Eldar80 přečtené 827

Morální zvíře 1995, Robert Wright

Liška 2020, Frederick Forsyth

Mýty o stvoření: modely lidského sebeuvědomování 2023, Marie-Louise von Franz

Velmi zajímavé téma zpracované trochu nešťastně. Autorka sebrala spoustu mýtů o stvoření, roztřídila je do několika oblastí a sem tam něco vysvětlila. Jednotlivým oblastem se věnovala různě. Nejdřív se mi to moc líbilo, ale pak mi došlo, že autorka se nesnaží k něčemu dojít nebo vytvořit nějakou teorii. Jen uvádí, jak mýty symbolickým způsobem odráží rozvoj lidského vědomí. Kniha končí stvořitelským mýtem v alchymii. Je zajímavé, jak se po celé planetě objevují tytéž motivy jen zakamuflované odlišným folklorem. Očividně za tím je nějaký skrytý řád související s nevědomím. Tady nemám načteno. Určitě mi něco uteklo. Zdá se mi to málo uzavřené. Autorka občas uvádí souvislosti s některými psychiatrickými případy. Občas se odvolává na Junga. Ten však pečlivě argumentuje. To mi tady chybělo. A pak aspoň nějaká snaha o vysvětlení. Nejsem věřící na Junga a tak mi odvolání na něj nestačí. Přečetl jsem přes 300 stran, ale zůstal spíš hlad po čtení další podobné literatury. Ani ke zdánlivě nesmyslným mýtům primitivních společností se nedá přistupovat redukcionisticky. Stejně jako k lidské duši. Mýtus není pověra. Asi proto používal Krišnamúrti termín komunisté místo ateisté. V kultuře založené na redukcionismu se ztratí smysl pro krásno. (Ať už v umění, literatuře, architektuře atd.) Určitě doporučuju. Nezbývá než uznat, že na tom něco je. Dobré a přístupné, ale mohlo to být propracovanější. 80%... celý text

Lidská ZOO 2018, Desmond Morris

Nahá opice byla dobrá, ale tohle je průměrné. Výklad je příliš schematický. Snaha vidět člověka jako další živočišný druh je časem šablonovitá a předvídatelná. Má to příliš blízko k banálnímu popisu. Evolučně jsme lovci a sběrači. Jsme přizpůsobeni žít v početně omezeném kmeni. Dnes ale žijeme ve městech. V prostředí, kterému nejsme evolučně přizpůsobeni. Autor vysvětluje jaké problémy to přináší. Jsme sice společenská zvířata, ale život ve městech na nás klade mnohem větší nároky. Navíc jsme součástí ještě větších společenských celků. Státy či národy nazval autor superkmeny. A právě charakter superkmenů povýšil ostatní naše vlastnosti na super. Člověk je sexuální tvor a tak se ze sexu stal supersex. Vůdce kmene lovců a sběračů měl status, ale vůdcové superkmenů mají superstatus. Jako zvídavé zvíře má člověk vyšší potřebu podnětů a to se v superkmeni také změnilo. Jenže autorův pohled biologa je poměrně konzervativní a tak už to trochu zastaralo. Navíc je to poplatné své době. Nebýt úspěchu Nahé opice, tak by to nenapsal. Strašení populační explozí je dnes směšné. Pozorné čtenáře může pobavit, že revolta mládeže má původ v biologii. To by měl vědět každý mladý intelektuál. Potěšil mě závěr. Kritizuje dnešní racionalistickou kulturu. Školství zaměřené na výkon ubíjí přirozenou lidskou kreativitu. Je tam dost sexu a tak by to mohlo zaujmout mladší čtenáře. :-) Na mě moc zjednodušující a tak mě to nudilo. 60%... celý text

