Claudius komentáře u knih

(Před)poslední díl trilogie Spad měl vše, co jsem od něj čekal. Zachoval si charakter roadtripu apokalypsou, neb, jak si někdo stěžuje níže, se tam pořád někam cestuje. Současně poskytuje dostatečně silné, výbušné finále, jak jsme u Kotlety zvyklí.
Pořád to bylo krvavé a humorné, ale tak nějak rozumněji. Tato nová poloha mistra Kotlety se mi docela zamlouvá. Protože jsem už asi 20 knih pozadu, jsem zvědavý, kam se autor svým stylem dostal dále.

6 14.04.2024

Někde u dřívějších dílů Harringonovské série jsem komentoval, že všechny Harringtonovky mají zavedenou strukturu, a že mi to nevadí. Nu a zde autor onu strukturu zřejmě definitivně opustil, resp. natáhl ji na tři díly. Tedy poté, co máme V rukou nepřítele vyskytnutí se problému a v Ozvěnách cti pak vyřešení problému, v Popelu vítězství následují nezbytné ovace, návštěvy královny, povýšení, vyznamenání, šlechtické tituly.
Kniha se bohužel trochu odcizuje od Honor, která si odpočívá na svém novém sídle nebo přednáší na ostrově Saganami, a my ji potkáváme jen epizodně, bez řešení nějakého závažného problému. Hlavní děj se nyní odehrává bez Honor, na Havenské frontě, a pak samozřejmě přímo v Nouveau Paris.
Ze závěru mám trochu obavy, neb hladce fungující soukolí Hvězdného království je mé oblíbené místo a autor mi teď do toho soukolí sype písek.
Moment, vážně je u komentáře plného kritiky pětihvězdičkové hodnocení? No samozřejmě, však je to Harringtonová, nic lepšího jsem letos nečetl.

6 31.12.2023

Knihy ze světa Warcraftu nečtu kvůli vlastnímu příběhu, ale kvůli budování světa. Vzhledem k tomu, že už mám ve Warcraftu něco načteno, a rovněž k tomu, že z této knihy vychází Warcraft film (který je skvělý, dejte mu šanci), jsem věděl ten velký zvrat. Nicméně to nevadilo. Jak ostatně uvádí předmluva, máte si to potom, co dočtete, přečíst znovu. Asi abyste ocenili ty skryté náznaky řečeného zvratu. No a jelikož jsem o zvratu věděl, mohl jsem si tyto náznaky užívat hned a napřímo.
Khadgar nemá jako mág zrovna dobrou pověst. Vzpomeňme, jak nadobro zapečetil Temný portál, který byl od té doby zprůchodněn asi tak dvacekrát. Nicméně tady ještě není ten neporazitelný arcimág, naopak se věnuje objevování a studiu. A tím se vracím k začátku tohoto komentáře - tím nejlepším na knihách Warcraftu je objevování světa. A Khadgar nám to umožňuje.

6 16.01.2023

Ano, opět jsem si našel na Databázi knih knihu se 100% hodnocením, a opět jsem svým hodnocením procento ubral a dokonalost pokazil. Pardon.
První část o Sixim je krásná, a to skoro až sladkobolně. Asi doporučuji číst to venku, v přírodě, na dovolené, nebo aspoň na zahradě. Pokud čtete, jak si pan Kunc se Sixim "lebedí" někde v horách v krásné přírodě, a přitom se nacházíte v bytě ve městě poté, co jste strávili celý den v kanceláři, nemůžete jim než smutně závidět. Jako člověku z Ostravska, který strávil podstatnou část dětství v ostravské zoologické zahradě, bylo celé vyprávění příjemně blízko domovu. Kresby pana Kunce se stále dají v Zoo Ostrava nalézt, konečně tak vím, proč je zde tolik reprezentován rys, když už v Ostravě žádného nemají.
Za druhou medvědí a vlčí část ubírám hvězdičku, neboť tato část ztratí punc autentického, vlastního vyprávění, a náhle se nám dostane spíše popisného odosobnělého výkladu, sestávajícího zejm. z citací článků.
Na závěr dodám, že jsem rád, že to pan Kunc sepsal. Byla by škoda o takto unikátní životní zkušenost přijít.

