evismaior komentáře u knih

65% - Nějak už je to v těchhle knížkách pořád to samé. Zase tu máme situaci, kdy nás autor vodí za ručičku kolem jakéhosi hodně podivného týpka (no a tenhle Rusák byl tedy obzvlášť odpudivou kombinací vychytralosti a primitivnosti), přičemž my celou dobu víme, že takhle to prostě asi nebude (navíc motiv pomsty za diamanty znásilněné jejich výbrusem je dost přitažený za vlasy) a že je v ději už jen jediná další více prezentovaná postava, takže není těžké si domyslet, že právě tato postava stojí za vším. I když ne vlastně, za vším opět stojí jeden Rhymův a Améliin dávný známý... Na díl o diamantech jsem se hodně těšila, protože mi bylo jasné, že si autor látku opět pečlivě nastuduje, jak je jeho zvykem, a hodně se toho tudíž dozvím. Nakonec asi nejzajímavější postavou byl ale mladý Ind Vimal Lahori, nadaný brusič, který musí utíkat jak před vrahem svého zaměstnavatele, tak i před téměř despotickými názory svého vlastního otce.

1 02.03.2020

80% - Tedy je to dobré, ale po prvním dílu, ze kterého jsem byla doslova unesená, je tohle trochu nemastnější neslanější. Kniha samozřejmě trpí tím, čím většina pokračování, pryč je ten moment překvapení a určitý "wow efekt", příběh prostě jen pokračuje v naznačených kolejích. Navíc je prakticky vyloučen normální svět, což je škoda, když právě ta konfrontace normálního a podivného dávala mimo jiné prvnímu dílu šmrnc. Již dobře známé postavy (kam ale např. zmizela dvojčata?) opouštějí smyčku i ostrov a ve snaze zachránit slečnu Peregrinovou, která se nedokáže proměnit zpět z ptačí podoby, utíkají před pronásledováním stvůrami a netvory, jakož i hrůzami roku 1940 (a že to v bombardovaném Londýně nebyla žádná legrace), navštíví pár dalších časových smyček, potkají pár dalších podivných a objeví v sobě netušené bojovnické schopnosti. Místy to připomíná X-meny, místy sedmý díl Harryho Pottera (včetně toho, že děti při putování jako průvodce používají knihu podivných pohádek). Konec ale docela potěšil a navnadil na třetí díl. Co mě mrzí možná nejvíc, je to, že se vytratilo i ono magické propojení příběhu se starými fotografiemi. Jistě, fotek je tu požehnaně, ale zatímco v prvním dílu byly nedílnou součástí příběhu (Jacob je našel nebo mu je někdo ukázal a hodně důležitého se z nich dozvěděl), tady jsou vlastně připojeny jen jako doplňující ilustrace a v příběhu se o nich vůbec nemluví, natož aby byly jeho podstatnou součástí, takže kdyby tam nebyly, taky by se nic nestalo.

1 03.01.2020

55% - Natolik známé dílko, že jsem se asi až moc těšila na počteníčko a výsledkem byly spíše rozpaky. Knížka začíná 1. ledna kdesi v osmdesátých letech, kdy v čele Británie stojí Margaret Thatcherová, nižší střední třída, z níž pochází i třináctiletý Adrian posedává doma v oblaku cigaretového dýmu a hudrá, že při svém naprostém nedostatku kvalifikace nemá žádnou práci, a přitom zcela nekriticky vzdychá nad svatbou prince Charlese a lady Diany. Přičemž tyhle dobové reálie byly zřejmě to nejzajímavější. Co se týče samotného Adriana, tak nějak není zřejmé, proč si onoho 1. ledna začal deník vůbec psát, neboť ani není vidět, že by to jemu samotnému něco přinášelo - natož aby nějak vyplynulo z děje, proč někdy v dubnu následujícího roku knížka náhle takřka uprostřed věty končí, aby na tom samém místě započal další její díl. Adrian v prvním dílu na mě působil spíše protivně, a to přesto, že je celkem trefně vypodobněný jako přemoudřelý puberťák, který se potácí životem mezi čtením Zločinu a trestu, vyhýbáním se šikanujícím starším spolužákům, obdivem ke krásné spolužačce z vyšší třídy Pandoře, staráním se o nemohoucího seniora v rámci dobrovolnických aktivit a opakovaným přeměřováním svého penisu. Ještě protivněji však na mě působili jeho rodiče, zejména matka opouštějící rodinu se sousedem a následně opět vracející se k neschopnému otci. V tomhle ohledu Adrianovo zhnusení jeho okolím celkem chápu:)

