DědaMráz komentáře u knih

Rozhodně to není dětská knížka a jako povinná četba na základce s velkým otazníkem, ale jinak za 95%.

10 25.01.2021

Myslím, že z popisu to není zcela zjevné - jde o knihu zaznamenaného rozhovoru, respektive autor odpovídá na kratší nahozené otázky a myslím, že to knize s ohledem na souvislosti (odstup času a s tím související věk pamětníka) hodně prospělo. Je to čtivé, nejsou potlačeny bolavé věci, ale přitom je to kniha, kterou bych s klidem nechal přečíst náctiletou dceru. Vhodné jako doporučená četba.

8 04.01.2021

Další pilíř československé i světové literatury o šoa. Nechápu jak někdo může tady označit tuhle knihu hodnocením "odpad", to mi hlava nebere. ANO je to těžká kniha na čtení, ale o to právě u téhle knihy jde, protože je jedinečná používáním lágrového žargonu a osobní výpovědí, naprosto jiná než "Utekl jsem z Osvětimy" o Vrby. A pan Glazar opravdu nepíše jako Viewegh nebo Svěrák. A pro ty, kteří tuhle knihu dokáží "přežvýkat" a chtějí zkusit ještě něco těžšího na čtení doporučuji "Krásné dny mého mládí" od Any Novac.

8 12.11.2020

Téhle knize nelze dát nic jiného než 5 hvězdiček. Tahle má vypadat historická práce čtivá i pro laika. Co velice oceňuji je kritický přítup autora ke zdrojové literatuře, kdy ale své argumenty v knize předestírá, ne jen šmahem odmítá bez věcných argumentů. Nejsem znalec husitského období, ale něco snad znám, ale přiznávám, že mne v podstatě až šokovalo kolik toho vlastně málo s nějakou přiměřenou "jistotou" víme o dané části husitského období (to smrtí Žižky nekončí), protože kdyby se mělo ve škole zkoušet z Žižky jen to co víme, tak na to asi stačí jedna vyučovací hodina a kniha by se mohla klidně jmenovat JAN ŽIŽKA - moc toho nevíme.

7 03.06.2021

Nevím, co knihou chtěla říct, skok se, skok tam. Moje největší výtka směřuje na pana vydavatele a spoluautora. Naprosto otřesná editorská práce, nekvalitní fotopříloha, nekvalitvní vazba, která se rozpadá, ale zejména je to všechno sloh jako od žáka základní školy. To není kniha, to je jeden velký chaos. Navíc mediálně probírané téma "anorexie" a "bulimie" je tak povrchně odbyto, že se obávám, že kniha nikomu s poruchou příjmu potravy nepomůže, a bohužel se musím přiklonit k názoru, že šlo jen o mediální prezentaci knihy, nikoliv o reálný vážný problém - nebo prostě nebylo řečeno vše - pak ale nemělo vůbec smysl takové téma otevírat.

7 25.01.2021

Knihu jsem četl několikrát. Je to jeden ze základních pilířů československé i světové literatury o šoa a pokaždé mi nešlo na rozum proč nebyla zfilmována, protože z mého pohledu má velký dramatický potenciál. Na počátek roku 2021 je ohlášena koprodukční filmová verze od režiséra Petera Bebjaka, tak uvidíme, zda to nedopadne jako u Nabarveného ptáčete.

7 12.11.2020

Shlomo Zand se sice narodil v roce 1946 v Linci, ale až do roku 1948 žil s rodiči (oba polští Židé přeživší holocaust) v uprchlickém táboře v bavorském Traunsteinu, poté emigrovali do Izraele. Zapojil se do komunistického hnutí, účastnil se bojů v Jeruzalémě během šestidenní války v roce 1967. Shlomo Sand je na obálce popsán jako izraelský historik, ale mnohem přesnější by bylo označení izraelsko-francouzský, protože velkou část svého akademického života trávil a tráví ve Francii. Myslím, že tohle vše je hodně určující.

Velice těžko se kniha nějak shrnuje do pár vět. Mám ji doma v knihovně už pár let. Pokusím se o to. Z mého pohledu je to takový eintopf cizích myšlenek, nicméně řádně citovaných, mnohdy dokonce i věkem ověřených, kdy hodíte do kastrolu Marxe, Webera, Spinozu, Starý a Nový zákon, Talmud, Senecu, Stalina, Herzla, Hitlera a další, nebo jednodušeji řečeno jako když pejsek s kočičkou pekli dort z toho co mají rádi. Ale ten výsledek mě jako historická a vědecké práce nepřesvědčil, respektive je to maximálně na úrovni nějaké rozsáhlejší diplomové práce dvacetiletého studenta, nikoliv šedesátiletého muže. Kniha svým zápalem hodně připomíná „Průmysl holocaustu“ od Normana Finkelsteina. Oba někteří nálepkují jako „Sebe-nenávidějící Židy“ , mě spíše napadá rčení, že ani tisíc mudrců nepochopí jediného blázna, který plive do studny, ze které pije.

