grimik komentáře u knih

Moje noční můra v thrillerech a detektivkách se dočkala zhmotnění i u Chrise Cartera a rovnou za to snižuji hodnocení na 3, ačkoliv jinak jde o celkem dobře napsaný thriller. Je mi líto, ale pokud nejde o sci-fi nebo fantasy, tak blábolení o mimosmyslovém vnímání a paranormálních aktivitách, které na rozdíl od reálného světa v této knize skutečně fungují i mimo hlavu média :))))) , prostě nezkousnu. Tím si to u mě rozhází jakýkoliv autor. Budu doufat, že si tím Carter definitivně vybral svou slabou chvilku a v dalších dílech žádný Vlasta Plamínek nebude otravovat, však mám koupeno ještě dalších 8 dílů.
Jinak jak jsem psal výše, ostatní kvality srovnatelné s jedničkou. Téměř jako přes kopírák. Což mi zatím (teprv 2. díl) vůbec nevadí, ale v budoucnu bych kvůli tomu mohl celou sérii předčasně ukončit.

5 27.05.2021

Surová a sugestivní výpověď o životě německých dětí z Východního Pruska, v letech těsně po skončení války. Tedy v době,, kdy zůstaly uvězněni v prostředí které je ignorovalo a nenávidělo, kde neměly místo a kde se staly nežádoucím odpadem ve své rodné vlasti. Odosobněný způsob vyprávění ještě zvyšuje pocit marnosti a zmaru. Kniha, ve které není takřka nic dobrého, přesto je krásná.

6 14.05.2021

Co dodat, byl to Remarque, tady nebylo pochyb o tom, jak moc dobrá kniha bude. Způsobem, jakým autor otiskl tuto retrospektivní lovestory na pozadí dopodrobna líčených politických kulis v Evropě, kterou postupně zachvacuje stín nacismu, to jak moc se věnuje filozofickým úvahám, to vše mi hrozně moc připomínalo Kunderu, a ani nevím proč. Takové házení hrachu na zeď...velká oběť na oltář lásky, kterou nečeká žádný úsměvný konec, a kterou doba smetla z povrchu Zemského ve všech jejích iluzích a přesto vše bylo tak důležité pro těch samotných pár okamžiků.

13 10.05.2021

Přistupoval jsem k této sérii už opravdu skepticky, protože naprostá většina thrillerů a detektivek co jsem četl, jsou průměrné a slátané blbůstky, plné nepodchycených nelogičností, přehánění ad absurdum, špatného psaní a nesmyslně natažené délky. No tak jsem se mýlil a po několika přešlapech do vod "amatérů", kteří nevím proč, jsou navzdory svému neumu v červených číslech na Databázi knih, jsem narazil na sérii, která stojí za to. Minimálně její první díl. Moc pěkně vystavěná zápletka, na thriller akorát délka. Musím se přiznat, že tady jsem do vyslovení jména záporáka úplně tápal a byl překvapen, ačkoliv právě často trpím nad knihami tohoto typu opakem, tedy že musím pročítat stovky nudných stran, i když jsem si dávno jist závěrem. Navíc Carter prokládá děj postupným odhalováním života a charakteru hlavních postav, a to v míře tak akorát, aby kniha nepřestala bavit a rychle se zas vrátí k ději. Nejde tedy o úplně povrchní záležitost, pokud jde o postavy, s nimiž se ostatně bude čtenář setkávat ve více než desítce dalších dílů. Teď se na chvíli vrátím k pro mě zajímavějším/vážnějším knihám, a pak zkusím pro odlehčení další díl a uvidíme. Zatím, v rámci žánrových jednohubek, hodně dobré.

