Faustka komentáře u knih
Smrťova říše je tiché místo. Žádný vánek nerozechvěje větve stromů. Nikdy nepřijde skutečný podzim. Jediným zvukem jsou různé druhy ticha. Je to místo, kde se Smrť pokouší odpočinout si od problémů světa - a přitom ví, že on je jedním z nich.
Pořádná psina .. i po letech. A taky je to, tak trochu krvák.
„Běda, Lízo! Jsme ve Vařečkách a Hrncích u katana purkmistra a ten nás moc odře. Děkujeme ti za buchty při popravě. Radní páni nás udí, abychom skomírali. Mám řádný strach. Už se blíží někdo se sekyrou.“
Co po tomhle napsat? Že mám Dlouhý pochod v hlavě, srdci a nohách. To je zbytečný. Tak to prostě je.
Skolila mě zákeřná viróza. Mrcha jedna! A právě Doktor Spánek mě postavil na nohy. A to je ta pravá magie.
Running Mana jsem dala na jeden zátah (no, skoro). Jinak to ani nejde.
… Zbývá 100
a čas běží ...
Nalezla jsem Midian(nedalo mi to takovou práci) - místo, kde i ten nejubožejší tvor dostane šanci. Takže, až se nebudu mít kam vrtnout, vím kam zamířit.
"Tělo si nemohlo zachovat své kouzlo, oči si nemohly zachovat svůj lesk. Brzy měly přijít vniveč. Avšak netvoři byli věční."
Nazývám jej mágem. Zná lidské tužby a neřesti. Pohrává si se slovíčky a velmi obratně nás vtahuje do temného světa. Světa iluze i reality. Příběh pro někoho zneklidňující, pro jiného vzrušující se podobá našemu vlastnímu nitru. Umožní nám odhalit utajovaná místa naší mysli, do kterých si netroufáme vstoupit. Činy, které vyplouvají na povrch nám nejsou neznámé, jen jsme je vytěsnili z paměti. Objevujeme vlastní svědomí a poznání bývá bolestné. Peklo jsme my sami.
Dokud Caroline postrádá "Óčko" a Simon buší do zdi, tak to šlape. Dál už je to jen klasická vzdychací vata. Ovšem Clive… to je jiný kabrňák, ten tam se všemi parádně zametl. Taky si pořídím takového hravého macka. "Buch."
"Ačkoliv jsme v útrobách pekla, můžeme mít oči andělů."
Tajemný Coldheart Canyon mě pohltil a nepustil. Nebráním se. Uvnitř jsem ochutnala nepoznané.
Na něco takového vás nikdo nepřipraví. Šla jsem do toho především ze zvědavosti a taky proto, že u Padesáti odstínů je stále přeplněno. Prostě mám ráda výzvy. Tak jsem si řekla: Riskni to.. a když překonáš první kapitolu a nezbarvíš stránku nestrávenou večeří, tak to půjde. A šlo to.
A jestli jsi hazardér a máš stabilní žaludek (ten se mi osvědčil), tak je to celkem přijatelné čtivo.
Když jsem spatřila obálku, byla jsem uhranuta. Po přečtení se China Miéville stal posedlostí.
Příběh je velmi tajemný a napínavý, moc se mi líbil. Až na ten nejednoznačný závěr, ale to je jen drobnost. Jinak nemám co vytknout. Zbývá mi od ní ještě tolik nepřečtených knih, tak se mám na co těšit.
Pane Kingu, jak Vy to děláte? Už jsem zase v tom. A velký respekt medvědům.
Zatím si držím svoji hlemýždí stopu a: "Vidím dveře červený a chci je mít černý, žádný barvy, nikdy víc, chci, aby zčernaly."
"Za jeho zády jezdila po Rhinehold Street sem a tam auta a nějaká paní křičela na dceru, aby se přestala vodit za ručičky s tím klukem a přinesla prádlo, ale tady byl jiný svět, takový, kterému vládla jakási tupá bytost, na kterou žádné pistole neplatily."
Čím víc se přibližuju, tím hlouběji tomu propadám.
........................
Bude to ještě dlouhá cesta. Ale, jedno je jisté. .. Je to moje ka. Roland, Ejk a Ochu přikyvují a těm prostě věříte. Jinak to ani nejde.
"Přenes mě k tý krabici na mříži, Rolande - vodpovím na tu mizernou bělošskou počítačovou hádanku. Rozhodím síť a chytím vám projížďku vlakem."
Ďáblík se měl k dílu,
vlezl pod kobylu,
nadzdvihl jí boky,
udělal dva kroky,
namohl si záda,
padl jako kláda.
...........
Rozverně - hravý Puškin osloví každou generaci, mě tedy ano. :-)
Odpověď „Já nespěchám“ má něco do sebe. Člověk by se měl umět zastavit a vychutnat si ty nepatrné drobnosti života, které většinou bez povšimnutí míjí. Ať už se zvířecím mazlíkem, nebo bez. Život je přece tak krásný.
Už jen výstižné "FUJPES" mě dostalo do kolen a to jsem teprve na začátku.
..................
A takovej to byl roztomilej a dobrosrdečnej hafík. To je ale „fujpsíživot.“
Jejich oči se na chvíli setkaly; Donniny rozšířené modré, Cujovy zastřené rudé. Chvíli se viděla jeho očima, viděla sebe, viděla ŽENU.
Kniha, která má skutečně tu moc otevřít dveře do léta. Náš pan Powell to dosvědčí.
Tolik Jeníků, Honzů a Janků by porazilo i Chucka Norrise. Já to dala.
Nadčasové. Proto, až taková situace nastane (a to se dřív, nebo později stane) .. budu připravená.