Eldar80 komentáře u knih

Vážně mě překvapilo, jak dobře je to napsané. Asi díky spoluautorce, která na obálce není uvedená. (Uvnitř ano.) Text je totiž naprosto perfektní. Na tom se určitě bude podílet i dobrá česká redakce a překlad.
Tohle se v duchovní literatuře moc nevidí. Jiné knihy třeba přináší užitečné myšlenky, ale po literární stránce je to bída. Ať už ze strany autora či redakce. Někdo neumí dobře psát a někdy to zas působí, že práce redaktora chybí úplně.
Tady je kvalitní jak forma, tak obsah. Prolíná se zde jak popis putování, tak osobní zkušenosti a výklad buddhistického učení. I přes to střídání se to dobře čte a není problém sledovat myšlenkovou nit autora.
Trochu matoucí je podnadpis. K nějakému putování moc nedojde. V první polovině knihy totiž uběhnou jen tři dny. A druhá obsahuje jen pár týdnů. Ze čtyř let bezdomoví se celá kniha věnuje jen úplnému začátku.
Z toho vytřískal Mingyur úplné maximum. Popisuje jak se vydal na cestu a komentuje snad každé hnutí mysli. Na začátku často mluví o lpění. Ani pro buddhistického mnicha to nebylo jednoduché. Co potom my?
Mingyur Rinpočhe, opat několika klášterů, učitel tibetského buddhismu a pokročilý praktikující se rozhodl vydat se do bezdomoví jako slavní mistři jeho linie. A zároveň ověřit svou vlastní praxi tím, že se stane žebravým jogínem.
Cestopisné to není. Pár cest vlakem. Návštěva několika míst v Indii. Děj to taky moc nemá. Mingyur komentuje překážky, které musel překonat, aby se z něj stal sádhu. Vše se nakonec vyhrotí smrtelným onemocněním.
Poslední část knihy se tak věnuje hodně smrti. Celé je to vlastně taková dost dlouhá buddhistická přednáška, která nemá žádnou osnovu, ale výklad je podřízen tomu, co zrovna prožíval. Je to spíš volný tok myšlenek.
I tady se mihnou čtyři pravdy, život Buddhy, různé meditační techniky, autorovy vzpomínky na jeho učitele. Nevýhoda tak je, že se v knize hůř orientuje. Svou kapitolu má snad jen téma spánku a snění.
Takže na souvislé čtení úplně super. Jen je to dost hutné, takže už od začátku jsem cítil potřebu si to co nejdřív přečíst znovu. Všem zájemcům o buddhismus doporučuju. 90%

20 27.02.2021

Tohle Dick trochu přehnal. Spojil tři zajímavé věci, ale nepůsobí to dobře jako celek. Budoucnost tak z roku 2072 umístil do roku 1992. Nevadí. Pak je zde mimosmyslové vnímání a bardo smrti z Tibetské knihy mrtvých.
Co se týče nápadů, tak super. Co se týče zábavy, tak je to slabé. Jakoby Dick rezignoval na nějakou čtenářskou přívětivost. V podstatě jsem jen čekal, jak to dopadne. A když jsem si myslel, že se už chytám, tak to bylo stejně jinak.
Klasická beletrie to není a ty nápady to nestačí utáhnout. Prakticky celou knihu jsem nevěděl co si o tom myslet a tak mě to nebavilo. Připomíná to Zelaznyho. Ten se též vyznačoval slabým provedením svých knih.
Rád bych hodnotil líp, ale pak by hodnocení nedávalo smysl. Pro fanoušky Dicka určitě doporučuju. Jsou zde prvky, ve kterých exceluje. Specificky pokročilé technologie a některé jevy z náboženství jako součást reality.
Jenže jaká realita je ta správná? Umíme vůbec rozlišit co je sen a co bardo? Ze snu se aspoň probudíme. A z barda vlastně taky…
Navíc od začátku vše komplikují nadpřirozené schopnosti. Myšlenkově neobyčejné, ale provedení nezáživné. 70% 3,5*

5 27.02.2021

Před čtením knih nečtu anotace. (Někdy tam jsou spoilery.) Tentokrát to byla chyba. Až do poloviny jsem nechápal, o čem to vlastně je. Buď sem blbej jako troky a nebo sem si toho nevšiml. Ale až mi to došlo, tak jsem se výborně bavil.
I hlavní postavy pochopily co se děje, takže co bylo původně implicitní se stalo zřejmým. S tím si Dick vyhrál, protože z absurdního drama vytvořil grotesku. Fakt vtipné. Zase je to imaginace utržená ze řetězu.
Pro široké publikum to moc není. Má to myšlenku a významný přesah, ale zároveň je to bláznovina. Pro Dicka typické. Psychologická témata většinou nacházíme v seriózních románech a tady z toho Dick dělá frašku.
Čtení mě fakt bavilo. Očekávané předsudky a stereotypy tomu přidávaly na komičnosti. Nebylo to tak intelektuální jako jiné jeho knihy a určitě to patří k těm lepším. Má to vtipný děj, super nápady a dobře vymyšlené postavy.
Když se řeší lidská psychika, tak se pozornost zaměřuje do našeho nitra. Ale jak to vypadá, když se naše myšlenky promítnou ven? Jak naše politické přesvědčení ovlivňuje to, jak vidíme svět a ostatní?
Rozhodně super a doporučuju. Jen je nutné vědět, zda má člověk chuť na trochu ujeté a humorné psychologické drama. A co mě nejvíc zaujalo? Že jsem při čtení zjistil jak vypadá Bůh. Neuvěřitelné. :D
Takže škoda toho zpracování. Výhodou zas je stručnost. Po přečtení jsem si musel ujasnit rozdíl mezi bábismem a Bahá‘í. Takže asi tak. 85%