Pokud si chcete jen potvrdit svůj světonázor jako zdejší komentátoři „bubka“ a „bulat“, tak si knihu jen půjčte v knihovně, prolítněte a nazdar. Pokud jste přemýšlivý skeptici, tak si ji můžete koupit a brát ji jako vodítko pro přečtení zdrojové literatury z knihy, ale pak už vám v životě nezbude čas na nic dalšího. A pravděpodobně stejně nic nevymyslíte. Z mého pohledu modernější a stručnější vhled do izraelsko-palestinské věci najdete v knize „Dopisy přes zeď: Izraelec píše palestinským sousedům“ od Josi Klein Haleviho.

5 14.04.2021

Na první pohled útlá kniha, všední příběh, ale nevšední zamyšlení nad pamětí s trefnými poznámkami ohledně ostrovní povahy. Vřele doporučuji.

5 25.01.2021

Na knihu jsem narazil náhodou, myslím, že o ní někdo psal někde na sociální síti. Zaujalo mě to, protože jsem si autora vůbec nevybavil a to mám neskromný názor, že ohledně „literatury o šoa“ mám docela nadprůměrný přehled. Až později mi došlo, že s tímhle jménem jsem se kdysi potkal v souvislosti s Hannah Arendt. Po přečtení cca 75% knihy, kdy z mého pohledu byla plná velmi zajímavých a pravdivých postřehů, ale také názorů kontroverzních (namátkou ty nejznámější ohledně rodiny Anny Frankové), jsem ale měl takový nějaký zvláštní pocit, že tam bude nějaký zádrhel (minimálně vás musí trknout proč taková kniha vychází v ČR až v roce 2021!). Takže je to tak, že kniha takového jména nikdy nevyšla a jde o výsek několika kapitol z knihy The Informed Heart: Autonomy in a Mass Age , vydané v roce 1960. Tím nejpodstatnějším zádrhelem ale je, že i v odborných kruzích byla zpochybněna autorova odbornost a vzdělání jako psychoanalytika, a někteří osoby zpochybňují i jeho morální integritu. Je na to docela dost článků a dva životopisy (nikoliv v češtině), jako výchozí orientační bod pro zdroje doporučuji anglickou verzi Wikipedie. Samozřejmě, že je tohle všechno třeba číst velmi kritickým pohledem a v souvislostech (kniha je z roku 1960, autor byl v koncentrácích v Německu a dostal se ven před zahájením války), protože i Hannah Arendt si za své názory taky něco ve své době užila. Já prostě knize vytýkám, že nástin těchto informací mi v doslovu knihy od nakladatele chybí a zejména proto se tady dnes tak rozepisuji.

4 28.04.2022

Výborná kniha i pro nováčky dané tématiky, rozhodně nenadržuje židovské straně, česká stopa bohužel jen tak lehce načtrnuta, stejně tak ostatních zemí ze "socialistického tábora", ale je třeba si uvědomit, že byla napsána počátkem 70.let minulého století. Doporučuji vygooglit si jednoduchý plánek Jeruzaléma a okolí v daném období a pak se budete lépe orientovat. Stejně tak by knize slušel širší (než v závěru je) medailónek důležitých postav + některých pojmů + dvě tři věty navíc k pojmů jako je Hagana, Stern, Irgun.

4 12.09.2021

Knihu jsem četl cca před 7-8 lety, a z hlediska historického je to bez diskuse důležitý zdroj. Jeho pojem "osvětimské dělení" často cituji. Nicméně z hlediska literárního si pamatuji, že bylo na textu znát, že autor měl pravděpodobně knihu rozepsanou delší dobu a místy to vyprávění náctiletého kluka bylo viděno očima xletého přeživšího muže, který si dodatečně dovysvětluje některé věci. Nezdá se mi, že by na místě samém, zejména v počátku některé věci takovým způsobem vnímal. Pokud někoho téma více zajímá, tak ale vysoce doporučuji záznamy rozhovorů pana Radila pro Český rozhlas nebo Paměť národa, s hlasem to má všechno větší sílu. A tu závěrečnou stránku "O autorovi" snad měl nakladatel raději vynechat, než autora uvést tak jak se stalo.