1 10.09.2019

90% - U autorů, jako je Neil Gaiman, je povídková kniha takřka sázkou na jistotu. Tenhle pán prostě umí psát a většina povídek se četla sama. Samozřejmě společně s pozadím každé povídky, které je uvedeno hned na začátku knihy. A nutného varování, protože se občas v povídkách opravdu setkáme s nestvůrami a pro všechny hrdiny to nedopadne dobře :-) Ty nejzajímavější - např. Ta záležitost s Cassandrou (je to zvláštní, když se vám náhle ozve žena, kterou jste si kdysi vymysleli, abyste mohli vykládat, že s někým chodíte), Pravda je jeskyně v černých horách... (jak daleko může zajít pomsta za smrt dcery), Případ smrti a medu (anebo sherlockholmesovská fanfiction), Muž, který zapomněl Raye Bradburyho (napsaná jako pocta slavnému spisovateli a dárek k jeho devadesátinám) nebo Spáč a vřeteno (variace na Šípkovou Růženku).

1 03.09.2019

80% - Další kniha o počítačích s odklápěcími okénky pro zvídavé děti od tohoto nakladatelství, tentokrát s větším důrazem na programy. Nejsem si sice jistá, kolik toho malinké děti, jež budou okénka odklápět, pochytí např. z vysvětlení binární soustavy, ale minimálně to pro ně může být dobrou inspirací, čemu se v budoucnu věnovat.

1 03.09.2019

60% - Autorka si mě před pár lety zcela získala svým románem Sever a jih, takže jsem již tehdy pátrala po dalších věcech a objevila seriál Cranford ve skvělém obsazení (co chtít víc, když tam hraje Judi Dench a ještě k tomu třeba Imelda Staunton, představitelka zlovolné profesorky Umbridgeové z Harryho Pottera?), na který se koukalo opravdu pěkně. Kniha mě zdaleka tolik nenadchla, připadá mi teď zpětně, že si z ní scénaristé vzali v podstatě jen některé postavy a atmosféru malého městečka, ale jinak si museli hodně domýšlet, aby z toho něco podobného vytvořili. Společnost chudších postarších dam, které si ze svých skromných poměrů umějí udělat přednost a stejně jsou před celým širým okolím za veliké dámy, je vykreslená vskutku do detailu, i když v příběhu samotné hlavní popisované hrdinky Matty čtenář dobře vidí, o kolik barevnější život by zřejmě měla, kdyby kdysi slevila ze svých zásad a následovala své srdce. A to je svým způsobem dost smutné.

1 27.05.2019

90% - Pěkně a uceleně napsaná kniha o výchově formou odměny i trestu od uznávaného dětského psychologa, který zjevně ví i z vlastní zkušenosti, o čem mluví, a zná a má pochopení nejen pro limity dětí, ale i jejich rodičů, jejichž trpělivost prostě občas přeteče. Vychovávat domluvou, pochvalou, vidinou odměny anebo naopak káráním a tresty? Moc se mi líbila rada "zařiďte věci tak, aby je dítě udělalo dobře a za to je výrazně pochvalte. Nedopusťte však, aby něco udělalo špatně a vy jste je za to museli trestat". To se samozřejmě ne vždy povede, ale myšlenka je to určitě dobrá. Jak trestat, jaký trest volit a že na každého platí něco jiného, kdy naopak trest naprosto postrádá význam, zda trestat hned nebo s odstupem (člověk si sice vše lépe promyslí, vyhne se unáhleným soudům, ale pro dítě je odkládaný trest mnohem větší stres a u malých dětí se navíc už ani nemusí spojit s konkrétním prohřeškem, jenž se odehrál v pro ně již dávné minulosti...), spravedlnost, láska, odpuštění, vděčnost, na to všechno se v knížce dostalo.

1 27.05.2019

80% - první díl mě nijak zvlášť neoslovil, druhý se mi zdál o dost lepší a v tomto pokračování šla kvalita opět o něco výš. Předně oceňuji, že autorka už používá ten "cool" jazyk hlavního hrdiny mnohem uměřeněji a i těch výkřiků velkými písmeny bylo poskrovnu. Co se mi ale líbilo nejvíc, to byl samotný příběh, kdy Honza s pejskem odjíždějí na prázdniny za prarodiči do Beskyd, opět se objevuje celkem vtipná postava bratrance Robina - nešiky v dílně, ale zdatného kuchaře - i kamarádky Moniky, která přijede na ekotábor, což se ukáže být pro dětské čtenáře zdrojem mnohých zajímavých informací. Celé mi to hodně připomínalo prázdninové filmy s Tomášem Holým (Za trnkovým keřem a spol.), které mám moc ráda. Myslím, že je celkem škoda, že se autorka zatím neoprostila od útlého formátu literární soutěže Albatrosu a vrší na čtenáře kusovitě jednotlivé informace jen tak halabala a najednou je konec. Tohle by si zasloužilo košatější příběh, přece jen už to není pohádka pro úplně malé děti před spaním, takže proč z toho neudělat pořádné prázdninové dobrodružství?

