Elizza komentáře u knih

(SPOILER) Někomu hoří kůň, někomu mozek.
Když zapálený fantazák vezme do ruky knihu, v níž je láska, intriky, staří bohové a mystika, co by se mohlo pokazit? Inu… skoro všechno.
Už na první stránce člověka uhodí do ksichtu květnatý jazyk, který autorky dohnaly do vskutku úctyhodné podoby. To smekám. Pravdou ovšem je, že se mi nezačítalo úplně dobře a trhalo půl knihy, než jsem si zvykla. Popisy krajiny a měst sice byly působivé, ale vcelku zbytečné a mnohdy přímo bránily tomu si danou lokaci představit. Kromě rozkvetlého jazyka českého vypouští postavy z úst i slova svého jazyka, ať už je to katalánština, baskitština, nebo něco úplně jiného, která dodávají trochu té autenticity, byť narušují plynulost četby. Problém je v tom, že kniha sice má na konci slovník, ale v něm najdeme jenom část slov psaných kurzívou. Listování na konec a hledání slov může lehce vyrušovat, ovšem neustálé hledání něčeho, co ve slovníku není naopak silně vytáčí. Je pěkné, že vím, jak se katalánsky řekne "do pr*ele", ale to už jsem jednak věděla a druhak zase nevím, co znamenalo dalších padesát výrazů.
Problém představují i jména postav, kterých je hodně. Jakože fakt hodně a všechna jsou pochopitelně cizí. Zejména u muslimských postav si člověk nikdy není jistý, jak se to jméno vůbec čte a mnohdy ani kdo to je, protože všichni neustále mluví a zmiňují další a další lidi a jména, do toho si přidejte různé příbuznosti různých vládců, jejich manželky, sestry, otce, matky… a najednou si gratulujete, že si vůbec pamatujete jména ústřední dvojice. Jinými slovy, je v tom hrozný brajgl.
Ale i když se alespoň základně zorientujete, nemáte vyhráno. Zaručeně nejlepší postavou je sám záporák Spin de mul, jehož motivace sice ztratila smysl před půl tisíciletím, ale stále je to alespoň trochu konzistentní osoba, která má ve středověkém Španělsku skutečně široké pole působnosti. V celé té kumpanii, kterou je Hořící kůň zalidněn, je totiž přesně jeden člověk, který usoudí, že paktování s démonem není úplně dobrý nápad. Všichni ostatní si to možná myslí taky, ale je jim to jedno.
Samostatnou kapitolou je pak ústřední duo. Pokud jste si v dobách povinné četby klepali na čelo, jak rychle se do sebe zamilovali Romeo a Julie, tak od těhle telat ruce pryč. Brisca se totiž do svého milého zamiluje nejen na první pohled, ale dokonce mu v té chvíli ani nevidí do obličeje. I přesto spolu stráví jen hodin, protože se ihned musí rozdělit a Briscu začne stalkovat démon… což se vůbec nemuselo stát, kdyby milá Brisca uměla držet pusu. Celou knihu tak sledujeme Briscu, Iranzua a několik dalších postav, které křižují Španělsko sem a tam a nějakým záhadným způsobem na sebe natrefují, přičemž se člověk může jen dohadovat, kde kdo zrovna je. K dispozici sice máme mapu celého poloostrova, ale je nám k ničemu, protože v ní chybí většina výchozích bodů a jakýkoli náznak členitosti terénu, nebo nedejbože cesty.
Příběh se ze začátku (nebo se mi to jen zdálo vzhledem k zdlouhavému začítání?) celkem vleče. Některé části by tam klidně vůbec nemusely být a nestalo by se vůbec nic, stejně tak i některé vedlejší postavy, o nichž člověk stejně brzo zapomene, že už by je měl znát. Ústřední duo je celou dobu spíš smýkáno sem a tam, než že by někam směřovalo, především tedy Brisca. Jelikož se pod Pyrenejemi několik desítek malých státečků mydlí hlava nehlava, je smrt na každém rohu a upřímně… dost nudí. Nepřekvapí nejen kvůli tomu, že jsou mnohé smrti za asistence čtenáře dávno rozplánované, ale také proto, že se stále opakuje stejný scénář. Je ta postava z nějakého důvodu sympatická? Do pár stránek je kaput! A tak pořád dokola. Kdo všechno z těch desítek lidí přežil celý děj bez vážnější úhony? Hrom? Všichni ostatní přišli o život, nebo alespoň o pár tělesných součástí a pro pořádek, jednu ztrátu tělesné součásti jsem dané postavě už i přála, protože mě štval a vyloženě mě urazilo, že k ní nakonec nedošlo.
Iranzu má být prý prokletý – to proto ta jeho smůla- potíž je v tom, že Iranzu při své smůle přežívá úplně, ale úplně všechno. Bitvy, atentáty, stakilometrové pochody, umrznutí… dokonce i „ztrátě tělesné součásti“ se dokáže absolutně nepochopitelným způsobem vyhnout. Tak jakápak smůla?
A pak je konec. Po desítkách stran, kde se rozepisovalo kde co, se nám závěr smrskává na pár stránek, z nichž velká část slouží jako obhajoba záporáka. Epické vyvrcholení příběhu obnáší Iranzua a Briscu, kteří jdou na jisté místo, na němž vlastně sami nevědí, co na něm mají udělat. Zde potkávají záporáka a Brisca po desítkách stran fňukání nad svojí marnou láskou… udělá rozhodnutí, k němuž ji absolutně nikdo nevyzýval a nikdo ani nenaznačil, že je to jedna z možností. Navíc se ani nedovíme, jestli v tom vůbec byl nějaký smysl a čemu to pomohlo. Sám Iranzu tomuto šokujícímu obratu prostě přihlíží a neřekne ni popel. Prostě proč.
Za zmínku stojí ještě epilog, který řadím k těm suverénně nejhorším, co jsem kdy viděla.

