DaNDee komentáře u knih

(SPOILER) Čím to je, že jsou všechny knihy na tématiku koncentráků tak dobře napsané?! Je to kouzlo...

Kladem jsou určitě i citáty nově zařazené před každou kapitolu v momentě po smrti dr Korczaka.

Teď k věci aneb 5 věcí, co mi v knize chybí:

1) v příběhu autorka zapomněla odvyprávět, co se stalo s těmi třemi chlapci, když zjistili, že nacisti odvedli v ghettu celý sirotčinec a ten zel prázdnotou (Dawidek je popisován jako malý a pochybuji že Miša nechal napospas i ostatní 2 když se neměli ke komu/do jakého dětského domova/komunity vrátit. Vždyť ty děti zůstaly úplně osamoceny! - no dovolte - to je přece PROTI KRÉDU A SMYSLU CELÉ KNÍŽKY a Mišovu jednání! Nebo kam se rozeběhly ony, když se Miša střemhlav rozeběhl za Zofií? To se o ně nepostaral? (já sám bych tam vepsal odstavec o tom, jak je rychle někde ukryl u svých přátel a nebo že každý ze tří chlapců měl někoho, kdo se o něj mohl postarat). Ten příběh na ně úplně zapomněl a vůbec ta část s útěkem Krystyny a Zofie je orientována z ničeho nic strašně individuálně. Druhým důkazem je rozloučení se Lutka s Mišou nebo jestli pak když zbyli sami žili spolu nebo ne, a zmínit alespoň jednu konverzaci mezi nimi, jestli si nějak navzájem pomohli nebo žili spolu, uklidňovali se, promlouvali spolu..., Takhle to vypadá, že Miša ho opustil (nechal ho v bryndě stejně jako ty 3 kluky) a sebral se a už si jel sólo.
2) Že přežili Jaccek s manželkou při povstání v ghettu se mi nějak nezdá, ale je-li to opravdu historie, tak je to napsáno nějak zvláštně, chybí alespoň zmínka, že to přežili a kam prchli, to myslím čtenáře zajímá a ne až na konci. (literárně se mi zdálo, že jejich příběh byl položení života v ghettu)
3) Nerozumím ale, že v závěrech, jak každá postava dopadla, když už jsou tak obsáhlé chybí Halinka a Erwin, Halinka a Erwin, Halinka a Erwin. To je tam celou knihu. Vždyť jejich láska přežila dětství až do puberty! Ale nakonec to není ani uzavřeno ten jejich příběh. Taky mi chybí navázání na intro - úvodní příběh s Mišou ve vojsku, že se tam ani na chvíli nevrátil text (např. k té rozvyprávěné vojandě), to je zajímavý způsob vyprávění, ale asi to nehodnotím jako špatné, spíš neutrální. Podivuhodné.
4) další detail - to že se maminka Zofie nevrátila, to mi neříkejte že se Krystyna nepoptala v kavárně a nedozvěděla se že opravdu továrnu na kartáče odvezli němci do Treblinky? Vždyť celá ta kniha je opět o informacích, a i když se mi líbí, že to nechali zlověstně otevřené, a je tím naznačený ten strach, kteří lidé měli, vůbec to ke stylu knihy nesedí. Tím myslím to, že se ostatní prostě někde nedozvěděli, co se s lidmi z továrny stalo. Navíc, ten den se přeci sestry přestěhovali kvůli zátahu jinam, a žádná z nich neprotestovala, že jejich domov je setkávající se místo pro jejich matku a nevyčkávali-ji nebo nenechali vzkaz? Vždyť její příběh byl v tu chvíli otevřený.
5) Lutek. Jak to pro boha, že v závěrečných medailoncích se nepíše o Lutkovi?! O Lutkovi s tim malym parchantem - Mariankem?! Vždyť o něm byla CELÁ KNIHA!
A jestli autorka osudy Lutka, Marianka, Halinky a Erwina nezjistila, tak nás o tom mohla přeci informovat! Ale ne nezmínit se vůbec, to knize ubírá.

PS: Ještě mám výtku k nakladatelství Jota z hlediska obalu knihy. Podívejte se na španělskou verzi "Os meninos de Varsóvia" - běžící dítě tam má pásku na rukávu a ještě běží po dlažbě - o moc lepší : )

Mně se to nelíbí.

