Dorrinka komentáře u knih

Pro mne byl nejhezčím přínosem knihy pohled autora, který sjednocuje výroky Krista a Buddhy. Jinak si myslím, že nejdůležitější myšlenky zde obsažené jsou v Bibli dostupné už skoro dva tisíce let. Autor je samozřejmě přitažlivě reinterpretuje pro dnešního čtenáře, a líbí se mi, jak z nich elegantně olupuje nános dogmatismu a ideologie. Co mě ale v knize nepříjemně zarazilo bylo tvrzení, že už novorozenec se dle Tolleho vyloupne na svět se zlým egem v patách. S tím naprosto nedokážu souhlasit, možná tím, že se denně dívám na malou dceru a vidím, jak je to ta nejméně zkažená duše v celém širém okolí. A pokud vím, odborné názory na to "kdy se na člověka nalepí ego" se hodně různí u jednotlivých psychologických směrů i u různých duchovních škol. Nicméně, od tohoto momentu už jsem knížku moc nedokázala číst "čistě" a pořád jsem autora podezřívala, že ego vidí, jak by se řeklo u nás na Valašsku, za každým prdem.

2 31.03.2017

Zpětně naprosto nerozumím síle, která se ve mně musela vzedmout, abych tu knihu dočetla. S odstupem jediný dojem, který si z četby pamatuji, je nekonečná banalita totálně všedních situací, ve kterých jednají naprosto zapomenutelné postavy v šablonovitě načrtnuté partii s předem jasným výsledkem. Přijde mi, že autorka už vyčerpala téma "rozvrácená rodina", ale hodlá ho ždímat dál a dál. Vlastně opakuje geniální K moři, ale stejného efektu nedocílí. Moc brzy vykládá karty, moc pozdě se snaží uzavřít, a tak končí zkratkovitě a pocitem nehotového. Asi to mohl být mimořádně působivý román, ale prostě není.

2 31.03.2017

Pro mne příjemné, odpočinkové čtení. Moc se mi líbila sympatická "zamindrákovaná" skromnost hlavního hrdiny. Nedokážu odhadnout věrnost historických reálií, ale přinejmenším v oblasti uspořádaní společnosti a popisu různých společenských situací s rozhovory a podobně, mě to občas pořádně potahalo za uši a přišlo mi to maličko nadsazené, ale u žánru to vnímám jako beletristickou licenci.

2 22.03.2017

Kniha mě od počátku oslovila víc, než jsem u tak "provařeného" titulu čekala. Líbil se mi lehký, čtivý styl, kterým autor popisoval svůj duchovní zápas se sebou samotným. Bohužel, musím říct, že poslední tři kapitoly mi knížku naprosto znechutily. To vážně prošel celou tu cestu, aby poznání využil k lacinému hodnocení a kritizování jiných lidí? Jako vážně... A má to druhý díl, kde se tohleto odnaučuje? :-D Víte, pro hlupáka každý hloupý, jak říkala Forrestova máma...

2 13.02.2017

No dobře - mám čtenářské oddechové období a tenhle druh čtiva je můj osobní překlad výrazu guilty pleasure. Takže po přečtení tohoto klenotu dívčí knihovničky jsem zcela spokojená. Objektivně je na knize nejvíc zajímavé to, že se nedozvíte naprosto nic o Francouzkách (protože to, co tam stojí, nemůže žádný Evropan americké autorce spolknout), ale dozvíte se prakticky úplně všechno o Američankách.

2 07.05.2016

Mám hloupý, hloupý, HLOUPÝ zvyk dočítat všechno, v tomhle případě jsem ho měla porušit! Dobře, chvilku (přesně asi po stranu 64) jsem se bavila tím, jak moc je ta knížka špatná, ale pak už to byl boj o život. Hrdina idiot, hrdinky afektované běhny, děj ODPAD bez špetky logiky. Kniha přímo srší vtipem, až na to že není ani trochu vtipná, protože autor strašně tlačil na pilu, aby hrdinovi vecpal do úst co nejvíc siláckých hlášek... V pubertě mě úspěšně minula pochybná série Mládí v hajzlu, dnes za to děkuju všem svatým. Knihu vřele doporučuju před plánovanou sebevraždou.

Mám svoje zásady, osobní čtenářsko-zaklínačský kodex. Dočítám. Nepřeskakuju v textu. Nehodnotím před dočtením. Tady jsem měla opravdu plné ruce práce, abych se nezpronevěřila sama sobě. Kniha je nudná, postavy ploché a tak nějak necharakteristické. Děj postrádá prostou logiku (nemluvím o kentaurech a sirénách,ale o absenci pochopitelných motivů jednání...) a negraduje vůbec nikam. Jedna hvězda za několik opravdu hezkých pasáží o mateřství - pár odstavců,které svojí kvalitou téměř nepochopitelně převýšily celou tuto nekonzistentní s... slátaninu.

