Diabel komentáře u knih

Řeknu to na rovinu. Přesně tenhle typ knížek mě odrazoval jako malého od čtení. Když jsem měl něco podobnýho povinně přelousknout, tak jsem si nechal dát radši sardel a knížku jsem nepřečetl.

Teď po mnoha letech, když už jsem starší, tak se na to dívám jinak. Ačkoliv mi dal Krysař trochu zabrat a to ve směru archaických výrazů. I když mě tyto výrazy okouzlují, tak jsem knihu četl o poznání pomaleji, než jiná díla.

Mistr hlodavců, jehož myšlenkové pochody je opravdu občas poněkud náročnější pochopit, mě i přesto zaujal. Přestože jsem byl zprvu k tomuto dílu skeptický, tak mě Krysař už hned v prvním rozhovoru překvapil. Krysař je netypický hlavní hrdina už jenom kvůli tomu, že o sobě neustále mluví ve třetí osobě. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvyknul. Celkově bych jeho postavu či osobnost ohodnotil pozitivně. Rozhodně v době, ve které autor žil, si můžete všimnout, že Krysař je typický romantický hrdina s jistými prvky realismu. Rozhoduje se hlavně podle citů a všechny jeho činy jsou těmito emocemi provázeny. Krysaře jsem si celkem oblíbil. A rozhodně bych mu přál poněkud lepší osud, ale zřejmě mu to nebylo dáno.

Lovec krys však není jediným hrdinou... Ač se mohou jevit jako vedlejší postavy, tak tomu tak zcela není...Líto mi bylo lehce "zaostalého" Seppa Jörgena, který má v příběhu své místo a celkem podstatnou roli, i když se to tak zkraje nemusí jevit.
Agnes mi připadala nerozhodná. Jako by nevěděla, co chce, ale to už tak u některých žen bývá ;-) Konšelé se zachovali nepoctivě. Ale uvážím-li, že jsou součástí zkaženého města, tak svým jednáním nijak nevyčnívají... Jako posledního si beru na paškál Krystiána. Krystián je ten typ člověka, který spíš přisluhuje a chová se až poníženě a přitom tajně čeká, kdy by vyskočil a ukradl si kus pro sebe. Jeho jednání v závěru knihy vlastně zcela vystihlo, co je ve skutečnosti zač. Ačkoliv byste to do tichého a slušného muže neřekli.... Ať už jsou některé charaktery jakkoliv otřesné, do příběhu se každá z nich hodí a nemohl by bez nich ani vzniknout..

Příběh v sobě rozhodně nese veliký morální ponaučení. Rozsah knihy se krásně hodí do mini formátu, který jsem četl od Vyšehradu. Úderný, strhující a napínavý. Tak to působilo na mě.
Číst toto dílo je úžasný zážitek. A určitě si ho nejednou v budoucnu přečtu znovu. A pro ty z čtenářů, kteří ještě nečetli, určitě doporučuji a myslím, že byste si ho měli též přečíst. Stojí to za to.
Knihu si rád pořídím a už mám i vyhlídnuté vydání, které by se mi líbilo do sbírky, kde Krysař působí tajemným až strašidelným dojmem.
Přeji pěkné počteníčko.

Moje hodnocení 9/10

29 01.12.2017

Zvláštní dílo. Nic moc jsem od toho nečekal, ale zaujal mě název a má to jen 48 stran. Tak proč si ho nepřečíst.
Kresba je minimalistická. Není třeba se zastavovat u detailů a kochat se, protože tu nic takového není. Hlavní postavy jsou vyobrazeny jako psi.
Když se nad tím zamyslím, tak je to hodně zajímavý svět. Čekali byste, že nájemnou vraždu si objednávají jen gansteři, ale tady to dělá každý... Nechci být s přítelem? Zastřelím ho. Štve mě šéf? Zastřelím ho. Trochu se hrdinové zbavují odpovědnosti a vše si zjednodušují...
Celkově je ten komiks hodně rychlý. Než se nadějete je konec, ale v čtenáři to něco určitě zanechá. Byť si to třeba hned neuvědomuje. Určitý podtext a hlubší význam kniha má. Pokud jste unavení a nechce se vám přemýšlet, tak se dá kniha brát i jako oddechová a občas se při četbě i pousmějete.

Moje hodnocení 5/10

23 30.11.2017

Druhý díl mám za sebou a musím říct, že mě to už tak nedostalo jako předchozí díl. Kniha totiž hodně pokračuje(kopíruje?) v duchu jedničky. Velkých zvratů tam tentokrát tolik není. Těžko říct, proč tomu tak je... Myslím si, že si autor připravuje půdu pro další díly (v cizině vychází již šestý díl), a taky že autorovi chybí nějaký boj. Akce. Co jsem si zjišťoval, tak je(byl) vojenský důstojník a hodně to do knihy promítá. Nejspíš je autor sám hlavním hrdinou a děj popisuje tak, jak by se s událostmi vyrovnával on sám.... Těžko říct.
První polovina knihy mě bavila stejně jako v jedničce. Druhá půlka už tolik ne. Ale jak to tak už bývá, někdy je druhý díl spíš výplní a připravou na další třetí díl, což se stalo i zde. Kdyby měla série pouze tři díly, tak bych byl naštvaný, ale vzhledem k možnosti, že by jich mělo vyjít šest, to beru. Sice to je kniha trochu zklamáním, ale ne takovým, aby mě to od celé série odradilo a dál ji nečetl. Tak špatná ta kniha určitě není.
Co mě v knize baví je již zmíněný popis boje, taktiky, zbraní, výzbroje. Jak probíhají útoky na nepřátele a cizí záškodnické planety (ale všeho s mírou). Také se tentokrát daleko více soustředil na lidi a mezilidské vztahy obecně. Dal prostor vedlejším postavám a více nastínil love story hlavní dvojice. Bohužel se ale tolik nezaměřil na to, na co jsem se těšil vlastně nejvíc, což mě trochu naprdlo. Předpokládám, že si to autor šetří pro třetí díl. POZOR MOŽNÝ SPOILER --- Tudíž se druhý díl trochu smrskává na – přiletíte – odpálíte – doletíte - naložíte – odletíte – odpálíte - …. Ale beru to. Tohle se na vojáka sluší a patří. Akčí scény jsou slušný i přesto, že vojáci použivají pouze pět typů zbraní pořád dokola. Na tom by měl autor víc zapracovat, jinak má technologii slušně popsanou o tom žádná. Opět seznamování s vojenskou hierarchií, výzbrojí, výstrojí a taktikou... A rázem je v knize zase kupa nových slovíček. --- KONEC SPOILERU
Marko Kloos si ve vyprávění drží stejnou úroveň. Co se mi ale vůbec nelíbí, je překlad. Překladatel tu a tam píše, jako by to zkopíroval z překladače googlu a i ten překládá líp. Někdy je to tak doslovné, že to nedává až smysl. Něco jako „Já být tady moc dobrá voják.“ Tohle naštve.

