elexmil komentáře u knih

Při čtení rozhodně nepreferuji povídky. Toto knihu jsem si vybrala, tak jak to mám často - opakovaně si vybírám knihy podle zemí, kam se chystám na cestu, tentokrát jsem hledal pod štítkem "arménská literatura". Knihy N. Abgarjanové už mám přečteny, dalších arménských autorů mnoho nenajdete, sáhla jsem tedy i po povídkové knize. A jsem velice spokojená. Povídky mají každá jinou atmosféru, jsou o malých, velkých i starých, některé zachycují všední okamžiky, jinde je zachycen vliv dějinných zvratů, kterými si Arménie prošla. Z ediční poznámky lze opakovat: kultivovaný jazyk, smysl pro detail a obrazné vidění.
Skutečně překvapivé je, že i se mnou četlo pouze 5 "databázníků". Zajímavé i pro lovce knih pro ČV - jediná kniha nakladatelství Armenia club.

Z povídky Tenkrát v létě:

Zasmušilo nebe nad veselým mořem
huňaté své brvy ponuře a přísně.
A veselé moře pocítilo hoře,
potlačilo úsměv, už nezpívá písně.
A vítr mocný, šedý, střemhlavý,
jak démon žene se nad vodou černou,
k nebi vzlétá, pak po vodě se plaví
s družinou mračen, s družinou věrnou.

1 25.03.2025

Četla jsem na doporučení mé kamarádky. Nejsem znalá ve světě vůní, navíc jako alergik jsem v kontaktu s produkty parfumerií zdrženlivá - takže naučná kniha v tomto oboru byla pro mne určitě velmi přínosná. Jsem milovník cestování i botaniky, hledala jsem si na netu v mapách autorem navštívená místa, hledal jsem si rostliny a stromy, které byly předmětem jeho zájmu. Bavilo mne velmi, to i přesto, že je text místy poněkud rozvláčný. Líbí se mi velmi lidský přístup autora k jeho obchodním partnerům, jeho vnímání businessu, jeho cit pro přírodu i jeho vnímání ekologických problémů.

4 19.03.2025

Velice se mi líbilo - atmosféra předválečné Alabamy, obrovský lidský kaleidoskop. Je zajímavé, jak je kniha poskládaná, přeskakuje mezi jednotlivými osudy, kromě osudů hlavních postav se dotkne osudů řady dalších a dalších postav. Nepitvá to smutné. Hospodářská krize a světová válka jsou jaksi jen daleko, v pozadí. Je to laskavé, lidsky bohaté a šťavnaté, dojímavé, místy s velmi osobitým humorem (smála jsem se opakovaně, kapitolka o panu Pintovi mne rozesmála až k slzám). DOPORUČUJI.

13 14.03.2025

Velmi často vybírám knihy podle zemí, kam se chystám na cestu, občas se mi tak dostane do ruky titul čtenáři opomíjený. Přitom si to opomíjení ten titul nezaslouží, tak i v tomto případě.
Velmi zdařile popsaný život vesnické irské rodiny z doby cca první poloviny minulého století. Postava otce mne velmi iritovala – dominantní, bez náhledu na své konání, osobnostně nevyzrálý, sebestředný, emočně labilní, místy až krutý. Na straně druhé dříč snažící se rodinu co nejlépe hmotně zabezpečit. Semknutost jeho dcer, které se na svém otci snaží vidět jen pozitiva (nebo že by to byl až Stockholmský syndrom?), dcery, které jsou na svůj domov hrdé a chování otce tolerují.
„Věděla, že její přináležitost je přinejmenším dvojznačná, že v nejhlubší hloubi duše patří k sestrám, tomuhle muži a rodnému domu. S tím se nedalo nic dělat, ale svoje děti do ničeho podobného nechtěla zatahovat. Ty budou mít dokořán dveře, které pro ni zůstaly zamčené, její děti budou žít jinak.“

