FlexiMZ

Příspěvky

Utrpení mladého WertheraUtrpení mladého WertheraJohann Wolfgang Goethe

Jsou knihy, které člověk musí přečíst víckrát, aby je plně pochopil. Aby našel vše, co je v jejich slovech ukryto a s každým dalším čtením v nich viděl tu hloubku. Utrpení mladého Werthera je jednou z takových knih. Jde o pár stran, které jsou psány i překvapivě čtivě, ale to, co se čtenář dozvídá s dalším a dalším Wertherovým dopisem je těžší a těžší. Musela jsem si čtení dávkovat a proto mi těch asi 145 stran trvalo přečíst nějaké dva týdny. Tohle není čtení na jeden večer. Je lepší si to dávkovat a rozhodně mám v plánu si tuhle Goetheho knihu přečíst někdy znovu, i když na mě zas takový dojem neudělala. Mám pocit, že jsem ji nepochopila tak, jak by si zasloužila a to mám v plánu někdy v budoucnu napravit.

11. září


Ztracená nadějeZtracená nadějeColleen Hoover

Právě jsem dočetla. Ke druhému dílu jsem se dostala nějaké čtyři měsíce po přečtení prvního - a to bylo dobře! Kdybych druhý díl četla hned po prvním, bylo by to opravdu to samé akorát jinýma očima. Takhle, s odstupem času, můžu říct, že lepší dobu jsem si vybrat nemohla. Hlavní linku jsem si sice pořád pamatovala, ale takové ty detaily kolem už moc ne. Ty mi Holderům pohled znova připomněl a celé to mělo své kouzlo. Návrat za starými známými nebo něco takového. Vzpomínám si, že u 'Bez naděje' mi zezačátku moc nesedlo to prostředí střední školy. To se v tomto pokračování už nekonalo. Celé to bylo vyprávěno z pohledu Holdera a zároveň se příběhem prolínaly jeho deníkové zápisky... Budu se opakovat, ale mělo to kouzlo! Zhltla jsem to jako vždy v podstatě hned. I když šlo o převyprávění příběhu očima jiného hrdiny, bavilo mě to moc. Doporučuju nečíst díly hned po sobě, ale proložit si to i jiným čtivem a po čase, až se trochu rozmlží detaily, se k příběhu Sky a Holdera zase vrátit a připomenout si jejich příběh.

10. září


Podivuhodný případ Benjamina ButtonaPodivuhodný případ Benjamina ButtonaFrancis Scott Fitzgerald

Od Fitzgeralda jsem doteď nic nečetla. Film, natočený podle této povídky, jsem také zatím neviděla, ale určitě se na něj chystám. Byla to kraťučká povídka, ale o to větší dojem na mě udělala. Skvěle a čtivě napsané, originální námět a spousta myšlenek a věcí k zamyšlení.

22. srpna


Kreutzerova sonátaKreutzerova sonátaLev Nikolajevič Tolstoj

Ač jsem nějakou tu klasiku na střední četla, Tolstoj mě minul. Měla jsem před ním respekt a zdálo se mi, že je to prostě moc těžké čtení. Teď, o pět let později, se ke klasice znova vracím a chci ji víc prozkoumat. Jak se říká: klasika je něco, co chce mít každý přečtené, ale nikomu se do ní nechce. Přesycenost všemi novinkami mne nakonec dovedla zpět a první karta padla na Tolstého a jeho Kreutzerovu sonátu, o které si ani nevybavuju, že bych se někdy učila, což je škoda. Jde o malou knížečku, pro některé záležitost na hodinku a jedno posezení u kávy. Ale tolik myšlenek, co je ukrytých v těch 140 stranách... Nečekala jsem, že mě to tolik pohltí! Doslova jsem hltala každé slovo, jak moc čtivé to bylo. Vracela jsem se a četla některé pasáže znovu a snažila si vrýt každou větu do paměti. Příběh je to vlastně jednoduchý s až primitivním dějem, ale s tolika úžasnými myšlenkami! Je tu popsané manželství dvou lidí, jejich vztah, jeho vývoj. Láska, touha, žárlivost, vztek... Je tu toho spousta, nad čím člověk při čtení i po dočtení musí přemýšlet.