17 15.02.2021

Hned je vidět, že King umí psát. Je to sice dost přístupné a snadné čtení, ale nějak bezduché To rozhodně není. I tady se párkrát objevilo, že King možná není ani tak dobrý spisovatel, jako je především perfektní vypravěč.
Jenže i literárně to má dobrou úroveň. Jsou zde tak jemné postřehy ze života a takové životní osudy, že to působí jako nějaká sociální kritika a že se King s těmi lidmi osobně zná. A když je zná, tak je vlastně jeden z nich.
Tohle umocňují autobiografické prvky a tak máte dojem, že ti lidé opravdu existují a čtete reálný děj. Postavy se chovají přirozeně. Děti chodí do školy, dospělí do práce. Žádné zvraty v ději, kdy se chytáte za hlavu.
King zvládá jak svět dětí, tak svět dospělých. Hlavně popis dětí bývá někdy zoufalý. Kingovi naopak věříte i ty obyčejné dětské osudy. Kdy pravidla toho dětského světa jsou významnější než toho dospělého.
Je to promyšlené, ale nemáte pocit překombinovanosti. Navíc je to takové ledabyle autentické. Nadpřirozené prvky zapadají zcela přirozeně. Co zvládá King dokonale je schopnost udržet pozornost čtenáře.
Několikrát mě to vyloženě rozesmálo. Pár momentů bylo naprosto skvělých. Jenže celé se to rozpouští v jednom tisíci stran. Jediná záchrana byla, že než to začalo nudit, tak se změnil děj nebo se něco stalo.
Ale přirozeně. Je znát, že psaní King netlačil na sílu. Částečně je to o dětství. A ke konci něco jako absurdní drama. Možná proto je kniha tak oblíbená. Že pod záminkou hororu dostanete něco trochu jiného.
Aspoň na mě to jako horor vůbec nefungovalo. A to se do knih vžívám. Kdyby to bylo kratší, tak bych si to rád přečetl znovu. Škoda, možná v jiném životě. Příjemně mě to překvapilo a tak jediné co se dá vytknout je ta délka.
Co nesouviselo s hlavním dějem, tam nemuselo být. I tak doporučuju. Vyplatí se To aspoň jednou zažít. 80%

34 09.02.2021

Naučné knihy si vybírám, ale u beletrie někdy experimentuju. Vyberu si něco naslepo a nechám se překvapit. Buď je to průměr nebo je to dobrý. Většinou se tam dá něco najít. A občas to překvapí hodně pozitivně. No a někdy ne.
A to je bohužel tento případ. Na tohle fakt nemám. Nevyznám se tak dobře ve vážné hudbě, abych si to užil. A zároveň mě Orient nijak nebere. Nedokážu si totiž představit, že by to mohlo bavit někoho jiného.
Očekával jsem nějaké poučení ze vzájemného ovlivnění Orientu a Okcidentu, jak je uvedeno v anotaci, ale to se splnilo jen málo. Hlavní hrdina řeší hlavně sebe a svůj milostný vztah. Není to klasický román s dějem, ale celé je to vzpomínání na studium a cestování po Blízkém východu.
Takže pozor. Prakticky je to nepřetržitý vnitřní monolog. Celé se to odehrává v bytě. Největší problém je neuvěřitelná jednotvárnost. Prvních 100 stran mě bavilo, ale po další stovce už to bylo špatné.
Autor umí psát. Mělo to něco do sebe. Ale pro běžné čtenáře to není. Vzpomínání v knihách mi nevadí. Ostrov včerejšího dne, kde se také jen vzpomíná, byl fascinující. Chybějící děj taky nevadí. Jenže tady nebylo nic, čeho bych se chytil.
Spousta věcí byla jen zmíněna. Jak střet kultur, tak politika Orientu. Až v závěru se trochu víc řešila Íránská islámská revoluce. Díky profesi hlavního hrdiny se objevuje hlavně vzájemné ovlivnění hudby v 19. století. Probíraly se cesty některých orientalistů, cestovatelé a první evropské ženy v Orientu.
Před čtením bylo hodnocení knihy 100 %. Kdyby byli čtenáři kritičtější, tak by mě to třeba odradilo. Možná je to pro ty, kdo prožili něco podobného. Kdo třeba cestoval nebo studoval na Blízkém východě.
Zajímá mě co některé lidi na Orientu tak fascinuje, ale tohle dílo odpovědi nedává. Jenže není to jen omámení exotikou? Někde bokem zřetelných emocí se objevuje divný pocit. Na jednu stranu příjemné uchvácení z Orientu a na druhé, jak je v knize zmíněno: „Orientálci vůbec nemají smysl pro Orient.“ Lucie Delarue-Mardrus
Závěr měla kniha hezký. Vývoj Sáry, na kterou muzikolog Franz Ritter vzpomíná, byl zajímavější. Pozitivní narážka na buddhismus mě potěšila, ale na hvězdu navíc to nestačí. Těch 400 stran sentimentálních vzpomínek nešlo učíst. 55% 2,5*

