilím veškerá protivenství, jen to přináší sebedůvěru a pocit pravého uspokojení. Jinak člověk za chvíli začne vnímat dobro jako samozřejmost a pak i jako břemeno." (s. 92)

Kniha je také vzpomínkou na čas strávený s lidmi, kteří už prošli za duhový most a v neposlední řadě v ní čtenář najde i sebereflexi Lucčiných skutků.

30 07.07.2022

Dlouze jsem přemýšlela, co o téhle útlé knize vlastně napsat. Jedná se o takovou malou encyklopedii o všem, co může čtenáře ke stromům napadnout - množení, choroby, výživa, funkce jednotlivých částí stromu atd...
Napsáno tak, aby tomu porozuměl i laik. Přesně toho si na knihách Petera Wohllebena cením nejvíce. Po přečtení téhle knihy se zase na svět stromů dívám jinak.

26 04.07.2022

"Když jdu na pole nebo do sadu, říkám si: nic neslibuj, zapomeň na včerejšek, nemysli na zítřek, vlož upřímné úsilí do každodenní práce a zde na zemi nezanechávej stopy." (s. 222)

Malá kniha svou velikostí, velká tím, co obsahuje. Nenechala jsem se odradit úvodními kapitolami, ani počítáním úrody rýže a ozimu. Nehledě na materiální obsah knihy jde spíše o přesah toho, co nazýváme zemědělstvím. Nic na světě se neděje bezdůvodně a život není jen cesta ke smrti. Je to prostě cesta.
Pan Fukuoka přišel v naší době s myšlenkou, kterou naší starověcí předkové znali, ale pro nás se stala jen legendou, na kterou jsme povětšinou dávno zapomněli. Během čtení mi došlo, že život na Zemi je vlastně jeden velký koloběh, spirála... Ať už se podíváme na cokoliv do historie, vždy dochází k opakování toho, co už lidstvo prožilo. Čím dál víc lidí se dnes opět stěhuje z měst na venkov, zakládají vlastní zahrádky, hospodaří v souladu s ročními cykly a žijí ze sezónních surovin. Život je o zkušenostech. Nemohu odsoudit něco, co jsem sama nezkusila (přesně proto vím, že život ve městě není nic pro mě).
Nenechte se ale zmást. Kniha není jen o zemědělství, pěstování obilí, ovoce a zeleniny. Je v ní mnohem víc.
Trvalo mi několik měsíců, než jsem ji rozečtenou opět vzala do rukou, ale pak jsem ji přečetla běh jediného odpoledne. A vím, že to určitě nebylo naposledy.

26 19.06.2022

Ac čtvrtá v sérii, pro mne první čtená, aniž bych na začátku měla tušení, že neexistuje sama o sobě, nýbrž je pokračováním předchozích děl.
Autor nám předkládá krásnou knihu o jaru, kde spojuje mnohé - náboženství tak, jak ho známe dnes, ale i moudrost našich předků, Keltů, Slovanů, Germánů, kteří žili v souladu s Matkou Zemí. V souvislostech, které nám autor předkládá, vidíme a snad i pochopíme mnohé. Ať už to je nástin pradávných rituálů, použití bylinek, návštěva magických míst, legendy, které snad mají pravdivé jádro a i kdyby neměly, záleží především na tom, v co/koho my sami věříme.
Začtěte se do téhle krásné knížky a nechte svou fantazii toulat se po místech, která tu jsou zmíněná. Dostanete se tam, aniž byste opustili vyhřáté místečko v křesle.

19 19.06.2022

"Nejzákeřnější podstatou zla je, že mívá často tvar tak laskavou či blízkou, že člověka nenapadne z něčeho ji podezřívat." (s. 93)

Klobouk dolů před tím, jakou si autorka musela dát práci při shánění veškerých pramenů pro vytvoření tak obsáhlého románu, pokud chtěla, aby vycházel z pravdivého základu.
Často jsem mívala husí kůži a zažívala pocit vděčnosti za to, že jsem se narodila až po změně režimu. I díky téhle knize se mezi mnou a otcem poprvé otevřelo téma omezeného života v komunistickém světě. Ano, ta debata byla velmi plodná, stejně jako čas strávený na mnohasetstránkovým příběhem Bílé Vody.

Kniha je zároveň plná různých mouder, která v člověku v tu pravou chvíli zažehnou nové myšlenky.. "Aby se člověk osvobodil, aby mu narostla křídla, musí se nejdřív octnout na samém okraji propasti." (s. 429) což dává smysl. Nejen tenhle výňatek, ale i mnohé další.

Nyní jen doufám, že osud Mariahilf nepostihne stejná turistická mánie, jaká postihla Žítkovou po předchozím autorčině románu.

64 16.06.2022

Kniha, která ve mně budí rozporuplné pocity. Četla jsem toho o ní mnoho a dlouho trvalo, než se mi dostala do rukou. Teď, po dvou dnech čtení, jsem došla až na konec, a nevím, co si o ní myslet. Příběh je zpracován nesmírně poutavě, není to jen klasické vyprávění, opravdu částečně připomíná nějakou diplomovou práci. Semtam jsem se trochu ztrácela v časové odlišnosti některých kapitol, ale to bych autorce prominula.
Nicméně cosi ve mně se bouří a křičí, že takovýto obraz si Bohyně nezasloužily. Nerozumím tomu.
Nechci nikoho soudit. Autorka pojala knihu jako román a tak bych jej měla brát, jen nechápu, proč mi to nejde a to za mě nikdo nerozhřeší.

Tahle kniha je jedno velké WOW pro někoho, kdo je nepolíben tantrou, erosem i ostatními myšlenkami a sex jsou pro něho jen pouhá 2%, která zná z médií. Jana Mašková Zimolová shrnula popis knihy z mého pohledu naprosto brilantně.
V tomhle tématu jsem opravdu jen ten 2% znalec a svět, který se mi díky Sofii nyní otevřel, je najednou plný barev, zvuků, chutí, které jsem dříve neznala. Jakobych ještě před pár dny žila v černobílém světě, který ze dne na den dostal nový rozměr.
Děkuji jak Sofii za tuto knihu, tak i ženám, které jí přeložily do češtiny a všem, kdo chtějí sex posunout na vyšší úroveň ji mile ráda a bez uzardění doporučím - ať už se jedná o muže nebo o ženy. Protože tahle kniha může zprvu působit tak, že je zaměřená jen na ženy, ale je to jen iluze. Sofie se věnuje jak ženám, tak i mužům a o to víc se té knihy cením.

27 25.04.2022