Slepozrakost

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Země v ohrožení. Podivný útok mimozemšťanů. Nakvap zorganizovaná výprava naproti nepříteli. Výzkum či boj? Tak nějak by mohly znít novinové titulky, kdyby v této budoucnosti nějaké noviny měli. Nemají – všechno je obsaženo v noosféře a kdekdo má na získávání informací implantát. Peter Watts si vymyslel zvláštní, exotickou (ale přitom nikoli nepravděpodobnou) budoucnost. Svoje hrdiny staví do podivných situací a proti zcela nepochopitelnému protivníkovi. Čeká je dramatické střetnutí – ale kupodivu ten nejhorší nepřítel číhá doma a vytvořili si ho sami lidé…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77865/big_slepozrakost-afK-77865.jpg 3.854
Žánr:
Literatura světová, Horory, Sci-fi

Vydáno: , Triton
Originální název:

Blindsight, 2008


více info...
Nahrávám...

Komentáře (18)

Kniha Slepozrakost

Hellrampage
30. července

Slepozrakost je nedocenený zjav na poli hard sci-fi. U nás túto knihu moc ľudí neocení, preto je veľká škoda, že druhý diel v preklade zatiaľ nevyšiel (a asi ani nevyjde). Slepozrakost vyniká skvelými myšlienkami o vedomí a či ho ako ľudská rasa naozaj potrebujeme. Mimozemská rasa, ktorá sa zjaví, je jedna z najoriginálnejších, ktoré som kedy videl - ako (ne)fungujú, z čoho žijú... A autor všetko v dodatkoch dovysvetlí, z čoho čerpal a napíše viac o anatómii mimozemšťanov. Slepozrakost sa síce ťažšie číta a musíte sa na ňu plne sústrediť, no nemá prakticky žiadne hluché miesta a dej ide vo výbornom tempe dopredu. Z postáv je najzaujímavejšia postava Siri, ktorého očami je dej prerozprávaný.

het2
20. května

Miluju příběhy o setkání s neznámem. Ať už je to neznámo jakéhokoliv druhu. A ta vize, kterou nám předkládá Peter Watts je dechberoucí a množství nápadů omračující. Tohle není jen kniha o prvním kontaktu s bytostí/bytostmi naprosto cizími a nepochopitelnými v tom nejlepším odkazu Clarka a Lema, tohle je kniha zkoumající také (a možná mnohem více) lidstvo na hranici singularity (tak jak o ní před mnoha lety začal psát Vernor Vinge). A nebo už možná lidstvo za hranicí singularity, ve světě, který je vlhkým snem nejradikálnějších transhumanistů a noční můrou těch ostatních.
S většinou postav, které se vydávají zkoumat mimozemský artefakt až někam na nejvzdálenější hranice Sluneční soustavy, a s jejich myšlenkami bychom nedokázali držet krok. Tak moc jsou nám vzdálené. A právě proto potřebujeme našeho vypravěče Siriho, který sice nerozumí, stejně tak jako bychom nerozuměli my, ale díky svému nadání dokáže tlumočit. Nejlépe, jak umí. Přebrat si to musíme sami. A to je asi největší úskalí "Slepozrakosti". Chápu, že tohle je autorský záměr, ale ta kniha je těžká, není jen "eganovsky" těžká, je ještě mnohem těžší. Jestli tohle vzdáte, nikdo se na Vás zlobit nemůže, ale byla by to sakra škoda. Fakt že jo, takových knih se ve světě objeví pár do roka. A kolik z nich si najde cestu na náš trh ani raději nemluvit. Škoda, že volné pokračování "Echopraxia" u nás asi nikdy nevyjde a tohle teda nevím, jestli v originále dám...

P.S. Jen dodám, že po přečtení knihy a poznámek a odkazů, na můj seznam, "to si musím přečíst, ale nevím, jestli to pochopím" :) přibylo hned několik položek.


ludek7426
15.06.2020

Temné a mrazivé jsou hlubiny vesmíru, a mnohem temnější jsou lidské mysli pod lhostejnými hvězdami. Všeho se mi dostalo dosytosti v této naprosto skvělé knize. Hned poputuje na poličku k mým oblíbencům.
Něco z Clarkova setkání s Rámou, tajemné zkoumání cizího artefaktu. Děsivá a mrazivá atmosféra sestupů do nitra Rorschachu, jako vystřižená z obrazů H. R. Gigera. Nelidští a naprosto cizí mimozemšťané, musel jsem myslet na Stanislava Lema a jeho Solaris.
A hrdinové celého příběhu, lidé, na kterých toho už moc lidského není. Alespoň na první pohled. Tady zase musím myslet na Gibsonova Neuromancera.
A čím dále jsem četl, tím více bylo jasné , že za ohromujícím gejzírem nápadů a děje, který se dotýká všeho od biologie až po kvantovou fyziku, se pořád skrývá člověk, jeho nitro a ta neodbytná otázka - kdo jsme? Jsou lidé ti co se uzavřou do virtuální reality, do nějakého "Nebe", nebo ti co se vzdají všeho aby mohli jít dál?
Je tady toho k přemýšlení opravdu hodně, a vím že se ke knize budu často vracet. Slepozrakost mně prostě dostala, a jsem moc rád že se to stalo.