8 31.01.2021

Ze čtení jsem měl obavy. Autora neznám a v duchovní či esoterické literatuře je dost nekvalitních věcí. Nakonec mě to nadchlo. Hlavně první polovina. Kniha se dělí na úvodní teoretickou část a na - dejme tomu - praktickou.
První část je velmi srozumitelná. Je to vynikající úvod, protože platí obecně a ne jen pro jógu. Autor řeší náš normální život na zemi. Vysvětluje, že jóga nepotřebuje Boha ani jiné náboženské představy. Není to věroučný systém, kde je nutné něčemu věřit. Je to o zkušenosti získané praxí.
Ve druhé části se Sadhguru zabývá celou naší bytostí, kterou dělí na tělo, mysl a energii. Po výborné úvodní části to působí rozpačitě. Jedná se o jógu a tak logicky dojde na čakry, energetické dráhy v těle, karmu apod.
Sekulární forma úvodní části je s tím trochu v rozporu. To kazí výsledný dojem. Je to napsané moderním stylem, ale nic nového to nepřináší. Sadhguru jen přenesl skoro 3000 let staré učení do dnešní doby.
Podstata zůstává stejná, jen forma se mění. Tak aby někdo nenapsal, že se „nedozvěděl nic nového“. :D Přišlo mi to spíš jako úvodní kniha. A pak jsem měl pocit, že tomu něco chybí. Doufejme, že od něj vyjdou další knihy.
Vasudev na začátku zkritizoval některé dnešní „ezo“ trendy a tak mě zklamalo, že je nakonec neuvedl na pravou míru. Dotkl se tématu já, ale bez vysvětlení a závěru. Má to blízko k hinduismu a tak mi třeba něco uniká, ale tohle bylo slabé.
Praktická část obsahuje několik cvičení. Až na pár nedostatků je to vynikající. Přečtení je užitečné pro každého, kdo se chce rozvíjet. Jen je třeba akceptovat hinduistické koncepty ve druhé části. Rozhodně bych to doporučil všem, kdo chodí „cvičit jógu“. 90% 4,5*

9 30.01.2021

Výrazně technooptimistická kniha. Autoři vychází z Moorova zákona, který je podle nich příčinou enormního rozvoje IT. Popisují vliv těchto technologií na ekonomiku a jak ovlivňují pracovní místa a výši mezd.
Strukturou se velmi podobá knize WTF. Potřebný technologický úvod následuje problematika daní a zaměstnanosti. Autoři spíš analyzují současnost a jen mírně předvídají blízkou budoucnost.
Je to užitečné jen pro úzký okruh čtenářů a nebo pro lidi, které baví průnik moderních technologií přes ekonomiku až k politice. Velká nevýhoda je úzký okruh témat a spoléhání se na trvalost současného stavu.
Stačí minulý rok a je vidět, jak je ta trvalost křehká a nejasná. Egypt a Řím také trvaly stovky let… Ta hojnost, o které autoři mluví, dál způsobuje rozdělení společnosti a takový stav je náchylný ke konfliktům.
To co překotný technologický pokrok přináší je sice hezké, ale je zřejmé, že státní instituce nemají šanci držet krok. Každý vidí bídu současného školství. V USA se o tom mluví už 50 let. A změna žádná. (U nich ani u nás.)
Kam taková situace povede? Nadšení autorů nesdílím. Právě jejich nadšení je v ostrém kontrastu se zkostnatělostí státní správy. I to se ukázalo minulý rok. Druhý věk strojů přináší rizika, na která nejsme připraveni.
Konkrétních rad v knize moc není. Záleží docela dost na čtenáři, co vše z knihy vytěží. Mě nejvíc obohatila v tom, že je z ní hodně vidět, kolik se bude muset udělat změn od sociální politiky po ekonomické regulace a právo.
Když se podívám na naše politické představitele, tak je dojem z knihy vyloženě strašidelný. Tito lidé z dob minulého režimu ovládají náš stát za situace, kdy se neúprosnou rychlostí blížíme k technologické singularitě v roce 2045? Děsivé. 80%
Zajímavé komentáře: VladimirTetur

11 03.01.2021

Něco tak napínavého jsem už dlouho nečetl. A hlavně tak dobrého. K čemu romány dlouhé stovky stran, když nedokáží zapůsobit? Důležité jsou stejně originální myšlenky a pak něco navíc. Proč k tomu přidávat zbytečný text?
Tohle je ten případ, kdy se vám stránky přilepí k očím. Doporučuju si na čtení vyčlenit potřebný čas (2-4 hod.), protože odtrhnutí od očí docela bolí. Nejraději bych knihu přečetl v kuse. Takto jsem se dva dny výborně bavil.
Nevím co tomu vytknout. Není tam nic navíc ani tam nic nechybí. Jistě, je to přímočaré a předvídatelné. Ale já bych to napsat nedokázal. Současné hodnocení 71% koncem roku 2020 nechápu. Na 130 stran je to podle mě geniální.
Musíte si to prožít s hlavním hrdinou. Jinak to fungovat nebude. Čtení není jen pasivní zábava a vyžaduje aspoň nějakou investici. Dějem jsem se nechal unést a tak jsem si to výborně užil. Z předvídatelnosti se stane děsivá neodvratnost.
Popisy stručné a přitom dostatečně vystihující. Jak postav, tak atmosféry a prostředí. Díky vtažení do děje to působí hekticky, ikdyž se toho moc neděje. Cením si hlavně toho, že jsem se ani chvíli nenudil.
Jediné co se dá vytknout, že některé situace mohly být promyšlenější. Samotná zápletka je jednoduchá. Je to spíš taková skica, kterou nemá smysl rozepsat do románu. Víc od této novely nelze očekávat. Krátké a úderné. 90%

