gab72 komentáře u knih

Nemá cenu psát více o výborné knize, která pomáhá dělat jednotlivé kroky. O tom je tu napsáno mnoho. Přečetla jsem i Moc přítomného okamžiku, která je též výborná. Také je o ní napsáno mnoho :). Řekla bych, že je lepší číst nejdříve Novou zemi a pak až Moc přítomného okamžiku. Na rozdíl od mnoha jiných knih podobného žánru, vám tyto knihy řeknou jednotlivé kroky, co dělat, když přijde na lámání chleba :). Kéž si na ně vždy vzpomeneme a zůstaneme bdělí. :). Děkuji.

5 16.07.2018

Po 20 letech jsem jí četla opět. A opět ve mě zanechala stejný pocit klidu. Akorát jsem možná více zaslzela :). Doporučuji ji mít a i po letech si jí znovu přečíst. Stále má co dávat. Aspoň pohlazení.

2 21.03.2018

Docela pěkně napsané, možná občas díky překladu se člověk ztrácel. Pro laickou veřejnost určitě poučné. Pro odbornou veřejnost se nabízí spousta otázek. Autor nakousne téma řekne A, ale už ne B. Najdou se však nové věci, které jsem nevěděla nebo se nad nimi nezamýšlela. Je dobré si některé uvedené poznatky ověřit při svých toulkách přírodou :). V roce 1959 byla vydána kniha od Ing. Zdeňka Mráčka- LES , vydavatelství Orbis. Řekla bych, že o lese jako takovém, je v této knize napsáno daleko více a srozumitelněji :).

4 26.02.2018

Kniha je opravdu chlebem :). Velice milá, pravdivá a i když člověk má za sebou již několik podobných knih přečtených, stejně ještě něco dalšího nabídne. Dost mě příjemně překvapila. Doporučuji všem, jako Moc přítomného okamžiku - kde je vlastně návod jak kráčet. :). Děkuji za ní.

05.01.2018

Paměti mojí babičce, skvělé. S touto kniho jsem však lehce na rozpacích. Co je pravda? Stále dokola, hlavní hrdina či hrdinové, oba Dánové, nepochopili jak se mají chovat a jednat atd. Jak se chovat, jak přemýšlet? Napůl vyřčené. Ví to sama autorka? Příběh dobré, ale v podtextu by mohlo být ještě více, než pouhé naznačování. Aspoň pro mě.

1 04.12.2017

Neuvěřitelné! Pan Tolstoj prostě viděl, uměl si představit a hlavně uměl napsat. Nikdy jsem ho nečetla, až teď po čtyřicítce a doslova mě posadil. S jakou bravurností, vylíčí myšlenkové pochody,toky emocí, jak u ženy tak u muže. Jen tak mimochodem se zmíní o nějakém postřehu ze společnosti. Popíše dokonale styl kosení (mám s tím nějaké zkušenosti :)). Výborná klasika, doporučuji!!!

9 06.10.2017

Dost velké zklamání. Po přečtení Žítkovských bohyní od pana Jilíka, bylo jasné, že některé věci nesedí, dobře tedy. Jenže taková fabulace a zrovna u takové tématiky, my přišla zbytečná až na škodu. Pravdou je, že kniha se četla od poloviny skoro sama :). Možná za to může pan Tolstoj s Annou Kareninou (velmi mocný dojem na mě udělal), kterou jsem dočetla týden před těmito "Žítkovskými...".

1 06.10.2017

Autor se snaží přiblížit poslední období Ježíše Krista. Výborně a čtivě napsané, s mnoha odkazy na další autory, nejen současné :). Mnohokrát podtrhuje ve vysvětlivkách (a že jich tam je dosti), ke které variantě se přiklání. Pan Miklík co možná nejvíce nestranně objasňuje historické poměry v tehdejší společnosti. Vřele doporučuji i ateistům :).

01.09.2017

Opět krásné, milé, pokojné čtení. O detailech a malých věcech všedního dne. Jeho styl psaní je úžasný.

