dusty komentáře u knih
Prostě Durrell, moje srdeční záležitost, zasmál jsem se a odpočinul jsem si.
Úžasná kniha s trošku nudným začátke, kterou jsem naštěstí neodložil. Málokteré dílo je tak nacpané myšlenkymi. Každá postava představuje jiný náhled na život, od hluboce křesťanských až po existenciální hraničící s nihilismem. Doporučuji všem, kteří chtějí u knížek přemýšlet a nedoporučuji těm, kterým jde v první řadě o děj, protože dějem je v podstatě hloupá detektivka.
Body se dávají za kvalitu a ta je příšerná, myšlenky v kruhu, špatný překlad, tiskové chyby. To že z brožurky na vaření pochopím, jak se vaří vajíčko ještě neznamená, že je dobře napsaná a vydaná.
Jeden z nejlepších Tolkienových textů, čtivé, půvabné, překvapivé.
Taj jsem to spíš proběhnul než přečetl a je to opravdu moderní vydání červené knihovny, nebo-li mnoho povyku pro nic. Ale úplně nečtivé to není, místy to má celkem spád, ale pro mě zbytečná kniha.
Výborná a pro fyzika i čtivá učebnice moderní fyziky. Spoustu věcí jsem pochopil díky Arthutovi Beiserovi.
Celkem obstojné čtení pro děti, dobrá cesta, jak začít s fantasy.
V mnohém přežitá, ale v mnohém děsivě aktuální. Rozhodně stojí za to, počíst si o Velkém Bratru.
Tuhle knížku mi kdysi věnovala jedna "inteligentní" přítelkyně v hlubokém omylu, že se jedná o knihu o číslech a matematice. Je to taková "pěkná" snůška obskurních poznatků.
Coelho nepise jen "filosoficke" kniky. Precti si "11 minut" nebo "Veronika se rozhodla zemrit" popř. "Dabel a slecna Chantal" . Uplne ho odepsat by byla skoda.
Tahle pohádka se u nás dědí z generace na generaci, je ohmataná, ale chráněná a nádherná. Moje děti už ji znají a jednou zdědí pro vnoučata. :)
Ten závěr je právě smyslem celé knihy, to zjištění lidí, že nejsou tak důležití , jak si mysleli, to je právě ta finesa, kterou Clarke vymyslel.
Opravdu krásná publikace o Šafránu. Zajímavý text, velká spousta obrazových příloh a krásné vydání.
Přehledná encyklopedie v jednoduchých heslech. Pro rychlé seznámení s pojmy celkem ujede.
Jako obvykle mě Kohout nezklamal spíš naopak. Ta knížka má mnoho rozměrů od poutavé detektivky přes příběh konce války až po přemýslivou knihu o morálce, dobru, zlu a to vše rozhodně ne černobíle.
Nepatřím mezi vyznavače komiksu, ale tohle by z mnoha důvodů měla být povinná četba. Na nejhorší čas lidských dějin by se nemělo zapomínat a pokud se na ně někdo dokáže jinak než černobíle a ještě o tom poutavě napsat, pak klobouk dolů.
Musím uznat, že jsem se v tomhle autorovi fakt spletl. V Eldestovi ukázal, že umí vést více dějových linií, že se až na výjimky dokáže vyhnout černobílým postavám, prostě s tím psaním roste. Už se těším na další díl.
Tak já teda nevím, Annu proletářku jsem četl a je to spíše k pobavení. Olbracht se v ní prohnul v zádech a napsal ji jako úlitbu režimu. Prostě se to nedá brát vážně, zvláště závěrečná scéna, ve které se vemou Toník s Aničkou za ruce a odcházejí k světlým zítřkům je k popukání. Ovšem napsat, že je to podobné s dnešní dobou, to bych si teda netroufnul.
Zase jednou mě překvapila knížka, kterou jsem otevřel napůl z nouze napůl ze zvědavosti. Původně mě odrazovalo právě to, že ji napsal patnáctiletý kluk. Ale pak se začali dít ty správné divy. Nejdřív jsem zjistil, že je Paolini Tolkienem jen okouzlen a příběh i místopis je jeho vlastní, pak se po několika stránkách vytratili i nedořečené věty (možná to je překladem) a příběh začal plynout. Po dvou dnech mám dočteno a už se brouzdám Eldestem. Klobouk dolů pane Paolini.