Co dodat závěrem? Kniha je dobrá. Ani špatná, ani výborná. Prostě dobrá. Očekávám další díl a doufám, že to autor už konečně rozjede, ve smyslu, že se v ději objeví větší zvraty a posune se to někam dál.

Těším se na nášup vesmírných bojů!

Hodnotím 6/10

24 23.11.2017

Bílý Láma je trochu z jíneho těsta, něž autorova předchozí díla. Z mého pohledu se jedná o slabší dílo, ale i přesto v tom vidím to, co mám na Jodorowském nejradši. Na Lámu se musíte dívat trochu jinak a nejen to. Na dílo se dá nahlížet z různých úhlů. Změnilo se se prostředí, ale autorův duch je v tom stále zachován.

Bílý láma v sobě obsahuje nesmírné množství myšlenek, představuje nám tibetskou kulturu a její myšlení. Jodorowsky dávkuje metafyzično a myšlenkové principy budhismu s nimiž pracuje spíše volně a hodně výrazně. Chvíli to trvalo, než se mi příběh vryl pod kůži.
Co tím vším chtěl autor říct? Mám se na svět ukryt v tomto komiksu dívat skrze tibetské tradice či toto pojetí roztrhnout a nahlížet na celý koncept z jiné perspektivy? Na chvíli zapomenout na to, kde se v příběhu nacházíme a přenést kouzla Bílého Lámy i mezi nás... ? Vykouknout zpod „pravd“ a iluzí, které jsme kolem sebe mistrně poskládaly a které nás zbytečně svazují...? Je tohle to, co nás chtěl Láma naučit, když se převtělil zrovna do bílého chlapce? Skutečný spasitel?
… U Jodorowského zkrátka nikdy nevíte, na čem jste. Jeho příběhy se pohybují v mnoha dimenzích, přičemž mám často pocit, že ani jedna není vyloženě správná ani špatná.
Je pravda, že některé události mi k mnichům úplně neseděli, ale co já vím? Nežiji mezi nimi a do jejich srdcí nevidím. A mniši jsou přeci jen také lidi, jako my ostatní. Ale jak jsem psal již výše, když pominu místo, kde se příběh odehrává, tak je to věrné zakreslení našeho nitra... Zejména jsme-li utlačovaní, vyčerpaní a duševně již unavení. Nebo naopak chamtiví a moci chtiví.

Bez kresby by však nic z toho nemohlo vzniknout a za tu vděčíme Georgesovi Bessovi, který tomu všemu dodal dynamičnost a pár fantaskních prvků. Barvy jsou spíše tmavších odstínů a dokreslují tak celou atmosféru, jež se pomalu vkrádá i do čtenáře a jeho prožitku.

Sečteno, podtrženo, Bílý Láma je bez pochyby vyjímečný komiks. Přesto však se po přečtení Incala a Kasty Metabaronů dostavilo malé zklamání. Komiks rád zařadím do své sbírky, ale nejspíš se mu nedostane stejné pozornosti jako jiným dílům od autora.

Moje hodnocení 7/10

24 12.11.2017

Strašně zbožnuji válečné filmy. Dávám si je ale moc nahlas, což by sousedy moc nenadchlo, tak jsem si řekl, že to udělám jinak a něco si spíš přečtu. Tak jsem si našel tohoto autora. Ze začátku jsem se dost bál, že to nedopadne dobře, když je to jeho prvotina, ale je to právě naopak. Marko Kloos má velký potenciál na psaní military sci-fi.
První díl zbrusu nové série čtenáři představí nelehkou situaci obyvatel přelidněné Země a jejích kolonií, které se potýkají se stejným problémem. Autor nás z pohledu hlavního hrdiny - armádního nováčka Andrewa alespoň částečně zasvětí do vojenského drilu a náročného výcviku.
Můžete se těšit na nadmíru dramatické válečné operace, do nichž se vojenské složky neustále zapojují, a do kterých máme vhled skrze osobní zážitky Graysona. Autor zamyšlí rozjet pořádnou ságu a tak v první půlce knihy čtenáře seznamuje s tím, jak to chodí v armádě budoucnosti.
Celkově příběh prakticky nikde nezaostává a čte se krásně svižně. Je to především díky tomu, že se v každé kapitole něco děje a to je jedině dobře. Za mě velký plus.
Kloos si s knížkou dost vyhrál a je vidět, že jí psal několik let. Má výborně popsanou vojenskou hierarchii, útoky se zbraněmi, strategie a taktiku. Děj je dost napínavý, akční a není nijak předvídatelný, což mě dost potěšilo. Autor průběžně vykresluje psychologii jednotlivých postav a to i vedlejších. Nestalo se mi, že bych si k nim nenašel cestu a v průběhu čtení mi hrdinové přirosli k srdci. Hlavní postavu Graysona jsem si oblíbil hned. Je to sympaťák se štěstím a smůlou zároveň, ale mrzelo mě, že nedostal tolik prostoru v přímé řeči. Sice se dozvíte vše o jeho osobě, co si myslí v průběhu děje, ale rozhovory – s přáteli, rodinou a dalšími postavami, tak těch tu bylo opravdu málo. Třeba to autor napraví v další knize. Nechám se překvapit.
Co se týká popisu bojových scén, tak při nich máte pocit, jako byste tam v tu chvíli byli s četou také a bojovali až do posledního dechu. Třebaže se ale většina instruktáže podobá výhledu z jedoucího vlaku, v podstatných chvílích je rychlost nízká tak, aby si je čtenáři stačili užít a až do dna vychutnat příběh i zdejší atmosféru...
Ve finále bych knihu stoprocetně doporučil všem fanouškům vojenské fikce, sci-fi a fantasy. Pro mě to bylo příjemné překvapení a určitě si přečtu další díl.
Našel jsem jen jedno mínus a to zvláštní skladbu vět. Tu a tam. Někdy mi to nesedlo...

