escritor komentáře u knih

(SPOILER) Ty staré časy. Kniha mě úplně dostala do doby, kdy kdy čestné slovo platilo, kdy se v životě dělo převážně to, co se dít mělo, žádný dnešní zbytečný balast. Překvapilo mě neustálé soužení postav svými emocemi, nakolik byli lidé tenkrát smířenější se svými osudy? Z příběhu se zdálo, že ne o moc více než my v dnešní době. Jen ten Bůh a uvnitřnění je tam mnohem vice, než dnes.
Klostermann umí příběh vygradovat a zase utišit. Umí dojmout lidskosti postav a za chvíli zase povahami postav opovrhovat. Paní Zdenička, věčně ukňouraná a sobecka to vydržela téměř celou druhou půlku knihy :)
Libí se mi rozuzlení, kdy všechno "zapadne tak jak ma". Že ti, co žili v pokoře a podle svého svědomí většinou vyhráli.
A ještě jednou zmíním ten pomalý čas. Rozmlouvání jen o tom, co se děje. Prosté věty, žádné okecávání, hodnoty jsou prosté a jasné., na všechno je potřeba vyhradit čas, vše zde trvá déle, je potřeba nechat věci proběhnout, vyvinout, a zároveň je čas na vše reagovat. Díky za nahlédnutí do starých časů Šumavy.

19 18.04.2022

Pro mě prvni kniha od Klostermanna. Dávám plný počet hvězd. Knihu jsem si vybral intuitivně a už vím proč. Líbí se mi v ní to zpomalení starých časů, jazyk, kterým je kniha psaná, nutí člověka chvílemi zůstávat ve vzduchoprazdnu nevědění, dokud autor nesvolí dozvědět se podstatu na konci věty.
Nadchla mě moudrost a autorita Seppa v kontrastu pinoženi té většinové společnosti. V dnešní době může kniha nabídnout chybějící autoritu čistého života, který je v mnoha ohledech inspirativní.

14 09.04.2022

(SPOILER) Po letech znovu přečteno. Hledal jsem nějakou knihu, kde bude trochu naděje. A poprvé mi kniha nepřišla tak pesimistická. "Shody náhod", které "lidem bez pasů" nahrávaly různé příležitosti byly hodně povzbudivé. Hlavně pokud neklesali na mysli. Ti, kteří nechtěli nebo to vzdali nedošli nikam. Tak jako v životě. Remarque je můj oblíbený autor a na jeho stylu jsem vyrostl. Jeho popisy a přirovnání jsou pro mě kouzelné. Skvěle je popsaná i tragikomika některých lidí, kteří na základě svých přesvědčení ničí sami sebe a druhé. No, ale jak jsem říkal. Nakonec to dobře dopadne. :-)

V knihkupectví bývá kniha pod cedulkou New Age, což mě zprvu odradilo, nicméně poté co jsem knihu koupil jsem se ponořil do návodů a popisů myšlení lidí od člověka, který sám žije bez Ega. V knize jsou i praktické návody na zastavení nebo zpomalení činnosti mysli a vysvětluje vcelku jednoduše proč lidé množstvím myšlenek trpí. Hodně uklidňující kniha. Eckhard Tolle žil dlouho dobu v depresích až jednoho dne si uvědomil, že deprese si způsobuje v podstatě sám a v tu ránu se zbavil myšlenek (Ega). Strávil pak několik let na ulici, kde si, podle jeho slov, užíval klidu při sezení na lavičkách. Když lidé zjistili, že v sobě má vnitřní klid, prosili ho o pomoc, začal tedy přednášet. Dnes je světoznámý, píše knihy a je stále skromný a žije prostým životem.

8 30.12.2011

Jeden z nejsilnějších příběhů co jsem četl. Přitom podaný s prostou lidskostí. Život původních obyvatel Smokey mountains v kontrastu s okolní civilizací založené na pýše a chamtivosti. Jestli někdo potřebuje upravit své základní nastavení, doporučuju přečíst. Hodnoty souznění s přírodou, bohatství obyčejnosti, charakteru a prostého lidství ukážou zajisté cestu v každé době.

6 09.04.2022

Myslim, že drsné prostředí formuje lidi nejvíce. V příbězích lidé pojmenovávají to zásadní, co pro jejich život mělo význam. Žádné okecávání, ale život prožitý na dřeň.

6 09.04.2022

Nejpřitažlivější pro mě je, jak Irving dokáže spojit jednotlivé časové linie. Například střecha na moštárně dostane význam až ke konci knihy, kdo by to byl řekl.

Kdo viděl film, měl by si přečíst knihu, která se od něj velmi liší. Nebo spíš film se liší od knihy.
Opět je to velice strhující příběh, kde se Homer Wells snaží si najít cestu za štěstím.

Líbí se mi pohled, kdy pro svůj život, ti sympatičtí obyvatelé Hearts´Heaven nebo Saint Clouds´, vybírají z okolí jenom to co potřebují. Není totiž nutné sníst všechno, co je na cestě za božím úkolem, ale sesbírat jen ty chutné kousky, které nás dovedou za naším štěstím a za tím být užitečný.
"(Před usnutím se ještě stačil podivit, jak dokonale pan Rose ovládá ten svůj svět - dokonce rozhoduje i o tom, jakým tempem se vymyslí jméno pro jeho vnučku (nemluvě o tom, že určitě rozhodne i o jménu samotném)."

