ennlady komentáře u knih

Tak moc ne. Po Doručovatelkách jsem si řekla, že šéfinspektora Ketta ještě zkusím, třebaže mi něteré věci moc nesedly. Zlý pes se čte hezky, styl psaní se mi líbí, ale... pro mě nevěrohodné a hlavně odpudivé. Takže i když konec slibuje (možná) posun v pátrání po Kettově ženě, myslím, že po dalším díle už nesáhnu. Asi.

11 02.01.2023

Příběh sám o sobě dost zajímavý, třebaže poměrně předvídatelný. To by šlo, ale co mi vadilo, byla hlavní postava. Ve své profesi docela zdatná žena, která co neví, to rychle nastuduje, s nikým a ničím se nepáře, houževnatě se žene za svou pravdou a úspěchem, na druhé straně v osobním životě víceméně submisivní (hlavně ve vztahu k bývalému manželovi) a jako matka taky nic moc. Ale nejvíc ze všeho nechápu, jak může po množství spořádaných léků na zklidnění a na spaní a litrů alkoholu k tomu vůbec vstát z postele nebo ze židle, natož řídit auto a náročné soudní jednání a vůbec. Nemyslím, že by to bylo příliš reálné. Takže druhý díl nevím, jestli si vypůjčím.

11 14.06.2021

Během čtení jsem několikrát změnila názor. Po prvním začtení jsem byla docela nadšená, vůbec mi nevadily osobní příběhy jednotlivých postav, alespoň jsem si osvěžila paměť po Dívce se sněhem ve vlasech. Pak už to začalo být místy zdlouhavé, k závěru se to vylepšilo a nabralo spád. Vraha jsem jako většina hádala až ke konci. Ale celkově jsem celkem spokojená, něco mezi 3 a 4 *, dávám 3, protože nemám ráda novináře a jejich metody.

11 29.05.2021

Podle mě vůbec žádná hitparáda. Děj odehrávající se ve dvou nepříliš vzdálených časových rovinách, no, děj, ono se tam toho moc nedělo. Pokud nepočítám třeba to, že Caroline (hlavní postava) šla s manželem do muzea nebo poznala novou sousedku a šla s ní na kávu. Jinak příběh tak z 80 % spočíval v tom, že se Caroline přehrabovala ve svých vzpomínkách a pocitech, a to pořád dokola, až mi to připomnělo scénu ze Slunce, seno a pár facek: "vemete se, nevemete se..." Bylo tam sice pár zápletek, špetička napětí a na konci jakési rozuzlení, ale celé mě to zkrátka neoslovilo.

11 16.05.2021

Téma mockrát použité a opět jaké ty předešlé příběhy přes kopírák. Kdyby si Mark nebo Melissa přečetli některou podobnou knížku předtím, než k sobě pustili Jade, byli by mnohého ušetřeni. :-) :-) Dvakrát se mi nelíbil ani styl psaní, postavy nebyly moc věrohodné, ty kladné byly kladné tak moc, že byly strašně naivní a ty záporné skrznaskrz ďábelské. Ale nakonec dávám 3 *

11 11.02.2021

Před nějakým časem jsem četla knížku Zlé pondělí, rovněž od této dvojice autorů a tak nějak jsem na ni pozapomněla, protože od té doby jsem přečetla hromadu knížek a moje paměť je už dost děravá. Naštěstí jsem díky Čtenářské výzvě natrefila na Ztracené úterý. A super! Ještě hezčí než pondělí - byla jsem naprosto okouzlena čtivostí tohoto románu. Příběh začíná v bytě duševně nemocné ženy, kde je nalezena mrtvola neznámého muže. Nemocná není schopna poskytnout jakékoli svědectví, vyšetřovatelé se nemají čeho chytit, dlouho nikde žádná stopa, pak je případ prakticky uzavřen, ale psychoterapeutka Frieda vyřčenému ortelu není ochotná věřit. A tak pátrá společně s policistou Karlssonem i na vlastní pěst. A opět hledání, skládání informací, poznávání možných pachatelů, to celé popsáno naprosto excelentně až k samému závěru. Do toho se můžeme podívat do soukromí psychoterapeutky i detektiva, ale ne tak moc, aby to obtěžovalo. A v neposlední řadě napětí zvyšuje červená nit, která se příběhem proplétá už z pondělí a potáhne se do středy ... nebo ještě déle? Takže je fakt nutné číst díly postupně za sebou. Doufám, že středa bude neméně zdařilá jako první dva dny v týdnu.