1 02.09.2022

(SPOILER) Jak to shrnout... zatímco od jedničky jsem se vyloženě nemohla odtrhnout, tady už to problém nebyl. Sanderson dokáže vyloženě každý svět zalidnit plejádou bytostí, které prostě musíte milovat... ale zatímco dříve se na čtyřech stech stran sváděl boj se systémem a politikou, tady se skáče po šutrech. Akce ubylo, za to přibylo filozofie, ať už v podání pubertou procházejícího M-bota, nebo luštění pátračské historie. Mimochodem, budu si muset dát repete, protože mi ten brajgl kolem pátračů pořád nedává úplně smysl.
Jak mi ve dvojce chyběly staré postavy, tak tady to zůstává, jenom se přidávají i ty z dvojky(krom jednoho velice otravného kraba). A i když ty nové rozhodně neurazí... Krychle je prostě Krychle. Hodně prostoru je, pochopitelně, věnováno věcem kolem cytoniky, která se začíná maličko hodně komplikovat a přiznám se dobrovolně, že jsem kolikrát neměla šajn, co se tak právě děje.
Konec mě vyloženě zklamal. Nedozvěděla jsem se v podstatě nic, akorát se vyrojil další bambilion otázek. Neříkám, zodpovězených otázek bylo v průběhu celého dílu celkem dost, ale zase se vyrojilo x dalších, které do vydání dalšího dílu stejně zapomenu. Nemožnost navázat něčím dalším tu vyloženě chybí.
Asi jsem příliš jednoduchá, ale víc mi vyhovovaly doby, kdy se nepřítel zneškodňoval zmáčknutím čudlíku, ne pětistránkovou filozofickou úvahou.
3,5*

2 08.08.2022

(SPOILER) Miluju sci-fi, miluju komplexní světy, miluju mimozemské rasy. Trochu mě mrzelo, že druhý díl v podstatě zapomíná na postavy z jedničky, které do děje zasahují minimálně, ale zase je nahrazuje kupou nových a zajímavých bytostí. Všechny ty vesmířanské reálie, kultury, zvyky...ááá, moje krevní skupina. Miluju to.
Jediné, co i zaryté fanynce obrátilo oči o devadesát stupňů, byla až bolestivá repetetivnost, respektive neschopnost hlavní hrdinky pochopit, že její sociální instinkty stojí za houby. Že někoho špatně odhadneš jednou... to se může stát. Ale za jeden rok to stihnout hned třikrát, to už je i na mě kapku moc.

