Elizza komentáře u knih

Nebudu se tvářit, že mě Paulovy přemýšlivé pasáže bavily. Nebavily. Polovina toho by se dala shrnout slovy "válka je svinstvo". Přesto dávám plný počet, protože tohle není povinná četba jen tak pro nic za nic. Není to moc hezké čtení, když člověk starý jako vy popisuje ustřelené končetiny, hlavy a další věci, o kterých by člověk nikdy neřekl, že se ustřelit dají; rozstřílené mrtvoly, amputované nohy, všudypřítomnou smrt. Nic pro citlivější povahy, ale dost poučné. Obzvlášť pasáž, kde stále přeživší členové skupiny rozebírají, jak vlastně vzniká válka. Celkem děsivý.
Pro ty co stále nečetli přidávám radu. Neopakujte moje chyby, nečíst u oběda.

13 02.05.2020

Jedna z mála knih, ve kterých nedokážu objevit nelogičnost. Ono je to totiž o nelogičnosti celé. O příšerné lidské blbosti.
Pokud patříte k těm lidem, kteří mají rádi románky s přeslazenými konci, obejděte tuhle knihu obloukem. Není to nic pro vás.
Kniha je poměrně krátká, ale je celkem jasné, že na podobné vlně by šlo pokračovat do nekonečna. Protože osudy těch mála žen, které jsou zde zachyceny, jsou jen kapkou v moři.

V knize nacházíme popis něčeho, co se neodehrálo za druhé světové, tedy "už dávno", ale v minulosti tak nedávné, že si ji pamatuje většina populace, nebo v tu dobu už alespoň byla na světě. Ale události jsou snad ještě horší, než za druhé světové války. Tady totiž nejde o vpád cizí armády, ale o vražedný boj mezi sousedy, kteří doteď žili vedle sebe. Nejabsurdnější na tom celém je, že zatímco někde se obě strany vraždily v nejvyšším tempu, jindy a jinde si lidé, přátelé stále pomáhali, přestože stáli každý na jiné straně konfliktu.
Jenže zatímco dění za války je ještě poměrně známé, nějak se moc neví, co bylo po tom. Jako by válka skončila a život šel zase dál. Jenže tak to není.
Reportáže zachycují zemi zdecimovanou válkou, ve které se snaží protloukat ženy, které, když mají štěstí, se kromě sebe musí postarat i o někoho jiného. Žijí z absolutního minima, bez podpory, kolikrát ve strachu, že se objeví předchozí majitel jejich bytu a vyhodí je. Což se udělat může a někdy i děje, ale ne moc často, protože propast mezi oběma tábory je stále hluboká. Kdo by se vracel mezi ty, kvůli kterým zemřel někdo blízký?
Žena, která přišla jen o jednoho syna je tu pokládána za šťastnou, protože to bylo jen jedno dítě. Jiné jsou na tom hůř. Ani zachování téměř celé rodiny ale není zajištění lepší budoucnosti, protože stále úřaduje chudoba a posttraumatický stres. Mladí odchází do ciziny.
Cílem života se tak stává holé přežití a hledání odpovědí na to, co se stalo s blízkými, kteří zmizeli z povrchu zemského. Stovky a tisíce lidí doufají, že v nově objevených masových hrobech najdou ostatky příbuzných a jejich hledání bude u konce. Jenže příslušné kosti stejně jako v tomto hrobě můžou být i v jiném, dosud neobjeveném, nebo rozházené kdesi po horách...

Když jsem četla, někdo ke mně přišel a zeptal se: a je to hezký?
Co na to říct? Bylo to všechno možné. Poučné, děsivé, dobře odvyprávěné... ale hezké? Možná občas, když nějaká žena konečně našla ostatky svého dítěte, nebo když se projevila sousedská solidarita. Ale celkově je to cokoli jiného, jen ne hezké. O téhle válce se nějak moc málo mluví. O světových válkách se zuřivě píše i natáčí, ale relativně nedávno nám skoro na zahradě proběhla válka stejně strašná, jen v lokálním měřítku, na kterou se moc nevzpomíná.