Moje hodnocení knihy je 8/10

26 04.11.2017

Takhle dopadne kniha od Kotlety, když nemá svůj den. Musím uznat, že to je zatím jeho nejslabší dílo.

Řezník šel na jistotu a vybral si téma robotického vylepšování. Na tom se dá dobře vyřádit a tak Kotleta vytvořil román, který připomíná klasické superhrdinské komiksy. To je nejspíš jeden z důvodů, proč z Lovce nejásám až do stropu.
Každopádně je román čtivý, plný hlášek a popkulturních narážek, jako třeba KudlankoPrezident. Pro mě nejlepší hláška, ze které jsem nemohl. Vulgarismy, kterých jsou v jiných dílech mračna, zde skoro nejsou. Nebo jsou, ale je to suché. Za mě další mínus.
Co se naopak povedlo je, jak si autor vyhrál s naším velkoměstem a vytunil ho do roku 2050. Vykreslení Evropy budoucnosti bylo zábavné a zdařile ztvárněné.

Sice nejsou Lovci tak krvavou podívanou jako Hustej nářez, ale i tak zde není nouze o proudy rudé tekutiny, které crčí ze všech možných i nemožných údů a vnitřností. O to více, když mezi sebou bojují dva superpadouši, vylepšení o kybernetické části těla. To by zkrátka nebyl Kotleta, kdyby boje neproložil hektolitry krve a plné automobilových honiček, pronásledování, výbuchů, mučení a střílení.
K zamyšlení jsou zde odkazy na nynější problémy. Ukazuje nám, jak dopadla Praha následkem malé porodnosti a vysokého přistěhovalectví, a to zejména ze strany arabským národů.
Co se týče pointy (motivu) celého příbehu, tak ta je paradoxně zároveň i jeho největší slabinou. S dalším a dalším dobrodružstvím, s rostoucí únavou způsobenou neustávajícím proudem vystřílených nábojů a prolité krve, ztrácí nebojácný hrdina šťávu. Závěrečným šarvátkám tak chybí napětí a jiskra. Kdyby se Kotleta rozepsal aspoň na dvě knihy, bylo by to o poznání lepší.
Jistě, zápasy jsou stále velkolepé, ba přímo masakrozní, ovšem bez nápadu a chuti. A totéž platí i pro mnohé průpovídky a vtipné hlášky, jak jsem již uvedl výše. Nicméně kniha stojí za přečtení a jsem za ni ve své sbírce rád.

Jako poslední chválím vydařenou obálku Lukáše Tumy, jež krásně tlumenými barvami i zvoleným tématem názorně evokuje nedalekou budoucnost. Muž, který se shodou náhod podobá Terminátorovi, stojí na periferii města a kouří s tvrďáckým výrazem cigaretu a v ruce třímá kalašnikov... Jistou podobnost v tom vidím.

Moje hodnocení 6/10

25 11.09.2017

Stroj času jsem nejdřív viděl jako film a to byla hrozná kravina. Když srovnám knihu a film, tak jediní Morlocové svým vzhledem a chováním se podobají Morlocům z knihy.
Pátral jsem a zjistil, že Román H. G. Wellse poprvé vyšel v roce 1895 a většina literárních historiků považuje tento rok za zrod nové éry ve fantastické literatuře. Český čtenář se s ním mohl seznámit v roce 1905, ale další generace si na příští vydání musela počkat více než 90 let, což je tedy odvaz! On v tom nejspíš byl i nějaký politický úmysl, protože po přečtení knihy jsem začal pochybovat o tom, že Wells patřil k zastáncům socialismu, ale to už jsem odbočil... Přínos tohoto díla pro další autory je nezměrný. Pro ty, kteří hledají kořeny klasických sci-fi námětů, je toto dílo povinností :-)