17 10.05.2021

Do 5* tomu stále chybí zatraceně mnoho. Posun k lepšímu zde od Mrtvé ryby rozhodně je, autor už ve mně dokázal vyvolávat pocit atmosféry prostředí a let, ve kterých se příběh odehrává, ale i zde je první, více než polovina knihy jen nudným balastem, kde se neděje téměř nic a zajímavých momentů je zde jako šafránu. Pak už čtivost i napětí stoupá, leč od poloviny je znám jeden pachatel včetně prakticky celé jeho motivace a nelze snad nevědět, jak bude tato linie končit. Takže, ač je v závěru tempo překotné, vlastně již nemá co překvapit. Přesto je Tichý zabiják přeci jen lepší než první díl, ale stále váhám, zda to je aspoň na 4*. Chvilkami bych to knize dal, ale vždy se z poza rohu objeví ten šotek a křičí na mě: "Ale, vždyť bylo již v polovičce knihy odhaleno 3/4 otázek, které z celého příběhu vyvstávají a byl jsi nucen to přesto číst dál, téměř dalších 300 stran. Záživných, dobrých, ale nepřekvapivých stran. Vážně tomu chceš dát tolik?" - A já si řeknu, no jo, nesmysl, a ihned koriguji své hodnocení na 3.444. No a vzhledem k dosavadní spokojenosti a tomu, že další díly autor ještě o 50 stran nafoukl (a předpokládám, že hlavně o další nudnou omáčku), se sérií končím a vrátím se, leda až další díly padnou do sakra výhodného výprodeje.
EDIT: s odstupem reviduji své hodnocení o +0,001 a tudíž po zaokrouhlení přeci jen zvedám ze 3 na 4. Po dočtení jsem byl zkrátka jen velmi iritován nevyváženým vztahem počet stran vs chvíle, odkdy byl znám pachatel, která pro mě přišla moc brzy.

2 17.04.2021

Příběh mladé německé dívky, žijící v omámení národním socialismem, která se zamiluje skrze sílu slov do mladého němce - nepřítele říše, vězně v koncentračním táboře Sachsenhausen. Příběh, kde nereálnost a nesmyslnost mnoha událostí z pohledu reality doby není důležitá, neboť jde o příběh lásky, kde válka a koncentrační tábor jsou jen koloritem zesilujícím emotivnost. A příběh je to moc hezký a moc mě dojal, mnohé zvraty jsem opravdu nepředpokládal. Knihu jsem zhltl jako jednohubku na dva večery, tedy spíš dvě jednohubky. :) Jako lovestory je to pecka, jako kniha obecně, se vším, co k tomu patří, jde o lehký nadprůměr. Čili dávám mezi a to 4*.

5 07.04.2021

První díl byl pro mne lehkým zklamáním. Očekával jsem víc, ale jde o průměrnou detektivku, i když z historicky zajímavého období i prostředí. Autor ve mně ovšem nedokázal svým popisem fakticky navodit pocit, v jakéže době se nacházíme. Popis prostředí prostě vázne, a omezuje se na děsně otravný místopis. Hlavně v první polovině knihy snad není věta, která by neobsahovala název nějaké ulice nebo čtvrti, ale ani jedno slovo o tom, jak ono místo vypadá, aby si ho čtenář představil. Díky všem těm strasse sem, strasse tam, se vše stává až nepřehledné. Samotná zápletka je snadno vytušitelná dopředu, neustále jsem o několik kapitol dříve věděl/tušil, jak se děj bude odehrávat a z koho se co vyklube. S blížícím se koncem bych řekl, že kvalita roste, v poslední čtvrtině knihy už bych snad knize i hodnocení vylepšil. Doufám tedy, že si druhý díl udrží tu rostoucí kvalitu a podle něj se rozhodnu, zda budu v sérii dál pokračovat.

10 06.04.2021

Ani nějak nemám potřebu, komentovat po všech stránkách téměř dokonalé dílo. Dvojka, zdá se mi jazykově i dějově ještě vymazlenějším pokračováním prvního dílu. Snad jen drobný detail. Cca od stránky 400, bylo to s příchodem kapitoly Wojtek, se změnil styl autorčina psaní. A to tak, že to doslova upoutá pozornost a nejsem sám, kdo si toho všiml. Změní se slovoskladba, sloh, styl, snad i poměr vyprávění a přímé řeči, a těžko říct, čím to je. Není to jen jistou změnou mentality a projevu postav, které se v čase uplynulých několika desetiletí vyvíjí a jsem rád, že i to je v knize věrohodně zachyceno. Je to něčím na straně autorky. Jakoby dospěla do období let válečných, které již vnímá jinak. Jakoby životem za monarchie a první republiky sama žila spolu s postavami, ale najednou jde jen o z venčí popisovaný souhrn událostí, které se jí z Těšínska podařilo z oné doby sesbírat a mimoděk tam zapasovat i své postavy. Přesto skvělé, jen by mě zajímala odpověď paní Lednické, kdybych se jí na toto zeptal. :)