(RIP na str.62)

(SPOILER) Nejsilnější okamžiky knížky, když nepočítám znovu setkání se, byly věty: "Ze sta tisíc dětí přežilo do věku osmi let 52 dětí. Mistři světa ve schovávání se."
Nejčernější humor, který jsem kdy četl: "Na tatínkově a Samuelově straně tábora to vypadalo podobně. Když kdokoli chyběl při sčítání, byla zbita celá skupina. To byl problém, protože každý den aspoň jeden nebo dva lidi v ubikaci zemřeli hladem. Pro Němce ale ani smrt nebyla dostatečným důvodem pro zmeškání sčítání."

22.08.2023

Samozřejmě je to napsáno skvěle. Tak, až je mi postupně nepříjemné číst jakékoliv kapitoly, kde se vyskytuje král Václav. To jeho vyobrazení je prostě odporné! Brrrr!

Ocenil bych ale méně psaní určitou profesorskou nebo snad učebnicovou formou, a teď nemám na mysli historické vložky, spíše příběhový tok textu. Zakomponování historie je dobré, i když to pořád není tak čtivé a nenucené jako u Štorcha.

Klidně více naturalismu? Prostě aby to místy nepůsobilo jako young adult nebo osekaná cenzurovaná verze pro školáky, ale jako plnohodnotný fantasy román.

PS: Myslím takovou plnnost jakou oplývají právě Štorchovi "Lovci mamutů" nebo například historický román o Pražském povstání "Hoří už Praha" od Dalibora Váchy, který čtenáře pohltí a nepustí.

(SPOILER) ...Den 361., kdy pořád čekáme na to až nás Žralok all the way z jedničky kousne do zadku... Že nevíte o čem mluvím? Ať žijou navždy pohřbené stránky. Ehm, no nic, to je jedno, pojďme k ději.

Tagle - planeta gugel s Brunkárem ještě dobrá, ale od té doby často knihu odkládám, jaká je to nuda. To pokračování na planetě pana Hor se mi fakt nelíbí...zatím. Že vykreslím mirsy úplně všedně - že pijí a kouři v baru (pak si hned protiřečím o 90str dál, že mirsové nekouří), hrají na nám podobné hudební nástroje a "vytasí baseballovou pálku se hřeby," to mi přijde od Sněgoňové pardon velmi slabé! A odbyté!

Zároveň dát na planetu zase krvelačná zvířata? A ještě takovým oznamovacím způsobem? Během odstavce se tak zbavit Zuuritů? Vyhnout se jim?

Zuurité,... ty studené hračky...
...

Klesáme ze 3* na dvě. Uvidíme, co s tím udělá závěrečná bitva o Stromotvrz...

* * *

Slabý.

Zvládnu to? Po tomhle přečíst ještě jednu Sněgy, než naváže Kotleta?

"Asi jo,... za nějakej čas," odpovídá můj mozek.

PS: Kde jsou ty časy, kdy Sněgoňová napsala ikonickou scénu z 2ky o první návštěvě mimozemského baru nebo ze 3ky dech beroucí antigravitační útěk na palubě šprtů před frajery.
PPS: Souhlasím s @Simonou Petrášovou v komentářích, že Amanda je někdo jiný - úplně se změnil její charakter (prostě špatně napsaný vývoj postavy, vždyť je to opravdu úplně někdo jiný!)

1 15.07.2023

Kopřivo! Cos mi to udělal?! Pokaždé, když teď jedu metrem, myslím jen na jedno! A už to není Metro 2033...

* * *
PS: A co vy? Taky jste se schválně koukli v nějaké stanici na žlutou přívodní kolej?

