Dominik_13 komentáře u knih

Nevím, co vás o téhle knize učili ve škole. Že je hlavní hrdina odsouzen za nedostatek citů? Že je protagonista vrah? Že je vyvržen ze společnosti, protože se nepřizpůsobil jejím normám? Že odmítá boha a vysmívá se knězi do očí? Všechno dobře. A řekli vám taky, že tahle kniha je oslavou člověka, jemuž jsou všechny konvence ukradené, všechny neochvějné jistoty směšné, podle nějž je on sám jediným měřítkem všech věcí a který umírá ve vězení šťastný, neboť po celý život nemusel jedinkrát při interakci se světem potlačit kus sebe samotného?

11 14.01.2021

Co dalšího napsat ke knize, jejíž titulní báseň jsem kdysi uměl nazpaměť (ach, kde jsou ty časy)... Láska na celý život? Studnice citátů pro všechny příležitosti? Ač mě nyní už Ginsbergovy obžaloby kapitalistické americké společnosti poloviny minulého století nechávají chladným, jeho vystihnutí útrpných životních pocitů bude aktuální vždy. Škoda jen, že jednotlivé básně jsou kvalitativně tak nevyrovnané. Ale i kdyby Ginsberg napsal jen Kvílení samotné (dobrá, Kadiš k tomu), stále by byl nezapomenutelný.
P. S.: Zábranův kongeniální překlad jednoduše nelze dostatečně ocenit.

3 14.01.2021

Kunderovo vypravěčství ve vrcholné formě, plasticky vykreslené postavy, jejichž trápení budete prožívat, hry s literární "udělaností", díky nimž se propojují vzdálená témata do jednoho smysluplného celku. Ač chtěl autor nejspíše napsat esej ve formě románu, naštěstí mu to nevyšlo: primární je zde příběh a ten je silný jako nikdy předtím.

4 14.01.2021

Nejlepší Remarque. Nejlepší sebelítostivý monolog. Nejsmutnější forma nenaplněné lásky. A nejlepší hrdina se jménem Ludvík. Zapomeňte na popisy zdůrazňující Německo za času hyperinflace. Tohle je čistá melancholie, ve které se rádi schováte.

Víte, jak poznáte dokonale zvládnuté literární řemeslo? Když se díky knize - ač sám/sama preferujete odlišné pohlaví - zamilujete do dvanáctileté holčičky.
Víte jak ještě? Když autor pochopí, že erotických scén už bylo dost a v polovině knihy přehodí výhybku a dodá dílu ještě více rafinovanosti.
A mimochodem: tohle není příběh o pedofilii. Je to příběh o neuskutečnitelné touze po něčem nesmrtelném. Proto tak dojímá a bolí.

12 14.01.2021

Nemůžu hodnotit jinak než plným počtem. Jednak bych rád tuto knihu viděl v červené barvě, jednak je napsaná tak rafinovaně, že příběh jednoho znásilnění posunuje na skutečný literární zážitek. Že se snad někomu může číst trochu obtížněji? Asi ano. Ale to můžete říct i o Hledání ztraceného času. A všichni přece víme, že nečíst Prousta by byla věčná škoda...

1 14.01.2021

Konečně chytrá kniha o coming outu bez tradičních klišé, jež tento "žánr" tradičně doprovázejí. Ale hlavně: tohle není jen kniha o coming outu. Tohle není jen kniha o dospívání homosexuála. Je to brilantně (!) napsaný pohled do konkrétního sociálního prostředí, jehož vliv na lidskou psychiku dovede být hluboký a nesmazatelný.
Ale víte co, tuhle knihu vlastně ani moc popisovat nechci. Pět hvězdiček. Tady není o čem...

9 14.01.2021

Váhal jsem, dlouho jsem váhal. Přečíst si to musíte. Vylíčení zrodu okouzlení a lásky je tak krásné, že se budete chtít do někoho zase bláznivě zamilovat. Nelineární vyprávění je osvěžující a zábavné. Zasazení do komunistického Polska je věrohodné a čtenářsky přitažlivé. Jenže všechno je tak očekávatelné! Autor příliš naznačuje, proto už v pětině knihy dokážete odhadnout celý příští vývoj a tak si jen v hlavě odškrtáváte zvraty či události, které přijdou. A protože přijdou tak a tehdy, jak jste očekávali, konec knihy (a vlastně celá její druhá polovina) krapet drhne. Škoda. Ale opakuji: přečíst si to musíte!

6 14.01.2021

Samozřejmě, že je to emocionální ždímačka. Ale jaká! Nikdy (nikdy!) jsem u knihy nepropukl v pláč, který by trval desítky minut, který by se obnovoval s každou další přečtenou stránkou, který by slábl a sílil přesně v rytmu autorčiných slov.
Samozřejmě, že hlavní postavy jsou na čtyři obyčejné Američany příliš úspěšné a v mnoha ohledech neuvěřitelně bezstarostné. Jenže kniha (naštěstí) nechce být komplexní sociálně-psychologickou sondou. Chce odvyprávět jeden lidský příběh, v němž se stane možná až moc nepravděpodobných událostí, a zvládá to s absolutní bravurou a psychologickou hodnověrností.
Doporučuji, kudy chodím. Jen nevím, jestli bych to chtěl někdy číst znovu...