1 08.08.2022

(SPOILER) Miluju ten pocit, když se během četby mění pocit "to je ale volovina nelogická" v " Jo takhle to je!" Prostě když se vyhlazují logické lapsy. Za to prominu i oblíbené klišé, že je hlavní hrdinka pomalu trpaslík.
Nalijme si čistého vína, Spensa je v začátcích v podstatě chodící nádrž pasivní agrese, koncentrovaného vzteku a nutkavé potřeby kompenzovat svou malou výšku i pověst výše zmíněným. Trochu mi připomínala Katniss. Trochu. V průběhu knihy se z ní, vlivem prostředí a toho, že nemá za kolegy úplné pitomce, mění v úplně jinou osobu. Co si budeme vykládat, kontakt s realitou (rozumějte, s paní s kosou) prostě člověka změní. Lidsky řečeno: Spensa je Super.
Byť nejsem technický typ, užila jsem si knihu na sto procent, co na tom, že si pořád nedokážu správně vizualizovat, jak asi vypadá světelné kopí.
Jediné, co mi vadilo, bylo rozmístění ilustrací, respektive technických nákresů, které se v knize zpětně neskutečně blbě vyhledávají. A první a poslední zase shazuje ražba obálky. Jednou taky překladateli ujel enter, zmizela tečka a začal překládat to, co dřív nepřekládal. Ale jinak dobrý.
Miluju hvězdné stíhačky, nehorázně žeru Spensu, Jorgena, Krychli a ten zbytek co buď přežil nebo ne, nutně potřebuju Hrůzoslimáka Ničitele a strašně ráda bych poznala člověka, co si dobrovolně začne říkat Pláštěnka, Zvýrazňovač, nebo Nos.
Jenom ten arzenál nadávek by to - možná - chtělo kapku rozšířit :)

1 01.05.2022

Neberte si to k maturitě. Fakt ne. Radím vám dobře. S Karlem Havlíčkem je sranda, ale nic moc z toho nevykoumáte.

2 21.04.2022

(SPOILER) Já vám nevím... zlý to nebylo, ale že bych z toho zrovna skákala nadšením do stropu...
Vůbec mi nesedl styl. Obzvlášť na začátku, než jsem si zvykla, jsem měla místy pocit, že čtu technickou příručku. "Miranda zaujímající tázavý postoj" byla buďto předčasně ve středním věku, nebo se prostě nechovala na čtrnáct.
Konec byl pěkný, ale přišlo mi to tak nějak moc snadné. Teda, já bych na místě nikoho z nich být nechtěla, to zas ne, ale přece jen se mohlo vyskytnout alespoň něco. Já nevím, alespoň ty dva chudáci, které tam přepadli, to mohli alespoň ohlásit policii, ne?

21.04.2022

(SPOILER) Přečetla jsem jen jednou, repete těsně před maturitou jsem vzdala, protože jsem v mezeře stihla tak nějak dospět do bodu, kdy už se nasměju každé pitomosti.
Vzhledem k přecitlivělosti dnešní doby nedávám téhle věci moc velké šance. Neustálé ponižování mladé ženy za to, že tak nějak odmítá být poslušnou slepicí a její transformace v slepici díky pochybnému muži, kterému jde jen o její peníze? To už dnes v jistých částech světa asi moc šancí nemá.
Co si budem vykládat, stát se tohle v dnešní době, polovina ansáblu vyfasuje podmínku za podvod, případně domácí násilí.

3 30.07.2021

(SPOILER) Neříkám, že je to špatné, jen se člověk musí přenést přes fakt, že je Juliině matce plus mínus šetadvacet.
Jak to tak decentně říct. Klasický příběh, kterak se osmnáctiletý kluk zamiloval do třináctileté holky, vzali se a spáchali sebevraždu. To celé v řádu dvou dnů, přičemž jako vedlejší efekt vychcípala polovina města. Takže... romantika?

6 22.07.2021

Jako malé se mi to docela líbilo, i když nutno podotknout, že jazyková stránka věci rozhodně neodpovídala devítiletým dětem.
Teď z odstupem let a trochou rozumu navíc, mi nezbývá, než říct...:kdo sakra vymyslel, že takhle ta anotace vypadá OK? Všiml si někdo, že tam má úplně zybtečný odstavec, který je navíc na špatném místě?

16.07.2021

Dobře... dočetla jsem to. Už je to snad deset let a nikdy jsem se k tomu nevrátila. Po těch letech si pamatuju především na krajně podivné rychlovztahy a především naprosto příšerný jazyk, který ani v nejmenším nepřipomínal něco, co se honí v hlavě dvanáctileté holky. Příběh byl zajímavý, ovšem forma přímo vyzývala k tomu, se na to vykašlat.
Tři hvězdy jen za to, že je to jedna z mála knih téhle autorky, ze které neřve photoshopová funkce oříznout, na padesát metrů.

16.07.2021

Kdysi dávno nám to pouštěli ve školce. Ještě na kazetě, takže se to muselo nejdřív přetočit a učitelka to stopla přesně na scéně se slimáky. Žádné vysvětlení, žádný kontext, jenom slimáci. Odbourání tohohle dětského traumatu trochu trvalo :D

6 09.02.2021

První díl mě příliš nechytl, to uznávám. Bylo to tenkrát takové to dobrý, bavila jsem se, ale proč s tím všichni tolik nadělají, to nechápu. I když na vině bude asi i to, že jsem nečetla souvisle. Každou chvíli totiž vypadla nějaká ta stránka a když foukalo, musela jsem je nahánět po okolí. Knihy z knihovny jsou holt trochu saláty, no.

