DennisMoore komentáře u knih
Moje milovaná kniha už od dětství. Tehdy jsem sice nerozuměl ani polovině vtipů, ale vůbec mi to nevadilo, protože na Nepraktův humor je radost se i jenom dívat. A jak jsem rostl a stárnul (záměrně nepíšu, že jsem moudřel), byly vtipy ještě lepší, ty nepochopené se stávaly pochopenými a já se nepřestal smát. Díky za to.
Tahle kniha se podobá některé z těch stařičkých lunaparkových atrakcí, kterých je plná. Stejně jako se její vypravěč nostalgicky ohlíží za mládím, letní brigádou u kolotočů a bezstarostností, tak se Stephen King ohlíží za dobami, kdy kniha nemusela být tlustá jako cihla, aby byla dobrá a bylo toho v ní hodně, kdy se to v ní nemuselo hemžit mrtvolami, aby byla hororová... Já jsem ji obzvlášť po nemastném neslaném (a hlavně zbytečně dlouhém) Dallasu 63 zhltnul jako malinu. Více než milá žánrovka se skvělou retro atmosférou, perfektně vykreslenými postavami, typickým humorem a samozřejmě zlověstně plíživým čímsi, co udeří až v závěru (a co ani nemusí být nadpřirozené).
Čte se jedním dechem, pan Suchý je na životopisy zajímavých lidí specialista a zajímavý život Felixe Holzmanna je látkou přímo ideální. Nelze nedoporučit.
Joe Hill je pašák, má styl a šmrnc. Co mě ale na jeho povídkách potěšilo nejvíc, byla jejich nevypočitatelnost. Skoro pokaždé jsem měl zkrátka pocit, že čtu něco, co jsem snad ještě nikdy nečetl, všechno bylo něčím nové a vše se mohlo rázem zvrtnout v něco úplně jiného. Nejlépe se mi četla nejdelší Dobrovolná internace, nicméně klenoty a klenůtky typu Pop art, Snídaně u vdovy či Poslední výdech, ty by v zapomnění upadnout neměly. Závěrečný bonus s psacím strojem pak považuji za geniální nápad.
Ukázka všeho, co dělá Woodyho Allenem Woodym Allenem. Člověk, který se probere všemi těmi praštěnými povídkami, na konci skoro zapomene přehodit výhybku a vychutnat si část závěrečnou, která není střelená ani trochu, ale naopak velice krásná a pravdivá. I tak se mi ale nejvíc líbil příběh soukromého detektiva, jenž dostane za úkol najít Boha.
To nejlepší, co si lze o Václavu Neckářovi přečíst. Čtení je to velmi osobní, v určitých pasážích až mrazivé (ano, ty pasáže se týkají Marty Kubišové) a rozhodně stojí za to. O důležitých životních okamžicích kniha pojednává stejně jako o všech zásadních albech Bacilů, a vzpomínky bratrů Neckářových jsou mnohdy okořeněny velice zajímavými historkami.
Pasáž s následovníky byla na můj vkus moc dlouhá a hlavně moc očekávatelná a předvídatelná, nicméně Nepravděpdoobná pouť Harolda Frye je i tak krásná kniha, která má co říct. Konec mi vehnal slzy do očí.
Pro fanoušky Miloše Kopeckého nezbytnost. Jeho odpovědi jsou podle očekávání pohotové, inteligentní i vtipné, a otázky Milana Heina s nimi drží krok. Nejde jen o obyčejné interview, ale skoro by se dalo říci, že Co za to stálo... je původně velice přátelský dialog, ze kterého až potom vznikla kniha (a ještě před ní tři půlhodinové televizní pořady).
Velmi čtivé dílko, ale musím souhlasit se všemi, kteří tvrdí, že konec byl příliš natahovaný. Každopádně Lisbeth Salanderová je naprosto úžasně napsaná postava! Kniha stojí a padá právě s ní, ať se Blomkvist snaží a pátrá sebevíc, ať časopisu Milénium hrozí sebevětší katastrofa, Lisbeth je to, oč tu běží.
Kouzlo rozhlasového originálu se v jistém smyslu podařilo zachovat, nicméně v ději je nacpána řada zbytečných věcí, které už z hlav Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse nepochází a působí tak nějak křečovitě. Tlučhořáky je nejlépe slyšet, případně vidět na jevišti.
Terry Pratchett má Zeměplochu, Walter Moers Zamonii... Ne, to není přehnané, věřte, že srovnání je stoprocentně na místě. 13 a 1/2 života Kapitána Modrého Medvěda dokáže dětského čtenáře strhnout jako dospělého, okouzlit nekonečným množstvím nespoutané fantazie, vynikajícím humorem, o němž bych nikdy neřekl, že pochází z německy mluvící země, trefnými ilustracemi a pohráváním s textem, velikostí písma... Je to moje nejoblíbenější dětská kniha, kterou jsem četl jako dospělý.
Absence naší bohaté tvorby trochu zabolí stejně jako fakt, že o Michaelu Kamenovi a Basilu Poledourisovi se v knize píše jako o stále žijících nadějích... Tohle mohl alespoň český vydavatel ohlídat (byl by vážně problém na závěr dodat jednu dvě stránky s československými skladateli?). Největší průšvih ale je, a to potvrdí snad každý fanoušek filmové hudby, naprosté opomenutí soundtracku k Barbaru Conanovi (zase ten Poledouris, co asi chudák Mervynu Cookovi udělal?)! Jinak ale velmi čtivá publikace s řadou užitečných informací a zajímavostí, navíc pěkně provedená (paperback nevadí).
Neocenitelný pomocník protřelého milovníka opery i posluchače začátečníka, kterého zajímá \"o čem to vlastně je\".
Kniha je skvělá, film je skvělý... Ačkoliv odlišnější být nemohou. Já osobně to beru tak, že se Michael Crichton a Steven Spielberg podívali na stejnou věc, ale každý jinak. Crichton vědecky, Spielberg dospěle dětsky.
Věřící mají své bible a korány, já mám Muže, který sázel stromy. V té útlé knížečce je naprosto vše. Odpovědi na všechny otázky, povzbuzení, snad i smysl života.
Ještě lepší než předchozí díl. Kurtz je tady mnohem zápornější postava, ale to neznamená, že mu nebudete fandit. Takhle má vypadat krutý mráz.
Velice čtivá záležitost s neskutečně sympatickým hlavním hrdinou. Dan Simmons si poctu drsné škole při psaní očividně náležitě užíval a já při čtení nedýchal, bavil se a žasl, že něco v podstatě tak jednoduchého může být tak skvělé.
Místy až příliš rozvláčné, ale atmosféra patřičně hustá a závěrečná zhruba čtvrtina bez nejmenšího zaškobrtnutí. Moje první setkání s autorem dopadlo dobře. Jen mě mátlo a nemohl jsem přijít na to, jakou řečí spolu postavy hovoří. Pochopil jsem, že Harry Hole umí anglicky a s Austrálci se tedy baví jejich řečí, jenže proč se tedy do textu tu a tam připletla věta psaná v angličtině?