Celý příběh započal na sklonku 19. století v Anglii v salónku pro gentlemany, kde Poutník (autor hlavního hrdinu nepojmenoval, vystupuje zde pouze jako Poutník v čase) vysvětluje přítomným svůj nový neuvěřitelný objev. Zde se mi obsah četl chvilku špatně, takže jsem si prvních několik stran musel přečíst znova. Dál už to šlo jak na drátkach.
Kniha je vyprávěním o cestě do velmi vzdálené budoucnosti. Hrdina se po svém pokusu ocitá v daleké budoucnosti a to v roce 802 701 (Tento letopočet se mi moc nezdá, ale proč ne. Myslim si, že Zemi dřív zničíme, ale to tenkrát nemohl autor vědět.). Poutník se setkává s upadající civilizací plnou prostomyslných a bezstarostných bytůstek - Eloiů. Pídí se po vzniku zdejších lidí, při čemž narazí na Morlocky. Z nich mi šel mráz po zádech. Šla z nich hrůza a nejvíc to platilo v lese :-). Wells měl opravdu skvělý vypravěčcký talent a uměl se dostat člověku pod kůži. Svět kolem nich vypadá depresivně a budete s ním hluboce soucítit, nebo takhle jsem to aspoň cítil já.
Konec knihy jsem díky filmu nečekal, byl jinačí a taky o mnoho lepší.
Knižní vydání z 1992 má skvěle udělanou obálku, uvniř je text krásně orámovaný a místy doplněný ilustracemi.
Uvažoval jsem jestli dát plný počet nebo čtyři hvězdy a nakonec jsem se rozhodl pro ty čtyři a to z důvodu, že kniha mohla být dáleko obsáhlejší. Autor se mohl víc rozepsat o zdejších obyvatelích a o světě všude kolem nich. Těch cca 160 stran mi na tak skvělé nápady vůbec nestačilo. Úplně mě to neuspokojilo, ale rozhodně si přečtu jeho další díla. Těším se na další jízdu...

Moje hodnocení 8/10

24 10.09.2017

Ostuda, že jsem si tuhle knihu nepřečetl dřív. Wells se díky ní dostal do mé topky. Líbila se mi víc než Stroj času. Mám vydání z roku 1992. Obálka působí pohádkově a uvnitř je krásně provedená, doprovázená ilustracemi a rámy kolem textu. Mrzí mě, že jsou v tomto duchu od něj vydány jen dvě knihy (druhou je Stroj času).
Řekl bych, že je to nadčasové dílo k zamyšlení, které předčí i některé dnešní příběhy a stále nám má co říct. Kniha se dá číst v kterékoliv době a jsem rád, že ji mám ve sbírce.

Co si myslím o příběhu samotném? Po pravdě jsem nečekal, žádné zázraky. Vyprávění nebylo strašidelné až na jeden moment, kdy hlavního hrdinu cosi pronásledovalo v noci lesem...
Ale spletl jsem se. Velmi na mě zapůsobil napínavý styl vyprávění a vygradování děje. Nadchl mě celý ostrov, osobnost doktora Moreau, jeho vize a experimenty. Co dodat... Wells byl výborný spisovatel a jeho vypravěčský um má něco do sebe. Těším se na jeho další tvorbu.
Na filmové zpracování jsem se nedíval. U některých příběhů je lepší, když zůstanou pouze v knižní podobě a nejsou zfilmovány.

Moje hodnocení 9/10

23 09.09.2017

Nepřestávám žasnout, jak si to zase poskládal dohromady, takže tu tleskám za druhý díl. Upřímně po prvních 30 stránkách jsem se dost bál, kam se děj druhé knihy bude ubírat a ono se to nakonec se vším všudy povedlo a probudil jsi ve mně zvědavost po třetím díle.
Jak už jsem zmiňoval, Kotleta se vydává do jiných vod a snaží se v knize ztvárnit svůj postapokaliptický svět se vším všudy. Humoru je tu míň, ale zase jsem se u toho nahlas zasmál. Je vidět, že s černým humorem umí pracovat.
Kotleta tentokrát ve svý knize neopomenul ani sex a naservíroval jednu akci za druhou. Jako na jatkách.
Příběh je mi sympatický, nápaditý, stručně a realisticky napsaný. Díky tomu je vám jasné, kde se zrovna nacházíte a dovedete si živě představit, jak se co stalo. Uvěřitelné prostředí. Přesně tak by to mělo vypadat. Je tu jen pár drobností, se kterýma s autorem nesouhlasím, ale nechávám to být a dál si užívám prostředí mrtvé Země.
Občas přemyšlím nad zvráceným světem, ve kterým si ledacos vymyslel, jako je např. kočár poháněný holohlavými ženami atd.. Takových zvráceností bys do knihy mohl klidně vepsat daleko víc :-) Co se týče samotných zaporných postav, tak jsem je uvítal s otevřenou náručí. A jejich styl života?... Zajimáve podání, jak se lidé k sobě chovají...
Co mi nejvíce chybí v Poločasu rozpadu jsou začátky kapitol v podání novin Hokkaido Shimbun Press. Díky čemuž se už se nedozvíte, co se děje ve světě a místo nich jsou vsunutá japonská přísloví. Jsou sice užasná, ale hlášení byla pro doplnění příběhu pro mne důležitější.
Obálka už není tak krásně propracovaná jako u prvního dílu. U Spadu působila víc postapo, zde více fantasy, ale i tak jsem si na ni zvyknul...
Kotleta mi dal přesně to, co jsem potřeboval na vypnutí. Nic náročného na čtení a přitom dost navykový jako droga :-) Je tam vše jako v předchozím díle a i něco na víc.
Ať žije SATAN 2

Moje hodnocení 9/10

32 03.09.2017

Sakra, tak nějak tato manga upadá. Příběh se sice vyvíjí dál, ale velice pomalu. Po 10. slabším díle jsem byl zvědav a nasledně čekal, kam se příběh posune, ale manga se málo rozvíjí. Autor se nejspíš rozhodl, že celou sérii bude natahovat, jak to jen půjde, což jsem vůbec nechtěl. Děj se posune pouze o málo a pak je kniha plná výplně v podobě flashbacků a vztahů z minulosti z předchozích dílů. Příběh je víc předvídatelný a hodně událostí jsem si domyslel sám, ještě než se dané věci staly, takže mne jedenáctý díl ničím nepřekvapil. Eren a jeho společníci neustále mluví o tom samém. Budu doufat, že se manga dostane k nějakému už vetšímu rozuzlení.
Co se týče kresby, tak ta se nám taky rapidně zhoršila a ta geometricky přesná kresba v pozadí už vymizela (stromy, města, zdi,...). Nejvíce je to vidět v boji, kde se toho momentálně odehrává nejvíce. Předtím byla kresba v boji maličko nepřehledná, teď je to načmáraný.
Obálka v bílem provedení celkem ušla.
V příštích dílech očekávám nějaké zlepšení. Jak v ději, tak v kresbě nebo dojde na to, že tuhle mangu nejspíš přestanu číst.