16 14.01.2021

Tolik vrstev na tak malém prostoru! Tolik menších dramat spletených do jednoho soudržného příběhu o variabilitě lidských přístupů ke světu, z nichž některé dokáží uškodit a některé musí svou odůvodněnou prioritu zas a znovu smysluplně a trpělivě dokazovat. Příběh o tom, kterak se ideály těžko prosazují vůči vnějšímu světu i vůči našemu nejbližšímu okolí. A příběh, v jehož závěru je dán prostor jedné z nejkrásnějších písní, jež byla kdy napsána.

P. S. Doslov k českému vydání je fiasko non plus ultra a další smutný doklad ustavičné snahy o názorovou vyváženost i v případech, kdy relevantní argumenty má jen jedna strana. (Autorčino tvrzení o McEwanově magii čísel mě frustruje i měsíce po dočtení.)

11 14.01.2021

Tohle geniální dílo prostě nemůže být v modrých číslech, svět zkrátka nemůže být tak... nevím, hloupý? Nechápající? Beze smyslu pro detail?
McEwan opět dokázal svou schopnost vylíčit psychologii dvou lidí na malém prostoru a ze zdánlivě obyčejného momentu – první soulož o svatební noci – dokázal vyloudit tíživý příběh o lidském setkávání a míjení.

12 14.01.2021

Tady začala cesta, jež udělala z Ishigura Prousta dnešní doby. Propracovaná psychologická miniatura, na jejíž příběh možná zapomenete, ale ten pocit všudypřítomné svírající úzkosti ve vás už přetrvá.

6 14.01.2021

Pokud chcete začít s Ishigurem (a věřte, že byste skutečně měli), začněte tady. Příběh britského majordoma je ideální vstupní branou do světa, v němž všichni skrýváme své pocity, vlivem pochybných ideálů balamutíme sami sebe a transformujeme svou paměť, abychom se viděli vždy v tom lepším světle.
A samozřejmě - scéna s večeří a nemocným otcem je prostě majstrštyk.

25 14.01.2021

Pro všechny, které kniha nebavila: Nic jste nepochopili. Všechno vám uniklo. Ishiguro nepíše romány pro profesionální plačky, Ishiguro samotu a smutek do každé věty skrývá. Tato kniha je vrcholem jeho umu, je nejdepresivnějším dílem posledních desetiletí, protože hrůzy v ní popisované nemají co dělat s neutěšenými vnějšími podmínkami, s omezujícím režimem, s arcizlouny a arcizlounkami. Za své neštěstí si v Ishigurově světě může každý sám, protože nedovoluje sám sebe pochopit.
Tohle je nejlepší kniha našeho věku.

13 14.01.2021

Nejdelší Ishiguro, nejdivnější Ishiguro, nejnepřístupnější Ishiguro. Asi ne nejlepší Ishiguro, ale stále je to ten autor, který dokáže vylíčit neporozumění člověka člověku nejlépe na světě. Zde své umění roztáhl do mnoha set stran, během kterých budete zažívat frustraci ze (zdánlivě) neuspokojivé hlavní linky, ze (zdánlivě) nikam nevedoucích dialogů, z toho (zdánlivě) nemožného světa, v němž se postavy pohybují. A zároveň budete knihu milovat.
Kdybych mohl, dám pět hvězdiček ze šesti. Takhle to bude zkrátka zase plný počet.

7 14.01.2021

Kdybych měl hodnotit formu bez obsahu, byl bych nadšený. Citadela je krásná meditace, jeden z vrcholů literatury. Ale pokud při hodnocení beru ohled i na myšlenkovou stránku, z pěti hvězdiček rázem dvě spadnou, protože přestože některé úryvky jsou hodné zapsání do sešitu s citáty, s celkovou Exupéryho představou světa zásadně nesouhlasím.

3 02.09.2012

Těšil jsem se na kvalitní dějiny tohoto velmi komplexního (a ke zpracování nelehkého) tématu, ale dočkal jsem se knihy, která nejenže svou strohostí mnohdy zanechává vysoko zdvižené obočí (ano, je zdůrazněno, že většina prostoru je vyčleněna pro poezii druhé poloviny 20. století, ale odbýt Eliota na jednu půlstránku?), ale i v okamžicích, kdy je určitá definice delší než pár řádek, má člověk pocit, že se krom nového jména a seznamu děl nedozvěděl nic nového. Naprostá bezobsažnost, věty plné klišé a vůbec dojem, že se hovoří o poezii jako o věci, kterou se autor pokouší nějak zaškatulkovat, ne ji pochopit či si ji (nedej bože!) UŽÍT, mi nedovolil prokousat se touto knihou až na konec.

13.08.2012

Ano, jistě, jsou to komunistické verše. Ale výborně napsané.

26.06.2012

Vynikající realistické drama s příběhem, který zaujme, a s hlavní hrdinkou, která vám může být milá i ne, ale je to ona a její psychologie, která je tak poutavá. Přistupoval jsem k této knize s mírný despektem, proto mě velice překvapilo, když jsem byl do atmosféry vesnice a do celého příběhu vtažen již prvními stránkami a vyplivnut až závěrečným slovem "Otrávila."

8 08.06.2012

Nemyslel jsem, že se v Remarqueově bibliografii může nacházet něco stejně dobré jako Černý obelisk. Bez propracovaného příběhu, plná nedůležitých dialogů, má v sobě kniha právě to něco, co jsem na Obelisku miloval - důmyslné filosofické úvahy skryté za povrchní fráze, lehkost, s kterou jsou pronášena moudra, která se jako moudra netváří, tíseň, o které si nikdo není jistý, zda tísní skutečně je. Nikdo to neumí vyjádřit lépe než Remarque.

4 12.04.2012