Geomancie a integrální kultura 2008, kolektiv autorů

Od nakladatelství DharmaGaia mám skoro celou edici Mangalam a dost dalších knih. Tak jsem koupil i tohle a byla to chyba. Je to podle mě jen pro lidi, které zajímá moderní geomancie. Integrální kultura je letmý popis společnosti, která má ke geomancii blízko. Nedá se to žánrově zařadit. Dnešní geomancie je extrémně multioborová záležitost. Je to něco jako feng šuej pro životní prostředí. Geomancie není o věštění, což je původní význam, ale spíš o energetickém a duchovním vnímání prostoru. Tudíž to souvisí s hlubinnou ekologií a ochranou přírody. S citlivým přístupem ke krajině. A k teorii Země jako Gaii. Proto má geomancie rozsah od geologie a archeologie přes záhadologii a proutkaře až k esoterice a duchovnu. Zásadní nedostatek je, že kniha není v ničem konkrétní. Články od mnoha autorů se teprve snaží geomancii vymezit. Nedozvíme se žádné konečné stanovisko. Navíc články pochází hlavně z roku 2000 a 2001. Čtenář si neodnese žádný závěr a navíc je to zastaralé. Kvalita některých článků není moc vysoká. To je způsobené rozkročením přes nejistý prostor mezi všemi vědami a obory kam geomancie spadá. Úplně nejlepší byl historický úvod a začátek. V několika článcích byl kritizován příklon k esoterice. Jenže přesně tam geomancie spadá. Snaha pojmout ji jako vědu mi přijde úplně marná. Má to blízko k pohanství a tak se objevuje averze vůči naší kultuře. Pak autoři předvedli solidní sbírku slaměných panáků podle toho, zda kritizovali křesťanství, židovsko-křesťanskou tradici, západní civilizaci nebo buddhismus. To působí jako snaha hájit vlastní víru. Téma je přitom nesmírně důležité. Ve městech se v zástavbě historických domů staví ohavné budovy ze skla a oceli. A podobně necitlivý přístup se týká celého životního prostředí. A za dveřmi jsou větrníky... Jakoby se zapomnělo, že architektura a vzhled krajiny má vliv na psychiku. Nikdo nechce bydlet v hnusné krajině nebo zprzněné městské části. Změna paradigmatu a vznik integrální kultury má taky nevyváženou kvalitu. Ke konci jsou články filozofické a vznik kulturně kreativních lidí dělá z knihy podivnou syntézu alternativního vidění světa. Snad další komentář napíše nějaký geomant či proutkař, který se v tom vyzná. Komu doporučit? Rozhodně všem, kdo mají na svědomí územní plánování a mají vliv na vzhled krajiny. Starostové obcí a měst? Vůbec netuším. Může to oslovit zahradní architekty a ochránce přírody. Hodně specifické čtení. 70% 3,5*... celý text

Duna 1988, Frank Herbert

Usmíření - Jak uzdravit své vnitřní dítě 2015, Thich Nhat Hanh

Škoda, že to nebylo lepší, aby mě to donutilo dát 5*. Současné hodnocení (69%) je fakt špatné. Jenže knihy od tohoto autora jsou furt o tom samém. I tady je zásadní přístup odpovídající mindfulness. Autor v otázce vnitřního dítěte nejde nijak do hloubky. Spíš popisuje možnosti přítomného uvědomování v této problematice. Všechny uvedené meditace vychází ze schopnosti bdělého vědomí. Není tady žádná intelektuální teorie a celá praxe stojí na čtenáři. A jak je zvykem, už jen pouhé čtení navozuje meditativní náladu. Napsané i přeložené je to dobře. Několikrát mi málem vyhrkly slzy z očí. Možná je hodnocení nízké kvůli tomu, že kdo má negativní prožívání, tak nevěří, jaké může mít meditace výsledky. Je to kontraintuitivní. Věda to však potvrzuje. Místy může vadit pocit přeslazenosti nebo infantility. Může to být užitečné pro psychoterapeuty. Jung říká, že terapeut dokáže léčit jen do své zdravé duševní úrovně. Pokud vás víc zajímá psychologie nebo víte, že zmíněné praxe nebude dělat, není moc důvod to číst. Na 100 stranách je kvalitně zpracován vědomý přístup k vnitřnímu dítěti. Na zbylých 60 jsou 4 zážitky a různé praxe. Důležité je, že naše zraněné vnitřní dítě může pocházet od rodičů nebo od předchozích generací. 85%... celý text

Výbor z díla I. - Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi 1997, Carl Gustav Jung

Zrození Evropanů: Skutečný příběh našich předků vyprávěný geny 2022, Johannes Krause