11 03.10.2020

Ano, opravdu super. Napínavé a čtivé vyprávění (jak bylo zmíněno dobrý nápad zvolit za vypravěče Cythiina manžela). Konec mě teda překvapil moc, ale přišel mi až dost přitažený za vlasy a pro mě absolutně nepochopitelný. Proto taky ubírám jednu hvězdu. Ale jinak fajn.

11 11.08.2020

Ano, líbilo se mi to. Příběh, který začíná nevinným hledáním námětu na hodinu literatury se začíná rozvíjet zcela nečekaným směrem. Ačkoliv hlavního hrdinu Joa Talberta na samém začátku vůbec nenapadne, že by zločinec Carl Iverson mohl být odsouzený a uvězněný neprávem, pomalu zjišťuje, že nic není tak, jak to vypadá a rozhodne se dobrat se pravdy. Začíná být celým případem posedlý a nemíní se vzdát, aniž by zjistil, jak to celé bylo. Jelikož nemusím žádné velké akce a mám ráda rozplétání klubek pravd a lží, i těch, které se vinou z dlouhá desetiletí, bylo to podle mého gusta.

11 18.07.2020

Opět jsem tak trochu na rozpacích. Téma již několikrát použité, ale to by mi zase tak nevadilo. Líbila se mi sonda do životů jednotlivých postav - zoufalých žen, které dělají zoufalé věci. Všechny byly popsané tak věrně, že jsem si je mohla dobře představit a pochopit i jejich rozhodnutí a konání. Co se mi moc nelíbilo, bylo takové nějaké odbyté vyústění všech tří příběhů, přišlo mi, že s druhou polovinou knížky si mohla autorka víc pohrát, možná ji i trochu víc protáhnout. Ale celkově to nebylo špatné díky vypravěčskému umu autorky. Není to sice její klasická detektivka, je to zase něco jiného, nicméně za mě lepší průměr.

11 05.06.2020

Já tedy bohužel musím konstatovat, že mě knížka trochu zklamala. Připadala mi docela vleklá a nějak jsem nemohla pochopit hlavní hrdinku. Chápu sice, že přátelství je hezké a pevné pouto, zvlášť jestliže vznikne za okolností, které jsou v knize popsány, nicméně neumím si představit tento cit povýšit nade všechno a ohrozit i partnerský vztah. A nastěhovat si k sobě dívku, kterou vidím první den?
A vůbec by se mi nezdálo divné to, co se s jejím příchodem kolem mě děje? Tak to bych asi fakt musela být neustále v rauši z prášků a vína. No, ale knížku jsem přečetla a zařadila bych ji tak na malinko lepší průměr. Konec nebyl špatný.

11 04.04.2019

Líbily se mi všechny detektivky od Camilly Lackberg, ale spolupráce s Henrikem Fexeem je posunula na mnohem vyšší level. Zápletka rozhodně zajímavá, jejíž úplné rozlousknutí si čtenář vychutná až na samém konci. Navíc se mí líbí styl psaní, no a hlavní postavy Mina a Vincent se svými pro mě sympatickými úchylkami, ty tomu přidávají pátou hvězdičku. Zkrátka opravdu povedená knížka. Doporučuji.

10 20.02.2024

Skvělé! Snad ještě lepší než Hrobník. Pět hvězdiček málo. :-)

10 27.10.2023

Neskutečně až návykově čtivé. Během vyšetřování a sbírání důkazů a indicií k případu, kde úspěšná právnička hájí svého manžela podezřelého z vraždy, jsem vytipovala několik podezřelých a postupně je zase vyškrtla. Konec mě hodně překvapil a musím říct, že bych si potřebovala knížku přečíst ještě jednou a pozorněji, abych vše líp pochopila. Přesně, jak píše Mandlevest, i já bych potřebovala být pozornější čtenář.

10 01.02.2023

Velice ráda bych dala plný počet, ale musím trochu ubrat. Opravdu tak polovina knihy byla zdlouhavá a nezáživná a byla jsem zvědavá, jestli se to rozjede. Druhá polovina to narovnala a fakt se to rozjelo.. Třebaže rozuzlení se nechalo dost dobře předpokládat, stejně nevíte, na kterou misku vah se co překlopí a jak to úplně dopadne. Navíc se mi líbil styl psaní a mám novou oblíbenou autorku.