4 10.03.2025

Stejný příběh o hledání místa v životě, který je obsažen v této knize, se odehrává v různých náboženských komunitách. Dítě s pocitem osamění, vyrůstající v rodině, kde rodiče jsou zaujati svým vlastním životem, svými vlastními problémy. Osamělost lze řešit různě, Reva při své divoké povaze osamělost zahání drogami, promiskuitou. Přelomem je nákaza hepatitidou, Reva nastoupí na cestu duchovní a zase je to projev její závislosti, potřeby někam pevně patřit. Kombinace její divoké nestabilní osobnosti s církevními dogmaty , jak to asi může dopadnout? Pro góje kniha z prostředí jistě mimořádného, zajímavého. Nu ale ten příběh hledání cesty v životě „od zdi ke zdi“ zase tak moc mimořádný není, už jsem četla ze židovského prostředí příběhy zajímavější.

3 07.03.2025

První dvě knihy Narine A., které u nás vyšly, mne překvapily, nadchly, s těmito povídkami už to tak nemám. Ano, je to laskavé, poetické, lidské, ale nejsem milovník povídek, ten formát je pro mne roztříštěný .

2 04.03.2025

Novela na nedělní podvečer. Dobře vystižená nálada zimy a příprav na Vánoce. Do toho nesložité Billovo bilancovaní a úvahy o naplněnosti jeho života. A pro každého k zamyšlení - držet se v zajetých kolejích, nebo z nich radikálně vystoupit pro nějaké nejisté dobro, pro čisté svědomí.
Vybrala jsem si v rámci plánované cesty pod štítkem "irská literatura", zklamaná rozhodně nejsem.

8 02.03.2025

Některé komentáře považují knihu za jednostrannou, k těmto se neřadím. Stejně jako kniha I a II bylo pro mne přínosné řadou nových informací. Hodně negativním překvapením byly pro mne informace o průběhu britského mandátu, to byť jsem již něco z této doby četla. Líbí se mi autorův popis silného vztahu Židů k Izraeli, k JEJICH zemi. Líbí se mi jeho obdiv k tomu, co dokázala židovská komunita v Izraeli vybudovat. Popis bojů mne, snad že jsem bytost ženská, až tolik nezaujal, byť je asi dobré vědět, jak Židé bránili to, co jim bylo drahé. Líbil se mi popis neobvyklého vztahu Kitty a Ariho.
PS: V souvislosti s četbou - strašně ráda bych se do Izraele ještě jednou podívala, byť s ohledem na stávající situaci to jako reálné v dohledné době nevidím. Bohužel.

4 01.03.2025

Další z mého balíčku argentinského čtení. V knize je složitý propletenec lidských osudů ovlivněný dobou krutovlády chunty v Argentině. V knize je láska i nevěra, přátelství i zrada, drásající celoživotní výčitky svědomí i myšlení tyranů bez zpětného náhledu na své chování. Každému, kdo tuto knihu četl – čte – bude číst doporučuji jednoznačně přečíst i knihu NOC TISÍCE HVĚZD od A.Y.Clarcové, tu považuji za lepší, stran psychiky hlavních postav rozhodně propracovanější. Právě poněkud plošší charakteristika psychiky hlavních postav (třeba Rosa, jaká vlastně byla?) poněkud snižuje mé hodnocení.
Problém desaparecidas mne už při čtení NOCI... velmi oslovil. Matky z Plaza de Maya už své pravidelné klidné pochody kol náměstí neprovozují, ale se symbolem bílého šátku jsem se setkala nejen v Buenos Aires, ale i na zcela odlehlých místech, jako např. v Ushuaii. Určitě je to problematika stále živá a kniha o Zmizelých stojí za přečtení.

5 24.02.2025

Jsou knihy, které zvládnu přečíst za nemnoho dní. Příběh Exodu popisuje tolik hrůz, že jsem musela knihu opakovaně odkládat a "odpočívat" . Nejsem dějinami nepolíbená, tu a tam něco z dějin vím, něco málo (určitě hodně málo) vím i z četby o židovské komunitě - tato kniha je pro mne v obou směrech určitě velkým přínosem. A je také ponouknutím k další četbě v tomto směru.