21. srpna


Vévoda a jáVévoda a jáJulia Quinn

Většinou odolám knihám, které jsou všemi vychvalované a doporučované, ale tohle mě lákalo stále víc a víc...
Příběh je to jednoduchý, prostý, nenáročný, odpočinkový... a nevím, kolik synonym pro to samé bych ještě našla. Vyvíjí se podle očekávání a podle očekávání i dopadne, ale moc jsem si u čtení odpočinula. Ideální letní dovolenkové čtení. První polovinu knihy jsem se smála skoro pořád. Dialogy mezi postavami byly skvělé, chytlavé, zajímavé. Líbilo se mi to moc. Druhá polovina už byla vážnější, řekla bych místy až dramatická a taky romantická. Milostné scény tu samozřejmě byly dle očekávání, ale jejich popisy byly i přesto decentní. Ač tato kniha poprvé vyšla už před více jak deseti lety, myslím, že s popisy milostných scén může konkurovat kde jaké současné vyzdvihované romantické knize, kde je to všechno tak nějak bez elegance a pořád dokolečka. Já jsem s knihou spokojená. Nic, co by člověka úplně uchvátilo, chybky to má, ale dokonale si u toho člověk odpočine a vypne mozek.

14. srpna


Proč? 13x protoProč? 13x protoJay Asher

Sáhla jsem po této knize, když jsem neměla zrovna optimistickou náladu a venku pršelo. Dočetla jsem ji asi o necelý měsíc později, kdy taky nemám úplně optimistickou náladu a venku leje už celý den. Nemyslím si, že to bude náhoda...
Tohle je silný příběh, těžký příběh podaný až bravurně jednoduchou formou a to je možná ještě mrazivější. Kniha vyšla už před spoustou let, ale do povědomí lidí se dostala až díky seriálu. Což je na jednu stranu škoda, na druhou buďme rádi alespoň za to, protože díky tomu se z Hannah Bakerové z 'nějaké zapadlé knížky' stala Hannah Bakerová z 'knihy a seriálu, jejíž příběh otevřel lidem oči a ukazuje to, co mnozí raději vidět nechtějí'. Těžko psát názor na takový příběh. Můžu jen říct, že kniha končí dle mého otevřeně a seriál je v tomto případě moc dobrým doplňkem a pokračováním.

05. srpna


Rod země a krveRod země a krveSarah J. Maas

Přemýšlela jsem, jak mé pocity a dojmy z této knihy popsat. Autorka nám tu představuje zajímavou směs fantasy zasazené do relativně moderní doby. Najdeme tu v podstatě všechno od magie, nejrůznějších starých artefaktů a všech tvorů a ras, které z fantasy knih známe (andělé, víly, chiméry, vlkodlaky a upíry - v tomto díle tzv. měniči atd.), až po auta, vrtulníky, bojové tanky a situace typu: anděl si vytáhne z ledničky vajíčka, usmaží si je na pánvičce ke snídani a udělá si u toho selfíčko. Takhle to zní trochu jako bizár a ano, chvíli trvá, než se čtenář začte a pochopí, jak tento svět typu 2v1 vlastně funguje. Nejdřív sem byla zmatená a pak postupně čím dál víc nadšená z toho světa, který tu autorka vymyslela. Za mě lepší svět než Dvory. Půlměsíční město mě po této stránce - i přes ten bizár - fakt sedlo o dost víc. Během čtení některých scén mi hlavou současně létaly tyto dvě absolutně odlišné myšlenky, které nejspíš i dost vystihují moje rozporuplné pocity po dočtení: "To bylo tak boží a úplně jak psaný mě na míru ta scéna, to tam přesně pasovalo toto!" a hned současně s tím: "WTF? To si u toho psaní házela kostkou a solila tam jednu věc za druhou podle toho, co jí zrovna padlo?". Jak říkám, prostě trochu bizár, ale člověk k tomu asi musí tak přistupovat, když tuto knihu otevře a pustí se do ní. Je to pohádka pro dospělé. Tentokrát se autorka zaměřila víc na akčnost a napětí a odpustila si ten přehršel sexuálních scén jako bylo třeba ve Dvorech. Tady se sice nějaká také objevila, ale v těch skoro 800 stranách je to doslova zanedbatelné množství. Když se ještě vrátím k ději, líbila se mi ta thrillerovo-detektivní linka o pátrání po vrahovi a v kombinaci s tím zbytkem se mi to moc líbilo. Ale bohužel, konec, ten to trochu zabil. Rychlé a vyřešené v podstatě lusknutím prstu a to už jsem autorce bohužel nežrala. Velké plus ale vidím v tom, že ač jde o první díl série, končí to uzavřeně a nepotřebujete vlastně číst pokračování, aby jste se dozvěděli víc.
PS: Syrinx byl nejúžasnější a hned bych si ho vzala domů. A věřte tomu, že vy taky!