Výborná věc znehodnocená progresivním postojem. To nedokážu překousnout. Přitom by stačilo vytrhnout 10 stran na začátku a 10 stran na konci a bylo by to jasných 5*. Další kniha, kde je hodnocení trýzeň a utrpení. Proč hodnotím negativně? Když do výborného vína kápnou dvě kapky moči, dá se to pak pít? Dobré (3*) už to není. Proto 2*. Po ideologickém úvodu jsem četl dál a přišlo velmi příjemné překvapení. Až na pár vět je vnitřek naprosto v pořádku. Takže se jedná vyloženě o několik odstavců v úvodu a na začátku závěrečné kapitoly. Způsob jakým autoři pojali poučení o migraci nehodlám tolerovat. Nemá přece význam dávat knihám od Douglase Murraye 5* a tady se tvářit, že je všechno v pořádku. Není. Za minulého režimu autoři vychválili marxismus leninismus a pak se věnovali svojí práci či výzkumu. Proto hodnocení letí dolů, když někdo uvidí podobnost. No a každý má tu hranici jinde. Kdo to nevnímá, dá tomu 5* a vůbec ho nenapadne, že by tady bylo něco špatně. Někomu to zas nevadí. Kde se objeví politické názory, tak na obsahu nebo faktech přestává záležet. Kdo kriticky přemýšlí, tak si vadné pasáže odfiltruje. Ale nebylo by pro vědu lepší, kdyby tam nebyly?! Podle mě to tam nepatří. Je to perfektní záležitost o archeogenetice, která popisuje náš genetický původ. Koho zajímá archeogenetika, tak rozhodně doporučuju. Možná nic podobného na knižním trhu není. Trochu nevýhoda je absence úvodu. Proč archeogenetika funguje je vysvětleno v úplně nudném Pátrání po dvojité šroubovici od Gribbina. (Ale až na konci! Spíš nedoporučuji.) Všechno to pochází z pochopení toho jak funguje DNA a genetické mutace. Co se mi hrozně líbilo, byly krásné mapy před každou kapitolou. Na dvojstránce. Tohle nakladatel pokazil, protože to vydal jako brožuru. Kdyby to bylo vázané, šlo by to otevřít pořádně. U brožury hrozí zlomení hřbetu. Tohle mě vytočilo. (Nechápu proč knihy od Melvila jsou různě velké, brožury a vázané knihy s přebalem či bez vydávají zcela chaoticky.) Tohle zpečetilo výsledné 2*. Bez propagandy a v pevné vazbě jasných 5* a 90%. Tahle to působí jako napsané na politickou objednávku. Většina zmíněných výzkumů proběhla v roce 2018 a kniha vyšla už za rok. Jakým způsobem to hodnotit netuším. Bez politiky bych dal 85%... celý text

Král a císař 2002, Harry Harrison

Poslední díl si drží stejnou úroveň jako druhý. Pořád je to velmi dobré. Nečekal jsem, že mě alternativní historie bude tak bavit. Je to skvělá zábava a překvapivě je to historicky věrohodné, jak jen to šlo. I poměrně vedlejší zápletky mají skutečný historický základ. Třeba se zde objevuje nápad vyrobit dokument jako padělek. Jedná se o Konstantinovu donaci, což je reálná historická záležitost. Nepříjemně mě zarazilo prvních 50 stran. Měly špatný překlad a bylo tam několik nesrozumitelných vět. Po redakční stránce knihy většinou trpí na konci, tady je to na začátku. Naštěstí to přestalo. Co mě zklamalo, tak nelogický děj. V předchozích dílech jsem to odpouštěl, ale tady to kazilo zážitek. Kdyby to tam nebylo, tak by to překonalo první díl. Některé zápletky se nepovedly a sci-fi už bylo trochu přehnané. Ve druhém díle se objevil perfektně zpracovaný šamanismus. V tomto dílu se ještě víc ponoříme do náboženských konfliktů. Autor přidal islám, židovství, křesťanské heretiky a svobodomyslné myšlení. Možná proto to má horší hodnocení. Běžný čtenář to asi neocení. Stejně tak asi málokdo bude ve fantasy hledat náboženskou kritiku. Právě tenhle přesah mě naprosto uchvátil. Je to boj lidí a nebo je to boj vyšších sil? A pak Shefovy vize. Pochází zvnějšku a nebo se jedná o výtvor jeho mozku? To je vrchol celé trilogie. Závěr mírně zklamal. Má sice pointu, ale epilog se nepovedl. Celou trilogii doporučuju. Úžasné spojení fikce a historie. 85% 4,5*... celý text

