Fiddis
komentáře u knih
Dech: Nové poznatky o ztraceném umění
James Nestor
Kniha určitě stojí za přečtení, ačkoliv byly i pasáže, kde jsem se trochu nudila. Co považuju za velké plus je krátké shrnutí každé kapitoly na konci knihy a popis dechových technik. Co je ale těžké je pak uvést to do praxe :-)) I kdyby ale přečtení na váš dech nemělo žádný vliv, přinejmenším si rozšíříte obzory.
Dívka jménem Sus
Jonas T. Bengtsson
Už jsem ji chvíli měla v knihovně. Teď jsem vybírala, co nového si přečtu a vybrala si ji. Nečetla jsem anotaci a tak mě celkem nemile překvapilo, jak smutné a negativní to bylo a to od samého začátku. Ale takový je život. Mám štěstí, že se mám tak, jak se mám a že jsem nikdy nemusela prožívat to, co Sus.
Ještě bych chtěla říct, že se mi moc líbilo, jak to bylo psané, že to bylo vyprávěné z pohledu třetí osoby a že tam byly často krátké výstižné věty. To je mi blízké.
77 pravidel pro úspěšná přání
Pierre Franckh
Před pár lety jsem četla "Jak si správně přát", byla skvělá a tato kniha od stejného autora mi přišla, že to tak nějak shrnula a vypíchla to zásadní. Člověka to posouvá vpřed už jen když to čte, ale je mi jasné, že tento způsob uvažování není pro všechny. Nicméně věřím, že každý si z toho může něco vzít.
Hlavně na to nemysli
Iva Hadj Moussa
Od Ivy jsem četla Havířovinu a ta se mi líbila hodně. Tyto povídky mě ale tolik nenadchly. Myslím, že autorce jde mnohem lépe právě delší rozsah, bylo to znát u delších povídek.
Každopádně některé náměty velmi zajímavé a určitě si v budoucnu přečtu od autorky něco dalšího.
Organizační porno
Aneta Martinek
Jsem neorganizovaný kreativec a když chce člověk podnikat, tak aspoň špetku organizace holt potřebuje :-)) A tak jsem sáhla po této knize.
Líbila se mi struktura knihy. Nejdříve začíná tím, že aby vám šlo v podstatě cokoliv v životě, je důležité dobře jíst, spát a hýbat se. A nějaké tipy k tomu.
Pak pojednává o samotných nástrojích, metodách apod. Ačkoli některé věci jsou tak nějak "jasné", někdy si to člověk musí přečíst, aby si to opět uvědomil nebo teda konečně zapracoval do svého života. Z této části jsem pár věcí začala okamžitě aplikovat a ano, už po chvíli je to výrazně lepší.
Poslední část je o skloubení rodinného života a práce. Tady se mi nejvíce líbily tyto dva poznatky: nezapomínat na čas pouze s partnerem a každá minuta dobrá. Když vás napadne, kde ušetřit čas nebo něco zefektivnit, rychle to udělejte! :-)
Co se stane dál
* antologie
Tento soubor mě moc nezaujal. Nejvíce se mi líbily poslední dvě povídky a u předposlední o oddělení šestinedělí jsem si říkala, jak je smutné, jak to tam probíhá...
Každopádně z této edice je to má druhá kniha, první byla Soukromá tajemství a ta se mi líbila více.
Společnosti
Josef König
Nějak nevím. Některé myšlenky a některé povídky byly zajímavé, ale ačkoliv byly povídky propojené, byl to takový "mišmaš" a mně se to propojovalo tak těžkopádně. Styl psaní mi byl ale sympatický.
Zahrada
Petra Dvořáková
Teda... to byl mazec. Nejdřív jsem si říkala, co se z toho vyklube a pak jsem se bála, jak to dopadne.
Nejhorší na tom celém jsou pro mě rozporuplné pocity. Na jednu stranu cítím s Jarkem, na druhou stranu si říkám, co by se asi stalo dál, kdyby v ten moment k němu Anna nepřišla? A to si z toho beru - každá mince má dvě strany.
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Taková Hartlovská klasika. Mně ty jeho vtipy jsou blízké, protože mám podobný smysl pro humor, ale každý opakovaný vtip přestává být vtipem a tak bych tu knihu klidně zkrátila. Nicméně na oddech příjemné čtení :-)
Šťastné a hrůzostrašnější: Druhá antologie štědrovečerních hororů
* antologie
Za mě lepší než první díl. Mě čtený horor prostě nějak neděsí, ale líbilo se mi, jak to bylo jiné tím, že to bylo napsáno na přelomu 19. a 20. století. Opět fajn zpestření vánočního času :-)
Vyšlapaná čára
Sara Baume
Divnokniha s depkou. Nebavilo a bavilo mě to zároveň. Nudilo mě, jak se tam nic nedělo a přitom jsem byla zvědavá, co podivného Frankie zase řekne nebo udělá.
Bonusové body za zmiňovaná umělecká díla, která jsem si googlila, a která mi zase rozšiřovala obzory.