6 19.10.2022

(SPOILER) Abercrombie je stále geniální spisovatel a špičkový vypravěč. Jeho knihy se čtou tak hladce a příjemně jako ničí jiné. Kdyby tento člověk napsal manuál k traktoru, tak bych si ten manuál přečetl.
A toto "okouzlení" pořád funguje i u Půl světa.
Nicméně mám jistý problém s postavami. První díl byl geniální v postavě Jarviho, který byl unikátní, ztotožnitelný (čtenáři pojmově mají radši postavu, která má sama ráda knihy) a bystrý. No a Jarviho nám bohužel autor upozadí a nabídne náhradou Trnku a Branda. Nic proti nim, ale zas další superbojovníci? To je po Jarvim trochu škoda. A ta milostná linka - ta byla na úrovni fotopříběhu z Bravíčka. On kupuje korále pro sestru, ona si to špatně vyloží a nemluví spolu měsíce na cestě zpět do Gettska. Následně si to samozřejmě při první příležitosti vyříkají a vše je růžové. Jako vážně?

6 02.06.2022

Nejlepší část je úvod s historií světa, kde jsou i originální informace, které nejsou v knihách a nevím, jestli je lze vyhrabat ve hrách. Části o státech a národech taky velmi dobré, trocha orientace v rozmanitosti království severu neuškodí.
Nicméně příběh Geralta jsou jen rekapitulované knihy a nic navíc. Bestiář je pak velké zklamání. Byť se tváří kompletně, je nekompletní až hamba. Nějaký pořádný lexikon monster by se krásně vyjímal.
Na závěr oceňuji, že kniha myslí i na spoilery z her a tak je příběh třetího dílu videoher zřetelně oddělen. Sám jsem vynechal i příběh druhé hry, který lze jednoduše identifikovat nadpisem Vrahové králů.

6 02.06.2022

(SPOILER) Až je mi trapné dávat komentáři příznak spoileru, protože jediný spoiler, který mám v úmyslu zmínit, je, že je až trapně jednoznačné, že ono tajemné proroctví hovoří o Owenovi. Celou dobu jsem doufal, že až Owenovi konečně dojde, že proroctví sedí perfektně i na něho, tak se ostatní Lovci praští do čela a řeknou mu, že je idiot, když mu to trvalo tak dlouho. Nuže, nestalo se, a bohužel nám toto "překvapení" bylo na konci velkolepě odhaleno.
Lovci monster jsou cool, hláškují, a obecně slouží ději víc než jen obligátní žrádlo pro monstra. Monstra samotná jsou taky cool, mají nějaká pravidla, dají se zabít i jinak než silou přátelství, a těmi skutečně silnými se naštěstí zbytečně neplýtvá jen pro účely nafouknutí akce. Když je o nějakém monstru řečeno, že je silné, neznamená to, že na něj bude hrdina muset použít dva zásobníky místo jednoho; ale že se opravdu zapotí celý tým.
Jak již někdo zmínil, Larry Correia je americký Franta Kotleta. Bohužel mu chybí neopakovatelné Kotletovy popkulturní narážky. Překladatele šlechtí, že se pokusil americké popkulturní odkazy zpřístupnit, ale působilo nekonzistentně, když někdy použil vysvětlivku pod čarou, a jindy zase český ekvivalent. Takže v jednu chvíli nám kniha pod čarou vysvětluje, že Jeopardy je americké "Riskuj!"; a v druhé se Milo představuje jako Ferda Mravenec (který se hádám v originále neobjevuje).