21 04.04.2021

Čekal jsem survival, boj o přežití, gradující napětí a překvapivý zvrat nebo aspoň toho běsnícího záporáka, zkrátka něco z toho, co vyplývalo z anotace. Dostal jsem ale dobrodružné sjíždění řeky, popis přírody, desítky stran o sbírání borůvek a chytání čudel v potocích, jeden zpackaný zločin a jednu neschopnost se domluvit, kvůli čemuž přeci jen někdo umře, příběh kde nic nepřekvapí, nic se nestane, napětí negraduje, délka už tak krátké knihy je natahována flashbacky hlavních postav do své minulosti a ještě to autor utne o dvě kapitoly dřív a nazdar. No, otevřelo mi to ústa v němém úžasu. Tak nazdar u dalších špatných knih.

5 03.02.2021

Nějak k této knize nevím, co napsat. Tématicky mi je určitě blízká. Linka Davida i hodně dobrá, oproti tomu dějová linie Signe trochu nezáživná, ale jako celek se to vyvažovalo. Co mi ale vadilo je, že kniha tak nějak spěje od nikud nikam, nemá cíl, na konci prostě vyšumí tak náhodně, jako jsme na náhodných místech do dějů uvrženi. Pod určitým úhlem pohledu jsou i 3* moc.

3 23.01.2021

Nikdy jsem neviděl celý film, někdy v dávné minulosti jsem ho tak nějak proskákal a nejen, že mě nezaujal, i na mě některé scény působily komicky. Nikdy jsem nečetl horory. Nikdy jsem také nečetl Kinga. Toto je teprve druhá Kingova kniha, kterou jsem přečetl. První byl nový Ústav. Myslím, že rukopis Kinga je znát, ať jde o knihu přes 40 let starou nebo horkou novinku. A jsem asi rád, že jsem film vlastně celý neviděl, protože to, co v knize jest působivé, si neumím na plátně moc představit, že by vyvolalo stejný efekt. V rámci žánru musím autorovi uznat opravdové kvality a musím hodnotit za plné. Myslím, že si ještě pár knížek od Kinga zkusím.