15 21.12.2020

Opět se míjím s cílovou skupinou. :( Lehké fantasy na motivy artušovské legendy mě lákalo. Myslel jsem si, že to bude inspirované původní keltskou legendou, ale i zde se vychází z legendy ovlivněné křesťanstvím.
Je to napsané jako rytířský román. Nějak přehnaně básnické to není. Objevuje se zde Sir Gawain a vzpomíná se na krále Artuše. Jenže tohle nemám načtené a pokud se autor spoléhal, že najdu nějakou spojitost, tak mám smůlu. :(
Podobá se to legendám o Artušovi, ale žánr je jiný. Spíš to na mě působí jako mýtická alegorie. Dnešní fantasy to fakt není. Výborná atmosféra, děj, představitelé, styl, to vše se mi líbilo. Díky popisu to bylo až filmové čtení.
Jenže nevýrazné. Pořád jsem čekal na nějaké emoce ať už pozitivní či negativní a ono nic. Četl jsem to pozorně, ale mimo vysoké literární úrovně mě to neoslovilo. Ať už to je umělecké nebo ne, já na tom nic nevidím.
Napsané a přeložené je to perfektně. Ale zapůsobit to nějak nedokáže. Nejsilnějším pocitem bylo mírné vzrůstající napětí. K celému ději a postávám jsem zůstal emočně netečný. Konečný dojem zůstává v mlze.
Znovu to číst nebudu. U mě náznaky nefungují. Nevím proč to doporučit. V ničem to nevyniká. Je to hlavně pro čtenáře, kteří hledají zajímavé literární zážitky. Nebo je baví přemýšlet o dalších rovinách příběhu.
Na tenhle druh literatury jsem příliš povrchní čtenář. Naštěstí se to příjemně četlo a samotný příběh dokázal zaujmout. Asi je nutná orientace v artušovské legendě. Přijde mi až komické jak to nedokážu ocenit. 75%

16 13.12.2020

Typický Hailey. Na jedné straně vážné téma a na druhé pohádka pro dospělé. Nelze tak očekávat nějakou vysokou literární úroveň. Přednost má autentičnost a věrohodnost. Je to napsané tak, že by se to klidně mohlo odehrát.
Právě nutnost držet se reálného světa svazuje Haileyho možnosti. Proto asi dnes vzniká tolik fantasy. Jeho umění je v tom, že běh farmaceutické firmy povýší na zajímavý a čtivý příběh. Navíc se něco dozvíme.
Čtete jak někdo chodí do práce a nejen, že vám to nevadí, ale ještě to čtete se zaujetím. Díky farmaceutickému průmyslu to není tak všední jako Kola o výrobě aut. Lékařské prostředí a vývoj nových léků je poutavější.
Sledujeme život manželského páru lékaře a jeho ženy, která pracuje ve farmaceutické společnosti. V Haileyho knihách se prolíná víc dějových linií, ale tady je prakticky jen jedna. To je škoda. Příběh tím ztrácí a děj je dost lineární.
Místo toho je kniha obohacená spoustou historických vsuvek. Čtenář má intenzivnější pocit ubíhání času skrze desítky let. Jinak je to jednoduché čtení. Ani popis prostředí farmaceutického průmyslu nejde úplně do hloubky.
Bez přímých pracovních zkušeností to asi není možné. Já bych uvítal víc informací, ale čtivost by asi klesla. Vědecký vývoj nových léků je popsán tak akorát. Je vidět, že to Hailey napsal pro širokou vrstvu čtenářů.
Vyvážené je to dobře. Jen to postrádá jakousi lehkost, kterou má třeba Hotel. Kvůli absenci jiných linií, které by se na konci střetly, to nemá nějaký závěr. Pouze opustíme životy postav, které žijí dál… Kvůli tématu léků doporučuju. 85%

26 13.12.2020

Obálka knihy je matoucí. Není to od Dalajlamy, ale o Dalajlamovi. Napsal to jeho přítel a spolupracovník. Není to žádné souvislé učení. Victor Chan zde popisuje různé příhody a situace, které Dalajlama zažívá během svých cest.
Chan cituje jeho odpovědi a popisuje okolnosti přednášek, které nejsou běžně k slyšení. Jednalo se o přednášky pro nemocné děti, studenty či vězně, ale taky pro lidi, kteří mají na starosti velké charitativní organizace.
Jsou to obrazy z Dalajlamova života a zároveň inspirativní výklady o praktikování soucitnosti v životě. Některé příhody pocházely ze setkání s vědci. Chan mluví o vědeckém výzkumu, který Dalajlama inicioval.
Je fascinující, jak věda potvrzuje učení buddhismu. Bohužel Chan se tomu věnuje jen povrchně. Zmíní jen pár výzkumů. Zdrojová literatura chybí. To je podle mě velká škoda, ale v knize je věda jen jedno z témat.
Výborně se to čte. A hlavně rychle. Textu je na stránkách málo. Papírem se nešetřilo, ale o to líp se to čte a má to pevnou vazbu.
Pro cílovou skupinu perfektní, ale na mě málo informací. Je to hlavně pro fanoušky samotného Dalajlamy. Těm rozhodně doporučuju. Ostatní čtenáře to asi osloví různě. 75%