(SPOILER) Kolikrát už jsem se ocitl v sérii v situaci, kdy knihu s kroucením hlavy zavírám. Většinou kvůli věčnému opakování něčeho, co už čtenář slyší po sté - třeba že je Giussepe špatný kuchař (za to jak vypadají melarové, nebo sukrové už nám nikdo prosím nezopakuje). Ale až u šestky jsem si správně definoval, v čem je vlastně problém, který slučuje všechny ty nedostatky, které série má. Je to fakt, že postavy mezi sebou nerozjímají. Tečka. To je celé. Nebaví se spolu. Proto mnohé pasáže knih můžou čtenáři přijít brakové. Rozjímání nad prožitými událostmi rozvíjí vztahy postav - i je samotné - a zároveň si tím autor sesumíruje vlastní myšlenky skrze slova postav. Baví se vlastně mezi řádky sám se sebou, a to tahle série už opravdu potřebuje! Protože posádka fakt NENÍ banda primitivů. A jako bonus rozpravy a rozjímání posádky by se čtenář -a modleme se za to - i něco dozvěděl. Tak například k poslání do prdele rasy žraloků v jedničce jsme se nevrátili dialogem ani jednou. O Bohdanovi se Moravec taky nikomu nesvěří (a o odboji už vůbec ne). A co společné téma, které by sjednocovalo snad každou posádku? Vzpomínky na Zemi?... Beznadějné...

Zpátky k nějakému tomu komentáři prvních 50. stránek děje Pána hor:

Né, interakce lidí s novými mimozemšťany Sněgoňová prostě umí. A to velice zábavně! Dokázala to už v Amandě a dokazuje to i nyní. Vlastně by mi vůbec nevadilo, kdyby každá jedna stránka knihy byla jen o prvním kontaktu někoho z posádky s novým druhem mimozemšťanů. Nechal bych ji to psát pořád dokola a dokola a dokola NEŽ BY SE SAKRA NAUČILA PO SOBĚ ČÍST !! Cituji 43. stránku při zajetí v kleci: "Tím Giuseppe vyčerpal všechny nápady, na které ho přivedlo sledování dobrodružných seriálů, ...Posadil se na zem a čekal." TO UŽ JSTE TEDA ZAPOMNĚLA, ŽE GIUSEPPE JE VÁLEČNÝ VETERÁN?!?! PŘECE NEMŮŽE BEJT ČTENÁŘ BDĚLEJŠÍ NEŽ SPISOVATEL?!?! ŠESTÁ KNIHA, HALÓ? JSTE SE V TOM ZTRATILA? TO SE MI SNAD ZDÁ!...

Kotleto se Sněgy, nechcete spolu radši napsat DETEKTIVKU PRO ALZHEIMERIKY? Tam by nebyla potřeba zápletka ani rozuzlení!

Jó, tak pardóón - na str. 103 už si v jiný krizový situaci najednou Giussepe rozpomíná, že je vlastně plukovník, a zachová se tak!

A třešničkou na dortu je - když slovy Vodičky: "Prosím, ne. Znova už to slyšet nechci." Sněgoňová ZBONMOTUJE sama sebe! Při všem tom neustálém omýlání "musíme najít Amandu, musíme najít Amandu, musíme najít Amandu" doslova v každém odstavci. No to je vrchol!

1 15.12.2022

Jedna z prvních sci-fi povídek, které jsem v životě četl. Kdo ví, jestli mě to k žánru trochu nepopostrčilo? Kniha obsahuje 3 povídky, z toho jednu velmi dobrou sci-fi povídku Cizinec od Ondřeje Neffa!

Pravděpodobně nejhorší knížka, co jsem kdy četl. Nepamatuju si z ní vůbec nic.

Hanba post-apa.

Možná kdyby autor nebyl komerční čůrák a napsal místo série jednu bichli s dějem až do zániku Země, tak by to mělo smysl.

Odpad!

Né, tady v komentářích jsou opravdu čtenáři, kteří mají vkus. Co taky čekat, když jsou ostřílení pěti knihami. Souhlasím s každým jedním z nich. (K datu 25.11.2022, a nemyslím, že už se to pohne : D)

I přes to, přese všechno, jsem rozečetl 6tku. Možná s nadějí, že se kormidla ujme Dán nebo Ledova bývalá, valkýra.

(SPOILER) Znudění mágové na vrátnicích, protřelé narážky na servírky (které ale neomrzí!), tabulky čokolády, lezavá zima, krátké návštěvy Hamleta,... jó začíná to dobře, a tahle kniha do série zatím zapadá jako za starých časů.

