evelýny komentáře u knih

Do našich srdcí jako do tramvají
nastoupí lidé a zas vysedají.
Přesednout mlčky na opačnou trasu
do jiných čtvrtí, do jiného času.
A než jim stačíš říci aspoň sbohem,
zmizí ti navždy za nejbližším rohem.
(Písnička o tramvajích, str. 9.)

Verše veselé i snivé, krátké i dlouhé.
Mohli bychom závidět nadhled bez skrupulí
o každodenním životě.
Ukryté rozpaky?
Jeho? Tvé? Mé taky.
Povznášející pointa všudypřítomná

P.S.: Příloha k daňovému přiznání (melancholický epigram) leda tak k nasrání...
Básník snad promine pejorativní vyznání.

60 24.07.2021

Audiokniha: čte Martina Frejová Krátká, ironie s pachutí smutku

Perfektně propojené vztahové etudy.
Propletenec vztahů několika rodin.
Jeden otec, dvě matky, čtyři dcery tvoří základnu.
Cesta k moři je komorním dramatem zablokovaných vztahů.

Čas jakoby zmizel, protože Petra Soukupová naservíruje v jedné větě minulost, přítomnost i budoucnost všech hrdinů tohoto úsporně napsaného příběhu. Někdy však informací přehršel, takže mozkové závity čtenářů mohou být hodně zatížené.
Rozvinuté posloupnosti vztahů mnohdy pro mě již nepřehledné.
Život je divadlo a my jsme v něm herci, ale kdo je režisér?
Je to osud nebo my sami?
A možná jenom stačí dobře spolu komunikovat. Laskavě, bez předsudků.
A hlavně pravdivě.
Kdo však rozhodne, kdy ,mlčeti zlato" a kdy ,,líná huba, holé neštěstí?"

P.S.: Jenom naše srdce.

70 17.07.2021

Audiokniha: čte Renata Růžová, sterilně encyklopedicky, disharmonie v moll

Příběh matky, která nezvládla odpovědnost za své dítě.
Příběh babičky, která nedokázala předat odpovědnost svojí dceři.
Příběh šestiletého Jeana, jehož štěstí mělo kliku.

Rozhodně kliku jsem neměla já, že jsem audioknihu zakoupila. Interpretace Renaty Růžové byla dle mého děsná, ale..

,, Nic není jen černé a bílé. Hrajeme hru s takovými kartami, jaké nám byly rozdány."

Dle doslovu autorky příběh autentický.
Tak proč mám pochybnosti?
Možná Jean byl na můj vkus moc chytrý a poměry ve Francii trochu podivné. Rozhodně rozporů v příběhu bylo dost (aspoň pro mě).
A patetičnost v doslovu autorky nad rámec mého chápání.
Přijímám fakt, že tento příběh nebyl napsán pro mě, přesto jsem všem držela palce.
Obálka knihy nádherná.

Příběh se letmo dotýká problému nežádoucího těhotenství a práva ženy na svobodnou volbu interrupce.
,,Román je věnován ženám dnešním i ženám zítřka, aby si připomněly ženy včerejška, které jim prošlapávaly cestu ke svobodě."

Přesto...

P.S.: Děti jsou život...

Zajímavost:
Zákon o interrupci byl ve Francii přijat v roce 1975, tedy o padesát pět let později než v Rusku a o dvacet pět let později než v ČR.
Trochu zvláštní pro národ s Marseillaisou v zádech.
,,Vzhůru děti vlasti, den slávy nadešel..."

62 11.07.2021

Budu navždy okouzlena těmi třemi řádky, zdánlivou jednoduchostí okamžiku, ve kterém nepřestanu fascinovaně objevovat vnitřní hloubku.
Tři řádky, které lze vyslovit jedním dechem.
Zdánlivě bez významu.
Naprostá svoboda

12 měsíců, 108 haiku,
108 copánků pro štěstí, které se spojily v jeden rok. A doplněné detailní stínohrou fantazie básníka si zahrály s tou mojí.
A třeba i vaší, budete li číst.
Petře Petříčku, chlače rozmilý,
Děkuji Ti...