Povinná četba pro všechny barbínky, které mají pocit, že nedostat nový mobil znamená konec světa. Znám pár takových, které by to měly číst třikrát denně. Dnes je běžné si pořád na něco stěžovat, ale tady si člověk uvědomí, že pokud mu blízcí neumírají kvůli absurdní válce, je všechno vlastně v pořádku.

12 16.08.2019

(SPOILER) Harryho Pottera mám ráda, ale toto fakt ne. Pokračování po dvaceti letech obvykle příliš nemusím, což tady taky nepomohlo. Forma scénáře mi nevadila, ale nadšením jsem z toho taky neskákala.
Jenže je to prostě základ divadelní hry, k čemuž se váže i pořádný kus strohosti. Atmosféru Bradavic z toho tedy nevytřískáte, ani kdybyste se snažili sebevíc. Celé to zavání jen rýžováním peněz na fanoušcích, čemuž napomáhá i fakt, že se cena téhle srandy pohybuje mezi čtyřmi a pěti stovkami. Je tedy srovnatelná s Fénixovým řádem, který má dvakrát tolik stran, navíc plných textu, ne mezer proložených promluvami.
Kde forma ztrácí, obsah nejen nepomáhá, ale přímo zabíjí.
Cestování časem je složité téma, jako broušené sklo, se kterým se musí nakládat opatrně, jinak praskne a rozsype se. Co bych vám povídala, obracení času je i v původní sérii z hodně tenkého skla. Což ovšem vůbec nebránilo tomu, ho pěkně nakopnout a hezky začerstva hodit do mixéru.
Díky formě byla kniha vlastně neskutečně krátká, vůbec tam nebyl prostor pro jakoukoli pořádnou scénu. Hodně se skákalo sem a tam. Některé postavy jako by navazovaly na to, kde se skončilo, protože těch dvacet let není dost na jakýkoli osobnostní vývoj. Postavy byly z velké části recyklát, mnohdy dost nesympaticky využitý, viz čarodějka z vlaku, která tam očividně byla jen proto, aby mohlo padnout jisté jméno.
Harry, který nikdy nebyl ničí nejoblíbenější postavou, je kompletně zazděn tím, že je jako otec naprosto otřesný. Jeho mladší syn zdědil inteligenci asi po rychlovarné konvici, nebo co, protože jinak to snad není možné. Zápletka se odvíjí od toho, že Albus dělá věci tátovi navzdory a to, jestli jeho činy dávají trochu smyslu, ho nezajímá. Celé je to vlastně o tom, že se berou celkem náhodné pasáže z původní série a brutálně se ohýbají pro potřebu této knihy. Důsledky činů současně minulých jsou řešeny jen velmi povrchně a všechny jsou do původních událostí nacpané na sílu.
Přičteme-li ještě realizaci druhé nejhorší Potterské fanfikce, jaká vůbec existuje, nelze než udělit jednu hvězdičku z milosti

11 30.11.2020

(SPOILER) Neříkám, že je to špatné, jen se člověk musí přenést přes fakt, že je Juliině matce plus mínus šetadvacet.
Jak to tak decentně říct. Klasický příběh, kterak se osmnáctiletý kluk zamiloval do třináctileté holky, vzali se a spáchali sebevraždu. To celé v řádu dvou dnů, přičemž jako vedlejší efekt vychcípala polovina města. Takže... romantika?

6 22.07.2021

Kdysi dávno nám to pouštěli ve školce. Ještě na kazetě, takže se to muselo nejdřív přetočit a učitelka to stopla přesně na scéně se slimáky. Žádné vysvětlení, žádný kontext, jenom slimáci. Odbourání tohohle dětského traumatu trochu trvalo :D

6 09.02.2021

První díl mě příliš nechytl, to uznávám. Bylo to tenkrát takové to dobrý, bavila jsem se, ale proč s tím všichni tolik nadělají, to nechápu. I když na vině bude asi i to, že jsem nečetla souvisle. Každou chvíli totiž vypadla nějaká ta stránka a když foukalo, musela jsem je nahánět po okolí. Knihy z knihovny jsou holt trochu saláty, no.

4 09.02.2021

(SPOILER) Nedávejte si to do povinné četby. Ne, fakt to není dobrej nápad. Děj shrnete jednou větou, postavy tam skoro nejsou, výňatek poznáte jen v případě, že je na začátku nebo na konci a nakonec ještě musíte tipovat konec. Protože ta část třídy, která si tuhle věc k matuře vybrala, se nikdy neshodne, jestli se ti dva chtěli vzít, zasnoubit, vyspat se spolu, nebo něco úplně jinýho.