1 16.04.2019

65% - byla jsem varována, že tohle je zřejmě zatím nejslabší díl série o Sachsové a Rhymovi, takže jsem od toho mnoho nečekala. Zápletka je navázaná na americkou tajnou službu, která bezpilotními letouny na dálku likviduje protiamerické živly, a to přesto, že zpravodajské informace jak o závadnosti těchto živlů, tak i o jejich konkrétní situaci vhodné či nevhodné k likvidaci s ohledem na vedlejší ztráty, mohou být dost často mylné či rovnou zmanipulované. Úplně mi to nesedlo, půlku knihy mi trvalo se do příběhu ponořit, a to i s ohledem na to, že Rhyme se motal kdesi po Bahamách, zatímco Sachsová zůstala vyšetřovat v New Yorku a pár věcí dokonce i nedomyslela, díky čemuž zemřel nevinný člověk (a ona to až na krátké zamyšlení celkem v pohodě přešla). Záporné postavy byly tentokrát takové nemastné neslané (a zejména neprokreslené), jako by Deaverovi už docházela na padouchy inspirace, a tak jednoho aspoň nechal vařit podle svých vlastních receptů. A trochu únavné bylo to jeho obvyklé - "ukončím kapitolu s tím, že se někomu hodnému přihodí něco hrozného" - ovšem hned vzápětí to otočil a vyklubalo se z toho něco jiného - on tenhle postup používá samozřejmě ve všech knihách, ale tady to na mě vyskakovalo vážně snad v každé kapitole, a to s dost předvídatelnou následující otočkou o 180° - až jsem se při závěrečné scéně, když zcela záměrně ve čtenáři budil dojem, kdo že to jde na operaci, a pak tam šel (jak jinak) ten druhý musela smát, protože už to působilo trapně. Ale na detektivku je to pořád nadstandard, to jen že od Deavera čekám víc. Takže snad příště...

1 22.03.2019

60% - Knížka je napsaná pěkným jazykem, opět se potvrzuje, že není nutné používat nespisovnou češtinu, aby knihy pro děti působily víc cool - autorčin styl vyjadřování mi přišel jako zcela adekvátní vzhledem k příběhu a hlavním postavám. I dějově to mělo určité pěkné momenty (nový kluk ve třídě, pro někoho nový kamarád, ovšem rivalita jiného spolužáka, která přeroste v čin, z něhož je pak nový kluk obviněn, i historka s rozbitými houslemi a zmizením kamaráda, který za ně shání náhradu není zlá), na můj vkus ale autorka v textu odděleném jen občasným číslem či barvou písmen bez ladu a skladu splácala až moc věcí dohromady - ok, že se v případě vítězné knihy literární soutěže Albatrosu dočkáme politicky korektního tématu, kdy se "bílý" kluk spřátelí s poctivým a milým romským chlapcem, to chápu. Ale už to nutně nemuselo gradovat dalším sociálním tématem (pomoc chlastajícímu bezdomovci), a i kdyby, asi bych tam pak oželela tu sci-fi vsuvku s neviditelným vynálezcem kořeněnou navíc občasnými rozhovory školní tabule a houby či vloženou stránkou suchého výčtu pravidel sportovní hry kin ball, kterou děti hrají - to si asi zájemci snadno mohou vygooglit (a hrdinové knížky googlit umí, tak pochybuji, že by to neuměla cílová skupina čtenářů:-)).

1 21.02.2019

80% - I tentokrát se autorovi podařilo vybrat si zajímavé téma - vraždy pomocí elektrického proudu, přičemž v tomto pokračování detektivních hádanek rozplétaných Lincolnem Rhymem a Amélií Sachsovou mě asi víc než kdy předtím fascinovalo, do jaké míry je Deaver schopný (a hlavně ochotný:-)) si podrobně nastudovat aspekty toho, o čem píše - zde tedy elektrického proudu, jeho výroby a vedení z elektrárny přes rozvodny až do poslední zásuvky, obloukových výbojů a dalších nebezpečí s elektrickým proudem spojených a možností, jak se nenechat proudem zabít. Škoda jen, že se to dost dlouho motalo kolem nudného podezřelého a jeho celkem nezáživného motivu, nakonec se sice podle očekávání objevil Hodinář, ovšem podobně jako v románu, kde se objevil poprvé, jsem s ním měla problém, že na můj vkus dělá věci prostě strašně moc překombinovaně. Až tak, že na to Rhyme (a s ním i pozorný čtenář) vždycky dost snadno přijde.