1 08.03.2022

Líbí se mi, jak Wolf Dieter Storl popisuje velmi přirozené (možná by někdo řekl až přízemní) děje duchovním způsobem, jak i na své - pro někoho možná kýčovité - trpaslíky na zahradě pohlíží vnitřním zrakem. Obdivuji nejen jeho erudici, ale možná ještě více to, že ho nedovedla k intelektuálnímu snobství, ale k plnému prožívání. Tuto knihu by nikdy nenapsal teoretik, který není zároveň zahradníkem a neušpiní si ruce od hlíny. Pravda, po čtenáře, který nezahradničí, je kniha asi těžko stravitelnou směsí pověr a pro zahradníka, který nečte je ztrátou času. Ale pokud jste obojí, je inspirací i povzbuzením.

1 31.01.2018

Zajímavý pohled na dějiny, který nabízí příslovečnou druhou stranu mince. Ne rozhodnutí vládců, koncilů a sněmů zde točí kolem dějin. Právě naopak - objevy, využívání a rozšiřování něčeho tak "nepatrného" jako jsou rostliny zde ovlivňují jednání lidí tím že, vytváří prostor pro obchod, zisk, nabytí politické moci. Místy možná autor až moc zahlcuje čísly a tabulkami, někdy v té přehršli informací na chvíli zanikne hlavní myšlenka, ale pohotový čtenář ji neztratí.

1 31.01.2018

Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, doplnila mi a ucelila pohled na barvitý svět irských legend, které jsem doposud neznala v tak ucelené podobě. Kniha shrnuje v "chronologickém" sledu legendy do několika cyklů podle tématu. Velmi jsem ocenila, že závěrečným cyklem je převyprávění raných křesťanských legend o irských světcích. Zde se velmi pěkně ukazuje, jak se mladé křesťanství krásně vpilo do irské kultury, nebořilo a nepřepisovalo její rysy, pouze vyměnilo hrdiny za svaté, panteon bohů, polobohů, víl a magických bytostí za Krista a svaté.

1 28.01.2018

Kniha je vědeckou studií, rozpracovanou do literárnější, populárně-naučné formy. A jako u jiných v tomto podobných knih má ten háček, že není ani v nejmenším čtivá, že se zde pár informací neustále opakuje, což už za polovinou nebaví. Kdybych měla shrnout, čím mě kniha nejvíce obohatila, pak by to asi bylo především popsání pracovní atmosféry ve velkých korporacích, kde jsou podle autorů psychopati jako ryby ve vodě. K zamyšlení je určitě fakt, jestli samotná podstata velkých korporací není v jádru "psychopatická", ale to už není téma na vědeckou práci, že ano...

1 14.01.2018

O Václavu Cílkovi jsem už mnoho slyšela, možná jsem si ale napoprvé nevybrala úplně nejšťastnější titul. V knize je mnoho různých, spolu nesouvisejících textů, možná některé z nich zajímavé spíše pro autorovy fanoušky, kteří už znají jeho okruh témat. Místy jsem se trochu ztráce, místy jsem byla úplně mimo, nicméně některé úvahy mi utkvěly a ráda bych si od pana Cílka ještě něco přečetla, příště si ale vyberu tematicky ucelenější knihu.

1 02.12.2017

Ačkoliv kniha není přímo příručkou, podle které by si začínající zahradník ihned naplánoval záhony, praktická určitě je. Její největší přínos vidím ve fenomenologickém dělení roku, kde autor pěkně a srozumitelně ukazuje souvislosti a souběh dějů na zahradě a ve "vnější" přírodě. Lze tak lépe vnímat, cítit a ctít přírodní rytmy kolem nás, které spolu se zahradníkem budují každou zahradu.

1 02.12.2017

Knihu jsem spíše rychle pročetla. Ne že by se mi vysloveně nelíbila spíš pro mne nebyla ničím významně přínosná. Myslím si, že popsání duchovních temperamentů je na jednu stranu možná až objevné, a to zejména pro křesťany poreformačních církví, které mají (podle mé omezené zkušenosti) mnohem větší tendenci k vnucování určité unifikované zbožnosti než bratři katolíci. Ale na druhou stranu není určitě úplné, spíš orientační a hlavně by z něj mohl člověk dostat pocit, že ať je typ jaký chce, váhání, krize a "obrácení" všemi možnými směry do víry moc nepatří. Což není pravda.
Můj osobní názor na toto téma je po přečtení knihy asi takovýto - uniformita zbožnosti je zabiják vnějšího náboženského života jednotlivce, ale uniformita a ustrnulost myšlení může být hrobařem celých kongregací a církví. Autor mě rozčiloval svým "patentem na pravdu" (ve smyslu: ano, vyznávejte jakým chcete způsobem, ale přemýšlet o tom můžete jen takto a takto), což je v Americe přístup velmi typický a u nás mimořádně častý. Bohužel, všichni tito lidé zapomínají, že dnešní učitelé církve a důstojné osoby křesťanské minulosti byly ve své době minimálně reformátory, častěji spíše buřiči a bořiči zaběhlých pořádků. Bez vnitřního napětí není vývoje. Boha nemůžeme všichni uctívat stejně (což praví tato kniha velmi hezky), ale také o něm nedokážeme a možná ani nemáme smýšlet všichni stejně (což se tato kniha snaží křečovitě popírat).