Upřímně mě ale už Napalm sere, a Daňis Selin trochu taky. Jsou ohraný jak desky. To se mi s Ledem, Maxem a tou protikrizovou partou okolo Alexe Šumova a čaroděje Vasilenka nestávalo.

Taky nechápu proč pyromant balí Marinu, když má Veru, ale třeba se ještě v průběhu dozvím, kde ta vězí.

A vůbec - Posádce se série věnovala naposled tak předloni. Takže když je na straně 90 zmíněna, připadá mi, že už jsem to slovo 3 knihy neviděl a zajiskří ve mně příjemná nostalgie. Ale to je tak celý.

O stránku, dvě dál, už ale začíná klasický road trip za hradby, a já se začítám, přestává mě bolet hlava z politiky v Pevnosti, a nechám se unášet chladem a příběhem...

A doufejme, že i zplozenci mrazu, checheche-

PS: Pořád ale, Korněve jestli to čteš: Bring me back Max!

(SPOILER) Co mě zaujalo:
1) jak nepřehnaně, atmosfericky, příjemně a "keltsky" fungují a figurují v knize duchové
2) systém magie - scéna s ohništěm, první šarvátkou a velkým mágem
3) vypjatá momentka barové šarvátky důstojníků a tajnejch (neboli ANBU Roots: inside joke jen pro určitou sektu)
4) roadtrip mapou/lokací - kterou autor asi zamýšlí abychom spoznali - a to pomocí běžeckého závodu; a vůbec celý výcvik Jezala, byť je to nuda.
5) spaní na zemi Logena (to těžce docení jen zálesáci : D )
6) popis fyzického utrpení šermíře království Sand don Glokty - celistvé, dokonalé, žádoucí a hlavně čtivé!
7) Vztah Logena ke kotlíku / personifikace kotlíku. K neživým věcem umí skvěle budovat vztah ještě Miroslav Žamboch (např. v Drsném spasiteli) a Pavel Korněv (v Ledovi). Abercrombie spíš naznačuje a využívá to komicky. Tou nevyzpytatelností to však svým způsobem funguje.

Na co mám neutrální pohled:
1) neortodoxní vzhled a chování prvního mága
2) rande s Westovou sestrou: ale jo, asi jo, asi to jde, jen je to nepříjemný číst : D ale tak knihy mají vzbuzovat různé pestré emoce, proto je čteme.
* * *
?) záhada hendikepu - proč zatím všechny hl. postavy všech (čti dvou) knih, co jsem od Abercrombieho četl mají tělesný hendikep na ruce : D

Co se mi nelíbí:
1) Gloktovy kapitoly: jsou časem moc zdlouhavé a já chci číst příběh Logena devítiprsťáka, proto místy přeskakuju stránky (jako u Hry o trůny)
2) Jezalovy kapitoly: - ii -

PS: A vůbec - Abercrombie je takovej spisovatel univerzál. Lépe to vystihuje anglické slůvko versatile. To v našich končinách umí z mého pohledu jen Štěpán Kopřiva.
Příklad: Oba mě umí donutit přelistovat pár desítek stránek, aby mě vzápětí odrovnali čtivostí příběhu.

(SPOILER) »"Ale učíme se," namítl Bohdan.«
JO!
Měl jsem, co dělat, aby mi při téhle zmínce neukápla slza.

Ještě v takové příhodné odpočinkové kapitole...

Už bych málem zapomněl, že tahle série umí člověka i zahřát u srdce.
Kdo ví, třeba se z toho ještě něco vyklube : )

Já už vím, co mi na knize totiž chybí. Prolínání s retrospektivním vzpomínáním Moravce na nějaké pozemské mise, na kterých byli s Bohdanem před invazí za starých dobrých časů. Mohl by to být Afgánistán, Rusko, cokoliv.

Stěžoval jsem si, že předchozí knihy to není ono, hrůzu nahánějící vesmír, protože v nich chybí smrt postav. V této knize umírá hned několik: Agy bratr, Nataša a nejvyšší kněžka Sarcham. A to v nás ještě čerstvě leží smrt Tanečníka. Myslím, že podprahově se vám čtenářům tato kniha četla dobře, protože se ocitáme zpátky ze světa superhrdinů v nehostinném smrtelném vesmíru.

