druzickaster
komentáře u knih
Roboti a impérium
Isaac Asimov
Poslední díl série, tentokráte už bez Eliáše, ale jeho potomstvo jménu Baley určitě ostudu neudělá. Líbí se mi paralela s námořními objeviteli ve stylu Kryštofa Kolomba. Giskard a Daneel jsou čím dál tím víc ve formě, tuto verzi už bych si asi dokázal představit jako kamarády :) Myslím, že se jedná velmi slušné zakončení sétie i s malými vrátky pro pokračování, ale bohužel...
Roboti úsvitu
Isaac Asimov
Eliáš opět exceluje, setkání se starým známým R. Daneelem a a jeho přítelem a kolegou Giskardem, taky se svou davnou láskou, no čtení na pohodu, nechybí ani dramatické zápletky, prostě kvalita jako předešlé díly. No zbývá se vrhnout na poslední díl této série.
K domovu pohleď, anděle
Thomas Wolfe
To si takhle chcete přečíst knihu pana Wolfeho O času a řece a zjistíte, že je to až pokračování knihy k domovu pohleď anděle. Takže jsem začal pěkně od začátku. Poznal jsem rodiče malého Evžena Ganta, jejich životy, rodinu a sourozence a děj pomaličku ubíhá a Evžen roste a sílí, a poznáváme rodinné záležitosti a, ono se to vlastně těžko vypráví, musíte si tuto knihu prostě přečíst. Není to snadné čtení, zvláště závěr je takový hektický a ezoterický, ale i tak jsem z knihy nadšený. Krásné myšlenky, postavy jsou obyčejní lidé, žádné figurky, ale lidé z masa a kostí, se svymi slabostmi, radostmi i starostmi. Vztah rodičů k dětem a obráceně. Evžen naprůměrně inteligentní, ale podivín, určitě jsem zvědav na jeho další životní eskapády.
Knihu doporučuji...
Temný les
Liou Cch'-sin
Drhý díl opět na vysoké úrovni. Propojení reality s tolika ne-nereálných nápadů je pro mně naprosto úžasné a bavil jsem se. U tohoto pokračování mám na konci dojem jako bych četl minimálně knihy tři, a není to rozsahem, ale množstvím děje a akce, které se v této knize udály. Myšlenka Temného lesa je suprová a mám jí pořád v hlavě. No nezbývá než doporučit i druhý díl a hned potom snad naskočí Vzpomínka na Zemi....
Nahé slunce
Isaac Asimov
Kvalitní pokračování Románů o robotech. Tentokrát se Eliáš Baley vypraví vyšetřovat vraždu na planetu Solárie i se svým robotickým parťákem Daneelem z Aurory. Oba zde mají i špiónské úkoly a tím se děj pěkně zamotá. Trošku mě mrzelo že Daneela je tam mnohem méně, ale i tak jsem se bavil. Nemůžu taky opomenouot filozofickou rovinu, odcizení kmenového atavismu, individualismus apod.
Těším se na další pokračování.
Ocelové jeskyně
Isaac Asimov
To jsem v minulém komentáři psal, že nejsem scifista a ejhle... Styl psaní Ocelové jeskyně byl pro mě ze začátku trošku oříšek, ale postupem času jsem si zvykl a potom jsem vnímal jen děj a akci. Pan Asimov je mistr zvratů a i mě nachytal na hruškách, když jsem si říkal, že ten Eliáš je ale typický nedůvtipný polda. Problematika soužití s roboty je velmi blízká. Robot Daneel byl celkem fajn, sice byl až moc strojený, ale uměl bych si představit s ním spolupracovat.
Za mně poctivá scifi detektivka a jde se na pokračování.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Asi to bude tím, že jsem jen "poloviční žena", ale četl jsem už lepší psychologické romány. Nebylo to špatné, ale... bylo to celkem předvídatelné, postavy se chovaly dosti prvoplánově. Jedním slovem, nesedlo mi to. Určitě zkusím i jiné romány této autorky, ale na plný počet to prostě není.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Teda, jako velmi vlažný "scifista" musím smeknout a hluboce se poklonit. Autor na pozadí reálných událostí, jak světových tak Čínský, vystavěl nádhernou fikci. Virtuální realita a hra jako seznámení se s jinými světy je geniální, plány na zdevastování vědeckých výzkumů, také neotřelá myšlenka. Pravda, že člověk musí mít alespoň elementární znalosti fyziky a fungování vesmíru vůbec, ale není to zase až tak zásadní jak by se na první pohled mohlo zdát. Každopádně z prvního dílu jsem opravdu nadšený a letím na další, Temný les už čeká...
