Lidé nejsou mravenci: Postřehy psychoanalytika z koncentračního tábora

28.04.2022

Na knihu jsem narazil náhodou, myslím, že o ní někdo psal někde na sociální síti. Zaujalo mě to, protože jsem si autora vůbec nevybavil a to mám neskromný názor, že ohledně „literatury o šoa“ mám docela nadprůměrný přehled. Až později mi došlo, že s tímhle jménem jsem se kdysi potkal v souvislosti s Hannah Arendt. Po přečtení cca 75% knihy, kdy z mého pohledu byla plná velmi zajímavých a pravdivých postřehů, ale také názorů kontroverzních (namátkou ty nejznámější ohledně rodiny Anny Frankové), jsem ale měl takový nějaký zvláštní pocit, že tam bude nějaký zádrhel (minimálně vás musí trknout proč taková kniha vychází v ČR až v roce 2021!). Takže je to tak, že kniha takového jména nikdy nevyšla a jde o výsek několika kapitol z knihy The Informed Heart: Autonomy in a Mass Age , vydané v roce 1960. Tím nejpodstatnějším zádrhelem ale je, že i v odborných kruzích byla zpochybněna autorova odbornost a vzdělání jako psychoanalytika, a někteří osoby zpochybňují i jeho morální integritu. Je na to docela dost článků a dva životopisy (nikoliv v češtině), jako výchozí orientační bod pro zdroje doporučuji anglickou verzi Wikipedie. Samozřejmě, že je tohle všechno třeba číst velmi kritickým pohledem a v souvislostech (kniha je z roku 1960, autor byl v koncentrácích v Německu a dostal se ven před zahájením války), protože i Hannah Arendt si za své názory taky něco ve své době užila. Já prostě knize vytýkám, že nástin těchto informací mi v doslovu knihy od nakladatele chybí a zejména proto se tady dnes tak rozepisuji.