Ohněm a mečem

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ohněm a mečem (1884, Ogniem i mieczem) je román od polského nositele Nobelovy ceny za literaturu Henryka Sienkiewicze. Jde o první díl autorovy volné trilogie z polských dějin, jejíž další dva díly se jmenují Potopa a Pan Wołodyjowski). Děj románu, který měl obrovský úspěch, se odehrává v období vypuknutí ukrajinského kozáckého povstání Bohdana Chmielnického (tedy okolo roku 1648) proti polskému státu. Ohněm a mečem je velmi čtivá kniha s napínavým, až dobrodružným příběhem, který se s historickou skutečností shoduje jen ve velmi hrubých obrysech. Na pozadí mocenských a společensko-politických sporů autor současně rozvíjí milostný příběh rytíře Jana Skrzetuského a Heleny Kurczewiczové. V knize vystupují také pan Wolodyjowski a pan Zagloba, postavy, které provázejí čtenáře celou trilogií. Sienkiewicz psal román také s myšlenkou, aby byl morální vzpruhou pro Poláky, jejichž stát byl už sto let rozdělen mezi Rusko, Prusko a Rakousko. Podle románu natočil roku 1999 polský režisér Jerzy Hoffman stejnojmenný velkofilm. Hoffman natočil i následující díly Sienkiewiczovy trilogie, je však zajímavé, že tento film vznikl jako poslední. První byl Pan Wołodyjowski roku 1969 a pak následovala roku 1974 Potopa. text převzat z cs.wikipedia.org...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/99_/9949/ohnem-a-mecem-bQz-9949.jpg 4.6260
Žánr
Literatura světová, Romány, Historické romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Ogniem i mieczem

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (39)

Kniha Ohněm a mečem

Přidat komentář
BoredCop
30.11.2020

Před mnoha lety jsem viděl polský historický film Ohněm a mečem a už tehdy jsem si říkal, že literární předloha musí být geniální. A je! Lituji jenom toho, že jsem si knihu nepřečetl dřív...

...a teda taky toho, že jsem si koupil knihu z edice Omega od redaktora Pavla Tůmy s jazykovou korekturou od Ivany Jachkové (to je ta, kde je na obálce rytíř v plátové zbroji, ačkoliv se děj odehrává v 17. století). Ještě nikdy se mi nestalo, že by mě redakční úprava tak strašně štvala jako tady. Jasně, nemá to vliv na kvalitu knihy, ale tolik překlepů, špatně umístěných interpunkčních znamének a gramatických chyb, to se jen tak nevidí. Sorry, ale když se člověk živí jazykovou korekturou a nevidí rozdíl mezi my/mi, pak zřejmě někde udělal kariérní chybu. Takže pokud můžete, dejte na mě a zvolte jiné vydání.

Set123
28.10.2020

Upřímně jsem byl knihou překvapen na všech frontách. Čekal jsem suché povídání o vojně, dostal jsem epický příběh. Čekal jsem krkolomný jazyk, dostal jsem text, který se četl sám a utíkal jedna báseň. Čekal jsem něžné vypravování o rytířské cti a dostal jsem zatraceně drsné vyprávění, ve kterém se autor s ničím nemaže a z knihy tak doslova cítíte pach tlejících mrtvol. A největším mým omylem bylo, že jsem čekal čistou fantazii a přitom jsem dostal lekci z Polských dějin. Ale k tomu později.

Kniha úctyhodných rozměrů mi nějaký ten měsíc ležela v knihovně, koukala na mě, já koukal na ní a oba jsme čekali, kdy se dáme do boje. Nakonec z toho dlouhého očekávání nebyl boj, ale pětidenní pijatika. Víte, kniha má příliš mnoho rozměrů, abych ji zde pojal celou, nejsa si jist, co vlastně za zmínku vůbec stojí a co nikoliv.

Nutné tedy podotknout, že jazyk panem Sienkiewiczem užívaný, byť ze začátku působil poněkud příliš archaicky a krkolomně, se po dvaceti stránkách proměnil v čistou jemnou smetanu, která plynula bez zaseknutí. A když už jsme u prvních dvaceti stran, musím zmínit ještě jednu věc. Právě lehoučká archaičnost slohu, i narativu umožňovala mimo perfektních dialogů, také neuvěřitelný popis. Dlouho, opravdu dlouho jsem už s takovou radostí v duši nečetl popisy krajin. Ale v Ohněm a mečem jsem si je mimořádně užíval.