Šestapadesátý
Karel Ptáčník
Výborné, závěr trilogie se vyloženě povedl. Na to, že kniha vznikla v roce 1966 byla tedy velmi odvážná, otevřená a kritická k tehdejšímu režimu a jak bylo napsáno, divím se taky, že pan Ptáčník neskončil v Jáchymově. Zaujal mě i styl psaní, kde kapitola popisuje vždy vnitřní myšlenkové pochody a výstřižek života ve městě jedné z postav a ještě při tom dochází k prolínání současnosti a vzpomínek, chvilinku jsme si zvykal, ale potom tento sytl umocní zážitek z četby. A že je pan Ptáčník skutečně PAN spisovatel svědčí i nádherná scéna nočního milování Honzíka s Katkou, přiznám se, že v tomto politicko-psychologickém románu jsem něco takového nečekal. Naštval mě Vajda, celou dobu jsme mu fandil a za sebe můžu říct, že mě na konci fakt hodně naštval, bohužel...
Knihu doporučuju, je třeba si doby nedávno minulé připomínat a poučit se z nich.
Jedinečná dovolená Franka Derricka, 82 let
J. B. Morrison
Frank je prostě salámista a jen tak ho něco nerozhodí. Bavila mě jeho ztřeštěná dovolená a nakonec mi ani nevadil onen dojemný konec, sice jsem mu přál aby mohl zůstat, ale i tak, však on se tam určitě ještě podívá.
Noc odchází ráno
Karel Ptáčník
Rád jsem se vrátil do města na hranici a sledoval osudy nám známých postav. Ač se v knize soudruhuje do zblbnutí a vytahují se rudé knížky a strana, byl jsem velmi překvapený, že pan Ptáčník knihu napsal celkem nestranně a nešetřil ani komunisty ani nekomunisty. Z knihy je vyloženě znát, že lidé v oné poválečné době té komunistické agitce věřili, že to pro ně byl po první republice a druhé válce ten správný směr a šance na nový a lepší život. Znám to i z vyprávění babičky, ta prožila jak první republiku tak druhou válku... Každopádně se těším na Šestapadesátý. Jen ješte jedna věc, obávám se, že mladší generace už tyto knihy neocení a bude je považovat pouze za propagandu komunistů, což je škoda...
Mimořádný život Franka Derricka, 81 let
J. B. Morrison
Kniha je místy úsměvná, ale spíš je smutná. Frank je borec, ale věk je na něm holt už znát. Do domova seniorů nechce, peněz má hdoně málo, takže jediná zábava je kocour, bazar a ošetřovatelka Kelly. Rozhodně si to přečtěte, ale ne na vánoce. Budu pokračovat Frankovou dovolenou, to bude ještě zajímavé.
Město na hranici
Karel Ptáčník
Výborný popis osidlování poválečného pohraničí. Rok života v městečku těsně po válce. Perfektně vystavěné figury, odsun Němců, znovu zakládání politických stran, poctivci, zloději, intrikáni.... U knihy se člověk rozhodně nenudí a obdivuji otevřenost a nestrannost s jakou pan Ptáčník celý stav ve městě popsal. Těším se na volné pokračování Noc odchází ráno.
Romaneta (3 romaneta)
Jakub Arbes
Dobrá volba, ač romaneto Newtonův mozek jsme už četl samostatně, rád jsem jej přečetl znovu. Zbylá dvě Sv. Xaverius a Ukřižovaná jsou taky skvěle napsaná dílka. Záhady, ne nijak neuvěřitelné, jsou poutavé a vtáhnou čtenáře do děje. Dozvíme se i zajímavosti z dějin ne až tak vzdálených, povstání v Polsku, bitvy rakousko-pruské apod. Kniha se mi líbila a můžu doporučit.