Racionální Bible – Genesis 2023, Dennis Prager

Na youtubu nakladatelství LEDA jsem viděl video o knize a hned jsem věděl, že si ji chci koupit. (Dal bych odkaz, ale nesmí se to.) Video se mi líbilo a knihy, které LEDA vydává, mě docela oslovují. A bylo to zklamání. Dá se to doporučit hlavně věřícím. Křesťanům nebo židům. Ateistům se to dá taky doporučit, ale jen aby viděli, jak se Bible může vyložit. Že pouhé její přečtení absolutně nestačí. Začátek se nedá číst. Nejsem věřící a prvních 50 stran byla ztráta času. Otázku Boha nepovažuji za důležitou. Argumenty nemají smysl. Buď máte duchovní zážitky a nebo ne. Nemá smysl se o to přít. Bible je alegorická kniha a tak snaha napasovat začátek Genesis na vznik naší planety podle vědy působí naprosto směšně. Autor je věřící a má tendence chápat text Genesis spíš doslovně. Věří na Božský původ Bible. U velké části Starého zákona bych proto měl pochopení, ale v případě Tóry mě takový přístup skoro uráží. Koho zajímají čtyři druhy výkladu Tóry (doslovný, alegorický, homiletický a mystický), tak má smůlu. Autor úplně ignoruje kabalu a mystický význam Bible. Prager řeší výklad čistě prakticky a společensky. Spirituality si prakticky nevšímá. Navíc k tomu má pár posměšných poznámek ohledně stvoření člověka. Možná to není špatná kniha, ale asi nejsem tak nábožensky založený, jak jsem si myslel. A to jsem příznivec judaismu. Jen ne v této archaické podobě. Autor k náboženství přistupuje tvrdě konzervativně. Opět jsem si ověřil, že mi výklad založený na příbězích nevyhovuje. Já jsem primitivní člověk a očekávám jasné rady a ne hledat poučení v ději. Možná jsem příliš zvyklý na klasické naučné nebo duchovní knihy. Skoro každý verš má komentář a výklad je vztažen k současnosti. Je moderní a tak nechybí úvahy nad dnešními problémy. Mimo víry v Boha Prager řeší bezdětnost, kriminalitu, pouliční násilí nebo třeba totalitní režimy 20. století. Co mě šokovalo, že verše nejsou očíslované. Tomu vůbec nerozumím. A zas. Chybí obsah. Co to je dneska za módu?! Když vidím, jak je kniha graficky hezky udělaná, tak je to fakt škoda. Má krásnou obálku a pevnou vazbu. Super dárek pro mladého věřícího, který se zajímá o Bibli z židovského pohledu. Jenže právě kabala přitahuje dnešní duchovně hledající k judaismu. Já jsem se o kabalu zajímal, učil se hebrejsky a tohle fakt neocením. Pro věřící to může být uklidňující kniha, která se vrací k původním hodnotám Západní civilizace. Tady totiž začínají i naše kulturní kořeny. Dnes něco, čemu se progresivní intelektuálové vysmívají. Zmíněné hodnoty beru vážně, ale ta forma je zastaralá. Je to pro lidi, kteří chtějí hledat oporu a stabilitu v moudrosti tisíce let staré tradice v dnešní postfaktické době. Prager má výborné postřehy a občas je v zajetí předsudků. 70% 3,5*... celý text

Poctivost a kreativita: Kapitoly z buranské sociologie a volné úvahy 2019, Petr Hampl

Další kniha, u které nezáleží na obsahu. Hodnocení je výsledek hlasování. Buď s autorem sympatizujete a nebo ne. Fakta ani argumenty se nepočítají. Má smysl psát nějaký delší komentář? Aspoň mě to dost demotivuje. Proč se snažit napsat kvalitní komentář, když na tom, zda jsou názory autora logické nebo jeho kritika oprávněná, nezáleží? Přitom v knize řeší důležitá témata současnosti. Zpracování je lepší než obyčejně bývá. Je to sbírka článků napsaných od roku 2012 do poloviny 2019. Má to úvod, závěr a na konci jmenný rejstřík. Líbí se mi, že články byly upraveny pro knižní vydání. Navíc je většina doplněná o dodatečnou poznámku nebo dvě. To rozhodně chválím. Podobné sbírky bývají špatné. Článkům po pár letech chybí kontext. Doporučuju všem čtenářům se zdravým rozumem. Pro každého, kdo je zatížený nějakou moderní ideologií, to bude nečitelné. Hampl se progresivismu vysmívá. Dost často používá nadsázku. To je zřejmě něco, na co už moderní svazáci nemají mentální kapacitu. Jinak by hodnocení vypadalo jinak. Stačí si přečíst první komentář, který je plný lží. Tohle je zároveň velký nedostatek. Když názorové oponenty zesměšníte, tak to vhodné prostředí pro dialog nevytvoří. Jenže oni stejně o dialog nestojí. Příznivci progresivismu budou články považovat za směšné z principu. Hampl si všímá, jak selhává náš politický a ekonomický systém. Podle moderních soudruhů, kteří si o sobě myslí, že jsou liberálové, se nic takového neděje. A pokud začnete mluvit o úpadku Západu, tak se tomu vysmějí. Zkrátka úpadek vnímají jako pokrok. Tady je diskuse marná. Články obsahují výbušná témata. Migrace, islamizace nebo třeba vypálení katedrály Notre Dame. Zmiňuje se Tommy Robinson. Za napsání jeho jména byly na Facebooku banovány profily. S tím souvisí cenzura na sociálních sítích a současný přístup ke svobodě. Dál řeší barevné revoluce, politické neziskovky, korporátní kapitalismus, povahové rysy nové aristokracie, vlastenectví, klimahysterii. Kritizuje ČSSD a vysvětluje, že jsme v situaci, kdy je skoro jedno koho volíte. Hampl popisuje současné problémy naprosto přesně. Já jsem konzervativní a tak mě to bavilo. Jsem zvědavý, jak se bude hodnocení knihy dál vyvíjet. 85% 4,5*... celý text