10 04.12.2020

Výklad nevede odněkud někam, ale jedná se o soubor článků. To je značná slabina knihy. Některé myšlenky se opakují a nelze jít dostatečně hluboko. Autor ze svého díla vybral články, které považuje za důležité.
Neřeší se samotná humanistická psychologie, ale spíš co z toho plyne a jak by se mohla společnost dále rozvíjet. Nejvíc mě překvapilo, že se to shoduje s mými názory. Akorát Rogers to má samozřejmě podložené výzkumy.
Zajímám se o esoteriku a spiritualitu a dospěl jsem ke stejným závěrům. Takže nevím jak to hodnotit, když jsem se nedozvěděl moc nového. Že se duchovní nauky a moderní psychoterapie shodují je příjemné. A logické.
Podle mě je to vyloženě pro zájemce o Rogersovo dílo a jeho osobnost. Takový čtenář knihu nejvíc ocení. Skvělé je, že Rogers ke každému článku napsal úvodní slovo, aby vysvětlil potřebné okolnosti nebo ho zasadil do kontextu.
Doporučit se to dá i těm, kdo Rogerse neznají. Základní myšlenky jsou z článků zřejmé a pochopitelné. Dá se tak usoudit, zda je Rogersova cesta pro čtenáře atraktivní nebo ne. Mě to rozhodně zaujalo. Už jen proto, že mi to přijde přirozené.
Některé články jsou skutečně zásadní. Pojednání o empatii ocení asi každý a já osobně považuji za zásadní problematiku vzdělání. Hodně mě zaujala práce ve skupinách. Okamžitě jsem pocítil touhu se něčeho takového zúčastnit.
Sice bych raději uvítal normální výklad, ale i tak doporučuju. Jen se musí počítat, že forma článků má omezené možnosti. Koho zajímá postupný výklad nebo více souvislý text či úvod do humanistické psychologie, měl by si najít něco jiného. 75%

13 28.11.2020

Upřímně se přiznám, že mi poselství knihy uniklo. Je to napsané esejistickou formou a nemá to žádnou pevnou osnovu. Očekával jsem, že zde bude nějaká analýza pojmu islamismus, ale něco takového v knize není.
Už se předpokládá, že čtenář je s tímto pojmem obeznámen. Tak jako se očekává základní přehled o islámu a zemích, ve kterých je rozšířen. A ještě trochu znalost situace na Blízkém východě.
Na úplně první seznámení s islámem je to nevhodná kniha. Chybí potřebný úvod do problematiky. Pro koho to autor psal nevím. Pro čtenáře, kteří už něco ví a zajímá je, co je to vlastně ten islamismus, to taky není.
Jednou je výklad náboženský, pak se probírá politika, začíná se v současnosti a pak se autor vrací do minulosti. Místy opakuje základní informace, aby na druhé straně uváděl spoustu podrobností.
A pak se objeví kapitola o cestování. Mluví se o historii a pak se zmíní noviny v 19. století a televize Al Džazíra. Není jasné kam to směřuje. Nebo jsem jen primitivní islamofob a netuším kam Müller míří.
Mě kniha k lepšímu pochopení islamismu nepomohla. Vyznívá to tak, že islamismus je jakýsi zlý politický islám radikálních skupin. Ale je to skutečně tak? Já to tak nevidím. Rozdělení na islám a islamismus dál považuji za slovní hrátky.
Od dnešních arabistů a religionistů mám tendence očekávat servilitu vůči islámu. To tady není. Je vidět, že Müller ví o čem píše. Úroveň textu je dobrá. Na to kolik předává informací je to dostatečně čtivé.
Ale je to hrozně rozstřelené. Střídá čtivé pasáže s podrobnými popisy islámské politiky 20. století. O odbornosti nepochybuji. Výklad mi přišel nezaujatý. Sám udává, že islám začal jako zločinecká ideologie.
Největší problém je, že knize nevěřím. Zatím se vždy ukázalo, že ti zlí islamofobové měli nakonec pravdu. V závěru se větší pozornost věnovala politice Turecka a Íránu. Co se teď děje v Turecku vidíme. Co na to říct?
V knize není žádné varování před islámem a tak mi nezbývá než ji považovat za diverzní práci. Nicméně musím uznat, že kvalitní. Pořád čekám, kdy konečně nějaký hrdina navzdory politické korektnosti začne s odbornou kritikou islámu. Müller svou šanci promarnil. Znalosti na to prokazatelně má.
„Mešity jsou naše kasárna, minarety naše bajonety, kopule naše helmy a věřící naši vojáci". Ziya Gökalp
Který pán to veřejně řekl a šel za podporu islamismu sedět do chládku? Recep Tayyip Erdoğan v roce 1998. V knize je několikrát zmíněn. Jak tomu mám rozumět? Očividně musím číst další literaturu. Dal bych 70%, ale nevím co si o tom myslet. Moje názory na islamismus kniha vůbec neovlivnila a tak hvězda dolů. 50%