Prostředek knihy mi přijde hluchý. Tradičně posledních 20 stran je nejnabitějších, že jim odpouštím i to přelévající se tempo- při finální bitce s Mi-Osem (kde by to mohlo být delší), stejně tak Františku jako když zpomaluješ děj při jeskynním dialogu Agy s Moravcem. Není kam spěchat, když je konečně čas se poznat. Proč je ta hodina rozjímání shrnuta jen 2 souvětími? Navíc si to vysloveně říká o to, že se nám Aga konečně otevírá až před svou poslední bitvou. Něco jako Zlatonka - „Otevírám se až na konci.“

Ještě mi přijde, že čím dál víc čtu knihu, tak:
1) tím víc mi Aga přijde jako Schwarzenegger v Terminátorovi 2 snažící se pochopit lidi.
2) tím víc by mě zajímalo, jestli Kotleta četl Budoucnost od Glukhovskyho, protože ta ocelová planeta je úplně jak z toho.
3) mi ty palseky přijdou jako zakňaktyly z Hvězdné brány. Jedna rána omráčí, dvě rány zabijí = paralela se specielním smrtícím palsekem.
4) možná se už jen všechny sci-fi začínají sami sobě podobat : DDD

Takže, long story short - 1 hvězdička za Bohdana, 1 hvězdička za bor-fu a poslední stránky plné smysluplné nabité střílečky.
A teď už pojďme na Pána hor! ; )

* * *
Jinak, můj první dojem, ale vypadal takhle: Ještě jsem děj sice nečetl, ale - Aga s kozičkama na zadní obálce knihy? Tak nezbláznili jste se?! Jakoby už ten korzet na přední nestačil... Tak nyní už je to vážení opravdu brak..

2 08.09.2022

(SPOILER) VETŘELCI A VOLAVKY

Myslím, že Kotleta to zamýšlel temnější. Temné. Viz první díl. Dvojka byla rozjezd, který byl příjemně nevyzpytatelný, ale ukázal i šílenost vesmíru, která se v přepočtu dala tolerovat, ale tuhle knížku už Sněgoňová píše naivně po svém s klapkama na očích. Imunita hl. hrdinů a ta youngadultovost je prostě špatně!

Nikdo neumřel, nikdo nezraněn, nikdo se neztratil.

Comeback postav z jedničky je sice zajímavý, nicméně postavy se posléze v knize chovají jako postižení... Úplně nerealisticky, dělají sami ze sebe hlupáky. Žádná vygradovanost, jen umělá nenávist - Loyda a Moravce. Možná beru první znovusetkání a snahu vysvětlit své úmysly z dob minulých i současných, to ano. Ale když asiat opět zradí a ještě zajme Gerasimovu profesorku a zmizí? A hlavní hrdinové ho všehovšudy opět přijmou jakoby se nic nestalo? Impotence! To je doplněno konstantním opakováním těch samých hlášek. Bez nich by byl alespoň ten děj čtivý, ale takhle čtenář předem dopředu ví, co nastane za dialog nebo interakci, až se dané dvě postavy spolu setkají. Strojové! Jako zaseklý kafemlejnek.

Víte, opakování, matka moudrosti. Ale také - opakovaný vtip není vtipem. Co tím chci říct?
Jak vypadá živočišný druh Kirame a garků už nám zjevně osvěženo nikdy nebude, ale naopak NE-U-STÁ-LÉ OMÝLÁNÍ neuskutečňující se hrozby v podobě smrtelné nenávisti ještěrky Agy k Moravcovi trpkne v ústech. Žádná hrozba mu totiž nehrozí. A to bije do očí. Doslova. Div mi z nich neteče Giussepeho omáčka. A právě s kuchařem je to to samé. Interakce typu "Ctrl+c, ctrl+v."... Ale to nevadí, protože to zachraňuje jednou za 50 stránek nicneříkající random narážka na Moravcovu ruskou milenku. A Gerasim? Na to jaký byl kanec v prvních dílech má najednou ocas mezi nohama. Z ničeho nic. Abrakadabra.