Newtonův mozek
Jakub Arbes
Antiválečný příběh, trošku metaforický, poletující ve sférách snu, ale pravdivý až na dřeň. Dějiny lidstva jsou skutečně dějiny válek a zabíjení s drobnými pauzami klidu a míru. Velmi obdivuji Arbesův přehled historických událostí, bez dnešního internetu musel dát soupis v knize celkem dost fušku a svědčí o autorově širokém rozhledu. Určitě zkusím další Arabesky.
A já pořád kdo to tluče
Radka Denemarková
Díky komentáři Alef jsem se pustil do první knihy Radky Denemarkové...no a bylo to těžké. Pokud čekáte děj, tak jej nečekejte, vše se odehraje na desetníku, pokud čekáte happy end, tak čekejte, to je vaše věc... Dojmy po dočtení jsme nechal chvilku uležet, ale jsou spíš horší než lepší. Na knize jsem nenašel nic pozitivního, autorka mi pomaličku vyjevila odporný bolák ve kterém se velice umně porýpala a rozhodně nenechá čtenáře stát bokem a neušetří ho detailů. Kniha je krutá a neúprosná, ale na druhou stranu je dobře, že se o těchto věcech píše, alespoň si uvědomíme, že existují a dotýkají se i nás i když nepřímo. Jak psal někdo předemnou, rozhodně znovu číst nebudu, ale na druhou stranu nelituju, že jsem četl a určitě to není poslední mnou přečtená autorčina kniha.
Noc trifidů
Simon Clark
Originál je originál. Pravda, že začátek byl solidní, a říkal jsem si, že smekám před autorem. Jednak před odvahou pokračovat v takové legendě, druhak i před stylem, který byl od originálu téměř k nerozeznání. Ovšem po nalodění a cestě do Ameriky šla kvalita dolů, bohužel. Kniha mi připadala jako kompilát jiných dobroružných autorů napasovaných na Noc Trifidů. Závěr je potom jen akční brak plný kulometů (nevím jeslti pan Clark někdy kulomet viděl, ale rozhodně bych ho zase já chtěl vidět jak autor s oním kulometem pobíhá o schodišti, ovšem pokud tyto technické věci nezvrtal překladatel...) mrtví padají jako v béčkovém akčním filmu. Rozhodně se ale kniha dá přečíst.
Takže za mě 3.5*, ale spíš ty poctivé 3*.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Porzatím jedna z nej postapo knih co jsem četl. Výborný námět, nepřikrášlený, realistický život po celosvětové katastrofě. Nádherně vyobrazená myšlenka, že pokude se díky nějaké vlastnosti vytvoří z menšiny elita, je pro ni zbytek méněcenný a zbytečný odpad. To funguje, ať pro barvu kůže, postižení atd. a autor to krásně vystihl ve své nahotě. Bavil mě život po katastrofě, úvahy hlavních hrdinů, jen mě trošku zklamat velmi rychle useknutý závěr, ale třeba to pochopím v Noci Trifidů.
Pokud máte rádi postapo je to kniha "musím ji mít...."
Skláři
Karel Klostermann
Pozor varovnání, pokud si chcete knihu přečíst, vyhněte se obloukem vydání z roku 2015. V tomto vydání je tolik chyb, ale opravdu tolik, že jsem se naštval a vyrobil jsme si ebook a ty stovky chyb jsme si tam opravil.
K ději, kniha je opět řemeslně výborně zpracovaná. Pan Klostermann jednoduše nezklame, i když je trošičku do růžova, myslím tím knihovnu, pořád je to věrohodné a čitelné. Holt se zde autor zabývá spíš vztahy v rodině a sňatky atd., ale nic to neubírá na autentičnosti a emocích. Ač se převzetí podniku může zdát nepravděpodobné, právě podobné věci se dějí i v dnešní době, takže pozor na dobré kamarády, kteří to s vámi myslí vždy jen a jen dobře.
Doporučuju.
Toulavý autobus
John Steinbeck
Vynikající plejáda bezvýznamných lidí a jejich osudů a smýšlení a chování i při krásné vyhrocené situaci. Obdivuju um napsat dílo téměř bez děje a přitom stejně člověk čte a čte až se pročte k závěru knihy, úmyslně nepíšu ke konci, protože děj v této knize žádný konec nemá, je to jako by čtenář na malou chvilku nakoukl za oponu, a co se děje dál se potom už nedozví a může se jen dohadovat. Za sebe můžu říct, že mě kniha bavila velmi a vřele doporučuji.