Bystroushaak
11.08.2019

S přehledem nejlepší sci-fi, co jsem četl za posledních několik let. Tolik myšlenek a nápadů, teorie her aplikovaná na kontakt s cizí inteligencí, hlavní postava, která sama není tak úplně člověk. A mimozemšťani. Mimozemšťani! Po dlouhé době skutečně originální a děsiví mimozemšťani úplně jiným způsobem, než všude jinde, co jsem kdy četl. Kvůli nim se vyplatí knihu číst, když už kvůli ničemu jinému.

Bohužel taky musím říct, že je to autorovo nejlepší sci-fi (přečetl jsem od něj ~všechno v angličtině). Něco jako Neuromancer od Gibsona, něco co napsal v nějakém zvláštním stavu mysli a v dalších knihách to už nezopakoval.

Doporučuji spolu s touto přednáškou: https://www.youtube.com/watch?v=v4uwaw_5Q3I

Metla
26.05.2019

Mordovala jsem se s touhle knihou ostudně dlouho, jelikož vyžaduje od čtenáře plnou pozornost, pekelné soustředění a žhavení mozkových závitů. Potřebně odpočinuté piliny, připravené jakž-takž vstřebávat teorie Petera Wattse, jsem měla prakticky jen po ránu. Večer se mi příliš často stávalo, že jsem musela nějaký odstavec číst několikrát a stejně jsem furt čuměla jak Maruška na 13 měsíčků.
"Slepozrakost" je náročný román, jehož hlavním obsahem je člověk a jeho mysl, jeho vědomí, vnímání, poruchy, pocity, vztahy... příběhová linie o setkání s mimozemšťany je vlastně podružná, pouhé exotické koření. Nahlédneme pod pokličku psychologie, filozofie, sociologie, biologie, biochemie i dalších vědních oborů, budeme doslova zahlceni postřehy a informacemi. Na konci knihy jsou dodatky a vysvětlivky, ovšem polovina z nich mohla být klidně napsána čínskými znaky a rozuměla bych jim zhruba stejně.
Vědět, co mě čeká za intelektuální smršť, zvolila bych k četbě klidnější období - až se za nějakých 20 let dcera (možná) odstěhuje a já (možná) půjdu do důchodu. Třeba tou dobou mírně nabifluju potřebné obory a ke knize se vrátím. Nebo taky ne.
Vypotím sem 70%, ať nejsem za trubku;-), na víc má inteligence nestačí.

45Bodie
05.08.2018

Tohle je Sci-fi jaké mám rád. Rozhodně to tedy není žádná odpočinková akčňárna, ale přesto mě čtení velmi bavilo, dokázal jsem se do děje a do prostředí vžít, budilo to ve mě emoce a ještě navíc to má myšlenku, nad kterou jsem docela rád trávil dost chvil po dočtení knížky.

Elizza
31.07.2018

Tak, abych trochu rozvířila ty veskrze pozitivní vody...
Já přečtu všechno. Pokud mě kniha nebaví, dám jí ještě šanci a čtu dál, i když přitom usínám. Po pár stránkách se to skoro vždy zlomí.
Tady ne.
Kniha je zbytečně složitá. Míchá se současnost s minulostí a dokonce i pohled někoho úplně jiného. Přečetla jsem celkem 180 stran. Přibližně. Dál to nešlo. Pokud se v knize nic moc neděje, trvám na tom, že musí mít alespoň zajímavé či vtipné rozhovory. Našla jsem jednu část, která by se horko těžko dala prohlásit za vtip a zajímavé to taky nebylo. Ke čtení aby si člověk vzal i naučný slovník, protože neměl páru, o čem je tam řeč. Názorná ukázka:
..."Potom, když Burns- Caulfieldova kometa vybuchne... Vyjde najevo, že ten hrot přece jen pochází od podtrpaslíka, pokud jsou siločáry magnetického pole dostatečně zhroucené..."
Co to jako je? Fyzika mi celkem šla, ale i tak nemám páru, co se tam řeší. A takovéhle výplody jsou skoro všude.
Vydržela jsem skoro dvě stě stran. Za tu dobu jsem se dozvěděla, že jsou ve vesmíru a podnikají výpravy do mimozemského čehosi.To je na polovinu knihy celkem málo. A když umřela jediná postava, která mi přišla alespoň trochu zajímavá, odpískala jsem to úplně.

Ikkju
25.03.2018

Synestesie, slepá skvrna, rozpojení senzorů s mozkem, vliv mysli a vědomí na pravděpodobnost přežití druhu! Četl jsem při hlídání prcka, a napočítal, že jsem se do jedné věty pokoušel začíst až šestnáckrát. Nervy místy vibrovaly (btw na stole přede mnou právě leží 16kHz oscilátor, je to náhoda nebo nějaká chyba v topologii prostoru?) na hranici přetřžení, někde mezi ztrátou vědomí střídané flashbacky vhledu do topologie mysli, jen to vědomí mi občas přišlo skoro nadbytečné. Paráda! x)

Zajímavé mi přišly i některé odkazy, třeba nápad, který mi nedávno vytanul v mysli, co by mohlo udělat magnetické pole s mozkovou kůrou - a samozřejmě už to má někdo nejspíš spájené dohromady, s nezbytnou spouští na spodní části přístroje :o

A spousta dalších zajímavých myšlenek ke kterým se snad někdy vrátím, až samy časem vyplavou na hladinu myšlenkové polévky, aby prokázaly svojí životaschopnost.

Btw všiml si někdo že autor típnul na poslední stránce doslovu jointa?

1