5 17.02.2025

Ve více knihách jsem se setkala s tím, že jsou postaveny na skutečnosti, že někdo najde nějaký předmět z minulosti jeho blízkých a pátrá po souvislostech. V tom Tymiánové dopisy nejsou nijak objevné. Zde hledající Katerine objevuje souvislosti ze života její rodiny s arménskou genocidou z r.1915, a to je to, co mne zajímalo (neboť knihu jsem vybrala, jak je u mne často, kvůli plánované cestě - tentokrát hledám čtení o Arménech). Styl psaní je dle mne až reportážní, stručný, asi by velké téma genocidy Arménů, vztahů Arménů-Turků, ale i v knize zmíněné téma vztahů Kypřanů-Turků zasloužilo více. Stejně tak by mohla být více propracována osobnost a myšlení Katariny. I tak mne vcelku bavilo a přečetla jsem za dva dny. A zase se mi objevily nové souvislosti - cca před rokem jsem byla v Kayseri , díky knize mám nově s tímto městem nové asociace stran Arménů.

4 13.02.2025

Knihy W. Saroyana jsem už četla kdysi hrozně dávno, v mládí, obsah si nepamatuji, zbyl jen výrazný dojem, že to bylo velice poetické čtení. Zrovna takový pocit mám z těchto nejarménštějších povídek, po kterých jsem sáhla v rámci hledání dle štítku "arménská literatura" - motivováno plánovanou cestou do Arménie. Milé, úsměvné, téměř snové texty, malá knížečka s velkým pohlazením duše.

7 11.02.2025

Všechny knihy od I.A. které jsem četla, jsou bohaté postavami i dějem, osudy všech postav se odehrávají na reálném historickém pozadí - to vše mám ráda. Dům duchů byl vydán r. 1982, týká se 20. století , až později byly vydány knihy Dcera štěstěny a Sépiový portrét, které se zabývají osudy členů stejné rodiny rodiny z doby předešlé, z doby 19. století. O malinko více se mi líbily ty druhé dvě, protože v nich nebylo magické iracionálno z Domu duchů. Velice mne oslovily závěrečné kapitoly z období teroru, charakteristika rozvoje zla, prozření senátora Trueby.
Měla jsem s sebou na cestě po jihu Chile a Argentiny a bylo divné, že ti lidé, které jsme potkávali v obou těch zemích, měli za sebou šílenou diktaturu, šílené dějiny.
Četla jsem vydání z r. 1990 - úžasné ilustrace Z.Filipa.

6 08.02.2025

Jak jsem knihu vybrala? V knihovně, před zavírací dobou, fofrem něco o Evitě (už za pár dní budu v místech, kde působila) , tak první , co mi přijde pod ruku. O Evitě a peronismu a justicialismu jsem zatím věděla jen něco málo ze faktografické knihy o dějinách Argentiny, muzikál neznám. Tato kniha suché dějiny obohatila o pocity, o zajímavé vykreslení osobnostních Evitiných rysů a o vykreslení zřejmě krásného vztahu mezi Evitou a Perónem. Vůči Evitě je text až příliš obdivný, ale ona asi obdivuhodná byla, byť určitě ji nelze přijímat jen jako člověka veskrze kladného. Překvapivá a zajímavá forma vzpomínek různých lidí.

3 20.01.2025

Snažila jsem se přečíst kvůli má plánované cestě, abych se dozvěděla něco víc o indiánech žijících v Patagonii v 19tém století, vydržela jsem to jen do sté stránky, čili hvězdičkovat nemohu. Autor to asi nenapsal špatně, ale toto není příběh pro mně. Nemám zapotřebí číst o bizarním psychotikovi s bludy, které ovlivňují jeho jednání, ani o lidech, kterým svůj blud indukoval.
Blud = porucha myšlení, založená na falešném a chorobném výchozím předpokladu. Člověk je o takovém bludu nezvratně přesvědčen a a z něj vyvozuje další závěry, které mohou značně ovlivňovat jeho chování a jednání, tedy chování bez vztahu ke skutečné situaci
Indukovaný blud vzniká u původně zdravého člověka v důsledku emoční závislosti a společného soužití s osobou trpící psychickou poruchou s bludy.