8 23.11.2020

Už po několika prvních větách jsem si říkal, Pane Bože díky za buddhismus. A po pár stránkách mi došlo, že si z knihy nemám co vzít. Vůbec jsem nepochopil, co to má jako být. Rozhodně to nejhorší co jsem letos četl.
Silou vůle nedávám odpad, ikdyž bych moc chtěl. Ne proto, že bych se chtěl nějak mstít, ale protože to pro mě byla úplná ztráta času. Dnes je to zoufale zastaralé. Má to hodnotu už jen jako historický dokument.
Za to samozřejmě Komenský nemůže. Neměl dnešní znalosti a vůbec nemohl vědět, kam se jednou civilizace posune. Nejvíc cenné je uvědomění, jak se vůči Komenského době máme neuvěřitelně dobře.
Život je utrpení. Jen nechápu proč o tom číst 200 stran. (Počet odpovídá mému vydání s mnoha obrázky.) Posledních 60 stran byla dobová reklama na křesťanství. Selhává to jako příběh i jako duchovní literatura.
Téměř to nemá děj. Poutník vidí, že pomíjivosti se nedá utéct. Doporučit se to dá asi jen křesťanům. Já si křesťanství a jeho historické úlohy vážím, ale věřit na nesmrtelného židovského tesaře nedokážu. Paradigma se příliš změnilo a dnes máme na výběr spoustu jiných duchovních směrů nebo vědeckých poznatků.
Úprava knihy je moc hezká. Přiměřeně velká písmena, koláže na celou stranu, kvalitní papír, pevná vazba. Jako dárek perfektní. Také jsem to tak dostal. Hodně mě potěšil výborný překlad do moderní češtiny. Tím ale pozitiva končí.
Na mě jsou koláže příliš zmatené. Vždy jsem je zkoumal a nechal na sebe působit. Můj autistický mozek si s nimi nevěděl rady. Na druhou stranu tomu dávají jakousi ponurou a temnou náladu. Cílové skupině se možná budou líbit.
Hodnotím to tak špatně, protože to bylo nečitelné už od začátku. Obávám se, že díky tomu si nějaké poučení odnese málokdo. Pokud si v podání naopak někdo libuje, tak to bude vnímat absolutně jinak.
S cílovou skupinou jsem se minul tak o 150 let. Komentář jsem psal přes 5 hodin. Obrovské rozčarování. 25%

22 22.11.2020

Čtu hlavně naučnou literaturu a beletrii beru jako zábavu. Od toho se odvíjí má nespokojenost. Pro mě tohle zábava fakt nebyla. Nebavilo mě to a těšil jsem se až to dočtu. Je to ještě horší než druhý díl.
Bez zvyku dočítat knihy bych to nedočetl. Asi to vypadá, že nemám rád dlouhé knihy. Ale já chci mít důvod, proč je číst. Musí se mi na nich aspoň něco líbit. Tady nic. Hard sci-fi se opět objevuje, ale až ke konci a málo.
Zbytečné popisy na desítky stran a žádná sympatická postava. Navíc jsem si celou dobu přál, ať už ty hlavní konečně chcípnou. A ono ne. Postavy zažívají šílené věci, ale není to na nich znát. Vývoj postav nula.
Jejich chování a směřování lidstva bylo nevěrohodné. Autorově vizi budoucnosti jsem vůbec neuvěřil. Velké části textu nemají na závěr vliv. Je tam několik časových skoků a některé dějové linie skončí různě před koncem.
Nelíbil se mi námět a myšlenky, na kterých je trilogie založená. Můžu si myslet, že nás autor před něčím varoval. Nebo před někým. Můžu tam zkusit hledat nějaký přesah nebo alegorii. Ale nechce se mi.
Perfektní nápady nedokázaly vyvážit stovky stran vaty. Zklamání tohoto roku. První díl byl naprosto super, ale druhý a třetí šly mimo mě. Bez hard sci-fi bylo vidět, že autor neumí psát. Nezbývá než závidět těm, kterým se to líbilo. 55%

21 08.11.2020

Pokud se zajímáte o duchovno, určitě víte, že Dalajláma klade důraz na soucit a ne na buddhistické učení nebo Buddhu. Jestli vás tedy zajímá rozvíjení soucitu, tak zde najdete potřebnou teorii a několik cvičení.
Akorát Dalajláma píše v rámci tibetské tradice a tak je přirozený a autentický. Tohle je hrozně suchopárné. Je to oživené příběhy a příklady, ale vůbec to nepomáhá. Stěžejní body jsou podpořené vědeckými výzkumy a působí to jako skripta.
Autor je původně buddhistický mnich, který se v 36 letech vzdal mnišství, oženil se a začal žít jako laický praktikující. Podání je však tvrdě sekulární. Obsah knihy totiž vychází z autorova kurzu na Stanfordově univerzitě.
Výklad je určen pro západní čtenáře a je podložen odpovídající naučnou literaturou. Podobně jako je mindfulness vydestilovaná z buddhistické meditace, tak tady autor vydestiloval buddhistickou nauku o soucitu.
Obyčejně se mi podobné knihy podpořené vědou líbí, ale tady něco chybí. Autor svou duchovní tradici skoro úplně vypustil a drží se jen osnovy svého kurzu na univerzitě. Jenže vyloženě vědecká práce to taky není.
Sice to respektuje problémy, které zažíváme v naší kultuře, ale bez buddhistické tradice to nepůsobí dobře. Stejně to budou číst hlavně čtenáři se zájmem o spiritualitu. Možná tomu chybí důvěra v Buddhu a jeho učení.
Je to vyloženě pro zájemce o soucit, sebesoucit a řeší se tu i nepodmíněná láska. (Viz Láska od Laustera.) Samotný buddhismus se zde neprobírá. Zdálo se mi to hodně dobré, ale nemám odhad jak hodně moc dobré.
Jako celek to bylo nezáživné, ale k některým pasážím jsem se po dočtení opakovaně vracel. Místy je výklad skutečně perfektní, takže zájemcům o soucit rozhodně doporučuju. Já bych jen očekával víc buddhismu, aby to mělo na čem stavět. 85%