Moje hodnocení 5/10

21 02.09.2017

Hm, co říct na tuhle knihu. Ve své podstatě zbytečná kniha, která toho jako novelizace filmu o mnoho víc než legendární snímek Ridleyho Scotta nenabízí.
Nechápetej mě špatně, vetřelce naprosto zbožnuju a to celým svým srdcem, ale od tohohle přepisu jsem čekal nejspíš o něco více a s filmem se to nedá naprosto srovnávat. Knížka má svoje pro a proti, takže zkusím popsat, co se mi na tom líbilo a co ne.
Vetřelec se mi četl ze začátku do nějakých 40 stran dost špatně a knihu jsem odložil a po čase musel číst od znova a musím říct, že první půlka je víc nudná, jak ta druhá a ve filmu jsem s tímhle neměl vůbec problém. Druhá půlka je naštěstí lepší, a to znatelně. Některé scény už dosahují kvalit filmu, leč nepřekonají ho.
Autor se v knize více zaměřil i na popisy technologie, ale působilo to na mě dojmem, že tomu ani on sám pořádně nerozumí. Úplně mi to tam nesedělo. Pokud jste viděli film, můžete srovnávat. Zde je velkou výhodou, že v psané formě se dozvíte více detailů. Autor čtenáře více seznámil s jednotlivými osobnostmi lidí v posádce, což mě potěšilo. V tom je kniha famózní.
Nejvíc zamrzí určité anatomické nesrovnalosti u vetřelce a taky nevyužitý potenciál. Hodně událostí, které se stali ve filmu, jsou zde udělané jinak. Některé si protiřečí, škoda. Rozhodně si příběh zasluhuje daleko kvalitnější zpracování. Fosterův vypravěčský talent stojí za pendrek. Jde skutečně jen o slabší přepsání scénáře.

Moje hodnocení 5/10

22 20.08.2017

Sojčák je minimalistický a neobsahuje moc slov. Příběh tak stojí hlavně na grafickém ztvárnění a přávě ta kresba, která se vyznačuje tmavými tóny, skvěle vystihuje celou atmosféru.
Příběhovou myšlenku si můžete vyložit různými způsoby dle vlastních zkušeností. Se mnou nejvíce rezonovala ptačí matka, protože takovou znám i z reálu. A když něco takového znáte, tak vás i rychle přejde tohle číst. V mých očích se tak ptačí matka stala matkou, která nedovolí svému dítěti žít. Sojčák ji poslouchá na slovo, nemá žádnou svobodu a neuvědomuje si, že nežije vlastní život. Chudák ptáček...

POZOR SPOILER! Nejhorší ale je, že ani po smrti matky není ptáček zbaven pout. Naopak tím stále žije, aniž by to tušil. Jediným řešením by byla smrt matky sojčákovou rukou. Dal by tak průchod něčemu v sobě, vzepřel se a tím se osvobodil. KONEC SPOILERU

Spíš něž smutnej a v depresi, jako mnozí čtenáři, jsem se díky tomu cítil nasranej. Tenhle komiks mi dal něco jiného. Místo delíria se prodral na povrch vztek. Z tohodle důvodu mě to rozhořčilo, ale možná šlo autorovi přesně o tohle - vyvolat ve vás silné negativní pocity a na něco poukázat. Nejspíš jsem nezvolil nejvhodnější čas pro četbu. Možná bych to jindy viděl celé jinak.

Přečteno za deset minut.

Hodnotím 6/10

22 28.06.2017

Letos jsem se rozhodl udělat čtenářkou výzvu na sto procent. Celou dobu jsem si říkal, co si vyberu na knihu pohádek? Rozhodl jsem se pro Dračí oči, protože je to jediná pohádka od Kinga a zároveň mi to znělo mohém líp, než číst perníkouvou chaloupku. Na pohádky prostě nejsem tolik stavěný.
Nemůžu porovnávat s ostatníma dílama, ještě jsem od Kinga nic nečetl, bohužel.

Podle hodnocení a komentářu jsem si nic nesliboval. Autor to prostě psal pro sebe, nebo spíš pro svojí dceru. No a ona z toho vznikla pěkně čtivá pohádka pro dospělé, která si získala mé sympatie.
King zde vykreslil opravdu poutavě charaktery postav, který jsou uvěřitelný a získali si mě.
Děj krásně odsýpá a tolik se netáhne. Není předvídatelný, i když druhá polovina na tom byla o něco hůř. Celkově kniha ubíhá velmi rychle a než se nadějete jste na konci se skoro štasným vyústěním. Kniha není o děsu, jak to tak u Kinga bývá, ale spíše o úžasné atmosféře, o pocitu jakéhosi rozpínající se temnota soustředěná kolem (pro mě osobně nejvydařenější) postavy celého románu - kouzelníka. Jsem fanda do záporných postav a Flagg mi hodně přilnul k srdci :D

Dračí oči obsahují všechno, co májí mít: statečného a chytrého prince, zlého kouzelníka, mírumilovné království, jež se tento černokněžník snaží rozvrátit, řadu nepochopitelných a osudově důležitých náhod a starý hrad s tajnými chodbami.

Za drači oči ve sbírce jsem rád a těším se na další díla.

