evismaior komentáře u knih

80% - Na téhle knize je přitažlivé, že génius Lincoln Rhyme má tentokrát proti sobě podobného génia, který mu nezůstává nic dlužen a je stejně tak zarputilý v touze dokončit práci, jako je Rhyme (a posléze i Sachsová) neoblomný v touze ho dopadnout. Až to někdy působilo neuvěřitelně, jak oba soupeři dokázali dopředu odhadnout kroky toho druhého, vše bylo sice logicky zdůvodněné, ale často už mi to přišlo skoro na hraně telepatie a nedokážu uvěřit, že by někdo takhle geniální mohl ve skutečnosti reálně existovat. Ale jsme ve světě fikce a já se dobře bavím a to i tím závěrečným twistem ohledně skutečného pachatele, který zas jako by byl napsán především na efekt a je až přliš zřejmé, že v pasážích, které se týkají záporáků nám celou dobu zcela účelově není sdělováno vše - tak, abychom v závěru mohli obdivně a překvapeně vydechnout. Je to trochu laciné a nemám to moc ráda, ale v rámci žánru jsem ochotna leccos odpustit, zejména když celek je tak čtivý. Když tedy zapomenu na svoji přetrvávající touhu, aby se už na tu nevděčnou a tvrdohlavou pilotku konečně vyflákli, protože kdo nestojí o ochranu, ani si ji nezaslouží - a už vůbec ne na úkor někoho jiného. Ale to bychom my čtenáři zase neměli zápletku. Co dodat, těším se na čtení dalšího dílu.

3 29.01.2018

80 % - detektivní klasika - zapeklitý příběh se sériovým vysoce inteligentním vrahem, který nechává vyšetřovatelům vodítka navádějící k dalším obětem. Dobré duo hlavních postav - Amélie Sachsová - krásná, bystrá policajtka se sklony k sebepoškozování a Lincoln Rhyme ochrnutý od krku dolů (a v neméně dobrém filmu představovaný mým oblíbeným Denzelem Washingtonem - až díky knize jsem zjistila, že detektiv je vlastně běloch:-)), ale hlava mu funguje pořád víc než dobře - a od plánované asistované sebevraždy ho dělí jen touha zachránit další oběť. Příběh se odehrává v rozmezí jen asi tří dnů, které jsou ale nabité akcí, a přesto dojde i na vývoj vztahů mezi mnohými zúčastněnými. A k tomu ty obvyklé zápletky - schopným detektivům seberou případ, oni pátrají dál, pak jim ho zas vrátí, ke všem obětem se dobíhá na poslední chvíli, vrah je v příběhu významnější postavou, než by se zdálo (a to mi právě trochu nesedělo, protože když jsem se dozvěděla, kdo tím vrahem je a jaký je jeho skutečný motiv, nějak se mi nezdálo, proč se v tom tedy celou dobu tak vyžíval), a následuje nezbytné nebezpečí i pro hlavní aktéry. Kostra příběhu tedy stejně předvídatelná jako kostry sesbírané sběratelem kostí, ale každopádně se ráda nechám zlákat i k dalším detektivkám s touto zajímavou dvojicí postav.

15.01.2018

65 % - z anotace o zločinu na luxusní výletní lodi jsem byla docela natěšená, ale přestože je knížka docela čtivá a děj rychle a bez větších zádrhelů odsýpá, ve finále mě to zase až tak nenadchlo. Příběh je psán v ich formě, ale ani tak se toho o hlavní postavě zase tak moc nedozvíme kromě toho, že bez valného důvodu už léta podléhá záchvatům paniky a bere na to prášky. Jinak je to postava celkem bezbarvá a pro mě nebyla příliš zajímavá. Příběh na lodi nakonec skončil téměř dřív, než začal, ona je ta kniha sice na pohled tlustá, ale má asi jen 350 stran psaných velkým písmem, takže mnoho času na to, aby se čtenář seznámil se všemi postavami, tam není, a o pachateli se dozvídáme dřív, než má pátrání hlavní hrdinky čas někam gradovat a vyvinout více podezření proti ostatním na palubě. Což je škoda, protože taková malá uzavřená společnost kdesi na moři mohla být mnohem zajímavějším prostředím. Jenže Lo se často nechová příliš logicky, tudíž záhy ztratí k jakémukoli pátrání prostor a naopak se všechno dozví - a čtenář s ní, takže pak už se jen čeká na nezbytný konec. Ale na pár večerů v týdnu to bylo vcelku příjemné nenáročné počtení.