Nahá opice 2018, Desmond Morris

Je to skoro 60 let staré, ale kupodivu to moc nezastaralo. Autor to napsal skutečně nadčasově. Akorát je to příliš stručné a populární. V době, kdy to vyšlo, to možná působilo provokativně, ale dnes už to tak není. Myslel jsem, že to bude cyničtější a drzejší. Autor popisuje člověka jako další živočišný druh. Pojmenoval ho nahá opice a jako zoolog vlastnosti tohoto zvířete popisuje od jeho původu až po chování. Užitečné čtení hlavně kvůli odlišnému pohledu na nás samé. Kdo nic takového nečetl, tak určitě doporučuju. Jenže nejzajímavější je úplný začátek. Předmluva a pak náš původ popsaný hned v první kapitole. V předmluvě autor uvádí, že antropologický výzkum současných primitivních společností nic neříká o naší minulosti. Jedná se o zaostalé společnosti, které ve svém vývoji selhaly. Víc to nerozvádí. A to je problém celé knihy. Autor přechází důležité informace jednou větou. Zmíní, že ženy potřebují víc spánku než muži a tím skončí. Vůbec neřeší proč. Podobných zkratkovitých informací je tam plno. Po původu nahé opice se věnuje našemu sexuálnímu chování, vzniku monogamie a důležitosti partnerství. Věnuje se nutnosti dlouhé výchovy našich dětí, extrémní zvědavosti našeho druhu a agresivitě. Už méně naší stravě, péči o naše tělo a přístupu k dalším živočišným druhům. I zde se vysvětluje, že naši předci byli víc masožravci než všežravci. Zas povrchně. Fanatické vegany to nepřesvědčí. Koho zajímá dnešní pohled na náš vývoj, tak mrkněte na Příběh lidského těla od Liebermana. Naše přirozenost se taky řeší letmo. Zkuste Původ ctnosti od Ridleyho a kdo se chce pořádně odvázat, tak Lidstvo od Bregmana. Nejvíc podivné je, že autor úplně vynechal nám nejbližší žijící bytost: šimpanze bonobo. Šimpanze logicky zmiňuje, ale jen ty učenlivé. Přitom se oba druhy liší. To je zvláštní nedostatek. Počítejte se stručností a poznáním na úrovni 70. let. I tak doporučuju. Je užitečné znát střízlivý pohled biologie na člověka. 80%... celý text

Úvod do tibetského buddhismu 2009, John Powers

Asi nejlepší religionistická věc, kterou jsem o tibetském buddhismu četl. Není to duchovní knížka. Je to akademická práce, která shrnuje vše důležité a tak je to skutečně jen dobře zpracovaný úvod. Jsou zde popsány různé rituály a meditace, ale není to návod pro praktikování. Začíná se v Indii od života Buddhy k šíření buddhismu. Popisují se základy jeho učení a hlavní praxe. Probírají se koncily a vznik mahajány. Zde chybí jakékoli soudy autora. To je vynikající. Obyčejně to autoři řeší. Je sice příznivcem školy Gelug, ale není to moc znát. Jen hrozně často cituje Dalajlamu. To mi přišlo zbytečně přehnané. Dalajlama pak působil jako buddhistický Superman, který má odpověď na všechno. :-) Vývoj buddhismu v Indii až k ideálu bódhisattvy má přes 100 stran. Druhá část popisuje historii Tibetu a jeho první zbožné krále. Pozdější králové vrátili zpět původní náboženství a tak existují dva přenosy buddhismu z Indie. Vzhledem k nedávným dějinám se podrobněji řeší historie ve 20. století, okupace Tibetu a život 14. Dalajlamy. Pokračuje se stručným popisem tibetské kultury. Proberou se hlavní svátky a stúpy. Tahle část měla zas zhruba 100 stran. Třetí část pak popisuje buddhistickou tantru a přístup ke smrti v tibetské kultuře. Celé učení vadžrajány je opět shrnuto do 100 stránek. Kniha končí popisem všech 4 hlavních škol tibetského buddhismu. Vždy se řeší vznik školy, její zakladatelé a specifické praxe. Nelogicky je až na konci popsán bön. O něm jsou zde překvapivé informace. Původní animismus natolik reflektoval buddhismus, že se stal jeho další školou. To jsem vůbec netušil a s tímto pojetím se setkávám poprvé. Škoda, že toho nebylo víc. Závěr chybí. Na konci je bibliografie a čtyři druhy rejstříku. Podle mě výborná záležitost. Kdo se však zajímá o buddhismus, Tibet a vadžrajánu, nedozví se nic nového. Je to jen pečlivé shrnutí. Každá kapitola obsahuje na konci seznam zdrojů a poznámky. To se mi moc líbilo. Nebylo nutné listovat na konec. Autor má vše podložené odpovídající literaturou. Co bych trochu zkritizoval je nevhodný překlad. Překladatel by měl navštívit česká centra buddhismu, aby věděl, jak přednáší dnešní učitelé. Religionista jiné termíny pochopí, ale ostatní to může plést. Co nechápu je neskutečně nízký počet přečtených. Tibetský buddhismus je u nás velmi populární. Jen Diamantová cesta má několik tisíc členů a pak tady jsou další školy. Proč to lidi nečtou, netuším. Kdysi jsem si myslel, že se u nás vadžrajána víc rozšíří. Byla by to hezká náhrada za křesťanství. Buddhismus je logický, racionální a není tam nic, čemu by člověk musel věřit. Pro západního člověka ideální. Nevýhoda je špatný přístup k učitelům. Na vážné praktikování knihy nestačí. Důležitá je druhá část o historii Tibetu, který nikdy Číně nepatřil. Dnes přibývá lidí, kteří považují čínskou propagandu za pravdu o Tibetu. Žádné otrokářství tam nebylo. Nevěřte senzacechtivým článkům na internetu. Všem zájemcům o tibetský buddhismus doporučuju. Nebo pokud máte rádi 14. Dalajlamu. Koho zajímá něco konkrétního, jako třeba meditace, už se musí obrátit na specializovanou literaturu. 90% 4,5*... celý text