Kde je nějaký charakterní a skupinový růst? To jsou postavy tak tupé? Že musí opakovat ty samé fráze? Stále ctrl+c, ctrl+v, když si nevím rady s dialogy? Zatraceně, tohle přeci nejsou žádné braky, který strojově čtou jen zaostalí čtenáři!
Proč nevidíme více hlubších dialogů, jako například na co pozemského vzpomíná Vodička, Moravcovu nostalgii týkající se nejlepšího přítele Bohdana, sakra i Kirame vypadá, že by se otevřela!
Vždyť vy přeci nejste tlačeni napsat vše rychle bez citu jako scénáristé poslední řady Game Of Thrones. Tak proč si nedat záležet?

Uf.


Kniha má pořád něco dobrodružství do sebe, například, když se najednou ocitá skupina hlavních postav rozdělená hned do pěti dvojic! Hned je to napínavé! Chválím také představení a vykreslení gyaskutů a právě jejich nejednoznačných psychosomatických rysů. Čekal jsem, že do toho autorka skočí, ale tady trpělivost měla a scenérie, kde je vidíme poprvé je tak velmi skutečná a lidská. Následuje dobrá akce i legrace v jednom, kdy popis pohybu v nulové gravitaci skvěle doplňuje atmosféru. A cením i tu první zmínku o Zemi! Sic ji pronesl zrovna Loyd, ale vnuknutí a mateřský instinkt, jak je na tom vlastně Země, je představitelný : )

Doufám, že se podíváme i zpátky na těžební planetku pro tělo Bohdana !!!!!!

Dohromady je to pro mě ale zatím nejslabší kus série. ALE KLID! Pero si bere Kotleta a hned, co si z předchozích 2 svazků promne oči a nevěřícně zamrká, se určitě pustí na honbu za surikatami, které stejně jako lidstvo bojují proti švestkám. A přivede zpátky vybombit vesmír kurva nasrané žraloky, kterým kapitán Bouchač řek do xichtu přes interkom svou prořízlou hubou hned několik neomaleností. A spinoffne vykleštěnou Agu zpátky do alfa samice rozvíjející v zákulisí vlastní plány, o kterých lidi nemají ani ponětí - jako je sjednocování armády chanů. A nabídne nám další a další storylajny, tak dobře načrtnuté a zapomenuté v jedničce.

PS: Nápaditý je deník a ilustrace na konci knížky. Poprvé něco takového vidíme v této sérii. Gyaskuty a Chany jsem si představoval podobně, ale Kulšeše? Úplně jinak. Vždyť je v jedničce Moravec ani nemohl popsat, jak byli ohavní a neforemní. A Slepic? Slepice jsem si zase představoval více tvárného (alespoň ve tváři) jako humanoida. Naopak ostatní vyjma enlilů zas vypadají přehnaně humanoidně. Ale po 3 knihách už si myslím, že každý z nás čtenářů má jistě svou vlastní zažitou představu o tom, jak rasy vypadají. Takže za mě deník Danky plusem : )

5 24.08.2022

(SPOILER) Mám návrh. Možná je spolupráce při psaní té samé knihy pro spisovatele zajímavá, ale s tím jak to funguje bych spíš navrhoval, aby si alespoň rozdělili postavy, o kterých budou psát. Tzn. Sněgy by mohla pokračovat psaním např. Natašina nebo Lloydova příběhu cesty tím samým vesmírem, kde by si zároveň Kotle přivlastnil psaní pohledem hlavní party. Zůstávali by pořád v tom samém universu a čase spolu, ale každý by to prozkoumával se svou pěchotou. Co vy na to?

...Zpátky ke komentu - aneb teď se do toho opřem!

Už se prostě zřetelně projevuje nesoulad autorů.

Posloupně v téhle knížce si nejprve Kotleta, který byl 2 svazky nepřítomen, splete při potyčce s Ivanem kumary s kulšešema (jinak ale skvělej fór "pracovat pro Kulšeše Smr-Dí-Ti Zhu-By" a já se tak po knížce a půl zase zasmál!). No ale zpátky k přepisu - zjev kumarů nám stejně nikdo nepřipomene, takže tápu... Hlavně , že Lloyd je nám připomínán neustále tou samou frází, že už jí čtenář má dost...

