ddkk komentáře u knih

Čím jsou příběhy Joea a Ruize tak výjimečné, zábavné a přitom napínavé? Myslím, že především proto, že jsou Joe a Ruiz už dávno skutečné postavy z masa a kostí. MR neváhá vtahovat do případů, které oba nebo některý z nich řeší, i je samé. Víme o nich už tolik, že je nemožné se s nimi neztotožnit a nemít je rád.

Tentokrát to je natolik osobní, že je to možná spíš román o rodině Josepha O´Loughlina než detektivka. A přitom kriminální pátrání nechybí, je svižné, napínavé a konec je překvapivě nečekaný. Je to další výborná Robothamova kniha, která stojí určitě za přečtení.

104 05.05.2023

Tak nevím, jestli máme od Harryho ještě něco nového očekávat. Neuvěřitelně překombinovaný případ, kdy se slavný detektiv párkrát - samozřejmě v zájmu napínání čtenáře - seknul a musel si znovu vyhrnout rukávy, je sice zajímavý, ale už pěkný kus před koncem se dá tušit, kdo je pachatel. A mimochodem, to poslední Harryho "seknutí se" už bylo vážně trochu moc. Začínám si myslet, že i na něj, na alkoholika, došlo, že mu tak trochu měkne mozek, i když prý začal popíjet tak nějak kontrolovaně (netušila jsem, že to jde)...

Ale Nesbo je prostě dobrý spisovatel a dokázal napsat napínavý a celkem neotřelý příběh, ač v některých linkách nedotažený. Možná už má HH taky dost a jsem moc zvědavá, co hodlá vytáhnout z toho svého trezoru, kde prý má závěr série už dávno napsaný...

Souhlasím s komentáři níže (PetrCepek, Jiri7453) a přesto dávám za čtyři. Četla jsem bez přestání, bavila se a přiznávám, HH mám stále ráda.

110 05.05.2023

Další z výborných průvodců, který byl dočasně k mání za směšnou cenu - no, nekup to za pouhých 29 Kč! Byť ho Penguin Random House vydal už v roce 2016, zdá se být aktuálním ještě nyní, snad vyjma některých telefonních čísel, cen atd., což ale pro mne nehraje zas tak důležitou roli. Průvodce DK je jako obvykle přehledný, s barevně označenými oblastmi města i okruhů informací pro turisty. Našla jsem v něm řadu zajímavostí, spousty (cca 800) barevných fotek a srozumitelných mapek. Opět jsou tu i detailní dvoustrany nejdůležitějších památek, mnohdy s rozkládacími listy. Na konci je rejstřík ulic, rejstřík míst a stručný slovníček (s "dutch" výslovností!) podle okruhů zájmů. Vešly se i praktické rady turistům.

Pro mne skvělý průvodce na cestu do Amsterdamu, který má únosný obsah i hmotnost. Doporučuji.

92 26.04.2023

Kapitán Exner jako vždy noblesní, neodolatelný a důvtipný. Zapeklitý případ, který se opět odehrával mezi archeology a historiky, vyřešil bez větších obtíží a dokázal se vyhnout i problému, který mu málem způsobil fakt, že ČSSR nebyla tehdy součástí Interpolu. Ale co je taková podružnost pro Exnera!

Taky jsem se podivila nad názvem pokladu - proč právě Zlatý chlap? Kdo ví, možná jen důmyslná šaráda autora nebo jeho smysl pro humor...

Dávám plný počet i za četbu Tomáše Jirmana v Českém rozhlase.

102 22.04.2023

Že Cormac McCarthy píše fakt drsné příběhy, že si nebere žádné servítky a že to umí tak, že syrově, suše a bez přebytečných slov šokuje každou větou, není žádné tajemství. Ovšem Dítě boží se vymyká...Je ještě syrovější a drsnější než jsme si dosud uměli představit.

Příběh, který se odehrává v zapadákově někde v Tennessee, vychází ze skutečných událostí. O to více šokuje...Lester Ballard přišel úplně o všechno a o všechny, je osiřelý, opuštěný a osamělý. Nemá kde bydlet, nemá s kým promluvit. Chová se podle situace, přizpůsobuje se, chce přežít a vyhovět svým instinktům a potřebám. Chybí mu lidský dotek, teplo a láska...Jedna katastrofa stíhá druhou. A Lester postupně zabředá do hlubšího a hlubšího mravního bahna. Člověk si už ani nedokáže představit nic o moc horšího. Příběh nemůže skončit jinak než tragicky...

