Georgie1 komentáře u knih

Simonopio, Francisco, Beatriz,..... se všemi jsem žila jejich krásný i těžký život. Postupně se odvíjelo klubko událostí, které se staly a stát se musely protože doba byla taková, lidé jsou tací, okolnosti jsou pro nebo proti. Kniha se mi četla jedním dechem a konec i slzami. Moc pěkné dílo.

10 25.08.2023

Těžká kniha. Ne váhou. Ne slohem. Tématem. Předsudky jsou hodně limitující. Už od dětství nasáváme podloží předsudků, ze kterého potom vyrůstá malé či velké zlo. Agnes, nikoli Anežka, potřebovala, aby ji Julie přijala takovou jaká je, aby jí řekla pravdu a aby ji poslouchala. Lež, kterou považovala za milosrdnou, byla milosrdná jen pro ni, aby si sama sebe dost vážila, ale nepovedlo se. Protože nebyla sama šťastná a spokojená, nemohla poskytnout štěstí a spokojenost ani Agnes. Je mi líto, že jsme tak silně ovlivněni obecnými postoji, ale mám to v sobě i já a to i přes to, že je mi Agnes upřímně líto. Ano je mi líto Agnes a ne Julie. Julie si vybrala kopec na který nezvládla vylézt a viní za to Agnes. Snad mohla být Agnes šťastná holčička a spokojená prodavačka, kdyby.... Ano, byla to pěkná kniha.

9 15.04.2023

Podle recenzí jsem čekala malinko víc, ale špatné to rozhodně nebylo. Vše uvěřitelné. Z přátel se stanou nepřátelé, z nepřátel přátelé. Kniha má spád. Jo, mohu doporučit tomu, kdo má rád psychologickou detektivku.

6 12.02.2024

Programově se vyhýbám knihám, ve kterých se mihne válka. Nějak na to nemám nervy. Tato kniha mne však i přes válečné kulisy zcela pohltila. Dnes, s krátkým odstupem si vybavuji jen silné příběhy lásky a přátelství, radosti a bolesti, všechny zcela prosté a běžné životní situace, které jsou vykreslené nesmírně pozorně a citlivě. Moc hezká silná kniha. Mohu jen doporučit.

6 30.10.2023

Ležela mi doma dvacet let. Tehdy mne nezaujala. Proč číst o krajině, která mi není blízká. Nyní jsem se rozhodla přetřídit a umenšit svou knihovnu. Vzala jsem ji do ruky, že se jen kouknu, než půjde z domu. A .... udělala mi radost. Je to milé, úsměvné, oddechové čtení. Nat je do morku kosti dobrý a pohodový člověk, který mi přidal do života pár čistých radostí. Příjemné čtení pro klidné chvíle. Byla nyní ve správný čas na správném místě.

6 01.06.2022

Moc pěkná kniha o těžkém životním osudu, vzájemné lásce mezi rodinnými příslušníky a jejich věrným a bezezbytku oddaným psím kamarádem, který vše vidí, cítí, všemu rozumí a chybí jen promluvit. Současně o sobectví, nepochopení a zlém záškodnictví prarodičů. Krásně vybudovaný příběh, překrásně napsaný, silný, nezapomenutelný. Jsem ráda, že ke mně tato kniha přišla. Určitě se k ní vrátím.

4 10.12.2018

S knihou jsem v mnohém zajedno. Sporné body mezi nebem a zemí mi také vrtají hlavou. Obsah tedy zajímavý. Jazyk pana Suchého mám hodně ráda. Některé pasáže by mohly být kratší, ale to může být jen můj problém. Za mne fajn kniha. Určitě se k ní a k hlubšímu přemýšlení ještě vrátím.

4 18.06.2018

Příjemná, veselá a pohodová kniha na jeden den. Báječný nápad, skvěle jednoduše nakreslený, nevšední pohled na všední, byť zázračný, děj.

4 18.06.2018

Kniha se ke mě dostala omylem a přečetla jsem ji se sebezapřením. Nevím, zda na vině je můj věk 70+, téma, sloh, ... nejsem cílový čtenář pro tuto knihu.

