DennisMoore komentáře u knih

Děj se těsně prolíná s (prozatím) posledním dílem Venoma, a protože obojí napsal Donny Cates, titul opravdu nelže. Navíc ta hnusně krásná kresba, která místy snad až čvachtá, prostě super. Brzy jsem pochopil, proč tenhle příběh vyšel ve dvou knihách - on by se sice do jedné velké vešel, a ta kniha by byla určitě skvělá, jenže když místo jedné můžete mít dvě skvělé knihy, aniž by to něčemu uškodilo, tak proč to neudělat, že? Mistr odvážných nápadů Cates tu opět čaruje a očividně dostal od dobře se bavícího šéfredaktora volnou ruku, protože to finále... Ach, to finále! Lidstvo, jestli máš rádo akční komiksy, které nejsou pitomé, čti Carnage!

3 30.07.2023

Donny Cates se rozhodně stává jedním z mých nejoblíbenějších autorů současných Marvel sérií, protože ten člověk má hlavu plnou neotřelých nápadů, které ale dávají smysl, a dokáže vymyslet obrovskou rvačku stejně jako se soustředit na postavy a rozehrát s nimi zajímavé příběhy. Udělal to s Thanosem (kde přebral žezlo od Jeffa Lemira, aniž by kvalita jakkoliv utrpěla), udělal to se Strangem a teď to dělá i s Venomem, kterého z málem tuctového antihrdiny proměňuje v někoho mnohem zajímavějšího. Filmy s Tomem Hardym si o něčem takovém mohou nechat zdát a byla by škoda, kdyby na jejich mizernou úroveň mělo doplatit tak skvělé čtení.

3 30.07.2023

Cesta do pravěku sice není můj nejoblíbenější film od Karla Zemana, ale rozhodně je to jeden z nejoblíbenějších filmů mého dětství, který budu mít vždycky rád. Kniha odborných textů o něm mě proto lákala a pustil jsem se do ní opravdu s chutí. Kromě filmu samotného se texty věnují i Zemanově další tvorbě, dávají vznik Cesty do pravěku do dobových souvislostí, střízlivým pohledem se dívají na její přínos i ohlasy... Samozřejmě ne se všemi názory je nutné souhlasit, ostatně dobré odborné texty mají vyvolávat diskusi, ale zajímavého pohledu "na věc" podle mě Cesta do pravěku poskytuje více než dost. A je i skvěle zpracovaná.

4 30.07.2023

Světová úroveň se vším všudy! Stejně jako autorka doufám, že se do světa Supra ještě budeme moct vrátit, protože se mi tam moc líbilo - neotřelý příběh, skvělé postavy a zpracování na jedničku. Jen tak dál, prosím pěkně, jen tak dál.

5 18.07.2023

Přesně si vzpomínám, jak jsem poprvé četl povídky Joa Hilla a byl zvědavý, jak moc se jeho styl bude lišit od stylu pana otce. "Nooo, synátor se s tím vůbec nepáře," napadlo mě tehdy, protože Hillovy příběhy zpravidla jedou od začátku do konce na plný plyn, jsou intenzivní, dravé, nemilosrdné... A často navíc děsně zábavné. A právě takový je i Košík plný hlav, který však kromě příběhu nabízí i nádhernou kresbu, již se navzdory zběsilému tempu knihy vyplatí vychutnávat. Velké doporučení.

11 29.06.2023

Pár dní jsem si to nechal rozležet v hlavě, a nakonec musím dát jen-téměř-pětihvězdičkové hodnocení. Pohádka je nesmírně čtivá kniha, Stephen King si mě stále dokáže omotat kolem prstu "pouhým" seznamováním s postavami, aniž by se v příběhu dělo cokoliv připomínající horor, A to je skvělé. Ten pocit, že se před vámi odvíjí obyčejný, příjemný letní příběh sbližování dvou odlišných lidí, zatímco za rohem číhá něco neobyčejného a nepříjemného, ten je milionový a vydržel mi dlouho... Dokud se děj nepřesunul "do podhradí", jak tu už napsala třeba uživatelka MíšaS. V onom podhradí totiž King bůhvíproč vytáhl kvanta nových, nezajímavých postav, na kterých mi vlastně nezáleželo, a jen jsem čekal, až se jich začne zbavovat. K čemuž naštěstí tak nějak i došlo. Nicméně... Nicméně to čekání na konec za to tedy stálo! Uf! Závěr, to byl mistr zase jednou v plné síle, to vám povím.