Cesta jediného krále 2001, Harry Harrison

Je to o trošku horší než první díl. Hlavně zápletky v první třetině mě nebavily. Bylo až moc znát, že autor potřebuje hlavního hrdinu někam dostat. To působilo trochu násilně a nudilo to. Harrison naštěstí nestojí na místě a dál rozvíjí svou vizi alternativní historie. Celé to pořád působí uvěřitelně. Zde se už fantasy rovina objeví, ale nijak nenaruší historickou věrohodnost. Shefovy vize tomu dávají přesah. Navíc to přináší zamyšlení ze střetu různých kultur a náboženství. Původní pohanské národy severu se střetávají s Poutníky a křesťany. To bylo zpracované výborně. Jedna z rovin je náboženský konflikt jejich vyznání. To je překvapení. Nečekal jsem tak dobré fiktivní zpracování 9. století a zároveň je to výborné jako normální dobrodružná zábava. Po slabé první třetině to začne mírně gradovat a od poloviny pořád roste napětí. A pak to má dva závěry. Nejprve se uzavře jedna zápletka a pak druhá z prvního dílu. Ta první by ušla, ale závěr je moc uspěchaný. Pořád mě to bavilo a tak se přikláním k vyššímu hodnocení. 85% 4,5*... celý text

Teď, když máme, co jsme chtěli 2008, Jan Keller

Vůbec jsem to nečekal, ale nakonec to bylo dobré. Takže na rovinu. Tady je nějaká nezaujatost úplně v háji. S Kellerem prakticky ve všem souhlasím a navíc mě moc baví jeho smysl pro humor. Přesto jsem měl obavy. Číst řadu článků se omrzí a začne to nudit. Podobné sbírky se nečtou dobře. Tady se výběr povedl. Praktický každý fejeton má povedenou pointu. Nebo je kritika článku dovedená do absurdní krajnosti. Spousta fejetonů pobaví a několikrát jsem vyprskl smíchy. Z toho plyne, že kdo kritiku nevnímá jako vtipnou a nebo s Kellerem nesouhlasí, toho články nebudou bavit a bude se časem hrozně nudit. To nedokážu posoudit. Fejetony jsou výborné, ale jejich uspořádání ne. Pochází z období od roku 1998 do roku 2008. Po úvodu jsou rozděleny do tří oblastí. Reforma po česku, Politika po česku a Suverenita po česku. Takže se dvakrát vracíme do roku 1998. To mě nebavilo. Uvítal bych je všechny normálně po sobě. Fejetony se věnují především naší politické scéně a ke konci se řeší umístění radaru, které bylo tehdy aktuální. Problematika radaru už nebavila ani mě. Ale je na ní vidět bizarní chování politiků. Předmluva je z roku 2008 a závěr je esej z roku 2002. To je komické. Ani v roce 2008 jsme se nedostali k vizím z roku 2002. Je neuvěřitelné, co se tady dělo. Dál nemá smysl to rozebírat. Přečtěte si to a udělejte si vlastní závěr. K čemu jsem došel já, sem psát nebudu. Ale zmíním pár knih, které mě během čtení napadly. Prvně je to Stát blahobytu, nebo kapitalismus? (2011) od Picka. Období obou knih se prolíná. Dál mějte na paměti Bez loga (2005) od Kleinové. Zejména vzhledem k naší suverenitě a moci korporací. Dál mě napadlo Selhání kapitalismu volného trhu a ekonomický úpadek západu (2015) od Robertse. Jeho děsivé vize se vůbec nesplnily. Ale kdo viděl americké zombie, snad začíná chápat, že se něco fatálně kazí. Uvádí se, že 40 % dnešních deváťáků vykazuje známky deprese. A místo soucitu a empatie se objevuje výsměch o sněhových vločkách. Společnost se divně propadá, jak o tom píše Murray v Podivné smrti Evropy (2018). Určitě by toho šlo najít víc. Nijak jsem to nepromýšlel. Takže jednotlivé články mě bavily, ale jako celek je to deprimující. Je vidět, že vrcholné elity jsou též vrcholně pokrytecké. Šlechtu už nemáme, ale máme jiný druh nadlidí. V naší nedávné minulosti neexistuje žádný politik nebo strana či hnutí, se kterým by se dalo sympatizovat. Politika vlády je vždy představována v pozitivním světle. O negativních stránkách se však začne mluvit teprve až nastanou. Tahle se nechovají lidé, kteří berou vážně odpovědnost za náš stát. Jak dlouho si tento diletantismus můžeme dovolit než tvrdě narazíme? 90% 4,5*... celý text