4 20.08.2020

Za spoilery se omlouvám, ale bez nich o nepůjde.
Ach Bože...
Pokud by někdo z vás chtěl znát přesnou definici slova masochismus, klidně vám pošlu svoji fotku. To, že jsem vůbec vzala do ruky třetí díl, je asi konečným důkazem, že nejsem normální.
Kdo četl moje komentáře pod předchozími díly, ví, že se moje hodnocení o hvězdu zvedlo. Zlepšilo se to tedy? Ne. Jen mám radost, že je to konečně za mnou.
Nápad sám o sobě špatný není, ale způsob podání ho totálně pohřbívá.
Začněme tím pozitivním. Oceňuji, že se tady něco dělo. Kniha téměř nemá hluchá místa. Humor mi docela sedl a děj se celkem dobře hýbal. Až člověka napadá, jestli by nebylo lepší, kdyby se celá série zdrcla do jedné knihy.
Celý první díl je jedno velké hluché místo o tom, jak se ON a ONA, tak nesnáší, až se nakonec vezmou. Dost časté klišé. Nějaké náznaky magie aby tam člověk hledal mikroskopem. V druhém díle to bylo trochu lepší, pomineme-li to, že se tam dostávají do střetu dvě nejklišoidnější rasy, které v žánru fantasy jsou. Pokud jsem to pochopila správně, tak by to celé mělo být o hledání kouzelných předmětů za účelem záchrany říše elfů. Celé za asistence Vyvolené, která vyvolená být nechce - taky časté klišé. Nebo to možná byla teen fanfikce, do které někdo nacpal kouzelné tvory, to je taky možnost. Hlavním problémem je, že první díl se nic neděje, ve druhém se objeví insignie, draci a to je celkem všechno. A pak je tu třetí díl, kde už to od začátku lítá. Insignie sem, insignie tam, drak, elf, bitva, happy end.
Tahle trilogie by mohla být dobrá, kdyby si to autorka nějak rozumněji rozvrhla a dávkovala informace trochu postupně a s rozvahou. Aby se nestávalo, že v polovině dvojky člověk zjistí, že ten divnej stín, je bývalý král a(protože je to ta nejmíň podstatná informace o kterou nestál, nicméně dostal ji) v afektu zaječí: ji tam ještě bude stalkovat král Artuš, ne?... Tudíž ne, mě to nepřekvapilo.
Bylo to od samého začátku předvídatelné. Všichni kluci, kteří ji balili, byla od prvního dílu slepá ramena a otravná vata. Špehové na škole… no, jak hlavní hrdina řekne, že někdo nemůže být něco, tak tím ten někdo většinou je. Kdo jí hodil jed do jídla? Prosím vás, to bylo tak primitivní. Někdo od jejího stolu, pravděpodobně ten, kdo na ni řve.
No, a protože jsem hnidopich, tak si neodpustím ani tradiční výčet nelogičností.
Jak to bylo s těmi zatracenými insigniemi? To, že se celou dobu hledají nepoužitelné šunty a pravé věci se najdou až na konci během jedné kapitoly, to bych ještě překousla. Proč ale tři ležely víceméně vedle sebe a čtvrtý někde ve středověku? Jak k tomu proboha došlo?
Dále si tu taky všichni pochvalují vývoj postav. Vývoj, vážení, je když se postava mění v čase. Když během týdne zcela obrátí svoje chování, vývoj to není.
Probrala bych celou záležitost s podvržencem, která je divná od začátku do konce. Začněme s tím, že úlomek vejce měl být těžký, což by mělo znamenat, že i tvrdý. Jak se z toho dostalo lidské dítě? Mělo snad ve skořápce sbíječku? Dále tu máme Felicitina dědečka, který nějak věděl, že má holka klukovábný pach. Jak to věděl? Asi mu to řekly veverky. Potom tu máme vyloženě komickou situaci s paní Morganovou, která otročinou v hospodě měla dceru před něčím chránit (asi). Od člověka, který má někoho chránit, bych čekala, že si všimne, když ten někdo na pár týdnů zmizí, viz předchozí díly.
Jaká to náhoda, že se v jedné škole i partě sešla budoucí druidka, dračice i Vyvolená, že?
Konec mě dost nadzvedl. Stížnosti hlavní hrdinky, že se už dlouho nesmála kvůli smrti toho a toho... víš holka, nebýt tebe, neumřel by, dobře ti tak.
Ale zase je hezký, že to mělo uzavřenější konec. Po tom, co se hlavní duo vypařilo z Avalonu, to skutečně chtělo nějaký dodatek. Povedlo se ukončit bitvu? Jak? Kolik přežilo elfů? Kolik přežilo draků? Usmířili se konečně? To mi mohli říct a zajímalo mě to, bez toho, že chlapec začal randit se svojí nevlastní sestrou, bych se obešla. A co mi v závěru skutečně chybělo, byla Felicity. Ta druhá. Ačkoli má tahle postava mít záporný charakter, člověku jí prostě musí být líto, jelikož má díky debilitě hlavního hrdiny dost nejistou budoucnost. Pár slov o ní by snad nikoho nezabilo.
Zdálo se mi, že ta škola nebyla zrovna elita, když tam mohla chodit i holka, která neměla ani floka. A i přesto se celá parta těch největších lůzrů dostala na vysokou a všichni vystudovali a získali vysněné a elitní profese. Jak pravděpodobné.
Dále by mě zajímalo, proč Felicity dostane ránu, když se dotkla Eamona. I přes přímo položenou otázku to vysvětleno nebylo.
Mimochodem, pokud mají dračí děti nápadná znaménka a kožní výrůstky, to si jich nikdo nevšiml, když ta holka byla v plavkách?
Taky se mi nepozdává myšlení hlavní hrdinky, ve kterém to trochu skřípe. "To on je zrádce, protože zabil dračí děti ooooo,"...ne, to nic nedokazuje. Elfové draky vraždí. A že při tom krouhli i Oberonova bratra? No, elf mluvící s drakem při mentalitě v knize použitých bytostí, zavání kolaborací, tudíž to zase taková hrůza není.
Spousta věcí se děje proto, aby se hlavní hrdinka nějak dostala k informacím. Proč ti dva z Avalonu neutečou sami? Nemají umět kouzlit, nebo tak něco? Jasně, proto, aby mohli dát holce potřebný informace. Jak Paul věděl, čí je Felicity dítě a jak se narodila? Je to všeobecně známá informace? Proč ji neví Ciaran? Je to tajná informace? Proč ji tedy ví nějaký puberťák, který má akorát nabalovat? Proč ji vlastně chce chránit, když ji podle vlastních slov nemá rád?... Jasně, protože nějak se to celé posunout muselo.
Celé je to prostě klišé vedle klišé, občas proložené logickým nesmyslem. Krásným příkladem je záporák, který se půl hodiny vykecává s hlavním hrdinou, aby stihla dorazit pomoc.
Uvítala bych míň vycpávkových postav, které za celou dobu nepřijdou s jedinou kloudnou informací a víc vysvětlení