Hodnotím 8/10

22 28.06.2017

Ke Gantzu nemá moc smysl psát jednotlivě, raději ji hodnotím jako celek, protože si po celou dobu udržuje stejnou úroveň, a proto se pokusím o shrnutí. Vypíchnutí slabých a silných stránek tohoto zdánlivě nekonečného shounen příběhu.
Manga obsahuje tyto prvky: akce, drama, ečči (erotické), horor, psychologie, romantika, sci-fi, seinen (pro dospělé) a tragédie.

První díl Gantze je jen pouhou setinkou a bez celku nemá moc smysl. Doporučuji si určitě přečíst i další díly a pak se rozhodnout, co dál. Rozjezd není úplně nejlepší a čtenáře možná i odradí než navnadí. Nebýt anime, tak bych z toho sám nebyl moc moudrý, protože jsme hned ze začátku příběhu spolu hrdiny vytrženi z reality a hozeni do úplně jiného světa. O celé situaci se tak dozvíme více až v dalších dílech.
Autor to prostě natahuje. Manga se tak stává stereotypní. Spousta krve, explicitního násilí, přehnané ženské nahoty a ujetí emzáci. Postavy jsou zde důležité a dělají Gantz tím, čím je. Ale když vás baví jen dvě až tři postavy z padesáti, tak už je někde hergot problém. Hrdinové jsou přehnaně uřvaní. V boji se obvykle drží většina zpátky a v akci je jen pár lidí, přičemž zbytek na ně nesmyslně pokřikuje. Občas aktérům účastnícím se boje okolí vytýká něco, co samo dělá a na čem se samo podílí. WTF?? No nenaštve to, když naducaná hrdinka poskakuje, řve a vyčítá „Udělej něco, udělej něco. Je to tvoje vina!“ a přitom se sama ani nehne? A jako poslední věc v řadě mi vadí výskyt flashbacků... Ale to je pro tento typ mangy typické.

V pozdějších dílech se negativa naštěstí vytrácela. Hrdinové pomalu ale jistě dospívají, míň křičí, dokážou se lépe zorganizovat, flashbacky je o něco méně... Ale pořád se to drží svého a necejtím, že by mi to něco dávalo...
Ústřední myšlenka Gantzu je ale originální a zajímavá. To je taky hlavní důvod, který mě u této série stále drží i po 15 dílech. Chci zkrátka vědět, jak to celé dopadne a přijít tomu na kloub.

Když Gantz porovnám s ostatními mangami, tak to není úplně nejlepší počin, se kterým se dosud setkal. Díky anime jsem věděl, do čeho jdu a počítal jsem s jednodušším příběhem a nenáročnou četbou. To však neznamená, že by mě to nebavilo. Přeci jen jsem přečetl zatím vše, co vyšlo a shlédl anime a filmy.

Co se týká kresby, tak v tomto ohledu nemám námitek. Je přehledná. Souboje nejsou zmatené.

Na závěr přidám malé srovnání anime a mangy. Za mě je manga jednoznačně lepší a není tolik iritující jako anime. Je to vidět celkově i na tom, že anime má pouze první sérii a více jich nevytvořili (má i svůj vlastní nepovedený alternativní konec).

Moje hodnocení 5/10

22 27.06.2017

Další kniha z edice Pevnost, kterou mám za sebou. Mám ty knížky celkem v lásce. Tento počin jsem objevil náhodou do čtenářský výzvy a ke všemu se jednalo o můj oblíbený žánr. To mě velice potěšilo.
Birdman to rozjel trochu v jíném stylu, než na který jsem zvyklý. Když jsem knihu četl, tak se mi zdálo, že to autor zpočátku zbytečně natahuje a všechno až moc popisuje. V zápětí mi ale docvaklo, že to je jeho styl psaní. Je fakt, že se první čtvrtka tak trochu vleče, ale po nějaké době jsem se adaptoval a nechal se příběhem pěkně unášet... Ono to vlastně neni špatné. A v některých ohledech se i lépe čte. Je vidět, že autor průběh příběhu vymýšlel do detailu a myslel i na drobnosti. Apokalypsu, při které záhadná nemoc zkosila většinu lidské populace, popsal dostatečně čtivým způsobem.
Tak nějak by se to klidně mohlo stát a autor si s tím poradil na jedničku. A jen málo věcí mi přišlo přemrštěných, nevěrohodných nebo nelogických. Je pravda, že v příběhu nenajdete nic, co byste neznali ze zombí knih. Lidé hledají další lidi, shání potraviny a věci na přežití, přicházejí do styku ze zombíky... A ne ledajakými. A to mě dost překvapilo, protože se tu zombíci chovají dost divně a nevěděl jsem, jak to mám brát (viz Pepa na konci knihy). Nakonec jsem to nechal plavat.
Děj je vyprávěn prostřednictvím deníku, který si Johan (hlavní hrdina) vede. Čtenář je tak seznamován s událostmi velice osobitým způsobem a nic mu nebrání zcela se vžít do role hlavního hrdiny. Postavy jsou pro mě sympatické a živé a hlavní hrdina úplně normální chlap, co brečí, zmatkuje a dělá chyby. Žádný vyrovnaný, chladný superman likvidující jednu hrozbu za druhou a mimoděk trousící sarkastické hlášky.
V zápětí se na mě vynoří druhá postava s jmenem Tryskáč. Totalní pošuk, který si hraje na vojaka a vnucuje svoje idelogije všem kolem, což je v zombím světě pochopitelný. Postava měla grády.
Kronika se pak už četla o něco lépe. Díky deníkovým zápisům je děj dynamický a ubíhá závratným tempem.
Zajímavé pro mě bylo to, že uvnitř knihy naleznete spoustu odkazů na Den trifidů, Resident Evil, Šíleného Maxe, Stalker či 28 dní poté. Fakt prča s úsměvem na tváři. Nijak to nerušílo a troufl bych si říct, že z nich Birdman čerpá to nejlepší. Zručně vykresluje zničenou civilizaci, která je postupně zpět pohlcována přírodou. Buduje atmosféru beznaděje, staví hrdinu před zásadní morální rozhodnutí a když se naskytne příležitost, neváhá čtenáře šokovat.
Birgman má nějaký ty mouchy, ale kdo je nemá.