P.S.: Napiš haiku, neválči! (John Lennon)

Hledáme domov
v budovách za ploty - ale
je v našich srdcích

Zimní slunovrat
vrací do hry naději
na lepší časy

68 10.07.2021

Jsem z toho zmatená.
Přestože zřetelně nevyprávíš, snad chápu vše správně.
Tu syrovost žalozpěvu, přímočarost žaloby..

opilost působí rámus
i v noci
i v uspaném domě
opilost působí
vzruch

kdykoliv matka
přijde z flámu později

zarytě důstojně
a jistě právem.

Co k tomu dodat? Já musela dvakrát číst.
Snad jsem správně pochopila, i když vlastně nechápu.
Intimní zpověď koho, čeho, čí?
Obdiv, respekt, úcta.

P.S.: Holčičko, našla jsi k životu ten správný klíč?

53 09.07.2021

Vzpomínky, pocity - co bylo a již není.
Úvahy zabalené do veršů, s překvapivou pointou, mnohdy neuchopitelné?
Někdo vzpomene na POSLEDNÍ PRVNÍ LASKY.
Pro někoho pouze SENTIMENTÁLNÍ GROTESKY.
A pro někoho růže z papíru,
vybledlé a zaprášené,
na dně amygdaly uložené.

Když dočtete do konce, tak vám na víčka sednou NOČNÍ MOTÝLI, aby ve vašich srdcích otevřeli tu správnou VTEŘINU TICHA , pro vaše ČASOVÉ ZNAMENÍ možná V ARMÉNSKÝCH HORÁCH.
Pro ten správný OBLÁZEK, jenž vezmete do dlaní.
PÍSNIČKA PRO MARKÉTKU v uších vám zazvoní.
JASNÁ NOCI! TEMNÁ NOCI! Dej nám znamení, protože MAMINKY STÁRNOU.
MÍT DCERU mohou i PĚŠÁCI LÁSKY.
V poezii Jiřího Žáčka, ať chceme nebo nechceme, jsou
,, všecky slzy, krev i pot, kterými se platí za život."

P.S.: Ale hlavně je tam láska...

61 08.07.2021

,,Neexistuje obyčejná sekunda, obyčejná minuta, obyčejná hodina, obyčejný den, obyčejný týden, obyčejný měsíc ani obyčejný rok!"
Černá Luna, tajemný bod v našem horoskopu, informace o tajemstvích, která v sobě nosíme.
Jednoduchý návod, jak změnit sami sebe a tím změnit své okolí a možná i osud.
Zajímavé, inspirativní, hodné dalšího prostudování.

Však stupidní opakování toho samého v začátku každé kapitoly je pro mě nepochopitelné, neuchopitelné. Že by komerčnost zastínila kvalitu...?

P.S.: A Černá Luna mlčí...

51 06.07.2021

Audiokniha: čte Kristýna Kociánová, poklidně, zdánlivě monotónně.

,,Mým domovem je mé srdce. Cestuje se mnou."

Popisně detailní, psychologicky laděný román s detektivní zápletkou.
,,Čas a život se dá prodloužit, když je naplníme zážitky."
A proto český detektiv Josef Bergman vyráží na dovolenou.
Směr polární kruh a rybaření.
Podaří se mu konečně na udici chytit rybku zlatou?
Propletené mezilidské vztahy kvetou i v divoké přírodě norských fjordů.
K zločinu jenom kousek.
Norové se budou divit, až český detektiv rozvine své analytické myšlení a intuici hodnou Herkula Poirota :-).
A na své si přijdou i milovníci psychologie a životní moudrosti.