30. července


TerapieTerapieSebastian Fitzek

Nebylo to mé první ani poslední setkání s autorem. Věděla jsem, že budu nadšená. Knihu jsem si brala jednohubku, kterou slupnu během chviličky a taky že jo! Přečteno ani ne za den čistého času. Příběh byl opět tak poutavě a čtivě napsaný, že to jinak nešlo a jak jsme se jednou začetla, tak se pak těžce odtrhovalo. Fascinuje mě, jak autor zvládl na 270 stranách vymyslet tak bravurní zápletku, celých těch 270 stran udržet čtenáře plně vnímavého a čekajícího na velké finále. V záplavě 500 a více stránkových thrillerů si čím dál více vážím právě takovýchto. Kdy si autor vystačí s malým počtem stran a vytvoří velké dílo. Fitzek je sázka na jistotu a já už se těším, až se plně ponořím do jeho další knihy! Velké doporučení!!!

10. července


Uvnitř mé hlavyUvnitř mé hlavyFrancesca Zappia

Na tuto knihu jsem si brousila zuby už od té doby co vyšla. Dostala se ke mě bohužel ale až teď, v době, kdy už asi nespadám ani do krajní věkové hranice čtenářů. Začíst se do ní pro mě byl ze začátku nadlidský výkon. Prvních 100 stran byla jedna velká nuda a než jsme se dopracovala vůbec na stranu 50, tak se mi u ní podařilo hned dvakrát usnout. No, co si budeme, žádná hitparáda. Kolem cca poloviny už to nabralo nějaký směr, bylo to čtivější, zajímalo mě co bude dál a kam se bude příběh vyvíjet. Kniha si u mě o něco polepšila, ale ve výsledku ani po dočtení žádná sláva. Taková milá věc, když chcete něco číst, je vám jedno co a vlastně vás ani moc nezajímá, co se v knize vlastně děje. Samotný dej bych shrnula asi do 5 vět. Zklamání, ale tak hold, s tím se musí počítat...

03. července


Meč osuduMeč osuduAndrzej Sapkowski

První povídkou v této druhé povídkové knize jsem se prokousávala strašně dlouho. A ne a ne ji dočíst. Je to asi týden, co jsem se zařekla, že tuhle knihu už prostě musím dočíst. Druhá povídka už mě chytla víc a ja se opět zažrala do příběhu zaklínače Geralta. Z prvního dílu už si toho moc nepamatuju, ale z tohohle druhého mám větší čtenářský zážitek. Jednak některé postavy jsem už znala, takže to už nebyla taková velká neznámá jako u jedničky a i ty povídky mě chytly více. Hlavně poslední dvě - Meč osudu a Něco více.
Na závěr bych jen chtěla čtenáře varovat - tak jako mě před čtením této knihy jedna hodná duše varovala - nečtěte úplně poslední povídku v této knize (epilog). Prý je to jeden velký spoiler na zakončení celé ságy. Tak pozor!