U popisu bitev jsem shledal – i když ne pouze v nich – že se pan Sapkowski při psaní svého Zaklínače velice inspiroval u tohoto majestátního díla. Bitvy jsou dobrá čtvrtina knihy, počítám-li v ně i popisy bitevní krajiny, atmosféry, vojenského způsobu života. Obecně popis bídy válečné zabírá tím či oním způsobem možná více než polovinu knihy. Popisy bitev jako takových byly nejen dost rychlé, ale i přehledné a hlavně heroické. Člověku kolikrát až běhal mráz po zádech. Popis hrůz nejen Kozáky, ale i Poláky páchaných, byl naprosto mrazivý, jak už jsem ostatně psal výše.

Teď to hlavní. Historická autenticita. Víte, knihu bych možná přečetl ještě rychleji, kdybych si co chvíli neutíkal ověřovat podané informace. A musím konstatovat, že pan Sienkiewicz byl velice šikovný človíček a psycholog, který ty informace podával relativně přesně (až na nějaká ta číslíčka sem tam), ale velice si vyhrál s tím, kdy, jak a v jakém kontextu to či ono zmíní. Jestli to je napsané tak, že to zapadne do textu? Není problém. Kostra děje však přesně kopíruje první vlnu Chmelnického povstání. Nelze se však v knize vyhnout krutému nadržování Polákům a Polsko-Litevské unii. Ostatně byla kniha napsána pro povzbuzení národa, nikoliv jako dílo kronikářské.

Závěrem ještě podotknu, že se člověk u čtení nekřesťansky zasměje, hlavně vinou pana Zagloby a Podbipiety, avšak nejen jejich a jednou nebo dvakrát dokonce snad i slzička ukápne.

Kniha je prakticky dokonalá a musím konstatovat, že jsem se asi zamiloval. Snad nebude ještě delší Potopa v ničem horší.

P.s. V průběhu čtení jsem byl v kontaktu s jedním přítelem, rozeným "Ukrajincem". Bylo mimořádně zábavné s ním na toto téma konverzovat, zvláště pak, při zveličení všeho co udělali Poláci a hanění Kozáků. Další důvod proč jsem se velice bavil.


Alíša236
01.11.2019

Sienkiewicz umí psát, umí vystavět příběh a má skvělé dialogy. Přesto se tato kniha čte hůře než například Quo vadis nebo Pouští a pralesem. Dnešního čtenáře zdlouhavější popisy bitev už tolik nebaví a také tato kniha je psaná opravu převážně pro poláky.

vasekv499
23.05.2019

Tahle kniha patří do mé desítky nejnejnej knih. Po revoluci začaly vycházet komiksy jak houby po dešti a v jednom z nich byl příběh Křižáci na motivy knihy Henryka Sienkiewicze. Kreslil Kája Saudek. Sienkiewicze jsem do té doby vůbec neznal. Ten den jsem začal hledat v knihovnách a v antících jeho knihy. Křižáci skvělí, Potopa nádherná, Quo vadis úžasné, ale vrchol je pro mě Ohněm a mečem. Ale doporučuji starší vydání. Překlady Henrykových děl, které vyšly kolem roku 1920, nemají konkurenci. A maličkost na závěr: vím, že si historii upravoval a zkreslil, ale koho to zajímá? Já čtu příběh, na studium mám učebnice.

petr4927
05.02.2019

V knihovně jsem šel náhodou okolo regálu s knihami v polštině a jedna z nich byla Ogniem i mieczem. V Polsku jsem byl mnohokrát a měl jsem pocit, že tak nějak polsky rozumím. Chyba lávky, při začtení do knihy jsem pocítil, že polština a čeština jsou sice velmi blízké jazyky, ale rozhodně ne stejné. Po několika úporně čtených kapitolách jsem se do knihy ale dostal a musím říct, že je neuvěřitelně čtivá a skvělá a probudila ve mě chuť se polštinou zabývat více.

hoesch
01.01.2019

Bohdan Chmelnický , jeden známý ukrajinec říká , to je takový náš Žižka.