4 12.11.2020

Pro mě jednoznačně nejslabší a nejméně vtipná autorova kniha. Někdo tady níže to hezky vystihl, že nás autor zahltí množstvím návštěv u jednotlivých chasidských dvorů, ale člověk neznalý se o jejich životě toho moc nedozví a v půlce knihy to začíná být jednotvárné, když se témata zužují na štrajml, jídlo, vztah k sionistům a sex. Mě by třeba zajímalo jak prožívali covid?

3 03.05.2023

Doporučuji jako četbu mladé, aby se mohli svých rodičů ptát : "Ona byla tenkrát válka v Chorvatsku, když jsme tam byli na dovolené"?

3 11.05.2022

Myslím, že anotace knihu vystihuje. Jen se připravte na to, že je třeba nějakých základních znalostí historie této části Evropy, protože autor to na vás hned rozbalí a nebude vám vysvětlovat základní věci.

3 19.04.2022

Rozhodně stojí za přečtení, i po literární stránce, a je poznat, že to není první autorčina. Rozhodně v první třetině "memoárových" knih, které jsem četl. Název knihy klame, není to jen o Pavlovi, resp. Pavla je tam sotva 50%, ale považuji to za přednost knihy. Juráčkovi deníky jsem četl a mě tato kniha rozhodně neboří nějaké mýty, vlastně o nikom. Možná proto jsem rád, že jsem si na knihu cca 1 rok počkal ve veřejné knihovně, protože po přečtení nemám žádný větší důvod se k ní vracet.

3 01.03.2022

Záslužná kniha. Na příkladu jednoho okresu v Malopolském vojvodství se tu odhaluje chování Poláků k židovským sousedům za 2.sv. války. Kniha plná citací a zdrojů, smutné čtení. V knize se určitě netvrdí, že taková byla situace v celém Polsku, ale je třeba si uvědomit, že někde byla možná ještě horší, pokud se to dá vůbec nějak poměřovat. Ale mohla by odpovědět na otázku těm, kteří se ještě v 21.století dokáží "divit" proč se ti Židé neschovávali před transportem, neutekli z měst někam na vesnici, nebojovali...

3 22.04.2021

Ano, anotace nelže, jedinečná práce, měla by být v každé knihovně. Opakovaně se k ní vracím.

3 25.01.2021

Podle mého nejslabší z knih přeložených do češtiny, myslím z hlediska autorského, když se podle mého názoru autor tak nějak zacyklil v jednom (dvou) tématických okruzích.

3 31.08.2020

Z mého čtenářského pohledu asi nejlepší kniha, kterou jsem četl z pera pana autora. Nejvíce vtipná, nešetří nikoho,ani zprava ani zleva. Občanům EU se ale dobře číst nebude.

3 31.08.2020

Zdejší anotace knihy nelže, můžete z ní vycházet. Osobnost Witolda Pileckého jsem obecně znal, viděl jsem o něm polský televizní film, ale ten byl velmi slabý. O knize jsem nevěděl ani autora neznal a náhodou se mi dostala do ruky až v českém vydání. Z knihy je poznat, že autor toho hodně načetl a je zaujatý tématem a hlavní postavou, nejde o nějakou suchou analitickou historickou práci; já bych knihu označil jako o pokus o rekonstrukci života Witolda Pileckého se zaměřením na období uvěznění v Osvětimi. Obecně kvituji, že v závěru byl jakýsi přehled všech důležitých vedlejších postav s připojením odstavce o jejich osudu za války nebo po válce, pokud ji přežili, a také fotografické přílohy v textu. Kniha je vyprávěna ve třetí osobě a je specifická tím, že popisuje život nežidovského polského vojáka (v utajení) v Osvětimi v letech 1940-1943, tudíž velmi důležitých pohled z jiného úhlu, ale co je důležité, že nezůstane jen u tohoto "koncentráčnického" tématu, ale jsou popsány i skoro neuvěřitelné osudy kurýrů, kteří cestovali válečnou Evropou se zprávami do Londýna a je i naznačeno politické zákusilí ohledně zveřejnění zpráv, úvah o bombardování Osvětimi apod. Určitě mi kniha nezodpověděla všechny otázky, ale to jsem nečekal. Kapitola poválečného osudu Pileckého je krátká, ale pro Poláky morálně ostudně zdrcující.

2 05.04.2021