,,Napadlo ji, jaký je paradox, že její vlastní krok dál znamená v podstatě návrat. Svým životem opsala kruh. Když odsud kdysi odcházela, byla si jistá. Opravdu odejít chtěla. Teď si však nic nepřála víc, než zůstat."

P.S.: Kruh se uzavřel, tak tedy zůstaň...

86 06.07.2021

ČR Vltava: kolektivní dramatické nastudování s hlasitými zvukovými efekty

,,Hlubinám mořským je rovna spravedlnost boží."
Nechte se kolébat krátkými vlnami rádia Vltava, přijměte pozvání do rudolfínské Prahy, propojte svoji fantazii s magickými příběhy, které se díky staletím staly legendami.
Rozhlasové nastudování doplněno dobovou hudbou a židovskými písněmi.
Velmi povedené, povznášející, uklidňující.

,,Hvězdy by se měly zastavit na svých drahách, když jsme spolu."
,,Blázínku. Čas se nedá zastavit."

Rudolf II., římský císař a český král
Kdo byl pro něj Maisel Mordechaj?
Jistě Židovského města mecenáš
Ale co byl víc?
Císařův pekař?
Mordechaj Maisel byl císařův Žid.

P. S.: ,,Otče náš, králi náš, smiluj se nad námi a vyslyš nás, třebaže neoplýváme dobrými skutky."

59 03.07.2021

Audiokniha: čte Jakub Saic, přebitě nadnesené

Historie všeobecně známá, Google by mohl vyprávět.
Alžběta Pomořanská, nucená koalice s Polskem, vzteklá a žárlivá.
Margareta z Arles, historie mlčící, fantazie nekonečná.
Stalo se, nestalo?
Jediná listina důkazem osudu.
Láska vzdychá a pláče, povinnost volá.
Setkání věrnosti, první i poslední.
Láska však nekončí.
Láska je věčná...

Mystifikace, spekulace, fabulace?

Romance s historickým podkladem.

A co když ruku spisovatelčinu vedla duše samotného římského císaře a českého krále Karla IV. ?
I císaři prožívají krizi středního věku.

P.S.: Gillaumus Lucemburský - levoboček cisařský - pak může vyprávět...

51 27.06.2021

Být či nebýt - to je oč tu běží?
Očkovat či neočkovat?
Vyznám se v tom stěží.

Svoboda znamená možnost volby.
Svoboda znamená odpovědnost za svou volbu.
S jednostrannými informacemi nebo bez nich možnost volby nemáme.

Zajímavé, pro některé překvapující, v důsledcích pro mě nepochopitelné a neuchopitelné.
A co mě hodně zaujalo, trochu překvapilo? Spojitost očkování s náhlým úmrtím kojenců.

A teď, babo raď...

P.S.: Tolik ovcí ve stádu, ale stačí na toto téma rozum oslů? Možná pan Orwell by věděl...

Vážení, čtěte.
Kapitolu 20. - Je možné nahradit očkování? - doporučuji všem.

68 20.06.2021

Audiokniha: čte Jitka Ježková, Martina Hudečková, Libor Hruška, Jiří Ployhar, Jan Maxián - kolektivně, přesto každý sám

Deset autorů - deset příběhů o lásce.

Paní Mornštajnová do své povídky ukryla kompromis, Michal Viewegh vystřízlivění.
Petra Dvořáková poslední leč, Jaroslav Rudiš alkoholovou samotu.
Alice Nelis překvapení pro manžela.
Aňa Geislerová nekompromisně psychiatrii.
Bianca Bellová osamělost, smutek.
Anna Bolavá velikou bolest.
Irena Hejdová okamžik prozření.
Boris Dočekal naději pro všechny stárnoucí, osamělé...

Láska označuje silný pozitivní vztah náklonnosti, oddanosti nebo touhy...
Tak proč tolik nejistoty, bolesti a smutku?

Má mě rád, nemá mě rád, láskou se souží, po jiné touží...