Teď rozdám nebo strhnu nějaký body :

+ bod za čechy pod nadvládou drůbeže - jestli to někdo pochopil už v předchozím díle bez vysvětlivky Kotlety, jak to bylo míněno, tak má u mě pivo
+ bod za kulomrd, který nám btw zase připomenut nebyl takže už si na tu vymoženost pavouků ani nepamatuju
+ bod za rozvoj postavy Giussepeho a že se dovídáme něco z minulosti! Konečně - myslím že si tam Kotle neodpustil slovy kpt. Moravce drobnou narážku na Sněgoňovou a její útlum progrese charakterů postav
- bod: Moravec už se ani nezamýšlí nad svým chováním jako v jedničce, otupil - např. ve vztahu k Nataše a přesvědčení o enlilech, tam přece musí být obrovský vnitřní boj, jestli ji nezabít.
- bod ale hned jako černý puntík paradoxně za to, že i přes rýpnutí do spoluspisovatelky si taky SÁM JEDE SVOU = vynechává hlavní zápletku z minula - aneb, že:
1) Gerasim čórnul antihmotu (DOCELA VELKÝ TÉMA NEŘEKLI BYSTE SAKRAMENTSKY ?!?!?!) ,
2) ŠPRTSKÝ SUVENÝRY - Vodička má plný kapsy šprtských vychytávek, na které se těšíme - ... a nebo ne?
a 3) že LLOYD ZDRHNUL, to taky necháme bez následků / dialogu?
4) SURIKATY - A neodpustím si připomínku ohledně zapomenutých faktů ještě z první knihy, citujíc svůj komentář u Šprtů a frajerů: "Kde je honba za surikatami, které stejně jako lidstvo bojují proti švestkám? Viz původní plán Legie ještě ze Země?"
5) ŽRALOCI - "Přivede zpátky Kotleta vybombit vesmír velmi nasrané žraloky, kterým kapitán Bouchač řek do xichtu přes interkom svou prořízlou hubou hned několik neomalených slovíček?"
6) AGA? - "A spinoffne vykleštěnou Agu zpátky do alfa samice rozvíjející v zákulisí vlastní plány, o kterých lidi nemají ani ponětí - jako je sjednocování armády chanů? "
7) BOHDANŮV ODKAZ? - A ještě doplním, co takhle nabídnout sentimentální retrospektivu Bohdana, který byl pro hl. hrdinu tak důležitý a najednou - když už si na něj vzácně vzpomeneme, tak na něj vzpomínáme jen jako na bezejmenného druha...

PS: Tak a to jsem teprv pořád asi ve 3/4 knihy : D

Po dočtení nicméně musím říct, že vyústění knihy dávalo víceméně smysl a skvěle uzavřelo celý příběh. A navíc mi odpovědělo na otázky ohledně antihmoty, Agy a churitů - surikat : D (názvy mimozemských ras píšu pro sebe, protože ty málo opakované zapomínám, ... otázka pro diváky: Garkové jsou takoví ti posránci, co byli v jedničce na těžební planetce a měli v zajetí vést pavouka a 1 oddíl garků ho i přivezl nějakým vemsírným plavidlem? Odpověď kdyžtak do zprávy : D (ne, tak to jsou prý zelení sukrové ti z jedničky, tak v tom případě neví někdo jaký je tělesný rozdíl mezi garky a sukry?)

4 28.07.2022

Tahle kniha má regulerně nejvtipnější první kapitolu, jakou jsem kdy četl! Člověk se za břicho popadá snad po každém odstavci. Zbytek knihy je bohužel nezáživně průměrný, plný vulgarit - které měly vyznít směšně, ale nevyzněly - a hlavně postrádá tu neskutečnou komičnost dvojice lupičů z první kapitoly..