Považovat Lestera jen za odpudivého devianta je příliš prvoplánové. Za svůj nedlouhý život prožil vlastně jen a jen zlo, jak to asi mohlo dopadnout? Nezastávám se ho, protože činy, které spáchal, jsou neodpustitelné. Ale svůj díl viny nese i společnost, kterou nikdy nikdo neodsoudil.

Není to černobílý příběh o dobru a zlu, protože i to zlo má své příčiny a kořeny. Kdyby Lestrovi osud rozdal lepší karty, kdo ví...

Četla jsem knihu a viděla jsem i film ,který podle ní natočil James Franco v roce 2013. Je poměrně věrný předloze, a tak mě dost udivily vesměs negativní a zatracující reakce uživatelů ČSFD, z nichž, jak se zdá, nikdo předlohu nečetl...Trochu mi to připomíná reakce na knihu a film Nabarvené ptáče. Někdy si myslím, že je mnohem jednodušší cokoli kontroverzního bez mrknutí oka zatratit než se nad tím zamyslet...

Knize dávám plný počet a doporučuju těm, kdo se nenechají odradit.

94 21.04.2023

Byla jsem ráda, že jsem v teple, s čajíčkem po ruce a že mě nikdo nenutí vyrazit do nepohody tam venku. Četla jsem jednu z nejnapínavějších knih poslední doby a představovala si ten islandský vichr, metry sněhu, krutý mráz a podivnosti, které se v pustině kolem ledovce Vatnajökull odehrávají...

Kořist je skvělý, perfektně vystavěný thriller, v němž se jen zlehka prolíná nedávná minulost s přítomností. Tentokrát mi vůbec nevadilo, že si Yrsa znovu lehce pomohla nadpřirozenem (podobně jako v Pamatuji si vás všechny). Ty ledové prstíky k příběhu prostě patřily.

Trochu mě zaskočil jen ten stručně a věcně odvyprávěný závěr, ale i to jsem Yrse odpustila a dávám plný počet. A doporučuji.

94 20.04.2023

Určitě nejsem nekritickou Kingovou fanynkou, naopak, hlavně mnohé z jeho duchařských knih vůbec nemusím. Po téhle jsem sáhla hlavně kvůli neotřelému tématu, které mě dokonce donutilo vyhledat si o něm i něco víc...Bylo to ale hrozně dlouhé, občas dokonce nudné, plné zbytečné výplně. Škoda. U mne za tři.

84 12.04.2023

Tak tohle se Petru Čepkovi povedlo o hodně líp než Sametové iluze. Chlapci a děvčata ze sedmdesátých let už dospěli, něco zažili, nějak se vypracovali a mají leccos za sebou. Soudní jednání s údajným vrahem mladé dívky je jen začátek mnohem dramatičtějších událostí, které se začnou svižným tempem odvíjet poté, kdy se po několika letech ztratí další dívka...

Druhá část knihy je napínavá a plna zvratů, náznaků a falešných vějiček nastražených na čtenáře. Skoro do úplného konce věříte, vlastně s jistotou víte, kdo že je tím nechutným pachatelem, a přesto vás autor stejně překvapí...

Myslím, že knize hodně prospěl standardnější způsob vyprávění, než jaký Petr Čepek použil v předchozím románu. U mne tentokrát za čtyři.

88 12.04.2023

Bohužel nesdílím nadšená hodnocení některých čtenářů. Podle zdejších komentářů jsem čekala úžasný, rozvětvený román z nedávné minulosti. Jenže jsem byla doslova zahlcena nepřehledným dějem s mnoha postavami a neustálým přebíháním v čase. Musela jsem se hodně soustředit, abych neztratila orientaci a souvislosti a přiznávám, že mě to docela štvalo. Nebaví mě při čtení stále přemýšlet, kdo je kdo a co se už odehrálo a co se vlastně teprve odehraje...

