České moře
Jiří Žáček
Jiří Žáček má na svém kontě asi padesátku knih pro dospělé a pro děti. Ve své tvorbě dokázal zkřížit lyriku a humor a díky tomu patří k nejčtenějším českým básníkům. Věčným motivem pro jeho fantazii je představa českého moře, z které vznikla i stejnojmenná básnická kniha s kolážemi Miroslava Huptycha. Moře bez vody a bez příboje, nekonečné moře všeho, co bys chtěl, moře mrtvých mýtů, moře nepokoje, moře utonulé v buňkách našich těl. ... celý text
Přidat komentář
Co báseň, to emoce. Střípek života…
Jiří Žáček v další sbírce básní dokazuje, že kouzla existují.
V nesmírné úctě mám tohoto básníka.
Žáček ve své standardně vrcholné kondici.
Především vážné básně s trochou ironie, která je autorovi tolik vlastní.
Rozděleno na tři části. Absolutně bez výhrad.
Některým básním se můžete smát,
nad některými zaplakat.
Žáček má dar tvorby. Nad jeho verši si říkáte, veršovat je snadné! A máte chuť skládat. Ale sami brzy zjistíte, že dostát významu slova básník, nebude a není tak snadné.
Mazlil jsem se s jeho rýmy a musím upozornit na básně DOMOV DŮCHODCŮ, BÁSEŇ PRO KAMARÁDA Z DĚTSTVÍ a na "nebásně" MUŽ, KTERÝ CHTĚL BÝT STROMEM a MOMENTKA Z KAVÁRNY.
Nemám slov...
Tento soubor veršů se mi četlo tak, jako kdyby se autor v ní snažil vylíčit svůj život, své osudy, co zažil za svůj život v předlistopadové éře a polistopadu,...
Brzy nám dají sbohem lesy.
Živily zvěř a milióny let
byly náš domov. Ave. Vzpomeňte si,
až zašumí svůj chorál naposled.
Až ptačí mračna vzlétnou k jaru
a křídly zčerná obloha,
vykročí lesy v šiku z držav zmaru,
pryč od nás, bůžků bez boha.
Až za obzorem navždy zmizí,
jen v dávných písních po nich zbude zvěst.
A co my, sami, sami sobě cizí
v komfortních kobkách mrtvých měst?
Autorovy další knížky
| 1983 |  Aprílová škola |
| 2010 | Krysáci |
| 1996 | Slabikář |
| 2015 | Ezopovy Bajky |
| 2007 | Okurková sezóna |
Kniha České moře je v
| Přečtených | 30x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 2x |
Do našich srdcí jako do tramvají
nastoupí lidé a zas vysedají.
Přesednout mlčky na opačnou trasu
do jiných čtvrtí, do jiného času.
A než jim stačíš říci aspoň sbohem,
zmizí ti navždy za nejbližším rohem.
(Písnička o tramvajích, str. 9.)
Verše veselé i snivé, krátké i dlouhé.
Mohli bychom závidět nadhled bez skrupulí
o každodenním životě.
Ukryté rozpaky?
Jeho? Tvé? Mé taky.
Povznášející pointa všudypřítomná
P.S.: Příloha k daňovému přiznání (melancholický epigram) leda tak k nasrání...
Básník snad promine pejorativní vyznání.