Mé cesty do hlubin mozku 2019, Martin Moravec

Beru to jako rozhovor. Uvedené žánry jsou myslím špatně. Je to spíš biografie a ne nějaká naučná literatura. Životopis v odpovědích. Jeden se ptá a druhý odpovídá. Je to zpracované dobře. Jen já bych se ptal trochu jinak. Odpovědi jsou přímé a prosté. Působí nenuceně. Nejsou zbytečně učesány do hezké podoby, kdy vzniká pocit, že odpovídá chodící encyklopedie. Takový rozhovor pak není přirozený, protože tak nikdo nemluví. Tady odpovídá normální živý člověk. Nic strojeného. Otázky jsou shrnuty do několika okruhů: O pacientech, O životě v nemocnici, O mozku, O etice v medicíně, O životě a O doktorech. Obsah chybí. Proč?!!! Asi jsem se dozvěděl vše podstatné. Uvítal bych víc informací o mozku. Vzhledem k ostatním tématům toho mohlo být víc. A pak mi vadilo motání kolem alternativní medicíny, když Beneš už na začátku jasně řekl svůj názor. Naopak mě zaujala ta část se sbíráním brouků. Lidé často cestují jen tak, takže cestování za objevováním nových druhů brouků tomu dává úplně jiný rozměr. Tahle část taky mohla být víc rozepsaná. Škoda. Dal bych 4 hvězdy, ale zas se trapně přiznám, že souhlasím s uvedenými názory. Vtipné na tom je, že Beneš je ateista a já se celý život zabývám esoterikou, takže bychom si asi vůbec nerozuměli. Přesto nemám významné námitky. Jen pár věcí vidím jinak. Horší by možná byly názory na politiku, ale té se rozhovor netýkal. Pouze se mírně řešil převrat a komunismus, ale tam nezbývá než souhlasit. Koho zajímá významná osobnost české a vlastně i světové neurochirurgie, tak určitě doporučuju. Pokud vás zajímá mozek, volte něco jiného. Je to sice plné zajímavých informací, ale za naučné se to považovat nedá. 85% 4,5*... celý text

Jak na to 2018, Augusten Burroughs

Neoslovilo mě to. Ani si nejsem jistý, co je to vlastně za žánr. Motivační literatura? Osobní růst? Životní moudrost? Naučné to není. Nejsou zde uvedeny zdroje ani k těm několika věcem, které autor zmínil. Takže hospodská psychologie? Když jste bývalý alkoholik a neměli jste snadný život, tak získáte životní zkušenosti, které můžete předat dál. Občas autor tne do živého. Možná je potřeba víc znát jeho příběh. Osloví to lidi, kteří prožívají podobné situace nebo se mu podobají. Víc než o nějaké poučení, jde o to, jak moc vás to osobně zasáhne. Je otázka, kolik lidí se po dočtení změní a komu takový přístup pomůže. Je to pro normální lidi, kteří prožívají náročné situace v životě. A nebo mají potíže, které zatím není třeba řešit s odborníkem. I toho se dotkne. Upozorňuje, že terapeut by neměl být kamarád, protože pak ztratí nezaujatost. Oslovily mě až poslední kapitoly o umírání blízkých. Ty byly dost působivé, ale celou knihu nestačí posunout výš. Je to soubor esejů na téma: a teď ti řeknu, o čem je život. Takže pro čtenáře tak pod 30 let. 55% 2,5*... celý text