6 21.03.2022

Krásná kniha, pevný papír, náčrtky a kresby. Kroniky jsou nicméně stále lepší, protože kde má tato kniha černobílá schémata, tam kroniky mají plnohodnotné barevné artworky.
Knihu nedoporučuji nikomu, kdo není v příběhu solidně kovaný, a to i v jeho novém vývoji. Znalost kronik je základ, a následně musíte vědět, co se stalo v Shadowlands. Tak například čas od času náš spymaster Shaw konstatuje, že se někdo stal členem Nekorunovaných, tak jsem si musel dohledat, co jsou sakra Nekorunovaní. A tak dál. Doplňky k lore jsou bohužel jen sporadické, čtenáři této knihy budou zpravidla už vědět, že existuje Ironforge a co je vevnitř, ale co už. Když čtvrtá kronika údajně nebude, berme, co je.
Nicméně je ze strany Blizzardu chytré, napsat to z pohledu postavy. Pokud jednoho dne zjistí, že cokoliv, co je v Putování Azerothem, se jim nehodí do krámu, tak můžou říct, že to spymaster prostě nevěděl, nepochopil nebo zatajil, a je to.

6 03.01.2022

Velice lyrické. Praha je zde zcela nepochybně v hlavní roli, až jsem skoro toto město, které obecně nemám moc rád, vzal na milost. Spíš to probouzí nějakou simulovanou nostalgii nad dobami, kdy v Praze nebylo víc cizinců než Čechů a opravdoví Pražané žili v centru, a ne jen na okraji. Tuto dobu jsem samozřejmě nikdy nezažil, a je mi to líto. Prvorepubliková Praha musela být úplně jiná než ta dnešní.
Bohužel je to napsané pro dobu, kdy to vzniklo. Obávám se, že autor používá odkazy, citace a narážky, které současný čtenář nepostřehne, není-li náhodou znalcem surrealismu nebo výborným historikem.
Fotografie Josefa Sudka mi tam, bohužel, vůbec neseděly. Nejsou zřetelné, nevztahují se vůbec k "ději", k Nezvalovu popisu a procházkám. Nejsou ani popsané a nelze určit, co je foceno.

6 05.12.2021

Mé první setkání se ságou Společenství, ke kterému jsem se dostal v Pevnosti. Líbí se mi, že se autor obecně vyhýbá klišé, které se u daného tématu nabízí. Ekologický kontext je přítomný, ale ne na sílu. Znalost předchozích knih není třeba. Moc pěkné.

6 24.06.2021

Příběh Thralla by si měl přečíst každý fanoušek Hordy. Nejen, že je zde vlastně zformování novodobé Hordy jako takové, ale v částech, kde Thrall získává důvěru orských klanů, se čtenář dozví o pravých, původních orských hodnotách a tradicích, které odlišují orky od démony nasáklých barbarů ze staré, Blackhandovy Hordy.
Byť je tento příběh předvídatelný a v některých pasážích trochu nelogický (Thrall přece musel vědět, že jeho dopisy se dostanou k Blackmoorovi), jako celek funguje, jak má. Jen příběh bylo posléze nutné doladit tak, aby souhlasil se zbytkem - tak například v okamžiku, kdy jde na začátku Durotan s Drakou za Doomhammerem, je ještě náčelníkem Hordy Blackhand (na kterého se v knize tak nějak zapomnělo). A taky škoda toho utnutého závěru - knížka ještě mohla trochu pokračovat dál a těsněji navazovat s příběhem WarCraftu III. Ale to jsou detaily, jinak velká spokojenost.

6 07.03.2021

Příjemné překvapení.
První část s úvodními boji byla trochu rozpačitá. Jména gardistů jsem si nepamatoval, o jednotlivých postavách jsem nic nevěděl a tedy jsem se o ně na bitevním poli ani moc nebál. Ze světa Warhammeru jsem dosud nic nečetl a doufal jsem více v úvodní díl, kterým První a jediní spíše nejsou.
Další část je mnohem lepší. Už začne jít o víc, postupně se poznáváme s jednotlivými postavami Gauntových duchů a navštívíme i rozličné planety. Začne to být zajímavé a dokonce napínavé. Nějaká zrada a zvrat se najde taky. Jako seznámení s W40k velmi solidní, Gaunta budu určitě číst dál.