1 25.08.2017

Výborná kniha, v které je shromážděno více pohledů různých autorů. To svědčí o snaze pana J. Jílka o autentičnost. V zaříkávacích formulích jsou všechny přístupy pohanské, zaštítěny Bohem, krásné :). Z celé knihy plyne pokojná pohoda.
Vřele doporučuji jako přípravu před četbou románu stejného názvu.

1 25.08.2017

Výborná kniha, každý , kdo pracuje s koňmi (nejen s nimi) a uvědomuje si, že když má vést musí začít sám u sebe, najde zde ještě více :). Dost užitečných rad pro příjemné soužití člověka s koněm.

11.11.2016

velmi pěkná kniha, která se čte sama.

2 29.03.2016

Opět další výborná sonda do ženské duše po čtyřicítce :). Lehké pokračování knihy "Orinokem k přechodu". Prostě Milena Holcová je Milena Holcová :).

1 17.03.2016

Přečetla jsem jen Moc přítomného okamžiku, ne pracovní knihu. Vřele jí ( Moc přítomného okamžiku) mohu všem doporučit, protože v mém životě zafungovala, navíc jsem konečně našla něco, kde jsou popsány kroky. Nicméně jsem jí musela po letech přečíst ještě jednou s tužkou v ruce, jelikož se myšlenky do krve nedostaly. Opět pomohla. Úskalí je však v tom, kdy jí člověk čte, kdy je na ní opravdu připraven. Jestli člověk nezažil v sobě ten pokoj, on ho nazývá tichem, pak je těžké pochopit. Ke mě se pokoj dostal přes bolest a mohu potvrdit, že není z tohoto, vnějšího světa. Mohu za něj jen poděkovat, protože pak člověk vidí spoustu věcí jinak a jen se diví. Ta kniha se spíše "vyciťuje" než čte. Pouhým rozum to snad ani pochopit nejde. Všem připraveným doporučuji velmi, nadešel ten pravý okamžik :).

5 17.03.2016

Nechápu jak jsem v dětství takový poklad mohla přehlédnout. Nicméně teď skrze vlastní děti jsem se k němu dostala. Výborná kniha plná napětí a čtivě popisují okolí. Doporučuji.

2 16.03.2016

Již jsem přečetla několik knih od M. Holcové a mohu jen přisvědčit, že to nejsou "cajdáky". Výborné postřehy, nejspíše svou zkušeností získané. Hluboce opět smekám před touto paní, hlavně díky str.222, kde popisuje základní rysy středního věku žen. Výborné. Nejenže to objevila, jako možná spousta žen, ale ona to dokázala i popsat tak, že tomu druhý rozumí. Paráda:).

2 05.02.2016

Výborná kniha, kde se možná každá čtyřicátnice najde:). Velice vtipné a přitom moudré se spousty životních postřehů. Pro mě zatím to nejlepší co jsem od paní Holcové četla.

2 25.01.2016

Na otázku, kde se v rytíři vzalo kamenné srdce, těžko odpověď. Nicméně je krásně napsané, že sám Kato nejvíce trpěl a to sám sebou. Že pod kamenným srdcem většinou je ukryt smutek, který pramení z nedostatku lásky. Přirovnáno k úplnému opaku Kata k malému drobnému ptáčku. Prostě paráda.
Opět nádherný příběh, první co jsme četli byl "Bratři lví srdce", jak se i se strachem dají dělat velké věci, ke kterým nás ponouká svědomí a které vedou ke svobodě, lásce a naději:).
Četli jsme s dětmi a nejspíše s k ní vrátíme tak jak k Lvím srdcím:)

S knihami Zlodějka knih nebo Posel se Roky pod psa nedají srovnat. Nicméně je to jeho prvotina. Líbilo se mi to, jeho krátké věty, kterými vyjadřuje pocity, myšlenky... Hledání náctiletých. Četl se příběh velmi pěkně, svižně. Zusak píše mile, ne vulgárně, má vtip i myšlenku. Roky pod psa bych doporučila:).

Výborná kniha, krásně napsaná, se spoustou postřehů ze života Tunguzů a bohužel i o potírání jejich původního způsobu života komunisty.Mnoho životních pravd a až někdy neskutečné zážitky. Doporučuji.