5 11.01.2018

65 % - předešlé pokračování Milénia od nového autora mě navnadilo, a tak jsem se pustila záhy i do knihy nejnovější. autor si stále udržuje vysoký standard stylu psaní a kniha je i dost napínavá, ale tentokrát jsem zas tak nadšená nebyla - vytratilo se totiž to hlavní - a sice Mikael a Lisbeth v nezpochybnitelně hlavních rolích, kteří by byli středobodem celého příběhu tak, jako tomu bylo dřív. Dostalo se mi naopak dvou dějových linek, které by se bez mých oblíbenců v roli víceméně jen pozorovatelů asi v podstatě obešly, a navíc se přiznám, že mě dost unavovala ta politická korektnost, kterou je kniha nasáklá - postava z první dějové linky je romského původu a celá druhá dějová linka se točí kolem imigrantů islámského vyznání. Holt se asi pořád ještě odmítám smířit s tím, že tohle je teď nová evropská realita, o které budeme číst pořád častěji, a raději bych viděla Mikaela a Lisbeth v pro mě zajímavějších zápletkách. I tak ale příběhu neupírám kvalitní zpracování.

09.01.2018

80 % - Obávala jsem se, co se s příběhem stane, když se ho chopí jiný spisovatel, ale už od počátku jsem byla se stylem psaní Davida Lagercrantze velmi spokojená. Ne, že by psal úplně stejně jako tvůrce celé ságy, což by ostatně nebylo ani vhodné, protože každý má svůj styl a měl by se ho držet. Dokáže ale vystavět stejně dobrý a napínavý příběh, který čtenáře udržuje vzhůru do brzkých ranních hodin, a původní knihy má dokonale nastudované, takže v téhle vlastně už fanfiction nic neskřípe. Jsem ráda za to, že se můžu podívat do dalšího života Lisbeth Salanderové a Mikaela Blomkvista, a pokud bude tímhle stylem pokračovat, tak mě ty postavy budou bavit ještě hodně dlouho. Poutavá byla i dějová linka s autistickým chlapcem. Drhlo to jedině ve chvíli, kdy se čtenář dozvěděl, kdo za vším stojí, a jelikož to byla dosud nepříliš zmiňovaná postava, bylo náhle nutné toho kolem ní spoustu vysvětlit, což děj náhle dost zpomalilo a stal se z toho jeden dlouhý popis. Pak se to naštěstí ale znovu rozjelo.

1 14.12.2017

60% - Ze začátku jsem byla vcelku nadšená - realisticky podaný únos a popis toho, co následovalo, skoro jak z hororu. Bohužel jsem prakticky od začátku tušila, co je ten tajemný únosce zač, nicméně pořád jsem ještě čekala, co se z toho vyvine. Pak jeho totožnost došla konečně i unesené, načež šla kvalita a čtivost sešupem dolů. Hromada zbytečně dlouhých vsuvek ve stylu "a mezitím se stalo tohle", které by se daly popsat v jednom odstavci, romantická linka, kde jsem pořád nedokázala pobrat "vždyť on jí udělal tu strašnou věc, jak ho může milovat?", následně čekání ne nevyhnutelný střet a zase další očekávatelný vývoj. Takže když to shrnu - našlápnuto měl ten příběh skvěle, ale škoda, že v tom duchu autorka nepokračovala.