4 17.07.2019

Můj pohled možná trochu zkresluje, že jsem začala číst asi dva dny po hrdinovi věků, čili polovina mého mozku ještě pořád nefungovala, jak měla.
Předně je to mnohem vtipnější, než první triologie, tam se humor hledal mikroskopem. Wayne a Wax to místy úplně zabíjeli a u slečny se smlouvou jsem se válela smíchy po zemi.
Ovšem vedle původní série je to takové... divné. Hlavně když jeden den čtete o živých lidech a druhý o tom, kde jsou pohřbeni. Města pojmenovaná po postavách z první série působily divně. Ne ve špatném slova smyslu, ale bylo to takové zvláštní. Kniha není tak složitá, jako původní série, což je možná dobře, protože kdyby byla, asi bych to nepobrala.
Místy to bylo dost předvídatelné. V momentě, kdy se objevila Marasi, mi v hlavě vyskočil obří blikající nápis: Ship. Ačkoli je to Waxův život, moc nechápu jeho rozhodnutí na konci. To jako hodlá mít navěky všechno nalajnované smlouvou, nebo co?
Trochu nudily bojové scény, které byly až moc dlouhé.
Jinak kniha bavila, četla se rychle a na konci mi u slova "bratr" málem vypadly bulvy. Rozhodně se těším na další díl

