Finvarra komentáře u knih

(SPOILER) Moc příjemná kniha, romantická až to v bříšku zalechá. Během čtení jsem měla pocit, že dokážu odhadnout jak to dopadne, ale konec mě překvapil. Knihu jsem přečetla témeř na jeden zátah (ano, kdyby nebyly tři ráno). Knihu mi půjčila mamka, a četla jí i babička, takže bych to neškatulkovala jen jako dívčí román :)

Souhlasím s tím, že je škoda, nepřeloženého dalšího dílu, protože Smrtící dotyk je zřejmě předehra k tomu, co se bude dít dál. Dozvíme se, kdo vlastně na konci prvního příběhu zaklepal na dveře naší hlavní hrdinky. Druhý díl je skoro od začátku až do samého konce docela strašidelný. A ano, ve druhém díle ožívá alchimie a magie zrovna tak, jak jí v prvním díle popírali. Podtrženo sečteno, Melinda Salisbury příběh umí pěkně zamotat a taky napínavě rozplétat.

19.01.2021

Vlastně mě to zklamalo. Povím proč. Ale nejdřív pochvala vyvedené kresbě, scény jsou velkolepé, naaranžované, romatnické. Nekonzistenci a drobné anatomické chyby odpouštím, nakonec je to komix (hrozně mě na jednom obrázku iritovala posunutá nozdra) :D Návrhy obálek pro komix jsou nádherné, škoda, že je jim věnovaná jen jedna stránka. Taktéž skici jsou krásné a ukazují zdatnost umělce. Ale protože to nebyla jen kresebná stránka, která mě zajímala, tak... příběh podle mě šel příliš po povrchu, málo je toho věnované postavám, a tak je těžké si k nim udělat vztah. A co je horší, použití jména Musaši ve spojení s milovníkem žen a mstitelem. Tady by bylo lepší, kdyby měl prostě jiné japonské jméno. Tohle nejsem schopná akceptovat, i když vím, že to má být spíš fantasy, než jeho životopis. A připomeňme, že se o něm traduje, jaký žil asketický život. Ostatně to dokládá jeho Dokukódó. Odprostím-li se od toho, že to není onen Musaši, pořád se mi tenhle obrázek Japonska zdá příliš francouzský. Stejně tak vyobrazení cesty meče. To není prostě ono. Pokud mohu soudit, pak o Musašim je mnohem zdařilejší komix – i když taky upravený, aby lahodil oku čtenářovu – od Takehiko Inoue s názvem Vagabond.
Uvidíme, jaký bude druhý díl. A možná bych si měla přečíst knižní předlohu.

Je to taková delší slohovka. Anglická jména mi v příběhu moc neseděla, ale vlastně na nich nezáleželo. Důležitá byla myšlenka příběhu. Zrovna nedávno jsem otevřela knihu s názvem Rozcestí. Myslím, že obsah je stejný, jen se liší formou. Každopádně moudrost je to v dnešní době veliká.

10.01.2021

Za sebe dávám nízké hodnocení protože jsem měla co dělat, abych vůbec knihu dočetla. Příběh je vcelku jednoduchý a čte se snadno v tom smyslu, že nad tím člověk nemusí nijak extra přemýšlet. Ale mně osobně bylo proti srsti jednak točení se v pocitech hlavní hrdinky, jednak dokola omílaná pomstychtivost (a to z toho titulu, že sama dělám bojové umění). Hlavní postava jakoby ani nebyla člověk. Takový fyzicky trénink v 16 letech je myslím přitažený za vlasy. Z konce knihy čišelo příliš negativních emocí. Pokud chtěla autorka vyzdvihnout kontrast mezi životem jaký by hlavní hrdinka mohla žít, a tím jaký pro ní "byl připraven" pak se jí to podařilo.

2 13.04.2020

Jako oddychovka určitě dobrý. Ostatně, to už bude účel novely pro ženy. Oceňuji způsob, jakým je kniha napsaná – stejná scéna z několika pohledů, některé popisy v milostných scénách, které vtipně (opatrně) naznačují, co se děje. Zkrátka, žádná čuňárna :) Postavy jsou sympatické. Dokonce, by mě zajímaly osudy ostatních, jako byl Iago, Modred nebo Olympie a Argus. Jen konec příběhu se mi zdál najednou moc hrrr.

1 28.03.2020

Přemýšlela jsem, jestli bych knihu četla raději v létě u vody, nebo v zimě u krbu. Na oboje mi ale přijde příliš emotivní. Hrabat se v myslích obou hrdinů víc, asi bych se v nich při čtení utopila. To ulpívání na pocitech zaplaťpánbů vyvažovalo prostředí a dobří lidé. Při čtení jsem měla pocit, jako bych se dívala na americký film. Od poloviny knihy to bylo značně erotické čtení. Intriky potlačené na pozadí děje mi vůbec nevadily. Co se mi ale obzvláště líbilo byla ta myšlenka, ta představa tichého může, který se dokáže křenit od ucha k uchu.

3 13.01.2020

Knihu jsem si přečetla na doporučení jednoho z učitelů Aikidó. Pojednává skutečně hlavně o cestách, jakými kráčel zakladatel Aikidó – a tak je skvělým odrazovým můstkem pro další studium. Morihei Uešiba byl bezesporu vyjímečný válečník a z některých příběhů by se mohl zdát téměř jako nadpřirozená bytost. Nicméně slovy jednoho z jeho přímých žáků byl zakladatel Aikidó především člověk a tak bychom na něj měli pohlížet. Pro mě osobně je to příkladná osobnost se silnou vůlí a jsem vděčná, že se můžu Aikidó učit. Doufám, že odkaz Ó-senseie přetrvá a najde své příznivce i u budoucích generací.