2 22.11.2017

90% - Veliká škoda, že kniha zůstala v tomto rozpracovaném, nedokončeném stavu. Mnohé dějové linky jsou tak jen naznačeny, přesto se ale jedná o poutavý příběh, který ve čtenáři vybrušuje do všech podrobností i ty nejabsurdnější představy o soudních procesech v režimech, kde nad spravedlností dávno zvítězila slepá byrokracie. Josef K. se nikdy nedozví, z čeho byl vlastně obviněn (nebo to alespoň čtenáři není sděleno), ale ono to nakonec vlastně vůbec není důležité. Koneckonců, jak říká v jedné z posledních kapitol duchovní, "soud od tebe nic nechce. Přijme tě, přijdeš-li, a propustí tě, odcházíš-li." Každý si v sobě neseme svoje viny a čím víc K. o své nevině (a schopnosti ji prokázat) pochybuje, tím hůř se pro něj proces vyvíjí. Někdy na mě dýchlo Orwellovo 1984, jindy byly popisované situace tak absurdně hrůzně směšné, že to bylo jak vystřižené z Monty Pythonova Života Briana. Neuvěřitelné, že takhle někdo psal před 100 lety, kdyby psal Kafka dnes, byl by z něj kultovní spisovatel. Což vnímám o to silněji, že jsem se k oživení téhle knížky v paměti dostala po shlédnutí Blade runner 2049, když hlavnímu hrdinovi označovanému jako K jiná postava začala říkat Joe (tj. zkrácenou verzí jména Joseph). Paralely se tam dají nalézt velmi snadno.

2 26.10.2017

75% - Vlastně taková fanfiction ke slavnému románu Jih proti Severu napsaná velkou obdivovatelkou Margaret Mitchellové, která se očividně stejně jako většina čtenářek nadokázala smířit s koncem, kdy Rhett Scarlett opustil, a rozhodla se s tím vcelku působivým způsobem něco udělat. Ve druhém dílu se Scarlett již zcela rozhodne rezignovat na jižanské konvence a odjíždí do Irska, rodné země svého otce, kde konečně proniká ke kořenům svojí vlastní povahy. Poznává trpký život svých chudých příbuzných pod nadvládou Angličanů a že je to pořád silná a nezlomná Scarlett, neváhá se dokonce zaslíbit jednomu z nich, aby posílila vlastní pozici. No a nakonec i Rhett pochopí, že Scarlett je pro něj pořád jako stvořená, takže na závěr se koná i vytoužený happyend.

3 05.08.2017

75% - Vlastně taková fanfiction ke slavnému románu Jih proti Severu napsaná velkou obdivovatelkou Margaret Mitchellové, která se očividně stejně jako většina čtenářek nadokázala smířit s koncem, kdy Rhett Scarlett opustil, a rozhodla se s tím vcelku působivým způsobem něco udělat. V prvním dílu se tak Scarlett nejdřív snaží polepšit a proniknout zpět do Rhettova srdce tak, že se vetře k jeho matce, jenže uvnitř je to pořád Scarlett a její léty pěstovaný cynismus, vychytralost a úžasná vůle k životu se prostě předělat nedá.

05.08.2017

85% - Tohle je hodně dobře napsaná (byť jak se ukázalo v podstatě nezfilmovatelná) detektivka. Příběh okamžitě vtáhne, čtenář se zajímá o všechny postavy a o každou maličkost kolem obrazů a tajemného řádu i příběhu o Máří Magdaléně, který je o to lepší, že se mu dá i věřit a třeba já osobně bych mu uvěřila velmi ráda. Je to knížka, ke které jsem se nedávno po témě deseti letech vrátila a ráda si ji znovu přečetla. Jen tedy při novém čtení trochu mate chování sira Teabinga (vzhledem k tomu, čím se později ukáže být) zcela zjevně účelově psané tak, aby čtenář byl co nejdéle na pochybách.