P.S.: V ruce zůstane žlutý střed semenáčků na stopce naděje.

61 19.06.2021

Ukázka:
,,Fajn. Udělejte to!"
Strčila jsem nohy jeho směrem a doufala jsem, že nesmrdí.

Osobitě upřímné. Laciné. Někdy k smíchu.
Stupidní.

P.S.: Cha cha! Che che! Chi chi!

64 14.06.2021

ČR Dvojka, četba na pokračování: čte Lukáš Hlavica, poutavě, živě, bezprostředně.

,,Pokud jste se domníval, že vás převezou z letiště přímo do basy, tak jste na omylu. Vítejte v Praze."
Moje první setkání s českým humorem a hned se mi ta mlha kolem začala zdát méně hustá." přílet do Prahy, r. 1958

Gene Deitch, americký režisér a producent animovaného filmu se s námi poutavě, živě, otevřeně, bez iluzí podělil o své životní zážitky, které spojil s Prahou a animovaným filmem. Přiblížil nám nejenom osobní příběh lásky, ale i plno kuriózních setkání a životních zkoušek
Překvapeně:
,,Byl jsem tisíce mil od své vlasti za železnou oponou a najednou jsem věděl, že jsem doma."
Obdivně:
,,Pro milovníka divadla, filmu, koncertní hudby a tradičního jazzu pro mě Praha byla a je kulturním svatostánkem."
Originálně:
,,Mapa Československa svým tvarem připomíná smyslně odpočívající ženu. Možná právě to vzbuzuje touhu ji znásilnit."

Pro amerického režiséra byla Praha magická.
Pro mě jsou magické vzpomínky amerického režiséra.

P.S.: Inteligentní. Originální. Vtipné. Laskavé. Autobiografické. A to se cení.

70 06.06.2021

Kouzelná Valpružina noc zrodila dívku, jež nesmírnou má moc."

Eliška, ta rusovlasá kouzelnice,
při svitu měsíce láká na světlo
archivní záznamy, tajemství rodu
a kostlivce.
Záhady opředeny mystikou, kouzlem magie, rodovým prokletím.
Historie skoro detektivní.

Moje okouzlení tímto příběhem se rozplynulo pod rouškou naivity, jednoduchého neohrabaného stylu, laciných vtipů a spousty chyb v textu.
Ani jsem se nesnažila pochopit a rozplést zamotanou klubka nit příčin a důsledků.

A tak jediné posvátné na konci příběhu pro mě bylo po babičce klokočí, jehož semena se v pergamenových tobolkách ve větru klokotají...
Nicméně, jestli někdy zavítám do Klokočí, dám si velký pozor, aby mi zrzavá Peliška nezkřížila krok...

P.S.: Na Pavlovu já chuť neměla. Možná proto, že nepocházím z novozélandského Welingtonu a ani jsem nikdy nebyla baletkou.

61 05.06.2021

Audiokniha: čte Martin Pechlát, osobitě, trochu rozpačitě, přesto poutavě

,,Nemovitý majetek z pozemkových knih je nesmrtelný."

Muž, co hledá křídla v minulosti.
Minulost, co vzlíná do přítomnosti.
Fantazie, co se toulá po fjordech.
Hluboká sonda do nespavosti, té neodbytné milenky.

,,Recitál kapek na plechové stříšce maličkého balkonu.
V kalužích se lesklo bláto. Studené bílé kafe z dešťové vody pro ty, kdo mají v noci oči dokořán."

Půda, mapy, katastry nemovitostí, pozemkové reformy, majetkové restituce a podvody s tím spojené.
Krize dvou unavených bloudících srdcí.
Krásná vzletná čeština, přímo poetické, sugestivní popisy přírody, okolí, intimních nálad.
Kniha o životě se vším všudy.
Kniha nostalgických vzpomínek.