22. června


ZvonZvonNeal Shusterman

Skvělé zakončení. K celé této sérii se budu určitě ráda vracet. Ten svět, postavy, to jak všechno od začátku funguje a jak jsme v prvním díle poznávali smrtky a svět, ve kterém kosí... Nemám slov. Nebo bych toho spíš chtěla říct tolik, ale nevim odkud začít. Třetí díl byl tou pravou tečkou za příběhem Citry a Rowana, kteří si mě oba získali. Všechny postavy byly skvělé. I Goddard, přes všechny ty důvody k nesympatii, ta postava měla takový charakter! Přijde mi, že se stejně pořád jen opakuju, ale nemůžu si pomoct. Tato série je skvělá a je úplně jedno, jestli si ji vezme puberťák nebo někdo starší. Tohle je série pro všechny. Nemůžu jinak než doporučit.

15. června


Návod na vraždu pro hodné holkyNávod na vraždu pro hodné holkyHolly Jackson

Věděla jsem, že od thrilleru YA nemůžu očekávat žádné zázraky. Jako čtenář thrillerů jsem zvyklá na jiné motivy vražd a vrahy. Tohle bylo opravdu pro mladší čtenáře, ale zpracování bylo skvělé. Pracovní protokoly tomu dost pomohly a dodaly jistý šmrnc. Napětí tam nějaké bylo, ale ocenila bych víc. Vlastně jsem pomalu četla, dostávala se do příběhu, ale když se odhalil vrah, tak mě to nijak nezasáhlo. Nedostavilo se žádné wow nebo podobně. Postavy mi ale byly sympatické. Pipa a Ravi byli skvělá dvojka, ti dva mě moc bavili. Když to shrnu, zařadila bych to do odpočinkové literatury. Klidně na léto, kdy místo nějaké sladké romantiky budete chtít spíš napětí a vyšetřování vraždy bez hektolitrů krve, postavy, které vás nebudou vytáčet a spíš si u četní odpočinete. Všechno tohle kniha splnila. Oddechovka, klidně někam k vodě.

06. června


Kronovy dětiKronovy dětiPavel Bareš

Jestliže byl první díl Projektu Kronos bravurně - i když možná s občas trochu kostrbatějšími dialogy - napsaným debutem mladého českého autora, pak druhý díl Kronovy děti je špičkovým dílem autora profesionála ve svém oboru. Za mě lepší než jednička, to jednoznačně. Po těch 500 stranách v prvním díle se autor nejspíš dostatečně vypsal, aby tu pravou show rozjel v tomto druhém dílu. První díl je seznámení s postavami a s městem, druhý díl nám nabízí 700 stran nepřetržité akce. Ani jedna stránka tu není zbytečně. Každá informace, která se na první pohled zdá nepodstatná, tu má své místo... jen si čtenář musí počkat na to, až autor uzná za vhodné objasnit mu jaké a proč. GENIÁLNÍ! Bála jsem se toho šíleného množství stran a ve výsledku mi utíkaly takovou rychlostí, že než jsem se nadála, byl konec. A já se ptám: KDE JE, SAKRA, TEN TŘETÍ DÍL PAVLE?!

29. května


P.S.P.S.A. Geislerová (pseudonym)

AUDIOKNIHA
Jde o asi zatím jedinou audioknihu, kterou jsem doposlechla až do konce. Jako plus jsou určitě krátké kapitoly, které vás pobaví, zasmějete se, nad některými vážnějšími tématy se zamyslíte, ale není to nic převratného. Moc se mi ale líbilo, jak to bylo načteno, to celé knize dodávala jistý šmrnc. Kdybych jí četla jako klasickou knihu, asi bych ji měla přečtenou rychleji, ale zmizelo by to, co se mi na knize líbilo asi nejvíc. Na pobavení je to fajn záležitost, ale nic hlubokého ani převratného to není.

25. května


PygmaliónPygmaliónGeorge Bernard Shaw

Četlo se to dobře, občas jsem se i zasmála. Bavilo mě to, ale že bych z toho byla nějak unešená, to asi ne. Zajímalo by mě, jak by toto drama vypadalo jako divadelní představení. To by se mi možná líbilo o něco víc. Každopádně jsem spokojená.