4 16.12.2018

Tak, abych trochu rozvířila ty veskrze pozitivní vody...
Já přečtu všechno. Pokud mě kniha nebaví, dám jí ještě šanci a čtu dál, i když přitom usínám. Po pár stránkách se to skoro vždy zlomí.
Tady ne.
Kniha je zbytečně složitá. Míchá se současnost s minulostí a dokonce i pohled někoho úplně jiného. Přečetla jsem celkem 180 stran. Přibližně. Dál to nešlo. Pokud se v knize nic moc neděje, trvám na tom, že musí mít alespoň zajímavé či vtipné rozhovory. Našla jsem jednu část, která by se horko těžko dala prohlásit za vtip a zajímavé to taky nebylo. Ke čtení aby si člověk vzal i naučný slovník, protože neměl páru, o čem je tam řeč. Názorná ukázka:
..."Potom, když Burns- Caulfieldova kometa vybuchne... Vyjde najevo, že ten hrot přece jen pochází od podtrpaslíka, pokud jsou siločáry magnetického pole dostatečně zhroucené..."
Co to jako je? Fyzika mi celkem šla, ale i tak nemám páru, co se tam řeší. A takovéhle výplody jsou skoro všude.
Vydržela jsem skoro dvě stě stran. Za tu dobu jsem se dozvěděla, že jsou ve vesmíru a podnikají výpravy do mimozemského čehosi.To je na polovinu knihy celkem málo. A když umřela jediná postava, která mi přišla alespoň trochu zajímavá, odpískala jsem to úplně.

4 31.07.2018

(SPOILER) Přečetla jsem jen jednou, repete těsně před maturitou jsem vzdala, protože jsem v mezeře stihla tak nějak dospět do bodu, kdy už se nasměju každé pitomosti.
Vzhledem k přecitlivělosti dnešní doby nedávám téhle věci moc velké šance. Neustálé ponižování mladé ženy za to, že tak nějak odmítá být poslušnou slepicí a její transformace v slepici díky pochybnému muži, kterému jde jen o její peníze? To už dnes v jistých částech světa asi moc šancí nemá.
Co si budem vykládat, stát se tohle v dnešní době, polovina ansáblu vyfasuje podmínku za podvod, případně domácí násilí.

3 30.07.2021

Tenhle díl byl slabší. Že je to všechno psané podle téhož mustru je jasné asi každému, kdo umí číst. Ono co čekat, úkol je jasný, trochu ty malé negramoty vzdělat v oblasti historie, k čemuž forma dostačuje. Scénář je stejný. Návštěva školy/hádka s rodiči- vytažení atlasu- kulturní šok- trocha klidného života - objevení problému - řešení problému - návrat - zápis do deníčku.
Potíž je v tom, že někdy "trocha klidného života" zaplácne polovinu knihy a samotná zápletka se musí vtěsnat do dvou kapitol.
Navíc čím dál častěji (to je ve všech knihách) mám chuť Báře jednu vlepit. Jasně, je to dvanáctiletá holka, ale i na ten věk se mi zdá až moc připitomělá. Vím, že v minulosti nestárne, ale na to, že už prožila v minulosti nejmíň tři roky je prostě moc dětská. Nějaký duševní vývoj by nebyl?
Nejsem si jistá odkdy, ale Bářiny zápisky do deníku už ani nečtu. I když se v celé knize daří maskovat, že má holka v hlavě vymeteno, konec ji vždy prozradí.