Kladivo a kříž 2001, Harry Harrison

Do čtení se mi nechtělo. Hodnocení jsem nedůvěřoval. Harrison napsal spoustu nedobře hodnocených knih a četlo to poměrně málo lidí. Nic jsem nečekal a možná proto mě to nakonec tak dostalo. Nejprve mě překvapilo, jak je to kvalitně napsané. Harrison to napsal v 68 letech a nejspíš to bude tím. Už byl zjevně zkušeným spisovatelem. Kdo ví co ostatní knihy, které napsal dřív. Je diskutabilní to označovat za fantasy. Začíná to jako historický román z 9. století. A vlastně to tak zůstane. Jak moc je to historicky věrné nebo nakolik je to kvalitní alternativní historie jsem nezkoumal. Jednoduše jsem se nechal unášet zážitkem. Obvykle trpím na nelogický děj, ale tady mě to tak bavilo, že jsem tomu nedostatky odpouštěl. Můj požadavek byl, hlavně ať to jde aspoň číst. A četlo se to výborně. A přitom si to stále zachovává věrohodnost. Stejně tak může někdo tvrdit, že se jedná o sci-fi. Stačí když některé technologie předběhnou svou dobu. Ale to ani tady úplně neplatí, protože už staří Římané... Za mě nesrovnatelné s dnešní fantasy. Třeba Píseň krve působí uměle. Nebo "temné" fantasy jako Abercrombie. Harrison je mnohem přesvědčivější a věrohodnější. Přitom stačilo zasadit děj do správného období a nemusel vymýšlet podivnosti. Surovost a brutalita odpovídá dané době a působí přirozeně. Sice to ke konci dost ztrácí, hlavně v závěru, ale celou dobu jsem se bavil a tak tomu ponechám 5*. Jsem zvědavý na pokračování. Nejlepší beletrie za poslední 2 roky. 90% 4,5*... celý text

Pozemské mocnosti (Politická náboženství od Velké francouzské revoluce do 1. světové války) 2016, Michael Burleigh

Doporučuju hlavně kvůli popisu Velké francouzské revoluce. Autor pečlivě sleduje její průběh od roku 1789 do 1793. Prochází zásadní události a věnuje jim něco přes 100 stran. Teprve až pak začne mírně zrychlovat. Díky tomu si o ní uděláme ucelenou představu. To je asi největší přínos, protože se jedná o jeden z klíčových okamžiků historie. Je to dost náročné na čtení. Raději nečekejte, že si uděláte úplně jasno. Snad jen v případě, kdy se v historii 19. století velmi dobře vyznáte. Autor se totiž dějinám věnuje z pohledu soupeřících ideologií. Sekulární hnutí, národní, deismus intelektuálů, protestantismus a katolická církev. Tady autor nešetří nikoho. Ani ideologie a náboženská hnutí. To je asi nejhorší, že dějiny nemají žádného kladného hrdinu. Ať to jsou státy, společenské třídy, církve, tak všichni se snaží urvat co nejvíc a neštítí se ničeho. Tady to už na začátku projíždí bezvěrecká lůza, která následkem francouzské revoluce povraždila třetinu obyvatel. Jen za několik dní bylo zabito víc lidí než zvládla inkvizice za celou dobu ve Francii. Proto autor jednu z podkapitol nazval výsměšně Volnost, rovnost, bratrství a genocida. Katastrofální následky revoluce vrhají na ideály osvícenství podivné světlo. Objevila se předzvěst genocid 20. století. Napoleonské války se prakticky neřeší. Pak se věnuje vývoji národního uvědomění, vzniku marxismu a socialismu. Tato sekulární hnutí konkurovala křesťanství u nejchudších obyvatel, kteří pro církve nebyli finančně zajímaví. Autor popisuje světové dění jen letmo. Soustřední se hlavně na Francii. Méně pak na Německo a Británii. Další státy omezeně. Rakousko-Uhersko a trochu Rusko a Itálie díky Vatikánu. Polsko kvůli zabrání Ruskem a Pruskem. Místy se věnuje různým důležitým osobnostem. Tady je problém v tom, že to nabírá bulvární charakter. Spousta významných lidí je vykreslena jako ujeté osobnosti. Vypadá to, že nikdo z nich nebyl normální. Na začátku se mi to moc líbilo, protože jsem se orientoval politicky i historicky. Jenže už druhá třetina začala být dost náročná na znalosti. Prosazení marxismu se mi zdálo nedostatečně zpracováno. Autor zabíhá i do umění. Popisuje obrazy a věnuje se i hudbě. Je to povedené dílo a kniha je moc hezky udělaná. Je použit silnější trochu dřevitý papír, má to kvalitní vazbu a hezkou obálku. V textu je málo chyb, to začíná být vzácnost. Kvůli umění to obsahuje obrazovou přílohu na křídovém papíře. Z knihy mám dobrý pocit, pokud znáte cílového čtenáře, výborný dárek. Nechápu, že tak zajímavou knihu četlo doteď jen 10 lidí. Koho zajímá historie politických ideologií, tak rozhodně doporučuju. Těším se na další komentáře od vzdělanějších čtenářů. Mé znalosti to dalece přesahuje. Tohle vyžaduje širší pohled na historii. Vyplatí se znát dějiny křesťanství, filozofie a politologie. Co se týče revolucí doporučuji Velké partnerství od Sackse, kde francouzskou a ruskou revoluci řeší. A dál Zrod moderního světa 1780–1914 od Baylyho. Jedná se o stejné období a právě Bayly se mi jeví serióznější. I tady se ukazuje, že mi Panství kříže od Hollanda nesedlo. Zvláštně se to míjelo. Možná mi chybí víc znalostí, abych si to dokázal pospojovat. 85% 4,5*... celý text