1 08.02.2019

45% - Čekala jsem, že by se mi to mohlo líbit - koneckonců pro příběh o nezadržitelně kila a léta nabývající matce, která ráda romantické příběhy (ať čtené nebo vlastnoručně sepsané) bych sakryš měla být cílová skupina a zhmotnění literárních postav v reálném světě taky není nápad, který by tu už nebyl - a nezřídka dokázal čtenáře potěšit. Jenže tady byly ony zhmotnělé postavy Aidana a Lily takové podivné (teda on sice sexy, ale zas z toho nic nebylo:-) a z Lily už vůbec ne), pak do toho autorka zamotala v rámci úporné tvorby zápletky ještě jakousi čarodějnici z jiné hlavní hrdinkou nedopsané knihy a o rychlé prolítnutí knihy, které nezanechá větší dojem, bylo postaráno.

1 07.01.2019

70% - mám severskou krimi literaturu hodně ráda, ale asi proto jsem na ni taky docela náročná. Tohle není první počin s Harrym Holem, se kterým jsem měla tu čest, a zrovna tahle kniha mi přišla ne až tak dobrá, jak jsem u tohoto autora zvyklá. člověk už čeká obvyklou porci pasáží o alkoholismu a problémech v osobním životě hlavního hrdiny, takže tohle nepřekvapí. Koneckonců ani to, že je tím pádem poměrně snadné ušít na něj boudu v podobě vraždy ženy, se kterou toho měl společného víc, než by svým nadřízeným rád přiznal. Romské reálie nahlížené jinýma než českýma očima nejsou bez zajímavosti. A dost mě bavila Holeova kolegyně s geniální pamětí na obličeje Beáta. Začátek s přepadením a odprásknutím bankovní úřednice za to, že její kolega nebyl dost rychlý, je jako rozjezd parádní. Ovšem celkově jsou to spíš jednotlivosti, které mě bavilo číst, nedá se říct, že by to byla jako celek knížka, od které se člověk od začátku až do konce neodtrhne.

1 28.12.2018

55% - Těšila jsem se na pěknou romanci z prostředí indických paláců a toho druhého se mi vlastně i dostalo. Leč autorka na můj vkus píše dost kuse až chaoticky, vždy, když něco začalo slibným vývojem, tak pasáž náhle utnula a začala jindy odjinud. Bylo tam pár zajímavých reálií, o kterých snad i věřím, že to tak skutečně v Indii chodí a chodilo (upalování manželek společně s mrtvým manželem), leč námět, kdy se anglická hrdinka mezi dvěma světovými válkami dostane do indického paláce a tak nějak víceméně si tam docela vegetí mezi manželkami a konkubínami, královská rodina se s ní vcelku normálně baví, nějak jsem tomu nedokázala uvěřit a moc mě to do děje nevtáhlo.

1 26.12.2018

90% - stále si trvám na tom, že český překlad je nesmyslně rozdělený na tři knihy. Tady se vlastně dostaneme jen od historky s Margaret a panem Thorntonem během stávky dělníků a k neslavně skončené návštěvě bratra Fredericka, a to už si fakt připadám jak při koukání na latinsko-americkou telenovelu, kde se taky v jednom dílu nikdy nic moc nestane. Tentokrát jsem měla v ruce první české vydání z roku 2012 a musím konstatovat, že tady si ho alespoň někdo před odesláním do tisku přečetl, protože tu zdaleka nebylo tolik chyb, jako v prvním dílu (tam jsem měla v ruce nové, letošní vydání, ale vydavatel je pořád stejný). Samozřejmě příběh samotný hodnotím vysoko.