3 01.12.2020

Omlouvám se za spoilery, ale bez nich to jde dost těžko.
Poseroutku jsem za vrchol literatury nepovažovala ani jako malá, ale teď moje názory na něj dost kolísají.
Děj je jako vždy dost prostý, spíš sled scének, než příběh. Ale jo, beru, je to pro děti, ty hlubokýma myšlenkama neohromíte.
Kniha je z velké části ochuzená o Rowleyho, který tráví čas se svou holkou, což Greg nese dost nelibě. Očividně pouze z praktických důvodů, protože se s ním najednou nikdo nebaví. Navíc taky přišel o jedinou osobu, kterou mohl beztrestně využívat, což je myslím jediný způsob, jak jejich vztah popsat.
Hlavní hrdina je vrcholem nesympatičnosti. Typická ufňukaná princeznička v kalhotách. Greg má o své budoucnosti jasnou představu. Bude slavný milionář. Ale jak toho chce dosáhnout, když nedokáže vypočítat ani základní rovnici, toť otázka. Myslím,že při zpětném pohledu do minulosti to můžu říct najisto. Je to sobeckej blb, který chce všechno a nechce dát nic. Ani úkol si nenapíše, protože ho chudinku bolí ruka. Na střední jsem měla ve třídě jednoho takového Grega, takže už se dávno nedivím, že nemá kamarády. Mimochodem, jsme si jistí, že to byl Greg, kdo Rowleyho zachránil od života bez kamarádů? Nebylo to čirou náhodou naopak? Protože co si budem, Grag nemá jediný dobrý charakterový rys. Myslím, že to poměrně dobře vystihuje tento úryvek:
...To znamená, že každý den musím domů tahat skoro všechny učebnice. Já nejsem stavěný na vláčení takových nákladů, ale Rowley je v podstatě tažné zvíře, takže pro něj to problém není...
To je kamarádství, co?
Jestli existuje nějaká dobrá stránka téhle knihy, tak to, že na ni nepadly moje peníze.

3 30.07.2020

Moje srdcovka z dětství. Strašně jsem to žrala.

3 29.02.2020

Za spoilery se omlouvám, ale kdo mě zná, ví, že jsem šťoural.
Netřeba asi zmiňovat pěknou obálku. Kniha má spád a čte se velmi dobře. Bohužel až moc. Když zjistíte, že jste v půlce a za tu dobu se nic moc nestalo, moc to nepotěší. Některé věty jsou podivně poskládané, nebo někde chybí písmena, za což ovšem může překlad, ne autorka.
V podstatě jde o takový romantický odvar Hunger games. Není to žádná extra katastrofa, to vážně ne. Celkem příjemné čtení, pokud nemáte tendenci nad vším přemýšlet, doporučuji. Pokud řešíte úplně všechno, tak to radši neriskujte.
1) Kasty. Jak to proboha funguje? Dělník z továrny, který nemusí mít žádné extra nadání je o kastu výš než umělec? Proč? Dále mi z děje vyplynulo, že losování losováním nebylo a vybíralo se podle vizáže. Fajn. Ale lidi si mysleli, že o losování jde, ne? To nikomu nepřišlo divné, že nebyl vybrán nikdo z nižších kast, kterých přitom muselo být jak králíků, tudíž měli pravděpodobnost na své straně?
2) Jména. Občas jsem měla pocit, že autorka prostě vzala mapu a náhodně vybrala pár měst a do toho zapnula generátor náhodných jmen. Jména známá z dnešní doby smíchaná s normálními jmény a bohužel i naprosto divnými. Už samotné jméno země zní spíš jako z fantasy. Na budoucnost bych to moc neviděla. Jméno hlavní hrdinky jsem ještě překousla, ale s jinými to bylo horší. Kdo proboha pojmenuje svoje dítě Úterý?
3) Přehršel postav mi nevadila. Problém byl v tom, že o některých holkách jsem se dozvěděla, až když je vyřadili, takže v tom byl celkem zmatek.
4) Klišé. Klasická hlavní rivalka nevadila. Dnes už asi povinný trojúhelník ale jo. To pardon, ale je to už všude. Trojici složenou z toho, že jeden odmítá ji, ona odmítá druhého, a když s tím přestane, první si zas usmyslí, že ji miluje. Láska, která kasty přenáší je ukončena proto, že ona vydělává víc, než on, což je fakt, který musel hošan dávno vědět. Zamilování outsiderky do někoho, koho na začátku vůbec nechce, to už je klasika.
5) Historie. Historie země se skládá z toho, že Čína napadla USA, USA napadla Čínu, Rusko napadlo USA a Čína napadla Rusko. Prosím, vysvětlete někdo Číně, že válka není vhodný způsob vymáhání dluhů. Upřímně jsem se zasmála u názvu Čínsko – americký stát. Už někdo z vás slyšel, že by si agresor dával jméno podrobeného území do oficiálního názvu? A způsob vzniku Illey? Pochybuju, že by se zrovna Američani dobrovolně vzdali jména své země a státního zřízení.
6) Selekce. Není zrovna dobrý způsob, jak najít pravou lásku, což si aktéři uvědomují a to je vše. Proč se to vlastně zavedlo? Vždyť je to blbost. Za jednu schůzku a už vůbec ne za dvě minuty hovoru si životní lásku nenajdete. Co kdyby byl výběr tak špatný, že by si princ nevybral?


