Stanice na obzoru

Před svým nejúspěšnějším románem Na západní frontě klid, který ho světově proslavil, napsal autor tři prózy: Říše snů, Gam a Stanice na obzoru, strhující milostný příběh, který byl v Německu v knižní podobě vydán poprvé až koncem devadesátých let minulého století. Román původně vycházel na pokračování v letech 1927-2... celý text

Před svým nejúspěšnějším románem Na západní frontě klid, který ho světově proslavil, napsal autor tři prózy: Říše snů, Gam a Stanice na obzoru, strhující milostný příběh, který byl v Německu v knižní podobě vydán poprvé až koncem devadesátých let minulého století.
Román původně vycházel na pokračování v letech 1927-28 v berlínském časopisu Sport im Bild a vykazuje všechny charakteristické rysy pozdějších autorových próz. Spojují se v něm milostná tematika, popisy mondénního společenského života, prostředí automobilových závodů a vytříbené dialogy, čímž nejvíce připomíná román Nebe nezná vyvolených.
Příběh automobilového závodníka Kaie, nevyrovnaného a nepokojného mladého světáka a bonvivána, je vyprávění o chlapském kamarádství a rivalitě, o ženách, těkavém neklidu, výstřelcích a povyraženích bohémské společnosti. Kai hledá a posléze nalézá sám sebe prostřednictvím tří žen, jež pro hrdinu představují rozličné možnosti jak si uspořádat vlastní život. Přes tajemnou a sebevědomou Lilian, zemitou Barbaru a koketní Maud dospívá nakonec Kai k poznání další životní cesty a po dramatickém souboji za volantem vozu nalézá svou "stanici na obzoru", která mu dlouho připadala neurčitá a nedosažitelná. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/1337/stanice-na-obzoru-1337.jpg 3.6103
Originální název:

Station am Horizont (1928)

Žánr:
Literatura světová
Vydáno:, Ikar (ČR), Ikar (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Přidat komentář
Mahuleno
16. dubna

Nemohu si pomoci, ale pro mne jedna ze slabších knih E. M. R. Nezaujala mne.

julanka
28.12.2016

Krátký příběh závodníka Kaie v sobě nese hodně životních mouder a zamyšlení. A kupodivu ne ze světa závodnictví ve starých autech, ale spíše o mezilidských vztazích a o ženách. Závodníkovi Kaiovi se totiž nabízí 3 možnosti vztahu, a on pořád neví, jak se rozhodnout, tak to rozehrává na všechny strany. Remarque umí skvěle (a pro mě až překvapivě) popsat, co každý tak nějak cítí, ale je obtížné to dát na papír. Čtenáři, které intriky nezajímají, mohou některé části přeskočit, a užít si napínavě popsané závody.

KikiZ
02.06.2014

Tak není to ještě úplně ten typický Remarque na jakého jsme zvyklý, to ovšem nic nemění na faktu, že kniha se mi líbila a ten poslední závod v Itálii byl strhující. Vždycky si říkám, jací jsou ti automobiloví závodníci cvoci, ale přiznám se, že při Remarquově líčení závodu jsem to snad možná na kratičký okamžik i pochopila.

Gwaihir
23.03.2014

V kontextu celé autorovy tvorby je poměrně zajímavé, jak se tato první dlouhá próza liší od dalších děl svou atmosférou, která zdaleka tolik nebalancuje na tenké čáře smrtelných nebezpečí a zůstává prakticky jen v oblasti niterných citů a láskyplných her probíhajících ve velmi vzrušujícím prostředí automobilových závodů střídajícím se s obklopujícím světem nekonečných zábav a hazardu. Přesto však na druhou stranu obsahuje ostatní příznačné rysy jeho pozdějších románů, jako je opravdové kamarádství, nekonečné soupeření, neustálý neklid mladých hrdinů nebo mnoho zajímavých úvah. Přináší přitažlivý příběh, který se odehrává v napjatém ovzduší, v němž jde především o čas, ať už na dráze nebo v životě samém, a v němž každá maličkost může vše rozhodnout. 85 %

Hřibče
10.06.2013

Není to typický Remarque a možná i proto se mi tato kniha líbila ze všech jeho knih nejméně. Jde vidět, že se jedná o jeho prvotinu, neboť malinko postrádá styl, který mám u něj ráda. No ale přečetla jsem to. ;)

kika 13
11.02.2013

Četlo se mi to kdysi dobře postupem času si nevybavuji úplně přesně konec.

Dominik_13
12.04.2012

Nemyslel jsem, že se v Remarqueově bibliografii může nacházet něco stejně dobré jako Černý obelisk. Bez propracovaného příběhu, plná nedůležitých dialogů, má v sobě kniha právě to něco, co jsem na Obelisku miloval - důmyslné filosofické úvahy skryté za povrchní fráze, lehkost, s kterou jsou pronášena moudra, která se jako moudra netváří, tíseň, o které si nikdo není jistý, zda tísní skutečně je. Nikdo to neumí vyjádřit lépe než Remarque.

Elisa.Day
25.11.2011

Kniha pro mě byla velkým zklamáním, tím spíš, že je od mého oblíbeného autora. Nebavilo mě to ani za mák a jsem ráda, že jsem ji četla až když jsem měla většinu starších Remarquových knížek už za sebou, protože jinak už bych je snad ani nečetla. Upřímně doufám, že se nenajde nikdo, kdo by jako první knihu od Remarqua četl právě tuto, byla by to škoda.