Kniha mě na český poměry potěšila a Kroniku konce světa zkrátka musím doporučit.

Hodnotím 8/10

P.S. Závěr je hodně otevřený. Co jsem tak četl, tak autor počítal s pokračováním, ale už se ho asi bohužel nedočkáme. Škoda.

28 26.06.2017

Paráda! Tleskám! Bezvadně napsaný román. Vydal se zase jiným směrem, ale to mi vůbec nevadilo, ba naopak. A musím se pochlubit :-D, že když jsem byl na Světu knihy, tak jsme s Kotletou pokecali. Během hovoru se zmínil, že se chce vymanit ze stereotypu a brousí do nových vod. Máme se na co tešit :-)
Sice se nejedná o vysokou literaturu, ale i tak pro mě má kniha (a další autorova tvorba) význam a vytvořil jsem si k ní vazbu... Jeho příběhy se mnou prostě rezonují. Kotletu mám rád jako člověka a jako autora. Tohle mě třeba mrzí u Kulhánka, že na své fanoušky kašle. Ať se jde zahrabat někam do džungle, kde mu bude líp. Radši podpořím Frantu, který má vášen pro psaní a je tu pro své čtenáře.

Toto nové dílo se v mnoha věcech liší. Nejsou zde žádní upíři, vlkodlaci, ani vylepšení superpadouši, nýbrž obyčejní lidi. Veteráni, co se znají v minulosti proběhlé občanské postapokalyptické války.... Trochu mi to připomnělo western...
Děj při čtení rychle odsýpá a nenašel jsem téměř žádné pasáže, kde by mu bylo ubráno na nadupanosti a nevtáhl mě hned do víru akce. Nepřátelé padají jak mouchy a cáry masa tu všude lítají okolo s notnou dávkou krve a kouřících nábojnic, takže jsem opět dostal to, co jsem chtěl. A hlavní hrdinové si celkem rychle získali mé sympatie. Fandil jsem jim až do úplného konce. Ale ani záporáci nebyli úplně k zahození. Jejich charaktery a chování mě zaujali. A i na kanibalismus dojde... Hodně se mi líbila zakázaná zóna, kde mi to připadalo jako z filmu Mad Max: Fury road.
Další věc, která se povedla je, že se příběh odehrává mezi Prahou a Brnem. S prostředím si Kotleta opravdu vyhrál a dobře ho realisticky popsal. Z míst, která znáte, nadělal krátery, skládky nebo zbořeniště. Kdysi krásné metropole se proměnily na poničená, opuštěná a zamořená místa...Divočinu, ze které čtenáře až zamrazí.
Historické pozadí konfliktu je popisováno krátkými vstupy na začátku každé kapitoly, kde se dozvíte, co se děje ve světě. To je v knížce velmi dobře zpracováno v podobě oficiálních hlášení, o kterých svět informuje The Hokkaido Shimbun Press.
Dvě drobnosti, které bych vytkl jsou, že tu není tolik skvostných hlášek jako obvykle a v celé knize nenajdete sex.
Závěrem bych pochválil provedení obálky, které mě ke knize hned přitáhlo. Perfektně vystihuje atmosféru knihy.

Rád čtu knihy Kotlety a dalších českých autorů a myslím si, že je fajn je podpořit.

Hodnotím 9/10

Na profil autora jsem narazil díky jeho komentářům u mých oblíbených komiksů. Všiml jsem si, že píše recenze a hle na jeho profilu vidím, že je i autor. To mi nedalo, byl jsem zvědavý a tak jsem si sehnal tuto drobotinu a pustil se do čtení.

Autor šel na jistotu a vybral si zombí téma, o kterém se snáze píše. Knížka má pár much, které přichází se samonákladem. Zábavné počteníčko, i když trochu průměrné. Jasně, že bych měl k jeho stylu jisté výhrady, ale ty se dají najít prakticky u každého autora.

Příběh má celkem spád a je vidět, že i když je Martin zatím padawan, tak ví kam sáhnout a jaká slova použít, aby se člověk bavil. To je dobře. K nadávkám a blbým narážkám nejde daleko a chrlí je ze všech stran. Černý humor na čtenáře čeká na každém rohu. Někdy jsou dobrý a někdy zase suchý. Cynismus z něj jen kape. Vidím, že autor má co nabídnout. Jenže jak čtete, najednou zjístíte, že už je konec s nevalným koncem. Toho Kinga si tam mohl odpustit jako i jíné věci v knize, ale to už záleží na úhlu pohledu...
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na jeho styl vyprávění. Asi to bylo tím přehnaným humorem, který jsem ani občas nechápal.
Kovboj jako hlavní aktér a jeho mladičká (autor trošku ujel s věkovým rozdílem) společnice jsou obstojní a v příběhu i uvěřitelní. Akce je tu dost a rozhodně jsem se u ní nenudil. Tak to má být. Sex taky nechyběl. Vše, co vás napadne k zombie tématice, tu dostanete. Kromě zelený přišery. To je takový bonus.
Co napsat na obálku knihy. Oranžová barva je krásně výrazná a hodí se tam. Postavy mohli být zepředu, aby bylo vidět, jak vypadají :-) Jen si trochu rýpnu, co se týče názvu knihy, protože skoro každý téma o zombících používá podobné výrazy a už je to trochu okoukané.
Autorovi skládám za napsání knihy poklonu a přeju mu hodně múzy při psání do budoucna. Těším se na jeho další tvorbu.