Další kamínek do mé mozaiky čtení o Chile, nové informace tentokrát o Pacifické válce a pak o občanské válce v Chile r. 1891, zase jsem si hledala spousty doplňujících informací na netu. Na konci 19tého století přichází do Chile pokrok vědy a techniky, na venkově se žije ale vcelku tak, jak žily předešlé generace, ve městech je život o něco volnější, ženy mají více možností, jak uspořádat svůj život.
Každý, kdo četl Dceru štěstěny, by měl přečíst i tento díl. Bouřlivé životy postav z prvního dílu se v tomto díle uklidňují a završují, přesto jde opět o čtení barvité, které jsem opět zhltla během tří dnů.

4 14.01.2025

Dík plánované cestě jsem od Isabely A. nejprve přečetla "Dlouhý okvětní plátek moře" a byla jsem lapena (zatím se mi z jejích knih líbilo nejvíce). Nyní v krátké době přečtena od autorky už třetí kniha, už mám vypůjčeny další (neměli v naší městské knihovně , tak jsem se kvůli nim dokonce přihlásila v knihovně ve městě krajském). Další kamínky do mé mozaiky o dějinách Chile - "Inéz..." z období konkvisty, "..plátek moře" ze století minulého, nu a "Dcera.." z poloviny století devatenáctého. Čtivé, mnohovrstevné, barvité - Chile, Čína, Kalifornie. Chile s oligarchy a vlivnou církví, v té době těžce svázaná třídami a machistickými konvencemi, život vedený pod praporem zachování dobrého jména. Feudální Čína s mrzačením nožek, nesvobodou podaných, s prodáváním dětí do otroctví, opiovým boomem. Kalifornie se zlatou horečkou, násilím a bezprávím, s nečekanými možnostmi i se zklamanými nadějemi. Nezkušená a naivní Eliza se vydává za chimérou vysněné lásky, zažívá docela očistec až najde sama sebe, nejde zcela jiný svět.
//k minulým komentářům - "broskev28" - nikoli mormoni, ale kvakeři//

7 11.01.2025

Běžně horory, fantazie, magiku apod. nevyhledávám, zde jsem četla, stejně jako předešlé knihy, kvůli mé plánované cestě. Povídky, všechny vyprávěné ženami, mají podivnou atmosféru, točí se kol psychopatů a psychotiků, narkomanů, z některých na mne šla stísněnost až úzkost (Sousední dvorek, Adelin dům, Pod černou vodou...), , jiné vyvolaly i úsměv (Jen holé kosti). Přemýšlím, zda ty povídky odráží stav autorčiny duše. Největší zamyšlení nad symbolikou povídky, po které se jmenuje celá kniha - celá Argentina prošla velmi bolavou cestou ke svobodě. A pozitivní témata pro plánovanou cestu ? Budu koukat po pouličních oltářících gaučita Gila, Pomba Giry a San la Muerte, na trhu budu hledat dovezenou krajku ňandutí. (Pro toho, kdo bude číst - určitě si najděte na netu, jak se ta krajka vyrábí )

4 06.01.2025

Další kniha, kterou jsem cíleně vybírala s ohledem na mou plánovanou cestu do Argentiny a Chile.
Komentáře přede mnou psaly o tom, co v knize vnímám i já - v knize jsou proměny lásky, přátelství, ideály i naivita, touha pomáhat i něco změnit, proti tomu stojí krutost a bezpráví, diktatura.
Strhující - mám přečteno za pouhé dva dny. Četla jsem s netem po ruce a stále hledala pro mne zatím cizí pojmy, historické a místopisné souvislosti - nesmírně obohacující, hodně témat k zamyšlení.
Doporučuji.

6 04.01.2025

Náročné svým velkým obsahem, do své paměti nejsem bohužel schopna uložit. I tak velmi přínosné před chystanou cestou.

3 26.12.2024