Člověk místy ani neví, jestli je to fantasy, sci-fi, nebo něco jiného. V daleké budoucnosti totiž stále existuje pošta, rebelové dobývají hrady shnilými potravinami a strážní mají kopí. Tak budoucnost, nebo středověk?

3 01.08.2019

Paráda. Jak dvojčata rostou, rostou i jejich problémy. Líbilo se mi využití starých postav. Třeba Trix, na kterou se po prvním díle tak nějak zapomnělo, nebo Iris a její dcery.
Trochu se mi nezdá ta náhodovost. Conner nabaluje prapravnučku kamaráda svojí babičky a během flákání po Evropě čistě náhodou narazí na svýho bratrance. To pardon, ale nějak se mi to nezdá.

3 31.03.2019

(SPOILER) Ach jo. Za mě asi nejhorší díl. Příběh složitý jako špagety ve školní jídelně. Rozmotat to trvá věky a nad tím, z čeho to vzniklo radši ani nepřemýšlet.
Kromě toho, že tímhle tempem by brzo musela vychcípat půlka Prahy, je to celé až moc přehnané. První díl byl jasný, šlo o peníze. Ve druhém o mstu a ve třetím o moc. Ale tady? Nějak nechápu, proč si podvodníci prostě nenašli jiný opuštěný barák, nebo něco jiného. Nápad strašit Apolenku duchy mi připadá stupidní. Je to nejlepší způsob, jak do baráku natáhnout biřice, nedejbože inkvizici, kteří by prolezli barák a našli dílnu ve sklepě. Člověk by na místě našel tucet lepších způsobů, jak se zbavit nových majitelů.
Dále mi pak vadí tempo, kterým se bratrstvo rozrůstá. pokud to bude takhle pokračovat, brzo bude z původně tříčlenného spolku malá armáda. Apolenka mi přišla nesympatická a hloupá. Celkově mi připomíná spolubydlící z intru, kterou bych těm strašidlům rozhodně nechala.
Mimochodem, od třetího dílu neuběhla zase tak dlouhá doba- Jak to, že se polovina Prahy stihla vyzbrojit pistolemi?
Pokud bude další díl, měla bych jednu připomínku: Hlavně proboha Lukáše a Martina už nikam nezavírejte. No vážně. Prvdí díl - zavalená chodba. Třetí díl - sklep. Čtvrtý díl - Martin ve sklepě s holkou, která v jeho přítomnosti udělala něco, co by počestná dívka neudělala ani tenkrát ani dnes. A Lukáš zase ve sklepě v bordelu, nebo kde.
Nehledě na to, že už ze začátku Lucie zabila nějakého chlápka, čímž se už dál nikdo nezabýval a mrtvola někam zmizela.
Nejsem si ani jestá, pro jakou věkovou skupinu je to psané. Projev je spíš pro děti, ale obsah už moc ne. Na to, že to má být pro děti, je tam naprosto enormní počet mrtvol a nahých holek, které se svlékají před téměř nebo naprosto cizími osobami opačného i stejného pohlaví. Přičteme-li ještě Lukášovu epizodu se štětkou a celý výstup v bordelu, je na čase uvažovat, jestli je vhodné dávat něco takového do rukou dítěti.