,,Prchavé chvilky z dětství a mládí. Milimetr krychlový dávné nálady a atmosféry. Jako když je v jantaru vzduchová bublina s patnáct milionů let uchovaným ovzduším."

Pan Hájíček pro mě do příběhu z Českých Budějovic zasadil Bludný kámen. Při čtení jsem ztratila pojem o čase.

67 30.05.2021

Čtyřicet čtyři karet s rozmanitými, složitými, geometrickými tvary s nejjemnějšími detaily. Svojí barevností připomínají krasohled. Magickou silou splývají s naším podvědomím, prosvítí naši duši, abychom mohli pod víčky najít přesně to, co v danou chvíli potřebujeme.
Používám tyto karty k doplnění základního výkladu. Ale variabilitě použití se meze nekladou.

Pohleďme tedy prostřednictvím těchto karet do kaleidoskopu svého světelného zdroje. Vnořme se do svojí duše, abychom objevili něco nepoznaného, skrytého, kouzelného, magického.

55 29.05.2021

Orákulum moudrosti mě upoutalo na první pohled. Na vině je tyrkysová barva a spirála nekonečna na jeho obalu.
52 karet vás okouzlí obrázky a překvapí svojí variabilitou. Každá karta vám nabídne několik řešení, podrobný návod v knížečce vám je pomůže pochopit.
Tyrkys je kámen, vhodný k posílení 5. čakry-komunikační.
Otevřete svou komunikační čakru a dovolte orákulu vstoupit do vaší temnoty. Odměnou vám bude pochopení, odpuštění, souznění, klid a mír... Fantazii se meze nekladou.
POZNÁMKA: vhodnost karet já testuji vždy první MNOU vytaženou kartou z nového balíčku.
U tohoto orákula jsem si vytáhla kartu: UKLIĎTE SI.

P.S.: Jsem velká bordelářka... :-)))

64 23.05.2021

,,Všechno rychle utíká, a přesto je to po sedmadvaceti letech pořád tady."

Stačí jenom nastoupit do jednoho vlaku v ten správný okamžik.

,,... podíváme se na sebe, poznáme se, těla ožijí, cesty naberou nový směr."

Jsou všechna setkání v našem životě náhodná?
Konečně dočteno! Ale dalo to fušku. Stále jsem se ztrácela v nekonečných úvahách o životě, mnohdy deprese, hodně komplikované, jako život sám.
Nakonec takové klišé. Přesto jsem si nic jiného nepřála.

P.S.: Káva určitě byla lahoda sama...

55 22.05.2021

ČR České Budějovice, četba na pokračování: čte Ondřej Volejník, klidně, patos smutku všudypřítomný

Genealogie.
Stromy života, jména bez tváří, data narození, data úmrtí.
Historie skoro detektivní.
Kolíbky, hroby, hřbitovní kvítí.
Zatuchlé archivy, kde léta šustí mezi prsty.
Prach se snaží skrýt hlubokých smutků a marností vrstvy.
Jeden dopis jak maják svítí.
Závist a pomsta se do sítí chytí...

Stroze, přesto poeticky, pro mě bravurně napsaný příběh jihočeské vesnice, ve kterém stíny 50.let minulého století cloní prosluněnou současnost.
Kolektivizace zemědělství a její zločiny.
Příběh zoufalství, kterou způsobila křivda.
Příběh lásky, kterou pokřivila zrada.
Rub a líc jedné mince?
Jedno jméno: Rozálie Zandlová.
Jedna věta: ,, Nedonutili mě nenávidět."
Chaos ve jménech a číslech jsem odpustila, neboť konec mi vyrazil dech.

Selský baroko - na vrch huj, však někdy ve spod fuj...

P.S.: Zákazník vždy nemusí být náš pán...

Však já bych četla ještě dál. Takto příběh klouzal po povrchu. A možná základní myšlenka se skrývá v jediné větě odpuštění.
Pro mě hodně k přemýšlení.

74 22.05.2021