Na druhou stranu mě potěšilo, že se někdo pustil do tak podrobného vylíčení naší předrevoluční i krátce porevoluční reality. Takových knih jsem zatím moc nenašla. Připomněla jsem si všechno, co se nás tehdy tak bytostně týkalo a na co se rychle zapomíná. A hlavně to, o čem naše děti už vůbec nic nevědí, protože jim to připadá jako středověk...Petru Čepkovi proto patří za to, jak podrobně a reálně, i s jak velkou dávkou osobních znalostí dokázal nedávnou českou minulost vylíčit, velké uznání.

82 12.04.2023

Čtvrtý díl série s Jackem Cafferym se moc nepovedl. Jakoby Mo při jeho tvorbě nevěděla, o čem má vlastně psát. Většinou se děj týká potíží, které Bleše způsobil její bratr, Jack se zatím nemastně neslaně potýká s případem, avízovaný zvrhlík, který má rád kůže, se vlastně zjeví až téměř na konci a po pravdě, není to tak úplně ono...

U mne, protože je to Mo, za tři.

75 12.04.2023

Čtyřletý vnuk se do medvídka Šimona zamiloval. On taky ještě neumí plavat (teda, říká že umí, však s rukávky to je taky plavání!), a tak mu byl medvídek hned blízký. A písmenka už taky mastí, i když po svém. Vynalezl třeba P s háčkem. Čte se normálně, přece "P s háčkem!".

Radost vnoučka je i moje radost. Krásně ilustrované knížečce dávám plný počet.

88 02.04.2023

Šokující a ve své podstatě moc smutný příběh. Otec, neschopný jakýchkoli citů ani vůči vlastnímu synovi, syn, bez matky,toužící po troše lásky, pochopení a uznání od svého extrémně zásadového a tvrdého otce...A důsledky...

Fuks nenapsal detektivku, ale psychologickou novelu, s postavami jako obvykle vybočujícími z běžného průměru. Jakoby čerpal z vlastního nitra, napsal to tak, že se mne příběh Vikiho a jeho otce velmi hluboce dotkl...

Kniha je skvělá, i když stejně jako jiná Fuksova díla, není úplně jednoduchým čtením. Před lety jsem viděla stejnojmenné televizní zpracování novely s vynikajícím Luďkem Munzarem v titulní roli. Rozuzlení bylo stejně šokující jako v předloze...

Doporučuji, knihu i Kleinův film.

99 30.03.2023

Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad tím, proč divů světa bylo právě sedm. Jak píše autorka knihy, "...Inu, sedm dnů má týden, sedm je svátostí, stejně jako ctností. Ve starověku bylo dokonce sedm svobodných umění. Číslo sedm je úplné a mystické...".

Kniha pro děti od devítí let je plná názorných ilustrací a krátkých vysvětlujících textů. Děti (ale i dospělí) se tak dovídají o tom, proč a jak příslušná stavba vznikala, jak asi vypadala, kdo a z čeho ji stavěl, ale i další informace týkající se tehdejší společnosti. A také o tom, co z každého starověkého divu světa dodnes zůstalo nebo nezůstalo...

Přehled začíná pyramidami v Gíze a visutými zahradami v Babylónu (můj nejoblíbenější div světa!), pokračuje sochou Dia v Olympii, Artemidiným chrámem v Efesu, mauzoleem v Halikarnassu, kolosem rhodským a končí majákem Pharos v Alexandrii.

Je tu mnoho zajímavého a poučného. Třeba nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, kde vlastně se nacházel Halikarnass a že dnes je to turecké město Bodrum, taky jsem netušila, že před monumentální Diovou sochou bylo jezírko olivového oleje, aby bylo možné sochu ze slonoviny jeho natíráním chránit před popraskáním. A jak mohly být udržovány tisíce rostlin v zahradách bájné královny Semiramidy? Vlastně to ani nebyla Semiramidis, ale skutečná Amytis, manželka krále Nabukadnezara II. A přísun tisíců litrů vody z Eufratu neustále zajišťoval Archimédův šroub...

Mně se knížka moc líbí, tak ještě aby se líbila i chlapečkům...