1 29.11.2017

Můj muž přezdívá W.D. Storla "druidský psycho-děda", což bych asi normálně brala jako urážku mého milovaného guru, ale vnímám to pragmaticky - manžel pochopil, že když čtu něco s "psycho-dědou" na přebalu, nevnímám (a to ještě několik hodin po odložení knihy). Řídí se podle toho.
Tato kniha opět skvělá! Autor se v ní hlouběji zabývá devíti rostlinami, které mají speciální význam pro něj osobně, o kterých může mnohé říct nejen co se týče jejich významu a využití napříč dějinami a kulturami, ale i co se týče jejich vlivu na jeho osobní životní cestu.Tím pádem je to možná spíše kniha pro ty, kteří už jej znají, mají rádi jeho styl a ztotožňují se s jeho přístupem. Pro studium bylin jako takové bych doporučila spíše jiná jeho díla (hlavně Bylinářské tradice a Pradávnou medicínu).

1 22.11.2017

Kniha se mi v podstatě líbila, ale myslím, že kdo není kovaný v kuchařském umění a o tematiku se jinak nezajímá, může být trochu zmaten a zapadnou mu v lavině detailů důležité informace. Trochu mne mrzelo, že není kniha rozdělená podle historických epoch, protože si myslím, že by více vyniklo téma vývoje, více by šlo srovnávat se současným stavem atd. Spousta informací je tu obohacujících a nikde jinde jsem na ně zatím nenarazila, ale je potřeba se k nim pracně prokousat.

1 22.11.2017

Upřímně - jsem z knihy rozpačitá. Sáhla jsem po ní po přečtení naprosto skvělého rozhovoru s autorem v internetovém magazínu. Jenže nic moc víc obohacujícího, než ve výše uvedeném textu, jsem už nenašla. Hodně myšlenek, ač zásadních a jasně formulovaných, se tady neustále recykluje a recykluje, až do úmoru. Přiznám se, že jsem i přeskakovala... Smajlíky v textu mě rozčilovaly na nejvyšší možnou míru. Místy mi autorův bodrý tón proměnil pocit četby na pocit tlachání na pivkem. Tolik k negativům.
Obsahově s knihou souzním, líbilo se mi, že se zde nikdo nesnaží dělat z komára velblouda. Nenajdete zde pasáž, kde by se složitě vysvětlovala věc, kterou lze pojmout selským rozumem a oceňuji to zejména proto, že v oblasti výchovy dětí momentálně opět žijeme v temném středověku nepochopení a osudných chyb (typu Nevýchova a podobně), kde se prosté situace řeší komplikovaně a říká se tomu "koncept". Velmi se mi líbila část o pohádkách, rozhodně si dohledám autorem zmíněnou literaturu.

1 26.04.2017

První polovinu knihy jsem s textem válčila a říkala si, že na to s ubohými šesti semestry psychologické propedeutiky na pajdáku asi nemám, pak jsem ale tak nějak "prokoukla" autorův styl a popsané myšlenky na mě docela silně zapůsobily. Řekla bych, že kniha má dvě roviny - buď může čtenář zůstat na povrchu, u souhrnu faktů, a pak je kniha vážně jen "zprávou o archetypu". Nebo se dá číst více introspektivně, a pak je zprávou o nás.

1 31.03.2017

Ta obrovská vášeň víry a života! Krásná kniha.

1 31.03.2017

Co si budeme mazat med kolem úst, po literární stránce je to naprosto strašný paskvil a krákalo mě to za uši na každém odstavci aspoň desetkrát, ale musím uznat, že je to jeden z mála bestsellerových titulů, u kterého tento status chápu. Ta knížka má totiž osobitý náboj, energii. A věřím, že je schopná vám ji za určitých okolností předat. Hrozně moc se mi líbila pasáž o způsobu lovu, který praktikují domorodci v poušti Kalahari a který je stále stejný od počátků lidského druhu. Něco hluboko uloženého a archetypálního ve mě silně rezonovalo s tímto popisem, a to jsem ještě mnohem méně než ubohý víkendový běžec. Kašlala bych úplně na "příběh" v této knize, protože ten je naprosto otřesný, ale těch třicet stran o našem běžeckém pravěku bych dokázala číst znova a znova a znova!

1 31.03.2017