01.06.2019

I když jsem si přečetla o čem kniha je na jejím přebalu, příběh mne překvapil. Jednoduše jsem něco takového nečekala. A ta atmosféra! Vystupovala z knihy tak dokonale, že jsem během čtení měla pocit, jako bych byla součástí Tóruova světa. Líbí se mi Murakamiho retrospektivní styl, kdy něco nakousne, anebo rovnou prozradí co se vlastně stalo, a následně dovypráví jak k tomu došlo. Knihu doporučuju těm, co nevadí trochu depresivní atmosféra s řadou erotických scén a jednou bizardní japonkou jménem Midori :)

7 04.04.2019

Asi je přirozené, že ne úplně všechny vybrané obrazy se mi líbí. Ale čím jsme starší, ať listuju knihou popředu, anebo pozpátu, líbí se mi jich čím dál víc. Dokonce se mi místy podaří najít v díle to umělcovo ukryté kouzlo. Za mě je to perfektní kniha jak pro studenty, tak pro milovníky výtvarného umění.

4 30.01.2019

Víte, co se mi natéhle knize nejvíc líbilo? To jak Murakami vše popisuje bez obalu. Příběh je stějně neuvěřitelný, jako plný nečekaných zvratů. Tedy alespoň pro mě.

3 26.01.2019

Dášeňka je naprosto kouzelné čtení, které jistě nadchne každé dítě a dospělé pobaví.

4 21.12.2018

Mořský vlk mě uchvátil. A to do slova a do písmene :) Je to dobrodružné čtení s trochou naivní romantiky. To důležité je však otevření tématu individualismu, jehož je představitel Vlk Larsen. Řeklo by se, záporná postava. A i přes tu jeho "zvířeckou surovost" jsem si ho oblíbila. Začátek knihy je ráz na ráz, konec je poněkud rozmělněnjší, ale pokud se nezamotáte do lan ráhnové, košové plachty nebo kosatky, přečtet jí jedním dechem.

2 20.12.2018

Páni, to bylo něco. Zpočátku jsem měla trochu problém s těmi polskými výrazy, ale pak jsem příběh hltala jak jen to šlo. Je to inspirativní dílo.

3 20.03.2018

Sophiina volba je těžké čtení i mně chvilku trvalo, než jsem se začetla. Sophiin válečný příběh, inspirovaný knihou Five Chimneys, mi byl bližší. Nedovedla jsem tak uchopit pocity a rozpoložení američana. Myslím, že opačně to platí taky (když se začte někdo z "Nového Světa", spíše mu bude bližší napětí mezi Severem a Jihem, než válka, která probíhala v Evropě). Zkrátka, aby byl člověk schopen pojmout mistrovské dílo, musí mít řadu znalostí napříč světem, historií, hudbou... Ke knížce jsem občas musela googlit a vyplnit tak mezery ve svých vědomostech. Knihu doporučuji, už jen proto, aby lidé nezapomínali na válečnou minulost, ať v Evropě či v Americe. A ti co jsou o krůček sečtělejší z knihy vyždímají ještě víc :)

3 30.12.2015

Moc jsem si od této knížky neslibovala, nicméně musím přiznat, že není vůbec špatná. Poutavý příběh a dění v osmi dnech slavností Akitu. Žádné zdlouhavé popisy prostředí a nudné okamžiky, kdy se nic neděje. Akorát na některé použité dobové výrazy je dobré mít po ruce slovník :)

17.11.2015

osobně jsem přesvědčená, že žížaly plní svou úlohu v hlíně dokonale a tak by jich do nějaké čarodějnické sekané byla snad i škoda. Na to, aby se dostavil kýžený placebo efekt by snad stačilo uvařit nějakou dobrotu z normální kuchařky a před jídlem se pomodlit. Ostatně láska prochází žaludkem a tak si dobrá kuchařka jistě partnera uloví aniž by musela mlýt žížaly... i přes to, že je dobré věřit ve vyšší moc jsem z těchto knížek dávno vyrostla.

08.11.2015

Mám ráda knihy, které nám ukazují realitu v její nejsyrovější podobě. Ne proto, že bych se v tom vyžívala, ale proto, že pak nabudu jakéhosi uvědomění. Ale pořád je to jen knížka. Zažít jen zlomek činů proti lidské důstojnosti jistě by komentáře Útěku z tábora vypadaly jinak. Četlo se mi to dobře a těžko zárověň.

3 22.01.2015

První díl jsem četla v češtině, druhý díl v angličtině a možná si troufnu tvrdit, že v aj, je to o něco lepší. Nemůžu říct, že je zrovna tato kniha špatně přeložená. Je však dobré si uvědomit, že nepovedený překlad zpravidla zkazí veškerý dojem, který by jinak mohla kniha udělat.

1 22.01.2015

Čtivá kniha, celkem jednoduše napsaná. Řekla bych, že jde o "Tajemství" v bledě modrém. Základní myšlenka je stejná, nevtíravá, jen se nám snaží ukázat lepší cestu pozitivního myšlení a jakési sebekontroly. Co si budeme namlouvat, kdo se dneska nerozčiluje (podotýkám, že obvkle zcela zbytečně) kvůli hloupostem? Nějak jsme si zvykli čertit se na sebe bez zjevné příčiny...

Na to, aby si člověk udělal přehled o nejslavnějších příbězích je skvělá, nicméně, kdyby byla vyprávění detailní, byla by kniha příliš obsáhlá a tak, zdá se mi, jsou příběhy poněkud nešikovým způsobem osekané. Jiank je kniha moc pěkná.

2 21.04.2013