91 26.03.2023

Přehledná a stručná historie evropského kontinentu od uznávaného historika určitě stojí za přečtení. Jeremy Black vypráví dějiny Evropy v kontextu nejen geografickém, ale také náboženském a společenském, srozumitelně vysvětluje pohnutky a okolnosti dějin tohoto rozmanitého a komplikovaného území. V knize jsou chronologicky zachyceny veškeré důležité momenty, které měly dopad na rozvoj nebo úpadek Evropy a jejich regionů.

Samozřejmě že jsem hledala také zmínky o velikánech a událostech naší historie. Například v souvislosti se Svatou říší římskou se ani slůvkem nic nedovíte o našem milovaném Karlu IV., nicméně zmíněn je jeho syn Zikmund, liška ryšavá, jakožto vladař, který si neporadil s husity. Naopak to, že Zikmundovi se podařilo dosáhnout zrušení papežského schizmatu (samozřejmě, v Kostnici, kde z koncilu vyšla jediná hlava církve - papež Martin V), což byl heroický čin, se tu také nedočtete...Ale abych byla spravedlivá, další milníky českých dějin tu zmíněny jsou a je jim věnován příslušný prostor.

Je zajímavé, jak skepticky autor hned v úvodu naznačuje pochybnosti o projektu jednotné Evropy s tím, že zde "neexistuje společná identita nebo historie" a v závěru znovu zapochybuje i o aktuálním a oblíbeném přístupu definovat Evropu jako "hodnotový systém". A opět mne napadá - ten, kdo dobře zná historii ve všech jejich souvislostech a provázanosti, ví moc dobře, o čem píše. Jen, bohužel, politici se dějepis ve škole asi moc neučí...

Kniha, vydaná na křídovém papíře, je doplněna spoustou barevných obrázků, reprodukcí, mapek a časových os. Text určený spíše laické veřejnosti je přehledně rozčleněn na nedlouhé kapitoly a je doplněn o další doplňující informace "v rámečku".

Je jen škoda, že v tak reprezentativní publikaci se najde poměrně dost chyb - překlepů, špatně označených popisků a dokonce i opakování odstavců...

Přesto určitě doporučuji, přinejmenším k oprášení zasutých znalostí o dějinách našeho kontinentu.

87 25.03.2023

Neodolala jsem a mám doma pro vnuky krásné velkoformátové veršované vydání nejznámějších francouzských bajek s úžasnými ilustracemi Alexandra Honoré.

A ano, jsou nadčasové a tudíž aktuální:

Pták zasažený šípem

Krásného ptáka trefil šíp.
Šíp, který dobře držel směr,
neboť měl patku z ptačích per.
"Ach, lidé, jaký krutý vtip,
ničí mne moje vlastní dílo!
Jen se směj, lidstvo na zemi,
však i ty zmíráš zbraněmi,
které jsi samo vytvořilo!"

Doporučuji.

85 25.03.2023

Lovkyně je moc hezký příběh, vlastně příběhy několika lidí, které se prolínají. Je tu bývalá nacistka Lorelei, prchající před spravedlností, novinář Ian Graham, pátrající po osudu svého bratra, malá Ruth, která nic neví o své minulosti a konečně Nina, ruská válečná pilotka. Lovkyní za války nazývali Lorelei, ale ve skutečností se ona sama stává lovenou zvěří a jejími lovci především Nina a Ian ...

Autorka vypráví příběhy zúčastněných z pohledu současnosti i retrospektivně. Postupně tak odhaluje především minulost Niny. Není to žádná selanka a je stále víc jasné, proč je Nina tak drsná a proč ji nemůže nic překvapit. Po takovém dětství i zkušenostech v Rudé armádě to ani jinak být nemohlo...

Škoda, že Kate Quinn celý příběh tak natáhla. Je v něm spousta zbytečné vaty, která místy vede ke ztrátě napětí i zajímavosti. Mnohdy trvá pěkných pár stránek, než se zase něco přihodí a jejich seškrtání by bylo určitě ku prospěchu knihy.

U mne za čtyři a doporučuji.

77 25.03.2023

Jednoduché říkanky-doplňovačky pro děti (nebo i dospělé?), které potřebují zlepšit výslovnost. Pro čtyřletého prcka to je ale ještě trochu náročné, i když na každé dvoustraně jsou jako nápověda vyobrazena hledaná slova. Některá z nich jsou pro tak malé děti ještě těžko známá a těžko identifikovatelná:

Ž/Z:
Zalezla zmije
za ...žaluzie.
Podej mi, Terezo,
ze židle...železo.
Želva lezla
kolem ...žezla.
Jak to zelí Zuza zváží?
Zapomněla na ... závaží.