20. května


Bez nadějeBez nadějeColleen Hoover

Když jsem dočetla autorčinu knihu ''Možná jednou'', jednoduše jsem se nemohla jejího psaní jen tak vzdát a sáhla po další její knize. Od ''Bez naděje'' jsem měla taková smíšená očekávání. Všimla jsem si, že je hodnocená jako ta slabší od Colleen, ale jelikož její příběhy jednoduše miluju (i když se v nich často neskrývají úplně jednoduchá témata) nemohla jsem odolat. Přiznám se, že ač mě příběh chytl hned od začátku, protože to Colleen prostě umí, nějak mi chvíli dělalo problém to prostředí střední školy. Nebo možná ne tak úplně problém, ale v jejích dalších knihách co jsem zatím četla, byly hrdinky vždycky cca v mém věku, kolem 23 let, vysokoškolačky, případně pracující. Tímhle bylo čtení této trochu jiné. Do cca poloviny jsem si říkala, že to opravdu slabší je, ale je to Colleen a přece už to po těch čtyřech předešlých knihách nemůže být její další, co se mi bude tak moc líbit. Ale líbila! Od poloviny nabral příběh takový spád, že to prostě frčelo. Tajemství se odkrývala a ač se to zprvu úplně nezdá, opět se tu objevuje hned několik vážných témat, které Colleen otevírá a dává tak příběhu úplně jiný rozměr! Takže nezklamala a jsem v pokušení pustit se rovnou to třetí v pořadí a to do ''Ztracené naděje''.

10. května


Možná jednouMožná jednouColleen Hoover

Má vůbec cenu neustále opakovat, že Colleen je prostě skvělá? Protože to slovo není ani zdaleka dostatečně výstižné. Pokaždé, když dočtu další z jejích knih mám chuť si tu knihu přečíst zase od začátku a prožít ten příběh znovu. V každé její knize! A toto je už čtvrtá, kterou jsem od ní přečetla. Jakožto člověk, co romantiku úplně nevyhledává a klišé v těchto romantických knihách bere prostě jen jako další klišé, se upřímně přiznávám k tomu, že Colleen Hoover mě naučila mít ráda romantiku a knížky o ní. Tahle kniha je opět velmi silná. Není tak vážná jako ty předešlé, co jsem od ní doposud četla, ale je to zase něco trochu jiného. Milého, plného silných citů, které s hlavními hrdiny prožíváte naplno. Culíte se od ucha k uchu, smějete se s nimi po čas čtení a padá na vás jejich úzkost a tíseň, kterou zažívají. S každým slovem se noříte víc a víc do příběhu a zapomínáte na nějakou realitu, protože vaší realitou se stává příběh v knize!!! A ty písničky, co se v knize objevují, a které si i po čas čtení můžete přímo pustit do sluchátek, tomu jen dodávají na jedinečnosti a nezapomenutelném čtenářském zážitku!

''Tak pojď už, pojď nebe rozsvítit
jen trochu světla, a hned mi bude líp...''

05. května


RekviemRekviemLauren Oliver

Závěrečný díl této série mě rozhodně nezklamal. Neměla jsem moc velká očekávání a možná i proto to tak bylo. Dle měl byl třetí díl lepší než druhý. Více to frčelo. Bylo v něm více akce a dva pohledy (Hana a Lena), které se střídaly dodávaly také větší čtivost. Za mě tedy rozhodně lepší než dvojka, ale na jedničku to stejně nemělo. Konec byl takový...nedokončený? Dá se to takto popsat? Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že jsou tu spíš otevřená vrátka pro pokračování, než že by nám autorka vše objasnila, vysvětlila a ukončila tak, jak by se od posledního dílu série dalo očekávat. Tohle mě na knize trochu zamrzelo. S lepším koncem bych s klidným srdcem dala pět hvězd, ale takhle musím jednu ubrat. Co se dá dělat. I tak ale série Delirium (minimálně první díl určitě!) spadá do kolonky oblíbených dystopií a musím říct, že tento svět jsem si i přes všechny ty nedokonalosti oblíbila víc než svět Divergence.