Bella1
21.11.2018

Váhala jsem, moc se mi do té knihy nechtělo, ale jsem naprosto nadšená! Je to opravdu napínavý rytířský román. Určitě si přečtu i další.
Člověk při jeho čtení naprosto zapomene na realitu a přenese se do doby, kdy všechno probíhalo. Kniha je moc pěkně napsaná a nejspíš se k ní časem vrátím.

jadran
01.08.2018

Skvělý historicko dobrodružný román, jimž se Sienkiewicz stal jedním z velmi důstojných pokračovatelů otce - zakladatele žánru (aspoň podle mně) sira Watlera Scotta. Jediným malinkým problémem knihy je, že realita byla nějak tak poněkud jiná, smyslem knihy ve své době bylo povzbudit rozdělený a utlačovaný polský národ - především v onom ruském záboru, kde se děj vlastně odehrává a to jak na původně polské straně, tak na straně ukrajinské. Nicméně historické nesrovnalosti a nepřesnosti nic nemění na faktu, že se jedná o román zalidněný řadou výrazně vyprofilovaných osob, že děj má spád a dobrodružnost je zde výrazně vyšší, než u dalších dvou románů trilogie. Pravdou ale je, že oni divocí a brutální kozáci se kozáky stali mimo jiné díky útlaku ze strany "polských" pánů a paradoxně, řada oněch "Lachů" nebyli ani etničtí Poláci, jednalo se o Rusíny (například kníže Jarema Wiśniowiecki pocházel z moldavského rodu a ke katolictví přestoupil od pravoslaví), kteří ovšem na svých rozsáhlých panstvích vládli tvrdou rukou, neuznávali pomalu ani autoritu polského státu, což vedlo k tomu, že jejich nevolníci (a byli mezi nimi i etničtí Poláci...) prchali na Divoká pole, aby zde měli "kozáckou" svobodu. Kozáci nebyli ani Ukrajinci, ani Rusové, prostě byli to - kozáci. Vše, co ovšem Sienkiewicz v dobré víře a z pochopitelných pohnutek popsal v onom historickém backgroundu strhujícího románu, uvedl famózním způsobem na pravou míru režisér Jerzy Hoffman, který, aniž by jakkoliv sáhl do děje předvedl brutalitu samotného Wiśniowieckého, chování značné části polské "szlachty" (samozřejmě s výjimkou pánů Skrzetuského, Wolodyjovského, Longina i Zagloby), ale i fakt, že Rusíni (Ukrajinci) nijak netoužili stát se poddanými ruského cara a stáli (zejména jejich elity) o vytvoření republiky tří národů z tehdejší republiky národů dvou (polsko-litevská unie). A tak, když jsem naposled Ohněm a mečem dočetl, vybavila se mi slova, kterými končil film a která asi ani v knize nejsou: "A pak probíhali další války, přišly další pohromy a nakonec si Rusové podrobili všechny - Rusíny, Poláky i Litevce". Jak smutně pravdivé. A na filmu, který tvoří s románovou předlohou pozoruhodně jednotný celek - za komunistů a během existence SSSR nemohl Hoffman z ideologických důvodů Ohněm a mečem natočit oceňuji, že když tak v roce 1999 naopak už učinit mohl, nedal se strhnout k nějakému šovinistickému postoji, ale naopak poukázal na hlubokou pravdu o této části polských, ale i ukrajinských dějin. To, co Sienkiewicz podal trochu druhoplánově, když Chmelnicki (mimochodem rovněž "polský" šlechtic s erbem...) kritizuje ony polské "králíčky", kteří se v následujících stoletích svým sobectvím postarali o neblahý osud Řeči pospolité předvedl Hoffman hezky natvrdo a nahlas. Ale to už je trochu jiná story, román lze doporučit každému, kdo má rád historická dobrodružství (mimochodem, podobně jako existoval d´Artagnan existoval i onen pan Skrzetuski a dokonce je pravdivá i ona story, jak se dostal z obležené Zbaraže….), nemusí si oněmi předchozími úvahami vůbec zatěžovat hlavu, děj i figury mu budou stačit více než bohatě.

1