10 03.01.2023

Taky jsem čekala víc. Jako někteří čtenáři tady. Nedávno jsem v rádiu slyšela jednu povídku z Nových povídek čtenou přímo panem Svěrákem a to mě tak nakoplo, že jsem začala od začátku a v knihovně si půjčila ty první Povídky. Možná kdybych neměla takové očekávání... Ale v každém případě si přečtu i tu druhou knížku, protože pan Svěrák je opravdu pan Umělec a jeho díla jsou z velké části opravdovým skvostem české kultury.

10 10.07.2021

Knížka, která vás udrží v napětí od začátku do konce. Mám ráda spisovatelčin styl vyprávění, brilantní dialogy a když se to z větší části odehrává u soudu, tak jsem spokojená. Co mi moc nešlo pochopit, byla samotná podstata příběhu, vztah mezi mladými milenci a hlavně samotný závěr. To celé mi přišlo dost přes čáru, dost hodně, a proto ubírám jednu hvězdičku, třebaže jinak jsem nadšená a doporučuji.

10 23.06.2021

Tak já se bohužel musím přiklonit k té menšině, které se knížka nelíbila. Před několika roky jsem přečetla několik "Keplerových" knížek, na které jsem už úplně zapomněla. Teď jsem si řekla, že vzhledem k vysokému hodnocení jejich děl zkusím ještě nějakou přečíst a třeba změním názor. Nezměnila. Námět super, tomu bych dala 4 - 5 hvězdiček, ale stylem psaní teda opravdu nadšená nejsem. Bylo tady zmíněno vyprávění v přítomném čase. Taky mám raději minulý, ale přítomný klidně snesu, když je dobrý. Ovšem tady mi přišlo všechno osekané na kost, věty skoro školácky psané, břitké a tak nějak kostrbaté, postavy ploché jako by byly jen namalované, žádný život v nich, žádná duše. Snad ještě trochu Saga, ale jinak nikdo. Některé události zbytečně protahované, jiné ne úplně logické, některé úplně zbytečné, např. koulovačka na str. 111 a další. A závěr mohl nastat klidně o nějakých 50 stránek dřív, protože tam se to mlelo pořád dokola. Jedna čtenářka tady zmiňuje mnohokrát opakované slovo "říhat", já přidávám ještě "čapnout". Takže je mi to líto, ale s touto spisovatelskou dvojicí se kamarádit nebudu. S Písečným mužem jsem si v knihovně půjčila ještě Svědkyně ohně. Ty ani nebudu otvírat, obě vracím, škoda.

10 15.02.2021

Nedočetla, nějak to nešlo. Harlekýnka připepřená erotikou, už první erotická scéna mě odradila, navíc ani styl psaní už se mi nelíbil, jako by detektivky psala úplně jiná Camilla než poslední dvě knížky. Zlatá klec ještě docela šla, ale toto fakt není můj šálek.

Pro splnění Čtenářské výzvy je třeba někdy něco vydržet a tak jsem to přetrpěla, poctivě přečetla do poslední stránky. Uf! Příběh sám o sobě nebyl vcelku špatný, loupež, vražda, pašování obrazů, několik podezřelých, to by šlo. Ale jinak... nejenom to, že se vyprávění strašlivě vleklo a spousta stránek byla o ničem, ale nejhorší ze všeho byl opravdu styl psaní. Ten jazyk! Rádoby vtipně popisný a košatý, ale pro mě úmorný. Vyžadoval úporné soustředění a notnou dávku trpělivosti, protože jsem se mnohdy musela vrátit o odstavec zpátky, nedokázala jsem prostě udržet pozornost. Kdo četl, ví, o čem píšu. Od pana Košťála už nic číst nechci, stačilo.

10 30.10.2020

Líbilo se mi to. Myslím, že jsem dosud od Danila Palmera nic nečetla, pouze od jeho otce. Zaujal mě Danielův styl psaní, hezky se mi to četlo. Příběh pěkně zamotaný a byly chvíle, kdy to bylo hodně nahnuté, ale v každém případě pěkně napínavé. I když o některých účastnících bych řekla, že by klidně mohli dostat filmového oscara. Ale i tak to celé stálo za to.

10 03.06.2020