01. května


Za pět letZa pět letRebecca Serle

Kniha, která se zezačátku tváří jako prvoplánová lovestory se postupem času a ubíhajících stran mění na něco vážnějšího a hlubšího... Možná bych si troufla říct i na drama? Úplně nevím, jak to uchopit. Každopádně! Od samého začátku se čte příběh skoro sám. Je to čtivě napsané, kapitoly krátké, děj svižný. Nebýt tématu, který se v knize objevuje, řekla bych ideální odpočinková záležitost. ALE! Do čtení jsem se pouštěla tak trochu s očekáváním, že dostanu právě tu lovestory. Nenáročnou, možná i trochu - nebo trochu víc - naivní lovestory. A on se z toho vyklubal příběh o jednom obřím přátelství dvou žen, který ač se ze začátku jeví jako oddechová nenáročná záležitost, nakonec na vás po jejím dočtení padne taková lehká melancholie. To je ale spíš jen ''problém'' toho mého prokletého očekávání. Kniha je to jinak dobrá, čtivá a rozhodně to není ztráta času. Doporučuju přečíst, ale nečekejte lovestory.

27. dubna


StmíváníStmíváníStephenie Meyer

Filmy jsem viděla už mockrát, ale ke knihám se dostávám až nyní. Takhle na začátek musím říct, že styl autorčina psaní si mě získal už od samého začátku. Přiznám se, že jsem nečekala, že mi to sedne až tak moc. Spíš jsem čekala, že to bude psané takovým tím jednoduchým stylem ala pro puberťáky nebo jak to nazvat. Ale opravdu mě to příjemně překvapilo. I ten děj se mi v knižní podobě moc líbil. Ve filmovém zpracování nemám konec prvního dílu moc ráda. Nebaví mě, přijde mi to vždycky takové nezáživné (což je vzhledem k tomu, co se na konci děje docela paradox), ale v knížce mi to přišlo skvělý. Navíc se v knize dozvídáme věci, které se prostě do filmu nevešli, jak to tak většinou bývá. Moc se mi v knížce líbilo to Bellyno a Edwardovo seznamování. Ve filmu to bylo ve srovnání s knihou takové nemastné neslané. V knížce to nabírá jiné grady musím říct. No jsem nadšená. Příběh známe myslím si všichni, ale to knižní zpracování je opravdu krásné. Těším se na další díl.

22. dubna


PandemoniumPandemoniumLauren Oliver

DRUHÉ ČTENÍ
Po pár letech jsem se k této sérii vrátila, abych ji konečně dočetla až do konce. Tento druhý díl byl opět skvělý. Pamatuju si, že jsem z něj tenkrát byla nadšená o chlup méně než z prvního dílu, ale pořád ohromně nadšená. Teď, po druhém čtení, už mám asi vyšší nároky a první díl byl prostě lepší. Ten je asi nějakou mojí srdcovkou nebo tak něco. Každopádně druhý díl se mi líbil. jiné prostředí, jiné postavy. Líbí se mi, že se v knize střídají dvě časové linky a je to takovým zpestřením. Jsem hodně zvědavá na závěr celé série. Díky konci druhého dílu jsem opravdu hodně zvědavá, jak se tohle bude celé ještě vyvíjet. Asi bude lepší mít spíše menší očekávání a být překvapena, než čekat víc a být zklamána. Tato série má ale rozhodně potenciál a přijde mi, že tak nějak zapadla ve vší té směsi fantasy a YA, které je teď všude plno. Přitom tuhle sérii bych s klidným srdcem zařadila mezi takové ty začátky dystopií hned vedle slavných Hunger games a Divergence.

