Ester71 komentáře u knih
Příjemná oddechovka.
Hodně mě pobavily sarkastické dialogy.
Ať už je příběh reálný nebo ne, určitě stojí za zamyšlení.
Díky čtenářské výzvě jsem si přečetla knížku, po které bych asi v knihovně nesáhla. A byla by to škoda. Na chvíli jsem se vrátila do svých telecích let, kdy jsem hledala sama sebe a své místo na tomto světě.. Naštěstí to nebylo za stejných okolností jako v případě June.
Silný příběh dvou mladých lidí, které válka a hrůzy s ní spojené těžce poznamenaly. Vůbec bych neřekla, že byl příběh Ervína nudný, jen byl jiný. A ve svém důsledku děsivější.
Z knížky jsem, mírně řečeno, rozpačitá. Celkem dobré téma, ale špatně uchopené. A ten konec? To jako vážně?
Ze začátku vše popsané do detailu a ke konci na třiceti stranách obrat úplně jinam, působilo to na mě zvláštním chaotickým dojmem.
Příjemné čtení s postupnou gradací a překvapivým finále. Pokud je toto první knížka série, určitě si přečtu i další.
Kniha, jejíž čtení nebylo úplně lehké... Je napsaná zvláštním jazykem, u kterého jsem se musela dost soustředit. Osudy několika lidí z východního Slovenska v době těsně po válce až do kolektivizace. Smutná doba...
Další knížka od mé oblíbené spisovatelky. Příběh působil mírně naivně, ale to nic neubralo na jeho čtivosti. Nejsem úplně nadšeným historikem, toto je pro mě nenásilná forma získání znalostí z naší minulosti. Těším se na další knížky Hany Whitton...
Od tohoto autora už jsem četla i lepší díla, ale i toto mělo něco do sebe. Nebylo vůbec špatné číst o pocitech člověka, kterého ničila závislost na alkoholu a dopadu této závislosti na jeho rodinu a okolí. Konec by byl hodně americky happy, kdyby nebylo epilogu.
Opět vtipný, ironický, démonický Dexter. Tentokrát se stavy, které ani on sám nechápe. Bavil mě.
Moje druhá kniha od Tomáše Šebka, a stejně poutavá jako Africká zima. Spousta zajímavých myšlenek, přiblížení situace v Jemenu, prostě v každém ohledu je pro mě knížka přínosem.
Přestože byl příběh místy hodně zamotaný a přibližně od dvou třetin jsem tušila pachatele, náramně jsem si čtení užila. Knihy této dámy mě hodně baví...
Knížka se dobře četla a bavila mě...
Zase jednou něco jiného, čeho bych si nevšimla, kdyby nebylo čtenářské výzvy...
Přestože nejsem vůbec duchařsky zaměřená, a tady bylo duchů a přízraků a jiných záhad až až, knížka mě bavila.
Asi jsem objevila další autorku, od které si chci přečíst i jiné knížky. Tahle mě bavila moc. Sympatické postavy, zajímavý příběh, příjemné čtení.
Prima oddechovka na jedno odpoledne. Červená knihovna opepřená postelovými (a nejen postelovými) scénami. Přiměla mě zasmát se nahlas, zapřemýšlet i si poplakat.
Kdo nečeká nic těžce oduševnělého, ten se skvěle pobaví..
Kniha se mi líbila o malinko méně než Dítě č. 44, i když náboj a spád se jí upřít nedají..
Tento příběh pro mě nebyl tak napínavý jako předešlé, ale i tak měl něco do sebe. Zřejmě byl inspirován Deseti malými černoušky od Aghathy Christie.
A ten konec? Že by upoutávka na další knihu? Tak se ráda nechám překvapit.
Příjemné počtení. Díky čtenářské výzvě jsem přečetla další knihu, které bych si v knihovně nejspíš nevšimla. A byla by to škoda.
Jedná se o zamyšlení nad životním údělem černošských žen a jejich postavením ve společnosti. A chvílemi to nebylo moc veselé čtení.
Ale konec dobrý, všechno dobré.