8 23.01.2021

Tato kniha mě opravdu mrzí. Mrzí mě, že jsem ji podpořil svými penězi. Ale popořádku. Je s podivem, že se mi kniha četla dobře, a i přes zásadní výhrady jsem neměl chuť ji odložit. Předně, forma psaní ve třetí osobě přítomného času není zrovna můj šálek kávy, ale nějak mi to zde tolik nevadilo jako jinde. V knize je dán obrovský prostor úvahám a pocitům ústřední postavy Antona Starzmanna, které zabírají snad víc místa než samotný děj knihy. Až do konce jsem se nezbavil pocitu, že čtu něco snového, něco, co se snaží být nad příběhem samotným, jenže tohle umí Anthony Doerr a mistrně to uplatnil ve Světlech, která nevidíme, Olivia Hawker tímto uměním rozhodně nevládne, a z jejího pera to zkrátka nefunguje. Opravdu nedokáže přimět ke vnímání nějakých hlubších sdělení, protože žádná nejsou. Jsou jen otravné, všudypřítomné myšlenky a pocity Antona a neustálé odkazy na Svaté písmo. Aby toho nebylo málo, někde před polovinou knihy se děj několikrát točí ve stejné příběhové smyčce, kdy si člověk uvědomí, že již potřetí věnuje 20 stránek prakticky stejnému ději, jak Anton někam něco nese, a při návratu se něco stane, z čehož vznikne nějaké ponaučení pro něj i jeho blízké...to všechno je jen záměrné natahování románu, který by mohl být o 150 stránek kratší a i tak by to bylo na hraně autorčiných schopností psát. Své hranice by měla respektovat, žádný velký literát tedy rozhodně není. Až dosud bych byl rozhodnut, zařadit knihu do jasného průměru a to proto, že mě vlastně nepřestala bavit a Anton byl zkrátka sympatická postava, kterou nejde nemít rád a nechovat k němu hluboký respekt.
Pak, někde za polovinou knihy ale přišlo něco, co se zkrátka do knih dostat nesmí.
Věřím tomu, že příběh Antona Starzmanna, dobrosrdečného, bývalého mnicha, který se stal otcem a zaopatřovatelem své nové rodiny, a byl váženým a statečným člověkem ve své době a na svém místě, je inspirován skutečným životem Antona Starzmanna tak, jak autorka v doslovu uvádí, a že jej, až na drobné, záměrné úpravy ve prospěch příběhu, ponechala tak, jak jí byl zprostředkován. Ovšem stavět téměř polovinu knihy na událostech, které se fakticky nikdy nestaly a stát nemohly, je prostě neuvěřitelné selhání při ověřování reálií. Na sklonku roku 1943 opravdu nikdy Česko nepovstalo a nezabralo si zpět Chebsko a nevysídlili Německé obyvatelstvo! To snad i úplný ignorant, co má elementární znalost průběhu 2.světové války, musí okamžitě dešifrovat jako kachnu, i když mu to vypráví přímí potomci samotného Antona! A dobrých pár desítek stran je věnováno právě pomoci nebohému, rebelskými Čechy odsunutému obyvatelstvu z Chebska. No to mě dloubni! Do konce knihy jsem si říkal, že autorka zkrátka do příběhu potřebovala něco dramatického, tak si část událostí opravdu vymyslela, a asi bych to tak i lépe přešel, ale ona tuto nesmyslnou událost zmíní i v doslovu, kde právě poukazuje na všechny své drobné odchylky od reality a jak to bylo skutečně. Tím v podstatě, případnému, neznalému čtenáři, vštěpuje do hlavy naprostý faktografický blud. A za tohle knize ještě jednu hvězdičku strhávám, trvám na tom, že něco takového se stát při vydávání knihy nesmí a proto mě mrzí tato koupě.

10 23.01.2021

Jednoduchá sci-fi jednohubka, která měla na to být skvělou povídkou, ale rozhodně neměla potenciál na skvělý sci-fi román na více než 300 stranách. To ji sraží do úplného průměru, ne-li lehce pod. V tomto rozsahu je to zdlouhavé, střední pasáž jakési "roadmovie" je až zoufale nudná. Akce, v kontrastu se snahou o nějakou hlubší myšlenku, popisována doslova tím nejjednodušším způsobem. Ale jak píši, jednoduchá sci-fi jednohubka, která se dá skousnout za jeden až dva večery a rozhodně nijak nezatíží mozek nějakým přemýšlením, to by zde bylo úplně zbytečné. Jen by to mohlo být... ještě kratší, no.

3 18.01.2021

Stejně jako před rokem Hana a před půl rokem Tiché roky, i Slepá mapa mě doslova nadchla. Nádherné čtení. A musím říct, že ač autorky prvotina, považuji ji ze všech třech i za nejhezčí.

27 28.12.2020

Narovinu, toto byl můj první King. Vždy jsem měl za to, že jeho tvorba je něco, co jde mimo mě a nevěnoval mu pozornost. Vyzkoušel jsem a jsem nadšen tím, jak King umí psát a pracovat s napětím. Je to opravdu profík. Kniha se mi opravdu líbila, snad jen, že s blížícím se koncem pomalu atmosféra řídla a ne naopak. Už hledám dalšího Kinga po kterém sáhnu.
Vadilo mi, kolik opravdu děsných chyb uniklo do tisku.