4 09.02.2021

Poseroutka mě nijak neohromuje už pár let, vlastně to čtu spíš ze zvědavosti, co si autor zase vymyslí. No, nic moc. Dost okaté vaření z vody. Situace, které už dávno nejsou vtipné, protože jsou otáčené už asi popáté
Upřímně? Neznámá tetička/strýček o jehož/její existenci nikdo neví do chvíle, kdy někomu odkáže peníze, to už je hrozné klišé. Konec přehnaný, tentokrát už úplně neuvěřitelný. Prostě už jsem moc stará. Víc než dvanáct let a víc, než tři mozkové buňky jsou jasnou překážkou v tom, si tuhle knihu užít.

15.12.2020

Tenhle díl byl slabší. Že je to všechno psané podle téhož mustru je jasné asi každému, kdo umí číst. Ono co čekat, úkol je jasný, trochu ty malé negramoty vzdělat v oblasti historie, k čemuž forma dostačuje. Scénář je stejný. Návštěva školy/hádka s rodiči- vytažení atlasu- kulturní šok- trocha klidného života - objevení problému - řešení problému - návrat - zápis do deníčku.
Potíž je v tom, že někdy "trocha klidného života" zaplácne polovinu knihy a samotná zápletka se musí vtěsnat do dvou kapitol.
Navíc čím dál častěji (to je ve všech knihách) mám chuť Báře jednu vlepit. Jasně, je to dvanáctiletá holka, ale i na ten věk se mi zdá až moc připitomělá. Vím, že v minulosti nestárne, ale na to, že už prožila v minulosti nejmíň tři roky je prostě moc dětská. Nějaký duševní vývoj by nebyl?
Nejsem si jistá odkdy, ale Bářiny zápisky do deníku už ani nečtu. I když se v celé knize daří maskovat, že má holka v hlavě vymeteno, konec ji vždy prozradí.

3 01.12.2020

(SPOILER) Harryho Pottera mám ráda, ale toto fakt ne. Pokračování po dvaceti letech obvykle příliš nemusím, což tady taky nepomohlo. Forma scénáře mi nevadila, ale nadšením jsem z toho taky neskákala.
Jenže je to prostě základ divadelní hry, k čemuž se váže i pořádný kus strohosti. Atmosféru Bradavic z toho tedy nevytřískáte, ani kdybyste se snažili sebevíc. Celé to zavání jen rýžováním peněz na fanoušcích, čemuž napomáhá i fakt, že se cena téhle srandy pohybuje mezi čtyřmi a pěti stovkami. Je tedy srovnatelná s Fénixovým řádem, který má dvakrát tolik stran, navíc plných textu, ne mezer proložených promluvami.
Kde forma ztrácí, obsah nejen nepomáhá, ale přímo zabíjí.
Cestování časem je složité téma, jako broušené sklo, se kterým se musí nakládat opatrně, jinak praskne a rozsype se. Co bych vám povídala, obracení času je i v původní sérii z hodně tenkého skla. Což ovšem vůbec nebránilo tomu, ho pěkně nakopnout a hezky začerstva hodit do mixéru.
Díky formě byla kniha vlastně neskutečně krátká, vůbec tam nebyl prostor pro jakoukoli pořádnou scénu. Hodně se skákalo sem a tam. Některé postavy jako by navazovaly na to, kde se skončilo, protože těch dvacet let není dost na jakýkoli osobnostní vývoj. Postavy byly z velké části recyklát, mnohdy dost nesympaticky využitý, viz čarodějka z vlaku, která tam očividně byla jen proto, aby mohlo padnout jisté jméno.
Harry, který nikdy nebyl ničí nejoblíbenější postavou, je kompletně zazděn tím, že je jako otec naprosto otřesný. Jeho mladší syn zdědil inteligenci asi po rychlovarné konvici, nebo co, protože jinak to snad není možné. Zápletka se odvíjí od toho, že Albus dělá věci tátovi navzdory a to, jestli jeho činy dávají trochu smyslu, ho nezajímá. Celé je to vlastně o tom, že se berou celkem náhodné pasáže z původní série a brutálně se ohýbají pro potřebu této knihy. Důsledky činů současně minulých jsou řešeny jen velmi povrchně a všechny jsou do původních událostí nacpané na sílu.
Přičteme-li ještě realizaci druhé nejhorší Potterské fanfikce, jaká vůbec existuje, nelze než udělit jednu hvězdičku z milosti

11 30.11.2020

Opět paráda. Báru by měl atlas do těchto časů posílat častěji, třeba by se jednou konečně chytla. Je ale pravda, že taková tragédie, jako v případě Terezína, to nebyla.