Hodnotím 6/10

23 20.05.2017

Po pravdě jsem netušil, že komiks vůbec existuje. Bylo to v celku hezký počteníčko, ale film je pro mě o jednu třídu stejně lepší. Pouze výjmečně se mi totiž stane, že se film povede líp než komiks/ kniha. Tak čím to je? Kresba nenavozuje takovou atmosféru, detaily a vystínování také nejsou příliš dobré. Velké boje jsou občas nepřehledné, i když jsem na tento styl zakreslení boje dost zvyklý. Příběh má několik slabších okamžiků, které paradoxně přicházejí ve chvílích, kdy autoři sešlápnou plynový pedál. Neustále se opakující bitvy mohou být pro čtenáře frustrující a ve filmu mi to tak nepřipadalo.
Hlavní průlom je přibližně ve 3/4 knihy, kde narazíme na minulost druhé hlavní postavy, nejlepšího vojáka světa s tváří i postavou dětské panenky - Rity Vrataski. Příběh dostane osobitější ráz a neúprosně spěje k emocemi nabitému finále, které sice nabídne rozuzlení, jaké mám očekávat a mělo mě to hodně zasáhnout přímo do srdce, ale ponechalo mě to chladným. Je pravda, že si tím finálním soubojem manga polepšila.
U mangy jsem zvyklý, že hlavní akteři vypadají jako děti, ale tady to bylo trochu přehnaný, když vapadají na třináct...Tím spíš, když jde o osud lidstva :-)
Film v podání Toma Cruise byl pro mě příjemnější. Mimici se mi libily mnohem víc a celkově všechna technologie.
Jinak je komiks solidně udělaný, přes všechny uvedené nedostatky jsem si ho užil, jen od něj nesmíte čekat nic víc než bojový příběh. Nic hlubšího v něm není :-)

Hodnotím 7/10

23 20.05.2017

Knížka je tak depresivně a realisticky napsaná, že deprese na vás vysloveně dýcha z káždé otočené stránky. Všechno je chladný, šedivý a smůtný. Takhle někjak si představím konec světa a všeho, čeho lidská společnost dosáhla. Smutná vize budoucnusti, kde otec a syn hledají střípek světla a naděje.
V knize, ale nelze jen vidět snahu o pouhý popis celoplošného katastrofického světa, ale především dojemný vztah oněch dvou postav, spojených rodinným poutem a temnou budoucností. Aspoň takhle to na mě celé působilo.
McCarthyho nápaditost z toho všeho dělá skutečný psychologický horor. Otec dítěte a tedy i jeho ochránce, už od počátku příběhu v sobě stále bojuje s jednou hrůznou myšlenkou - zabít ho sám? Rychle a bezbolestně. Než je zlí lidi dopadnou, budou je mučit a sní je... Jak dlouho tu ještě pro něj budu? Najdem útočiště?... To je myslím hlavní myšlenka celého příběhu... Autor vlastně stvořil nejen psychologické drama, ale science fiction a horor, to vše v jednom.

Autorův styl psaní se zprvu nečetl snadno. Jeho projev byl strohý. Má nezvyklé vnitřní dialogy a zvláštní, ale zároveň zajímavý popisy cesty. To všechno ve své jednoduchosti jen zdůrazňuje tu hrůzu kolem i uvnitř všeho co se děje. Vše má u něj svůj čas k dozrání. Pomalu, ale jistě vede čtenáře hlouběji a hlouběji do šedého, post-apokalyptického světa, kde každá další věta jakoby byla dalším krokem. Musím připustit, že autor nakonec vytvořil opravdu čtivý příběh, který má spád a někam směřuje. Příběh, který je ale spíš pro otrlé čtenáře.

McCarthy je asi nevšední člověk, když je schopen stvořit něco takového. Do budoucna se těším na další jeho knihy. Zkusím Dítě boží :-)

Hodnotím 9/10

40 18.05.2017

No Mirku to ses tentokrát moc nepředvedl. Nejedná se o špatné čtení, ale přes všechnu snahu je prostě fakt, že na ostatní hrdiny z mini knih hlavní hrdinka prostě nemá. S odstupem času jsem se zamyslel, jestli mi Jennifer od Žambocha vadí, nebo ne. Musím říct, že to nakonec nebylo, tak hrozný i když určitě podle mého názoru nejslabší.
Ano má to fajn bitevní scény, zajímavé prostředí, systém magie a využívání drahých kamenů žambochovsky vymakané. To se celkem vydařilo. To všechno tam najdete.
Velmi zajimavý výběr postav do hlavní skupinky. V knize mě rušily hlavně detaily, třeba rotační kanóny působily se všemi detaily jako moderní lehké kulomety. Do výzbroje mi to opravdu nesedlo :D Pomalu jak z dnešní doby, když se nad tím tak trochu zamyslíte.
A to jejich neustálé kvílení, bylo trochu představitelné, ale působilo poněkud rušivě.

POZOR SPOILER - A co teprve až se dostanete před koncem do hradu a vstoupíte do chodby plnou slizu, nevěděl jsem jestli se tomu mám smát, nebo brečet, asi tak trochu od každáho :D Ale nejhorší přišlo až ke konci, kdy se lávou prodíral nebohý kyborg. Tu kovovou ruku poháněnou rubíny jsem ještě přenesl přes srdce poměrně snadno, a teďka to příjde, ale ta kovově lesklá kostra ta byla na mne asi kapánek příliš. KONEC SPOILERU

Jinak děj byl rychlý a plný plný napětí.
A nemohu si prostě odpustit jízlivou poznámku k redakci, protože tolik chyb kolik se v tak kraťoučkém textu mohlo vyskytnout, byla síla.
Rozhodně se neřadí k tomu nejhoršímu, co jsem kdy četl, ale ve srovnání s ostatními tituly, které na fantasy hodnotím, mi třemi hvězdičky připadají adekvátní.
Další podobné povídky si jistě přečtu i koupím velmi rád.

Hodnotím 5/10

22 19.04.2017