12 29.06.2023

Příběh z Hellboyova vesmíru, který nepsal (a snad do něj ani nijak zásadně nemluvil) Mike Mignola? Proč ne. Nevědět to, nepoznal bych nic, natolik dobře Kimu Newmanovi a Mauře McHugh jeho prošlapané boty padnou. Sice jsme se nedozvěděli asi nic, co by bylo do budoucna pro sira Greye, Hellboye a spol. nějak důležité (to by zařídil Mignola), ale bezmála lovecraftovský, černým humorem tu a tam navlhčený příběh se mi moc líbil, navíc když ho namaloval Tyler Crook.

6 13.06.2023

Lady Baltimore ve druhé knize zakčněla, odlišila se tím od série věnované svému druhovi a ne zrovna nenápadně připomíná Ú.P.V.O. zasazené do alternativní druhé světové války plné čarodějnic, upírů, trollů, vodních draků a další havěti. Že by mi to vadilo, se rozhodně nedá říct. Taky proč?

4 13.06.2023

Za to tragické, ale krásné zakončení (?) osudu mého milovaného kapitána Daimia v povídce Odložená smrt děkuji, ale co mě překvapilo, ona ta povídka obstojí i jako samostatný kousek. A Vlak plný příšer, který se zároveň opírá o dvě stále víceméně nové postavy, zrovna tak. Jak jen to Mignola s Arcudim pořád dělají? Obyčejný smrtelník nedokáže napsat krátkou povídku, inspirovanou něčím, co má rád, aniž by to okamžitě nevykrádal, ale tihle dva si půjčí něco tam, něco tam a něco ještě jinde, spojí to... A já to pak čtu a s potměšilým úsměvem jim všechno baštím i s navijákem.

6 13.06.2023

Možná mě v posledních měsících rozmlsal ďábelský spád knih G. R. R. Martina, možná ne, každopádně Děti Duny se příííšerně vlekly. Nicméně to naštěstí neznamená, že kniha je špatná, naopak se mi děsně líbily nečekané cesty, kterými Herbert své postavy posílá, a ten zvláštní způsob vyprávění, kdy jsem často nevěděl, co se vlastně děje, kdo zrovna intrikuje proti komu a proč, ale pořád bylo vidět, že to všechno někam směřuje. Moc dobrá, vůbec ne zbytečná kniha. Ta první Duna sice zůstává nepřekonána, ale to jsem vlastně čekal.

5 02.06.2023

Tak se to napotřetí konečně povedlo. Už už jsem si to s touhle Strangeovou sérií chtěl rozmyslet, protože té předchozí nesahala po čarodějné kotníky, a oni najednou přijdou s tak skvělým příběhem! Vlastně to vypadá, jako kdyby Marvel také věděl, že to není ono, a jako kdyby série začínala odznovu - na předchozí dva díly se tu příliš nenavazuje a Herolda si může přečíst bez obav kdokoliv.

5 07.05.2023

Úžasná kresba, Alex Ross to ani jinak neumí, ale co ten příběh? A ta "délka"? Komiks bohužel vypadá spíš jako Rossovo portfolio, které ale bez scénáře Marvel nechtěl vydat, a tak bylo třeba na pár stránek nahustit děj, který by teoreticky byl vlastně i zajímavý, ovšem kdyby byl rozpracovaný na větším prostoru. Na tomhle malém písečku je vidět, že Ross - scenárista se s Rossem - kreslířem ze všech sil podporují, aby odvyprávěli alespoň to nejnutnější... Ale je to zmatek. Nudný, krásně nakreslený zmatek.

4 07.05.2023

Conan bez krve, bez sexu, jde to vůbec? Stejně se kdysi ptali i američtí komiksoví fandové, jak se dozvíte z velezajímavých bonusových materiálů, a tak jako jim tehdy i mně dnes Marvel odpověděl: "Samozřejmě, proč by to nešlo?" V těchto Conanových příbězích sice nelétají všechny možné údy vzduchem, ale o to zajímavější je to čtení, protože Howardovu atmosféru bezesporu mají a bavily mě díky ní i díky tomu, jak se autoři s cenzurními nařízeními vypořádali. Tahle kniha je zkrátka krásný výlet do komiksové historie, která má pořád co říct.