Ale jinak je to knížečka užitečná a doporučeníhodná.

72 20.03.2023

- "Když nemůžu najít jednu slušnou ženu, s níž bych mohl žít, najdu spoustu neslušných, s nimiž umřu, zapsal si čtyřicetiletý Scott Beierle 2. listopadu roku 2018. Téhož dne se poté vydal do jógového studia ve floridském Tallahassee, kde při zběsilé střelbě zasáhl šest žen, dvě z nich smrtelně...-

Tohle je začátek článku z iDnes z loňského března. Ano, incelové opravdu existují a jsou reálnou hrozbou nejen ženám, ale i úspěšným mužům. Když čtete poslední u nás vydanou knihu skvělé SB, nemůže vás nenapadnout myšlenka na to, kam až se naše tzv. úspěšná západní civilizace dostala. Možná my ve střední Evropě přece jen máme více štěstí, že (zatím) stojíme oběma nohama na zemi (snad) a různé těžko pochopitelné výstřelky našich západních sousedů se nás (zatím) dotýkají okrajově.

Těžko chápat některá hnutí, bojující za více rovnosti, svobody, vyváženosti, a bůhví čeho ještě, když ad absurdum na druhé straně právě jejich protagonistům nechybí (většinou) nic z jejich základních potřeb. Nebojují o holé přežití, mají všechno a mají i dostatek volného času, který často tráví hlavně u počítačů...A Incelové jsou jedněmi z nich. Jsou frustrovaní kvůli vlastní nedostatečnosti, nedostatku sebevědomí, strachům a neschopnosti komunikace, a tak hledají viníka své situace. Výborně se jim k tomu hodí sociální sítě i dark web a falešné identity, protože jsou mimo jiné také zbabělí...A o tom příběh Sharon Bolton je. I když, jak se ukáže, i incelové jsou často jen obyčejní, často nešťastní kluci a muži, které je snadné zneužít k vlastním cílům...

Je to trochu jiný příběh než předchozí díly série. Není tolik nabitý napětím, přesto je výborný, neotřelý a já ho mohu s klidným svědomím doporučit.

(Úvodní citace-zdroj: https://www.idnes.cz/xman/styl/incel-misogynie-nenavist-nebezpeci-masova-vrazda-tajna-sluzba-muz-muzi-zeny.A220317_100204_xman-styl_fro)

92 17.03.2023

Neodolala jsem a pokračovala v sérii s Jackem Cafferym a jeho novou parťačkou Blechou. V novém Jackově působišti v Bristolu se řeší podivné případy krvavých rituálních zločinů. Jack se schází s tajemným Chodícím mužem a Blecha se nemůže zbavit tragické rodinné minulosti. Do toho drogová extemporé...

Na rozdíl od předchozích dílů série mě Rituál trochu zklamal. Myslím, že určitě nepatří k tomu nejlepšímu, co Mo napsala. Bylo to takové rozhárané, bez napětí, jakoby se autorka nemohla rozhodnout, o čem to má vlastně být. Že by načatá linka s rodiči Blechy měla nějak dále pokračovat? A kam směřuje Chodící muž?
Úplně nejvíce mě dorazil jeho "věštecký" závěr...

U mne tentokrát za tři.

84 11.03.2023

Tak tohle bylo nepopsatelně odpuzující. Téma pedofilie je samo o sobě doslova hnusné a těžko zkousnutelné.

Další případ Jacka Cafferyho byl tak složitý a navíc komplikovaný jeho osobní zkušeností, že bylo opravdu nemožné alespoň trochu tušit, kdo je tím odporným zločincem...

Mo je i v tomto dílu série nepřekonatelná v tom, jak dokáže příběh splétat, jak nenechá čtenáře vydechnout, jak ho dokáže doslova ponořit do událostí až ani nedýchá napětím. Jak tohle dopadne?!? A na závěr snad konečně Jackovo vysvobození...

Doporučuji. Opět skvělé, ovšem téma je temné a ne pro každého...

93 06.03.2023