7 03.11.2020

Přiznávám se, že 5 hvězd jsem dal hlavně proto, že souhlasím s názory autora. Je to trochu trapné, ale prostě to vidím stejně jako on. A pak kvůli nízkému hodnocení. (Nyní 74%) Jinak je to vynikající. Ale jen pro cílové čtenáře.
Kniha je totiž dost náročná a nezáživná. Já sice pracuju v IT, ale moc jsem si toho neodnesl. Byla to pro mě hlavně teoretická záležitost. V praxi se podle toho nemám jak zařídit. Ale i tak se mi to líbilo a bavilo mě to.
Prakticky využitelné je to asi jen pro některé profese. Manažery, podnikatele apod. Třeba historický úvod není pouze informativní, ale na vývoji firem se demonstruje nutnost adaptace na neustále probíhající změny v IT.
Těžištěm knihy je budoucí vývoj a jeho vliv na pracovní místa. Řeší se finanční trhy, burza a související ekonomika. Řeší se zaměstnanost v akcionářském kapitalismu. Jaký vliv bude mít AI a big data na různorodost profesí.
Autor vysvětluje, že práce bude vždy. Otázka tak je flexibilita pracovního trhu a to jak my sami jsme schopni se profesně přizpůsobit. Díky problematice zaměstnanosti zasahuje i do problematiky státní správy.
Kniha má zdravě levicový přístup. Tím myslím zaměření na zaměstnance a co nejspravedlivější pracovní trh. Snaží se vysvětlit jak současné fungování ekonomiky brzdí jak vědecký tak i společenský vývoj.
Zkráceně řečeno, pokud stlačíte náklady na zaměstnance na minimum a co nejvíc outsourcujete pracovní místa, tak kdo vám bude kupovat vaše výrobky, když ekonomicky oslabíte střední vrstvu?
Moderní pokročilé technologie mění byznys tak rychle, že ekonomové a politici vůbec nestíhají reagovat. Nezbývá než doufat, že někteří si tuhle knížku přečtou. Tim O‘Reilly k tomu má výborné kompetence.
Není žádný teoretický vizionář, ale člověk, který právě v tomto hektickém odvětví vybudoval středně velkou firmu. Není tak zatížen školskou ekonomikou, ale jeho postřehy vyplývají přímo z praxe.
Podle mě je to hlavně pro muže. Jako silnoproud na elektrofakultě. Zkrátka pro čtenáře, kteří mají technokratické myšlení. Užitečné to může být pro majitele technologických firem a podnikatele v IT. A pro politiky. Ti mají navíc možnost současnou situaci reálně ovlivnit. (Ideální čtenář poslanec za Piráty? Možná.) 85%

9 01.11.2020

Ach jo. Údajně to mělo být lepší a to stejné říká hodnocení. (83% a 89%, 14. 10. 2020) Já to vidím jinak. První díl měl nudnější prostředek, ale všechno zachránila sci-fi rovina, originální myšlenky a dobrý závěr.
Temný les však v ničem nevyniká. Navíc ho nemá co zachránit. Hard sci-fi prakticky zmizelo. Má to strašně moc zbytečných stran a tak se zde naplno projevují všechny autorovy nedostatky. Stalo se z toho obyčejné sci-fi.
Prvních 200 stran je úvod. Dalších 200 se začíná něco dít. Až posledních 200 konečně začne mít spád. Dobrý autor musí umět sám sebe proškrtat. Jenže tady si jen hraje s vývojem společnosti ovlivněné trisolaranskou krizí.
Tu hromadu stran nedokážu přejít. Můj odvěký problém s beletrií. Navíc se logicky objevuje problém s věrohodností. Jak u chování hlavních postav, tak u samotného děje. Jenže čtěte sci-fi, když mu nevěříte.
Úplně nejvíc mě dostalo ukončení některých dějových linií. Po zkušenostech z prvního dílu jsem si říkal, k čemu to všechno asi povede. Takže jsem fakt nečekal, že některé linie do sebe nijak nezapadly a jednoduše skončily.
Cože? Proč jsem to četl? Ale podle hodnocení se to lidem líbí. Mě chybí hard sci-fi. Dalo by se říct, že Temný les je mnohem víc literární a přístupný než Problém tří těles a dovedně těží z jeho atmosféry.
Dobré nápady tam byly, ale jinak převažuje kvantita nad kvalitou. Autor se v prvním díle neuvěřitelně rozjel a nepodařilo se mu navázat na stejně dobré úrovni. Nedivím se tomu. Špatné to není, ale hodnocení vidím úplně jinde: 65%