3 04.03.2023

Počáteční rozpačitost nad velmi otevřenou intimitou vystřídalo mé zkoumání způsobu psaní. Měla jsem pocit, že čtu scénář. Velmi dobře vymodelovaný barevný scénář s popisy přímo plastickými, nebo že rovnou koukám, byť přes písmenka, na filmové zpracování. Ale to už jsem byla vtažena do děje a prožívala horké i hořké chvíle života hlavních postav. Veronika i Martin žili hezký i těžký život, tak jak jim ho osud a autor přichystal. Moc se mi líbilo v církevní škole, chlad chodeb na mne přímo sedal, moc se mi líbilo v rybářské vesničce. Bylo mi smutno s Veronikou a její bolestí. Slzy na konci knihy jsou důkazem, že jsem byla s hlavními hrdiny na jedné vlně. Je to kniha, která umí hnout duší. Plastická, voňavá, měkká i tuhá, horká i studená, hebká i drsná, tak jako život sám. Doporučuji.

3 22.06.2022

Pohodový ale i smutný ženský román. Dobře se četl a to až tak, že tři dny stála domácnost.

3 21.01.2019

Je to několikátá kniha p. Hartla v krátké době a musím si dát chvíli pauzu, abych si zachovala radost z jeho pohledu na svět a život, z jeho příjemného slohu. V reálu mám ráda jeho výrazný smích, který se bleskově střídá s vážnou tváří a tak se i v knize střídá úsměv a pohnutí. Jen vulgarismy mi vůbec nejsou vlastní a chci věřit, že nejsou tak běžné a frekventované, jako v knize (i když v tramvaji.....).

2 21.02.2019

Nejdříve se mi do knihy moc nechtělo. Připadala mi těžká. Po několika stránkách mne spolkla a já ji. Je vrchovatě napěchovaná informacemi o těle i duši. Studovala se snadno. Úmyslně nepíšu četla, ale studovala. K panu prof. Kolářovi mám po přečtení knihy hlubokou úctu. K jeho znalostem, vědomostem, jeho přístupu a promyšlenému zpracování všech získaných informací, jeho pozornosti k pacientům, vztahu k životu, lidem. Ráda jsem si to přečetla. Velmi dobrá a zajímavá i když nelehká kniha.

2 22.08.2018

Dostala jsem se k této knize na doporučení. Moc se mi do ní nechtělo. Měla jsem z kraje pocit, že čtu červenou knihovnu, psanou velmi, ale velmi prostou byť hodnou ženou. Najednou jsem si zvykla na jazyk, pohltil mne příběh a já knihu přečetla jedním dechem. Stále jsem čekala, že matka rozhodne rozumem, ale zvítězilo její srdce. V tomto případě "bohužel". Krutá realita života v příběhu, kde bezvýhradná mateřská láska, poskytující jen dobro, zničí život celé rodině.

Dobře napsaný příběh o osamělosti, důvěřivosti, lásce, přátelství, ale i lži, bezcitnosti, manipulaci. Vliv zvláštního dětství, nebo vrozený povahový rys?

1 12.02.2024

Pohodová, oddychová, lehce vtipná knížka příběhů, postřehů a situací. V sobotním odpoledni poskytne příjemný oddech a dokáže vyloudit úsměv na rtech.

1 23.01.2023

Pohodovka, oddechovka, absurdovka....stejné jako jeho projev. Příjemné chvilky ve chvílích volna.

1 14.01.2019

Knihu jsem začala číst náhodně od Veroničina příběhu a četla se mi moc dobře. Překvapila mne ta důvěrná znalost ženského myšlení, cítění a pohledu na věc. Veronika mne svým příběhem zaujala i pobavila. Viktora už jsem jen rychle přečetla. Kromě absurdního konce jsem nenašla onu Veroničinu hloubku. Už jsem se neusmála ani nezaslzela. Možná, kdybych četla v opačném pořadí. To už však nezjistím. Rozhodně se však četlo velmi dobře a těším se na další Hartlovinku.

1 14.01.2019

Silný příběh, který mne vtáhl a nepustil. Pravda, pár odstavců jsem vynechala, ale fakt jen pár.
Moc pěkné, dojemné, zajímavé, hluboké,........moc pěkné.

1 06.04.2016

Něžný, pohádkový, láskyplný příběh k odpolední kávičce.
Nevelké rozsahem, ale velké obsahem!!!!
Radosta slzu nemohl vytlačit, tak jsem mu pomohla.
Romantika mi ukapávala do kávy, ale současně mi slzy vyvažovaly dortík se slaným karamelem.
Užívala jsem si hlas i dikci pana Budaře, které jsem si v představách užívala.
Jemná, citlivá a poetická próza.
Děkuji Vám pane Budaři.

12.02.2024