17. dubna


DeliriumDeliriumLauren Oliver

Delirium - tento příběh o světě, kde je láska považovaná za nemoc a musí se léčit, jsem četla už potřetí. Poprvé na základní škole, když kniha vyšla. Podruhé na střední škole a potřetí teď. V době, která se v tolika věcech podobá tomu, o čem vypráví tento příběh. Jiný svět, jiná nemoc a přesto se nemůžu ubránit pocitu, že pravidla a fungování světa v Delirium jsou v mnohých věcech totožná s našimi dnešními dny. Tolik myšlenek, které donutí člověka při čtení přemýšlet a podívat se mezi řádky. Prvně na mě příběh udělal dojem světem a romantickou linkou hlavních hrdinů, podruhé jsem žasla nad vymyšleným světem a jeho fungováním a teď, potřetí... se jen děsím toho, jak reálný tento distopický příběh může být, když upravíme jednu drobnost...
Děsivá a pravdivá myšlenka z knihy na závěr: Radši zemřu po svém, než abych žila po jejich.

15. března


S láskou RosieS láskou RosieCecelia Ahern

Krásný příběh. Četla jsem ho vždy v autobusu cestou z práce. Vždy jsem se těšila až si sednu do tepla a celou hodinu jízdy budu číst o Rosie a Alexovi. Kniha je psaná v mailech, dopisech, chatech a její čtení tak utíká samo. Je to oddechový příběh, který v sobě skrývá důležité myšlenky. S hrdiny prožijeme několik desetiletí, projdeme s nimi všelijakými životními událostmi - šťastnými i smutnými. Prožíváme s nimi bolesti, zklamání ale i radosti a štěstí. Přijde mi, že právě díky tomu, že je kniha psaná v dopisech a mailech je tak nějak osobnější. Myšlenky, které si v nich hrdinové vzájemně vyměňují, troufám si říct, na mě působili víc, než kdybych četla klasicky psaný román o dvou kamarádech z dětství, kteří postupně stárnou a neustále se míjí...

08. března


BalíčekBalíčekSebastian Fitzek

Úžasné! Opět spokojenost. Myslela jsem si, že psychothrillery nebudou nic pro mě. Mám radši, když je kniha plná akce a to psychologické pohrávání se čtenářem mě moc nebaví. ALE! Sebastian Fitzek tohle změnil! Tohle je druhý psychothriller, který jsem od něho přečetla a neskutečně mi to sedí. Hraní se čtenářem je tu bravurní. Nikdy nevíte co je pravda a co ne, čemu můžete věřit... a ať typujete cokoli, stejně to neodhalíte. Zvrat je tu jeden za druhým a i přes ty zmíněné psychologické hry se čtenářem musím říct, že jsem se u knihy nenudila, krátké kapitoly mě nutily číst dál a udržovaly mě ve střehu i ve chvílích, kdy se mi únavou zavíraly oči... ale když ono to nešlo jen tak odložit! Vzhledem k tomu, že tahle jeho kniha je hodnocená nejhůře a já jsem z ní přímo nadšená, jsem velice zvědavá na to, co přijde v těch dalších.

PS: Nezapomeňte si přečíst autorův dodatek na konci s názvem ,,Deset let se Sebastianem Fitzekem''!!!

05. března


Lady FuckinghamLady FuckinghamOscar Wilde

Primárně čteno ze zvědavosti a do čtenářské výzvy. Dostala jsem tak nějak to, co jsem od knihy očekávala. Čistě erotické knihy mě moc nebaví a i u této jsem se musela tak nějak trochu nutit k tomu ji dočítat - ale těch pár stran, které kniha má, zase není tak moc, abych to nezvládla dočíst. Napsáno to bylo čtivě, děj tu není vlastně skoro žádný, jde tu opravdu o jeden popis sexu za druhým. Kontroverzní dílo.