1 19.12.2018

90% - druhá sbírka povídek Minority report se mi líbila výběrem povídek ještě o něco víc než ta první. Tentokrát to nebylo jen na jedno brdo (příběh ve strusce po nukleární válce), ale témata byla vskutku velmi různorodá - organizace lidí prostřednictvím jakéhosi společenství vlastníků v bytových domech pod dohledem zřejmě už několikáté prezidentské dvojnice Nicole v povídce Převratný počin, Operace Luční koník, kde je spisovatel sci-fi přiveden do budoucnosti, neboť tamní mají dojem, že tihle lidé byli tušiteli, super povídka Co říkají nebožtíci zas překvapí tématem jakéhosi položivota po smrti, v němž lze člověka ještě pár let udržovat a občas ho oživit, aby s ním mohli potomci pokecat, Orfeus na hliněných nohou s úžasným tématem vracení do minulosti, aby se člověk stal inspirací pro nějaké umělecké dílo, Tenkrát s Parádnicí Pat (po válce už lidem zbývá jen hrát hru s vymakanou Bárbínou:-)) či skvěle ironická povídka Život s blobem, kde se člověk dobrovolně promění v kdysi nepřátelskou mimozemskou entitu (a naopak). Trochu slabší mi přišel Záložník o zdánlivě slaboduchém chlápkovi, který nahradí ve funkci prezidenta porouchaný počítač, ale to pak Dick dohnal navazující povídkou Co si počneme s Raglandem Parkem, kde svoji funkci tenhle chlápek solidním způsobem ustál. Takže mě nakonec bavily všechny.

1 05.11.2018

80% - psaní Věry Noskové mě baví, témata a příběhy jsou sice na můj vkus občas až příliš všední, ale autorka je dokáže podat neotřelým způsobem, a ať už je v dané povídce za novinářku, skeptičku, matku nebo prostě jen "holku", baví mě její (sebe)ironie, trefné poznámky i neokoukané obraty v popisech. A kdo by si nechtěl přečíst třeba povídku o tom, jak vnímá účast v Krausově pořadu samotný účinkující, že ano (řekli mi, že půjdu třetí, a to mě trochu znejistilo - každý přece ví, že poslední na řadě jsou vždycky podivíni:-)).

1 24.09.2018

90% - Dickovy povídky se mi nakonec asi líbí mnohem víc než jeho romány. Kniha je pořádně tlustá, přesto ale obsahuje jen něco přes dvacet povídek. Což už samo o sobě svědčí o tom, že to nebudou žádné krátké výkřiky. Naopak, jedná se o propracované příběhy zasazené do propracovaných světů. Témata jsou pestrá - vztahy lidí a mutantů, robotů, androidů, život v rozpadající se postapokalyptické společnosti, která se pracně zdvihá z radioaktivního popela nebo naopak život ve společnosti plné konzumu, kde se denně dojíždí za prací přes celou sluneční soustavu. Jsou tu hnusní mimozemšťani pronikající do lidí a takoví, které lidi po setkání s nimi začali považovat za bohy. A lidé jsou tu geniální, stateční i podlí, zbabělí a paranoidní. Jen je z dnešního hlediska trochu neuvěřitelné, že všichni bez výjimky kouří, tam Dick zůstal zřejmě trochu v zajetí své přítomnosti a ten náhled do budoucna moc pestrý neudělal:-) Velmi povedený výběr povídek, bavila mě svým způsobem každá.

1 30.08.2018

75% - už to pomalu začíná být na jedno brdo - když už to vypadá, že padouch začíná mít konečně navrch a co nevidět udeří, objeví se policajti, protože Amélie s Lincolnem na poslední chvíli něco rozlouskli... Ale pořád je tohle další pokračování velmi čtivé, zejména se mi líbí, jak nás autor vždy zavede do nového prostředí - tentokrát to je černošská komunita z Harlemu, z níž pochází i málem oběť - snaživá studentka Geneva pátrající po tajemství svého předka Charlese Singletona, jenž se podílel na prosazování práv černochů po válce Severu proti Jihu. Kniha je občas ve vysvětlování překotného kolotoče zápletek poněkud zkratkovitá a některé věci (Genevin život v utajení bez rodičů, falešná školní poradkyně, skutečný pachatel a jeho motiv...) pak působí dost neuvěřitelně, ani hlavní vrahoun tentokrát nebyl moc zajímavý, ale ocenila jsem, že se příběh nakonec stočil zpět k nejzajímavějšímu motivu. Četlo se to jako vždy velmi dobře.

1 05.07.2018

100 % - vážně moc pěkně a názorně udělané - včera jsme tuto knížku s předškolákem poprvé otevřeli a věřím, že konečně doladíme jeho znalosti o tom, jak říct a poznat, kolik je hodin, že sedmnáct hodin může být i pět hodin odpoledne, ručičky versus čas na digitálkách, minuty, čtvrhodiny, půlhodiny, prostě tohle všechno tam je. a navíc je to díky otevírání okének zábavně interaktivní.

1 19.04.2018