27.11.2020

Otázka týdne: proč chce ta holka pořád někoho varovat? To sakra nechápe, že se do minulosti zasahovat nemá?
Na což volně navazuje otázka: proč je ta holka blbá jako podštok? Holka, která na svoji neznalost dějin naráží v podstatě ob den by možná mohla počítat s tím, že je něco krapet jinak.

1 18.11.2020

(SPOILER) Nedávejte si to do povinné četby. Ne, fakt to není dobrej nápad. Děj shrnete jednou větou, postavy tam skoro nejsou, výňatek poznáte jen v případě, že je na začátku nebo na konci a nakonec ještě musíte tipovat konec. Protože ta část třídy, která si tuhle věc k matuře vybrala, se nikdy neshodne, jestli se ti dva chtěli vzít, zasnoubit, vyspat se spolu, nebo něco úplně jinýho.

4 20.08.2020

Jako původně bych to viděla tak na čtyři hvězdy, ale dávám víc, protože znám mnohem tragičtější věci, které mají vyšší hodnocení.
Uznávám, že bylo trochu složitější přiřadit jména k přezdívkám, ale to se brzo vstřebalo. Počet aktivních postav nebyl nijak velký. Trochu tomu ubírá, že víte, co se stane, ale kdo říká, že čtenář i postava musí vždy vědět totéž?
Líbilo se mi prostředí televizní show, kde člověk musí počítat s tím, že je na něj všechno hrané a že osobnost, která bude světu představena, bude mít jeho tvář, ale dost možná cizí charakter. Tenhle předpoklad má ovšem i druhou tvář, kdy se hrdinka až křečovitě drží toho, že je vše jen hrané. Tahle její poloha je ovšem spíš obrannou zdí, aby jí z toho nepřeskočilo.
Pokud někomu vadí knihy směřující spíš k psychologické stránce věci, nechť to ani nečte. Ovšem když už nic, tak snad musíte uznat, že to, co lítá po světě v týhle šílený době, je oproti tomu, co lítá v knize jen slabá rýmička.

A podezřívám autorku, že si postavu Servírky vypůjčila v mojí třídě, jedno místo za mnou.

17.08.2020

Omlouvám se za spoilery, ale bez nich to jde dost těžko.
Poseroutku jsem za vrchol literatury nepovažovala ani jako malá, ale teď moje názory na něj dost kolísají.
Děj je jako vždy dost prostý, spíš sled scének, než příběh. Ale jo, beru, je to pro děti, ty hlubokýma myšlenkama neohromíte.
Kniha je z velké části ochuzená o Rowleyho, který tráví čas se svou holkou, což Greg nese dost nelibě. Očividně pouze z praktických důvodů, protože se s ním najednou nikdo nebaví. Navíc taky přišel o jedinou osobu, kterou mohl beztrestně využívat, což je myslím jediný způsob, jak jejich vztah popsat.
Hlavní hrdina je vrcholem nesympatičnosti. Typická ufňukaná princeznička v kalhotách. Greg má o své budoucnosti jasnou představu. Bude slavný milionář. Ale jak toho chce dosáhnout, když nedokáže vypočítat ani základní rovnici, toť otázka. Myslím,že při zpětném pohledu do minulosti to můžu říct najisto. Je to sobeckej blb, který chce všechno a nechce dát nic. Ani úkol si nenapíše, protože ho chudinku bolí ruka. Na střední jsem měla ve třídě jednoho takového Grega, takže už se dávno nedivím, že nemá kamarády. Mimochodem, jsme si jistí, že to byl Greg, kdo Rowleyho zachránil od života bez kamarádů? Nebylo to čirou náhodou naopak? Protože co si budem, Grag nemá jediný dobrý charakterový rys. Myslím, že to poměrně dobře vystihuje tento úryvek:
...To znamená, že každý den musím domů tahat skoro všechny učebnice. Já nejsem stavěný na vláčení takových nákladů, ale Rowley je v podstatě tažné zvíře, takže pro něj to problém není...
To je kamarádství, co?
Jestli existuje nějaká dobrá stránka téhle knihy, tak to, že na ni nepadly moje peníze.

3 30.07.2020