28. února


HanaHanaAlena Mornštajnová

Silný příběh. Skvěle a čtivě napsaný. Nečekala jsem, že to bude až tak čtivé. Příběh Miri byl takový dobrý rozjezd celé knihy, kdy se pomalu seznamujeme s její rodinou i s ní samotnou. Druhá část byla taková řekněme s malou romantickou linkou a nahlédne do minulosti a do toho, jak ty vztahy postav z první části byly zamotané a jak všechno tak nějak zajímavě souviselo se vším. Seznamujeme se s Hanou, hlavní postavou celé knihy. Třetí část byla nejsilnější a je tu podle mě dobře popsaný ten rozdíl mladé židovské dívky před válkou a po válce, po tom, co prožila všechny hrůzy... Doporučuju přečíst všem!

21. února


Bajky barda BeedlehoBajky barda BeedlehoJ. K. Rowling (pseudonym)

Krásné. Musím se přiznat, že i když má tahle knížečka pár stran a přečtená je hned, já jsem si jí hezky dávkovala - každý den jedna bajka a poznámky k ní. Užila jsem si tak bez jakéhokoli spěchu každou bajku a bylo to prostě kouzelné. Připadala jsem si jako dítě, které si před spaním čte pohádku než půjde spát.

18. února


Zaklínač dušíZaklínač dušíSebastian Fitzek

Tuhle knihu jsem měla dlouho na seznamu spolu s těmi, které si chci někdy přečíst. A konečně přišla její chvíle! Bylo to mé první setkání s autorem a jsem nadšená! Líbilo se mi, jak originálně byly pojaty kapitoly, jak byl uspořádám příběh a jak byl vyprávěn a předán čtenáři. Přiznám se, že zezačátku jsem byla trochu na vážkách, zda se mi to bude líbit. Měla jsem docela velká očekávání. Naštěstí jsem zklamaná nebyla! Konec byl skvělý! Moc se mi líbilo, jak to bylo na konci všechno rozebrané a vysvětlené. Samotný děj byl napínavý a neskutečně moc mě tu bavila ta hra se čtenářem. To měl autor moc dobře a chytře vymyšlené. Paráda!

14. února


Mlčící pacientkaMlčící pacientkaAlex Michaelides

Tuto knihu mi doporučovala kamarádka, která z ní byla nadšená. Já sem k ní přistupovala trochu skepticky a moc se mi do ní nechtělo, ale zvědavost zvítězila.
Začetla jsem se v podstatě okamžitě. Autor píše velmi čtivě a krátké kapitolu té čtivosti ještě napomáhají. Je to napínavé a vy prostě chcete vědět víc. Příběh je navíc doplněn deníkovými zápisky naší mlčící pacientky. Musím říct, že mě to chytlo a jo, líbilo se mi to. nečekala jsem žádný zázrak takže ve výsledku jsem byla nakonec i docela příjemně překvapená. Ten ''velký zvrat'', který má na konci přijít a na který nás autor celou dobu připravuje a příběh graduje, sem odhalila asi deset stran před tím ''bum''. A vlastně to víc než bum bylo spíše takové pokrčení ramen ve smyslu: ok, proč ne, dobrý.
Za mě nic převratného, ale jako oddechová nenáročná a čtivá záležitost účel splní.

09. února


PopravčíPopravčíChris Carter

Zase naprostá paráda. Carter na mě udělal dojem už při přečtení Dvojitého kříže, ale řekla bych, že popravčí se mi líbil ještě o chlup víc. Zaujala mě už jen ta myšlenka, že vrah v tomto díle zabíjí své oběti na základě toho, čeho se bojí - a že je tu pestrá škála strachu. bylo to čtivé, krátké kapitoly tomu jen napomáhají a udržují čtenáře neustále ve střehu. Je těžké dočíst kapitolu a nezačít s další, protože každé končím tak, že prostě chcete, ne přímo POTŘEBUJETE VĚDĚT VÍC! Stejně jako u prvního dílu jsem si vraha kupodivu typla správně, ale to mi vůbec nevadí. U Cartra mě totiž neskutečně baví to vyšetřování. To jak Robert a Carlos pomalinku zjišťují víc, všechno je vysvětlené, logicky popsané a promyšlené. A to na mě jako na čtenáře dělá obrovský dojem. Těším se na další díly téhle parádní jízdy. Naštěstí jich mám před sebou ještě dost :)

06. února


1