Čuňazie
Nelly Černohorská
Tady se přímo vybízí napsat: přečteno jedním vrzem :D a to hned po rozbalení.
Nelly opět zazářila. Bavila jsem se královsky. Styl je mi velmi blízký, mám podobný u svých básniček v šuplíku.
Jednoznačně doporučuji všem naladěným na trochu Čuňazie :D
Pekárna v Brooklynu
Julie Caplin
Asi každé čtenářce je jasné, jak to nakonec celé dopadne, ale prostě si to člověk občas potřebuje dopřát :-))
Ačkoliv to není něco, co bych zrovna hltala, jsem celkem zvědavá na další knihu ze série. Tak zas někdy příště.
A ten nápad s názvy knih z této série se mi velmi líbí.
Bůh chrání milence
Johannes Mario Simmel
Poprvé jsem ji četla kdysi dávno a teď, díky čtenářské výzvě, podruhé. Nějak mám vnitřně pocit, že se mi kdysi líbila víc než teď. A to jsem si většinu nepamatovala.
Paul a Sibylle, pár, který se bezmezně miluje, jenže pak se ohlásí minulost a docela se to zvrtne. Ochrání je nakonec někdo?
P.S. co dělá ten solár nebo co to je na obálce knihy o lásce??
Ztracenné
Michaela Losekoot
Ano, já věděla, že se mi to bude líbit. Je v tom hodně a myslím, že si ji občas otevřu i jen tak. Přečíst si třeba znovu to, že i když někdo pomáhá druhým, sám může být jen o půl zatáčky před nimi (tak to vidíte, mojí milí perfekcionisté). Anebo si přečíst: "To těžké už bylo. Už to můžeš mít jinak." Tak co, jak to budeš mít?
Pláňata
Petra Dvořáková
Knihy Petry Dvořákové se úžasně čtou, Chirurga ale u mě žádná jiná nepřekonala a nedokázala to ani tato kniha. Ke všemu mi příběh přišel dost podobný knize Vrány, dokonce tam otec utrousil úplně stejnou poznámku vůči dceři jako ve Vránách a to mi přišlo škoda.
Na této knize mě fascinovala především ta věčná nespokojenost matky, jak to bylo nejdřív hrozné za komunismu a když pak přišla demokracie, jak to zase bylo hrozné, protože... důvod se vždycky našel. A to je bohužel realita spousty lidí dodnes.
Za mě krásné čtyři hvězdičky.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Tak krásně a citlivě napsané, tolik emocí a pro mě neznámé prostředí, které je ale poměrně dobře popsané.
Kyu jsem obdivovala a fandila jí. V druhé polovině už jsem se nemohla odtrhnout od čtení...
A konec byl překvapivý.
Knihonoš
Carsten Henn
(SPOILER) Mám dojem, že autor chtěl, aby to bylo fakt strašně roztomilé a něžné až skoro pohádkové a přišlo mi, že zkraje moc tlačil na pilu. Jako třeba tady:
"
Po probuzení si Carl zas připadal jako kniha, co poztrácela stránky. Zdálo se mu, jako by v jeho svazku života nezbývalo už mnoho papíru.
...
Teplo mu hřálo spánkem prokřehlé prsty, jakoby někdo v porcelánu roztopil kamna.
...
a rozlévala se mu po celém těla jako klidná vlnka.
"
Toto jen v průběhu dvou odstavců. Někdy je méně prostě více.
Postava Šaši. Ty super chytré, moudré děti mě v knížkách spíš rozčilují :-D Nějak si nedovedu představit, že by devítileté dítě řeklo:
"Je úplně vrásčitý. Jako prostěradlo, když si ho v noci celý zmuchlám."
Když se nad tím zamyslím podruhé, napadá mě, co to mají proboha za prostěradla, že jim to nedrží? :-))
Bylo tam toho víc, ale jak se příběh postupně vyvíjel, přišlo mi to fajn. Obecně ta myšlenka, na které je to postavené, mi přijde originální, líbí se mi. No a taky je to o mnou milovaných knihách. Ale víc než tři hvězdičky dát nemůžu.
Oko čarodějnice
Nelly Černohorská
Nelly píše skvěle, moc mě to baví. Věty jako "Miluju ho, ale zrovna teď mě pěkně sere.", "Uši mám třikrát tak větší, takže slyším i můří prd.", "ozve se za ním tak náhle, že si z toho málem učůrnul" jsou prostě můj šálek kávy :-D
Co se týče námětu samotného, ten mě až tak nezaujal, ale to bude i tím, že jsem na horory náročná, už tu nějak všechno bylo. Nicméně postava Sofie je mi velmi sympatická a dost se mi líbilo prokládání příběhu novinovými zprávami.
Nelly, jen tak dál a doufám, že se brzy dočkám další knihy :-)
Vrány
Petra Dvořáková
Hltala jsem stránky jednu po druhé a Báry mi bylo tak moc líto. Jako rodič si nedovedu představit se takto ke svému dítěti chovat, je to srdcervoucí. Těžké téma psáno tak ladně a smysluplně.