26 18.10.2020

Nestuduji psychologii a tak mi asi uniká nějaký mě neznámý kontext. Působí to na mě značně subjektivně. Jakoby měl autor na mysli to „správné“ psychologické paradigma a z této pozice hodnotil všechno ostatní.
Nevím však o jaký „správný“ pohled se jedná. Vypadá to jako snaha o vědecký přístup, který se nepovedl. Je to příliš prozápadně sebestředné. Napsat to dnes, tak by to asi bylo ovlivněné politickou korektností.
Začátek mě zarazil. Výklad začíná už v antice a uměle se tak natahuje do minulosti. Že lidskou psychiku zkoumali i arabští nebo židovští filozofové jen zmíní. U východu, kde se zkoumáním lidské mysli zabývali 3000 let, zmíní Buddhu a nic víc.
Orientace na antické filozofy tak nedává smysl. Sice položili zásadní otázky, ale zůstali hlavně u filozofie. Naopak některé buddhistické koncepty již byly vědecky potvrzeny. Chybí však vysvětlení, proč se tomu vlastně nevěnuje.
Ale možná je to dobře. Některá vyjádření o starověkých filozofech mě dost zarazila. Stejně jako u některých z novověku. Začátek tak měl přes 100 zbytečných stran. To stěžejní stejně začíná až koncem 18. století.
Je to nějakým způsobem přefiltrované. Těch věcí tam chybí víc. Takže ani jako dějiny západní psychologie mi to nepřijde kompletní. Je úplně vynechán třeba Jung a opět bez vysvětlení proč. To byl Jung tak nepodstatný? Nevím.
Nejraději bych dal dvě hvězdy. Za obsah není odpovědný jen autor a tak mě to fakt šokovalo. Redaktor a ostatní měli asi úplně stejné názory a tak jim text přišel v pořádku. Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Asi nejvíc mě zaujal nástup behaviorismu. Paradigma určili psychologové, které nezajímala lidská psychika. Absurdní. Krásná ukázka jakých nesmyslů jsou rozumáři schopni a jak se může neexaktní věda zaseknout.
Už během čtení bylo jasné, že počátky výzkumu meditace v 70. letech tady rozhodně nebudou. Historie mindfulness chybí. Autor se některým věcem důsledně vyhýbá. Ale parapsychologii třeba zmíní. Tak jako New Age apod. Tak jako NLP. Protože nefungují a tak je snadné je zkritizovat? Nevím...
Je to asi jen pro studenty psychologie nebo sečtělé čtenáře, kteří se o dějiny psychologie vyloženě zajímají. Stěžejní jsou hlavní směry psychologie a jejich představitelé. Ti jsou uvedeni přímo v textu. Samostatné kapitoly se věnují jen některým.
Rozhodně to bylo přínosné, ale výsledný obraz je příliš děravý. Neuvěřitelná spousta informací, ale jen o něčem. Až si podobných knih přečtu víc, tak se k tomu klidně vrátím. Tedy pokud nenarazím na něco výrazně lepšího.
Právě věci, které mě zajímají tam nebyly. Možná je to však jen zastaralé. Čtu hlavně nové knihy a tak je možná 25 let moc. Nedokážu posoudit. 65%

7 10.10.2020

Už od začátku to na mě působilo dost „ezo“. Ne informacemi, ty se dají považovat za dostatečně vědecké, ale pojetím. Patří to mezi díla, ve kterých vědec dojde k nějakému duchovnímu prozření.
Právě puzení hlásat své poznání často způsobí značně subjektivní výklad. Někdy to dopadne vážně špatně. (Např. M. W. Ball: Bůh v těle) To se zde naštěstí nekoná. I Lipton knihu pojal mírně autobiograficky.
Je to především pro lidi s otevřenou myslí. Podobně jako Molekuly emocí od Candace Pert, které jsou v knize zmíněny. Ty jsou však mnohem lepší. I zde se střetává věda a esoterika. Ale nějak přelomově to na mě nepůsobí.
Novou biologii vysvětlil srozumitelně, ale edukativní to moc není. Jednotlivá témata působí odděleně a neobjevuje se celkový obraz. Na to, že je Lipton bývalý vědec, učitel a přednáší, tak to není zrovna podařené.
Mezi hlavní myšlenky patří nové pochopení buněčné membrány. Vliv prostředí, když uvážíme epigenetiku. Vliv podvědomí, když uvážíme rodičovskou výchovu. A pak počítá s jevy kvantové fyziky v biologii.
Chybí mi dostatečné znalosti od biologie buňky po kvantovou fyziku, abych dokázal rozlišit, co je čistá věda a kde se autorovo pojetí nesetkává s realitou. Zní to věrohodně, ale je jasné, že normální vědec bude esoterické závěry odmítat.
Zapadá to do současné změny paradigmatu. Podobných knih jsem četl už víc a tak jsem možná moc kritický. Zájemcům rozhodně doporučuju, ale příliš rozumovým lidem a skeptikům se to líbit nebude.
Ale i pro ty by kniha mohla být dostatečně zajímavá. Minimálně přináší dost informací z různých oborů a přece jen se spousta poznatků zakládá na vědeckém výzkumu. Nejvíc duchovní téma se objevuje až v poslední kapitole. 85%

11 29.09.2020