2 05.08.2017

60% - Příběhově se mi to líbilo vlastně o dost víc než Než jsem tě poznala. Zvlášť začátek, kde hlavní hrdinka na chvíli prozřela a uvědomila si, že ta její úžasná romantická láska zas nebyla tak skvělá a Will byl za všemi těmi kecy o tom, jak musí umřít a jí dá svými penězi svobodu vlastně jenom veliký slaboch a sobec. Jasně, při tom, co ho potkalo, by se stejně cítila asi většina lidí včetně mě a hodili by si to už dávno, ale tak aspoň proboha bez těch laskyplně zabalených řečiček. Louisa se tak celkem předvídatelně a velmi střízlivě (pochvala autorce za velkou míru reality) ocitla místo umělecké školy v pitomé práci kdesi na letišti v Londýně a hledá co se sebou dál. Je tam nový zajímavý pánský objev, ale celé je to trochu pokažené náhlým zjevením se Willovy téměř dospělé problémové dcery, která se Louise pověsí na krk a všechno se pak točí kolem ní.

1 05.08.2017

60% - Líbila se mi potrhlá postava Louisy (i když některé její atributy jako počáteční naprostá neznalost práce s počítačem a neschopnost poslat svého otce s těmi jeho blbými kecy do háje mi přišly dost neuvěřitelné) a začátek její práce, kdy si postupně hledá cestu k ochrnutému Willovi a zkouší s ním podnikat různé věci. Ale vzhledem k Willovu konečnému rozhodnutí nevěnovat dívce, do které se údajně zamiloval, ani vteřinu života navíc tuhle knihu ani při nejlepší vůli nedokážu považovat za romantickou.

2 05.08.2017

70% - Pravdou je, že s ohledem na skutečnost, jak je rozmazlená Amy z velkého světa už od začátku ve svém "deníčku" protivná, pozná čtenář celkem brzy, co za jejím zmizením asi tak bude. Každopádně už od začátku jsem instinktivně fandila manželovi Nickovi a jen se pak bavila tím, jak ta puntičkářka s pečlivě připraveným mstivým plánem v mžiku selhala, jakmile se dostala mezi ztracené, leč náležitě bystré existence. Trochu mě zklamalo větší nevyužití potenciálu najatého advokáta, který zprvu vypadal, že by mohl být zajímavou figurou v příběhu, ale nakonec se z něj stal jen takový přicmrndávač. A konec tedy nebyl právě nápaditý, byť s takhle nastavenými postavami to asi jinak dopadnout nemohlo. Ale jako letní lehká detektivková četba dobré.

7 05.08.2017

55% - Od Dívky ve vlaku už jsem si zvykla, že k postavám Pauly Hawkins si prostě nedokážu najít cestu a není tam jediná, se kterou bych se v reálném životě chtěla, co já vím, třeba skamarádit. Tentokrát jsem se ale dopracovala dokonce k tomu, že jeden den večer jsem knihu dočetla a druhý den ráno jsem se musela jít přesvědčit, kdo že to byl nakonec, ten vrah. Tak moc mi to totiž v závěru knihy po všech těch stovkách stran přehazování příběhu z jedné postavy na druhou, bylo jedno. Zápletka mi nepřipadala zas tak zajímavá, aby kolem ní tolik lidí (v nichž jsem ještě ve dvou třetinách knihy neměla stoprocentně jasno, kdo je kdo) muselo tolik vyšilovat, a ani šťourání v minulosti tomu příliš nepomohlo. Na rozdíl od Dívky ve vlaku si ale myslím, že by z toho mohl být celkem slušný psychologický thriller, pokud se toho chopí někdo, kdo umí pracovat s depresívně hutnou atmosférou a využije všech výhod filmových zkratek.

4 24.07.2017