Irvingova lidskost je dojímající.
"Buďme štastni za Johna Irvinga. Dobrou noc Johne Irvingu!"

6 30.11.-0001

Stále aktuální téma lidského maloměšťáctví a lidské jednoduchosti a touhy bojovat proti ní. Kniha, kterou jsem přečetl jedním dechem. Příběh hledání svého místa v životě, hledání lásky a skepse z lidské existence. Díky za všechny Ludvíky Bodmery, kteří po světě chodí.....

6 30.11.-0001

Nejnovejší vydání triptychu od Spolku Klostrmana - spisovatele Šumavy jsem četl pozpátku, takže Skláře až nakonec a kniha ve mně nechala největší dojem. Popis osudů rodin, jejich charakterů, chyb, které učinili a ovlivnili tím další generace, nebo se dokonce sami utrápili žalem....síla. Nicméně v knize je zase dost moralních, nebo spíš životních poučení. V době kdy řeším rodinné osudy a vyrovnání se s dědictvím v širokém smyslu slova, mi tahle kniha pomohla ještě lépe pochopit a být více shovívavý k těm, co si svůj život prožili a už ho nenapraví. A mám takové přání, aby jak v současnosti, tak i po mnoha generacích, ke mně byli shovívaví i druzí

5 16.07.2022

Tuhle knihu jsem objevil asi v šestnácti letech a byla mojí tajnou berličkou. Za pár let se z ní stal fenomén a v tu chvíli pro mě její moc vyprchala..
V knížce jsou pěkné animace, ale snad ještě víc doporučuju kanadský animovaný film:
http://www.youtube.com/watch?v=W2oOaA2aqZQ

5 30.12.2011

Pěkné zamyšlení nad ustrnutostí v životě, ze začátku mě nadchnula kritika měšťáctví, ke konci zase objevování skrytých výzev života, mladé lásky, radosti. Žádná velká filozofie, prostě jen tak.

A ještě citát z knihy, který mě oslovil:
Měšťák je tedy bytostně stvoření s chabou životní hybnou silou, stvoření úzkostlivé, bojící se sebeobětování, snadno ovladatelné. Na místo moci dosadilo raději většinu, na místo odpovědnosti hlasování.

4 25.03.2014

Dostojevský musel někoho zabít, protože jinak by tak dokonale nepopsal pocity vraha při vraždě i horečnatý stav po ní. Příběh je hodně propracovaný a situace, kdy je vrah už už odhalený, hrají na nervy dokonale. V začátcích má kniha spád, ale později už je rozvláčnější. Ačkoliv jsem se ke konci do čtení trochu nutil (už jsem věděl jak dopadne), tak přesto je to jedna z těch lepších knih co jsem četl. Rád bych věřil, že na konci 19. století lidé žili tak opravdově.

4 31.12.2011

Po přečtení cítím beznaděj ze současného světa, ale zároveň chápu, proč se tak děje... pane Exupery díky za slova útěchy!

4 26.12.2011

Příběh pro mě nebyl nikterak strhující. Takove lidské drama, co se celkem dobře čte, a příběh běží v několika časových rovinách docela svižně. Jenom jsem měl pocit, že by se tam mělo ještě něco duleziteho stát. Na vyprávění oceňuju, že je jakoby bylo opravdu z úst holky. Autorovi dám ještě šanci u jiné knihy, ale tohle byl spíše průměr.

3 12.03.2023

Asi to nebyla kniha pro mě. Kresby pěkné a v době, kdy jsem se nimral v emočním bolu, a byl jsem schopný brečet u Malého prince, by to asi pro mě bylo sentimentální, ale ta "moudrá slova" mi nepřijdou ničím nová. Je to pomalu jak číst motivační příspěvky na instagramu. Takže za kresby dávám 3 hvězdy.

3 17.11.2022

Kniha dokáže hlavně nakopnout. Zvláště pak lenochy, jako jsem já. Při čtení jsem měl pocit, že tohle všechno už přeci vím a přesně takhle jsem to dělal jako dítě. Takže další krok kupředu!

3 23.02.2014

Je dobré si vpomenout, že uprchlíkem se může stát každý. Pak i jediná noc strávená v teple, jediný kontakt na známého někde v dálce, může být jistota k nezaplacení. Osudy lidí, kteří nejsou v mocenském uvažování elit bráni v potaz ukazuje kniha jako boj o důstojné přežití.

Knihy od Nietzscheho mě vždycky umožní absolutní odstup od věci.
"Čím více práva se vzdávám a stavím se na roveň s jinými, tím více se dostávám pod panství nejprůběrnějších, konečně pak nejpočetnějších. Podmínka, kterou má v sobě aristokratická společnost, aby mezi svými členy udržela vysoký stupeň svobody, je krajní napětí, které vzniká z existence protikladného pudu u všech členů: vůle k vládě."

3 30.12.2011

Až do 80-té strany jsem se ptal, kdo je sakra ten mrtvý muž v Yossarianově stanu :-)

3 30.11.-0001

Člověk je opravdu zajímavá bytost, a to co je ukryto v ní je silné, a je možné to objevit až při extrémních podmínkách, kdy se vracíme k svému prapůvodnímu já. Probuzení ve svěrací kazajce se poštěstilo Darellovi Standingovi, který prohlédl ubohost lidského bytí. Fascinující příběhy o přežití v několika životech, které zachvátila "rudá smrt".

3 30.11.-0001