13 25.11.2020

Čas od času se mezi knihami objeví Kniha. Ta Kniha. Teď zrovna se to stalo téměř přesně po roce od chvíle, kdy mě zasáhla jiná (Světla, která nevidíme) a ani v tomto případě jsem to nečekal. Má nevysoká očekávání však byla zašlapána v prachu uliček Barcelonských, kam jsem byl vtažen a za ruku veden samotným Laínem Coubertem, nucen vše prožít s ním až do poslední strany, po níž jsem podvědomě sahal po další, která však již nepřišla.
Magická kniha přináší magický zážitek z jejího čtení, zůstane v srdci a neustále s Vámi je i poté, co ji odložíte.
Kniha o knihách, o lásce, o lidských nitrech a bolesti, která nikdy nepřebolí.
To všechno je Stín větru, a vůbec není potřeba se odvolávat na její povrchní kvality, jako je skvělý sloh, brilantní skladba vět a výběr slov, maximální čtivost, schopnost udržet přehlednost v ději i přes velký počet postav a jejich prolínání dějovými linkami Juliána a Daniela. To, že Zafón tohle všechno umí je již naprosto jasné, ale tím, že umí knize vdechnout duši, tím je výjimečný a pro mě je to teprve druhá kniha, která se dostala na metu nejvyšší, do mého srdce.

Inteligentní a dobře napsaný, politicky motivovaný thriller. A pak, že to bez absurdit, pošahaných psychoušů, jejichž motivace k činům jsou až komické a za vlasy přitažené změti náhod a wtf zvratů, nejde. Jde a jde to vážně fajnově. Příběh je vykonstruován uvěřitelně, politické motivace lze uznat. Samotná politika a tudíž pasáže z politického prostředí, kde bych se nudil při čtení popisováním nějakého politického pozadí, zde prakticky vůbec nejsou, politika je zde opravdu jen na pozadí, coby nosná kostra děje a dává postavám motivaci k činům, ale autor do jí nevěnuje a nezabředává do ní, čili výtkám v tomto směru nerozumím. Thriller se mi líbil, bavil, rychle se četl, určitě tedy budu v sérii, pokud bude vycházet, pokračovat. Podrobněji bych hodnotil víc než 4, ale méně než 5. Možná za normálních okolností bych zaokrouhlil dolů, na 4, ale protože podle mého kniha patří jednoznačně do červených čísel, budu jí maličko, ale jen maličko nadržovat a zkusím jí tam pomoci.

5 11.11.2020

Spolu s Chlapcem, který následoval svého otce do Osvětimi, je tato kniha (přes nový, nehezky upravený název) nejsilnější možnou výpovědí, jakou si je možné na téma Osvětim přečíst.
Psáno jako román, a to povedený a čtivý (leč neskutečně drastický) přesto jde, na to nezapomínejme, o přímé svědectví, tedy literaturu faktu.