5 07.05.2023

Byl jsem obezřetný, s mangou se pořád tak trochu seznamuji a ukázky na mě kdovíjak nezapůsobily. O to větší bylo mé překvapení, když jsem se do Rónina začetl a zjistil, že právě kresba je velmi důležitá a vytváří snad více než polovinu atmosféry. Příběh totiž bohužel nijak oslnivý není, je to něco, co fandové Zaklínače viděli, četli, hráli mockrát, a navíc to není ukončené. To mě mrzelo, víc nic.

5 07.05.2023

Jsem nadšený a nedokážu si moc představit to sedmé nebe, ve kterém musejí být lidé, kteří znají Želvy ninja lépe než já (matně si vzpomínám na seriál a četl jsem tři knihy, které Comics Centrum už vydalo). Takhle dobrý zkrátka není ani kdejaký příběh, dejme tomu, s Batmanem. Je to temné, ale zároveň zábavné, dospělé, ale zároveň místy i patřičně pubertální, samurajská poetika se k nehezké Americe budoucnosti hodí... A kresba je i díky formátu kniha fakt pastvou pro oči.

6 07.05.2023

Forma je opravdu nešťastná. Myslím, že Robin S. Sharma chtěl vlastně napsat moderní bajku, ale zůstal někde v půlce cesty. To, co chtěl předat, sice předává, ovšem obaluje to do nezáživného dialogu, který zkrátka není uvěřitelný. Nicméně... Kamarádka, která mi Mnicha půjčila, má ve zvyku si v knihách podtrhávat zajímavé myšlenky, které ji osloví a ke kterým se pak vrací. A to je podle mě ideální způsob, jak Mnicha, který prodal své ferrari používat. Přečíst, vybírat zrnka, plevy nechávat plevami, a o tom, o čem chceme, dál přemýšlet. A případně se poohlédnout po lepší knize, která nám řekne víc. Vlastně proč ne.

6 28.04.2023

Co se týče kresby, Tyler Crook byl skvělá volba, ačkoliv je z poznámek ve skicáři patrné, že s Mikem Mignolou společnou řeč ještě trochu hledají. Co se týče scénáře, tam se zase Mignolovi a Arcudimu osvědčilo vsadit na Johanna Krause, mého jednoznačně nejoblíbenějšího člena celého Ú.P.V.O. Celkově musím říct, že se mi nesmírně líbí ještě nedávno nepředstavitelný směr, jakým se celá série vydala, a fakt se těším, až (a jak) se propojí s tou hlavní Hellboyovou.

4 25.04.2023

Tady je opravdu všechno, co k Hellboyovi patří. Dovedu si představit, že by MIke Mignola příběh zpracoval jako krátkou povídku, ale to by byla děsná škoda! 1952 je totiž důkaz, že v Hellboyově vesmíru je pořád co vyprávět a že Mignola přesně ví, co si jeho fanouškovstvo žádá. Mohl bych napsat víc, ale zbytečně bych jen opakoval to, co už napsali kolegové přede mnou.

6 25.04.2023

Miluji ty pasáže, ve kterých se na první pohled nic neděje, ale protože čtenář většinou ví o něco víc než postavy, jsou zároveň napínavé a tak nějak potměšile zábavné. V takových okamžicích G. R. R. Martin jako vypravěč naprosto trimfuje a omotává si mě kolem prostu ještě těsněji. Je pravda, že kdybych měl z celé (zatím nedokončené) série vybrat nejslabší knihu, byla by to asi tato, ovšem neznamená to, že to zároveň není jedna z nejlepších fantasy knih, jaké jsem kdy četl. Jen jí prostě chvílemi tak trochu chyběl spád a nebylo úplně jasné, kam která dějová linka právě míří. Jsou to ale jen takové drobné kazy na kráse, které lze s radostí odpustit.... a při tom doufat, že se dočkáme dalších dílů.

7 25.04.2023

Já tuhle sérii miluju a těší mě, jak přirozeně Bunn, Crook a spol. rozpracovali Bereničinu postavu a kam s ní míří. Čtenářstvo si spolu s ní zavzpomíná na Emu, protože bez vzpomínání na Emu by to nešlo, a je to krásné, ale pro Říši víl nijak stěžejní, protože život jde zkrátka dál. Důležitá je právě Berenika, její proměna a všechna rozhodnutí, jež chtě nechtě udělá. To vše pořád v té krásně temné pohádkové atmosféře, tentokrát zabydlené novými tvory a tvorečky, z nichž někteří mají zuby a jiní pořádné tesáky.

3 18.04.2023