1 29.03.2022

(SPOILER) Miluju prokreslenou survival tématiku. Přežívání je otázkou jídla, pití, zdraví, mentality a týmové hry. A to tato kniha nabízí. Toto je emocionální horská dráha, kdy jsou čtenáři představovány postavy, ale on přitom již chytá neblahou předtuchu, jak to vše skončí. A právě v jednotlivých koncích je síla příběhů postav. King se v nich vyžil poutavě (ač mnohdy drasticky, depresivně). Každý čtenář si po cestě určitě najde svého oblíbence. Mně nejvíce přirostla k srdci ne hlavní postava, ale postava vtipálka a optimisty Hanka Olsona. Jeho vyvíjející se osobnost v ději, ať už v dobrém nebo ve zlém, mi také možná připomínala sebe a to, jak bych se právě já chtěl zachovat. Ať žije číslo 70 !
Samotný závěr knihy není z nejhorších, co jsem kdy četl, ale od Dlouhého pochodu bych čekal něco tvořivého, možná nečekaného. Byť jen malý pokus o "Deus ex machina" by po přečtení vedl k delšímu zamyšlení se a prožitku z knihy.

4 29.03.2022

Ke knížce mě přivedl Radkin Honzák v rozhovoru na frekvenci 1 o tom, jak zvládat situaci s koronavirem. Citoval tehdy postavu dědečka: "My bychom tak rychle nezestárli, kdybychom si nepřestali hrát." Myšlenku tohoto citátu jsem pochopil až na samém konci knihy.
Saturnin se mi líbil, škoda že kniha není více o něm a představuje postavy až rovnoměrně. Historky s tetou mě totiž dokázali nevýslovně otrávit, až jsem měl nutkání knihu rychle zavřít. Přijde mi také, že se v celé knize moc kouří, což kazí atmosféru (i když ve filmovém ztvárnění si to člověk určitě více uvědomí).Nejvíce mě pobavila komická historka s Miloušem, tetou, dekou a Saturninem, kdy se dědeček vrací z deště do chalupy.
Jako odborníka ve zdravotnictví mě také zaujala myšlenka doktora Vlacha o tom, že když člověku řekneme že je tělesně nemocný - má třeba vysoký tlak a že by měl dělat to a ono a co by neměl dělat - tak to vezme a řídí se tím, ale když se člověku sdělí, že je duševně chorý a měl by se léčit, tak to hned bere jako urážku. Tudíž, že si ve společnosti duševní a tělesné nemoci nejsou rovny.

PS: Pražská kavárna, ve které je na začátku knihy zamyšlení o házení koblih, je nyní podnikem Imperial Café pana Pohlreicha. Bohužel ani jako dekorace zde tác s koblihami poeticky nezbyl. Velká škoda! No ale dávám si za úkol se vynasnažit, a alespoň ty umělé sehnat, a zkusit je podniku nabídnout.

14 29.03.2022

(SPOILER) Za první část knihy skvělé! Nevím, proč se to muselo převrhnout v přepálenou sci-fi fantasmagorii místo tajemného survivalu s prvky mystérie. Postavy v tu jakoby přestaly dávat smysl..
Nejvíce mi utkvěla v paměti skvěle vykreslená situace se záchranou lidí z části letadla v jezeře, což bohužel zkazil očividný oxymoron, aneb skutky muže - hlavního hrdiny, který v duši panikařil, že s takovou situací nemá odnikud zkušenosti a nevěděl co si počít, což naprosto vzápětí vyvrací jeho příkladové velitelské a organizační krizové jednání, které bych se nebál přirovnat k ukázkovému vyřešení situace. Jaký to paradox!
Knihu jsem nedočetl.

2 29.03.2022

No tak pro mě to byla spíš "Příliš krátká swingers párty". Kniha je bohužel dělená na jednotlivé příběhy, což trochu ubírá plynulosti. Velká škoda! Čekal jsem od názvu spíše jeden prokreslený příběh/román. První kapitola je solidní, postupně s příběhy přicházíme na chuť ze začátku možná až moc suveréního quarteta hrdinů. Poté, co se překlopíme do druhé poloviny knihy, si čtenář zvykne, že se postavy zdají v progredujícím a nebezpečném světě nesmrtelné a ze všeho se vyhrabou, což ubírá na uvěřitelnosti. Trochu mi to holt připomíná superhrdiny (a na ty já mám alergii!).. blbý..
Hlavní tahák bych čekal poutavější, prokreslenější, delší a tajuplnější. Pravdou byla bohužel "rychlovka" (Thats what she said) na několik málo stran.
PS: Člověk si ale na hlavní hrdiny rychle zvykne, a proto bych nebyl proti pokračování.

7 29.03.2022