3 23.11.2018

(SPOILER) Jak to shrnout... zatímco od jedničky jsem se vyloženě nemohla odtrhnout, tady už to problém nebyl. Sanderson dokáže vyloženě každý svět zalidnit plejádou bytostí, které prostě musíte milovat... ale zatímco dříve se na čtyřech stech stran sváděl boj se systémem a politikou, tady se skáče po šutrech. Akce ubylo, za to přibylo filozofie, ať už v podání pubertou procházejícího M-bota, nebo luštění pátračské historie. Mimochodem, budu si muset dát repete, protože mi ten brajgl kolem pátračů pořád nedává úplně smysl.
Jak mi ve dvojce chyběly staré postavy, tak tady to zůstává, jenom se přidávají i ty z dvojky(krom jednoho velice otravného kraba). A i když ty nové rozhodně neurazí... Krychle je prostě Krychle. Hodně prostoru je, pochopitelně, věnováno věcem kolem cytoniky, která se začíná maličko hodně komplikovat a přiznám se dobrovolně, že jsem kolikrát neměla šajn, co se tak právě děje.
Konec mě vyloženě zklamal. Nedozvěděla jsem se v podstatě nic, akorát se vyrojil další bambilion otázek. Neříkám, zodpovězených otázek bylo v průběhu celého dílu celkem dost, ale zase se vyrojilo x dalších, které do vydání dalšího dílu stejně zapomenu. Nemožnost navázat něčím dalším tu vyloženě chybí.
Asi jsem příliš jednoduchá, ale víc mi vyhovovaly doby, kdy se nepřítel zneškodňoval zmáčknutím čudlíku, ne pětistránkovou filozofickou úvahou.
3,5*

2 08.08.2022

Neberte si to k maturitě. Fakt ne. Radím vám dobře. S Karlem Havlíčkem je sranda, ale nic moc z toho nevykoumáte.

2 21.04.2022

Za spoilery se omlouvám a jdeme na to.

Takže Magisterium je asi zvláštní škola pro hloupé děti s kouzelnými schopnostmi. Tedy to mi z toho vyplynulo. Jasně, hlavní hrdina téměř nikdy nebývá génius, ale i tak. Špeh se ti snaží dostat pod kůži. Těžko to bude někdo, komu se vyhneš obloukem. Rozumíš, Calle? Ne, asi ne.
Vzhledem k tomu, že Drewovi taky věřil, si kupodivu tak nějak neuměl připustit, na jakém principu špionáž funguje. Nejabsurdnější na tom je to, že špehova identita je dobře odhadnutelná už o knihu dřív. A tahle to jen potvrdí. Na druhou stranu mě pobavilo, že Call dostal pokoj příhodně i s fotkou Drewa a taky to, že špeha poznal podle pruhu na tričku. Co by dělal, kdyby si ten den vzal něco jiného?
Naprosto mě ohromila tupost, se kterou všichni přešli svědectví mrtvé holky, že ji zabil někdo okolo Tamařiny sestry, což byl očividně někdo rodu mužského. Vzhledem k tomu, že při ovládání mocného elementála si nejspíš vyberete zástupce toho prvku, který vám je nejblíž, je s podivem, že to nikomu dávno nedošlo.
Dále by mě sakra zajímalo, jak to těm dvěma myslí, v jednom případě myslelo. Ha, unesli mi kamarádku, nevím kde je. Mě se někdo už třikrát pokusil zabít, venku je tma a já jsem vyždímaný jako ručník. Co dělat?-------- Jít ji hledat sám, jen ve společnosti jednoho kamaráda a člověka, který mi má být podezřelý už hezky dlouho. Proč by ne, že? Ono by bylo moc těžké jít zburcovat mistry, nebo alespoň odchytnout někoho v okolí a říct mu, co se chystají udělat.
A co dělat, když jste uprostřed noci v lese spolu s člověkem, kterého jste sami sobě usvědčili ze zrady? Omráčit ho(dotek duší, ehm, ehm) a zdrhat jako o život? Nesmysl, přímá konfrontace to jistí.
Jo a odkdy je napadení medvědem tak v pohodě, že vás do pár hodin pustí z ošetřovny?
Call nás nadále naučil, že když tajíte něco, za co by vás okolí nejradši ukamenovalo a někdo dostane podezření, je lepší to vyřvat do celého světa a ne hrát si na blbečka a upozornit na nesrovnalosti v obvinění. Třeba to, že Pohroma poslouchal i jiné lidi.
Pro mágy bych měla takový tip. Nevytvářejte mocné magické artefakty. Očividně si je nikdo z vás neumí hlídat.

2 27.09.2019