3 01.11.2020

Tak tedy, s Našeptávačem jsem to měl jako na houpačce. Skvělé pasáže střídaly pasáže zmatečné, autor chtěl na začátku sdělit příliš drobných příběhových linek najednou a šel na to podle mě zbrkle a neurovnaně, postavy mi splývaly i přesto, že jich nebylo mnoho, chyběla mi jejich výraznější identita. Po pár kapitolách už kniha dostala správný spád a vše vypadalo, že bude v pořádku, začínala se objevovat místa, kde nešlo přestat číst, jak moc jsem potřeboval vědět, co se stane dál. No jo, ale najednou mi došlo, že se vše dokola opakuje, že autor nedává vyšetřovatelům žádnou šanci nějak skutečně pokročit, že celý příběh neustále, v repetitivních cyklech, buduje jejich protihráč. Říkal jsem si, že takto to nemůže Donato Carrisi stavět donekonečna, přeci musí ustoupit, jinak se stane jedna ze dvou věcí: a) buď se příběh bude odvíjet hloupě, jako v Loutkovém divadle, kde detektiv vlastně nevyšetřil nic a vrah dokonal úplně vše, co chtěl a odhalil se sám, nebo b) že do hry vstoupí zvrat vycucaný z prstu. A ejhle, on to "B" vážně udělal, posunul vyšetřování dál ad absurdum via paranormální schopnosti senzibilky. Navíc v míře, jaké tihle hádači z vody nejsou vůbec schopni, protože princip tohoto sebepřesvědčení spočívá v tom, vychrlit tolik možností co je napadnou, aby se alespoň jednou z nich náhodně trefili. Výborně. To je opravdu takový problém vystavět děj na racionální a funkční policejní práci? To si autor myslí, že je opravdu čtenářstvo již tak zmlsané, že potřebuje i z detektivky nebo thrilleru dělat sci-fi a vkládat tam div ne Marvel heroes? Nejen, že vzhledem k dalšímu vývoji byla tahle absurdní vsuvka s "Jolandou" naprosto zbytečná, ale i ta změť zvratů a podmínek, které následovaly ve "finále" a které musely vyjít aby se vše událo jak Našeptávač plánoval, to samo o sobě je prakticky nemyslitelné. Bylo to nelogické a překombinované. Kniha mě v tomto velice zklamala, protože co nemohu autorovi upřít je, že píše pěkně a dobře se to čte, ovšem pro příště ho rozhodně vynechám, protože pokud budu chtít čáry máry fuk, sáhnu po fantasy.
EDIT: Jo, ještě mě pobavilo, že skoro všichni z vyšetřovacího týmu byli vlastně solidní psychouši vhodní k léčení a ne k nošení odznaku. Včetně Mili. Vlastně, včetně všech pachatelů celkově úplně nesmyslně vysoká koncentrace labilních jedinců nebo psychopatů.

7 01.11.2020

Musím říct, že mezi žánrově podobnými tituly, co jsem za poslední dobu četl, patří Poslední lež k tomu lepšímu...nebo ne, nepatří. Je to stejný slabý podprůměr. I tuto knihu jsem nabyl spíše náhodou, v akci knihkupectví, kdy jsem zkrátka musel nabrat 6 knih, abych zaplatil jen jednu. Nebo tak nějak. Zkrátka jsem netušil do čeho jdu, neznal autora, nečetl anotaci ani recenze a vše, co jsem o knize věděl, že to bude thriller, soudě podle označení na obálce. :)))
Autor má celkem příjemný, na tento žánr i slovně celkem bohatý jazyk a v kombinaci s dobrým slohem v Poslední lži dokazuje, že umí na více než 400 stranách udržet napětí, pozornost čtenáře a čtivost na slušné úrovni, přesto by to mohl zkrátit, protože od počátku je děj spíše unylý a zdlouhavý, a ve dvou částech jsem si už už říkal, že by se fakt mohlo něco stát, jinak usnu nudou. I tak jsem ale byl zvědavý, co se tenkrát (v příběhu) stalo a knihu nehodlal odložit, vlastně jsem ji přečetl za dva dny. Vzhledem k zasazení, postavám a tím, co mezi sebou postavy řešily, bych řekl, že autor své knihy cílí spíše na čtenářky něžného pohlaví. Děj mi hodně připomínal různé ty filmové horory o vystrašené skupině teenagerů. A bohužel, z děje nakonec nevzešlo vůbec nic.
Poslední lež, to není žádný běs online, za nímž se žene v závodě o čas a další vyhaslé životy, sympatický detektiv, FBI nebo špičkový tým vyšetřovatelů v čele s odborníkem na masové vrahy.
Celá záhada se zde odehrála dávno v minulosti a na stopě jí je mladá dívka, která při tom tenkrát byla, přičemž na cestě za rozlousknutím svého traumatu, bojuje sama se sebou, a se závojem lží, do kterého je zahalena. Velké finále mě docela zklamalo, protože mi došlo, že už se z toho nic šokujícího neuvaří, a že i zde budou veškeré motivace k činům takové facepalmové, za to definitivní konec - a pro mě takové malé finále, tomu dal přeci jen lepší korunu na hlavu a to je super. Jinak prostě nic moc podprůměr.

4 28.10.2020