6 08.09.2020

První povídka - Nádherné přátelství - je asi nejhorší. Zaprvé je jasné, co se stane, zadruhé to působí, že se v celé Mantichoře nikdy nic nestane bez nějakého Harringtona.
Velmi mě potěšil Velký výlet - konečně trochu civilního života, poznávání cizích kultur, historie. Lahůdka.
Výbuch šrapnelu je asi nejlepší číst před V rukou nepřítele, jinak budete vědět, co se stane. Ovšem ani to nevadí, aspoň si doplníte mezeru v příběhu.
Závěrečný výklad je zajímavý - autora už asi začalo nudit vsouvat všechny ty informace o pozadí světa do myšlenek postav. Byť mnoho z informací se dá pochytit z hlavní série, hlavně v prvních dílech je např. technologie mezihvězdného cestování a plachet Warszawské docela podrobně rozebrána.

6 09.07.2020

Mé hodnocení je pravděpodobně zkreslené tím, že je to víc než měsíc, co jsem naposledy četl normální beletrii, a tak jsem se začetl rychle a četlo se mi to pohodlně. Jedná se o moje druhé setkání s autorkou, přičemž to první dopadlo neslavně, tedy jsem neměl žádná očekávání a byl jsem jen příjemně překvapen.
Předně se to velmi dobře čte, postavy jsou skrz naskrz kladné a rozhodné, ale tato černobílost se jim dá odpustit, protože jsou většinou nebývale sympatické. Kniha na čtenáře dýchá jakýmsi přátelským staromilstvím.
Bohužel autorka místy komentuje technologie a moderní společnost a často balancuje na tenké hraně mezi sarkasmem a otevřeným brbláním nad novými pořádky. Přitom je v knize místy poznat, že autorka vývoji technologií moc nerozuměla. Telefony v knoflících? V době, kdy je trend co největších mobilů s co největšími displayi? Nemyslím si. Že nikdo v budoucnosti nechodí do lesa a do přírody? Když na horách jsou každý trochu teplý víkend davy a Adršpašsko-Teplické skály musí kvůli náporům turistů zavírat? Ne, ani tohle nezní pravděpodobně. Máme společnost s umělou inteligencí obdařenými androidy, ale mladé dívky čtou papírové noviny, které byly archaismus už v roce 2017, kdy kniha vyšla? Taky asi ne. Navíc se tam objevuje provařené konspirační "všichni politici jsou zkorumpovaní a lidská práva v realitě nic neznamenají", což je úsměvné, a když je to představené jako dogma, moc to v příběhu nefunguje. Autorka se snažila svou budoucnost vykreslit špatně, aby se staromilství jevilo jako ten správný a lidský způsob života, ale moc dobře se ji to teda nepovedlo.
Naštěstí moderní svět mimo Dům a Jámu v druhé části knihy ustoupí do pozadí a tyto přešlapy přestanou rušit vyprávění. Jedná se tedy jen o nepatrnou chybu na jinak pohodovém příběhu.

6 12.04.2020

Přestože mám knížky pana Kotlety poměrně v oblibě, v této knize je zatím asi nejvíce zřetelné, že je to pořád to samé. Osvěžující povídkový styl Swingers party je tady bohužel nahrazen souvislým příběhem, který je zase o dalším týpkovi, který kosí nadpřirozené svinstvo. Tentokrát bohužel není on sám nadpřirozený nebo jinak vylepšený (kromě sem tam nějaké magie), takže to nemá tu originalitu předchozích knih. Finále je ucházející, ale než se do něj Kosek dohrabe, je to někdy zbytečně jednotvárné a člověk má často pocit, že tohle už četl.

6 15.12.2019

Tato kniha byla mé první setkání se světem Dragon Age a hned na začátek zmíním, že to vůbec nevadilo. Celý příběh je příjemně uzavřený, vše je vysvětlené a vše dává smysl i člověku, který netuší, že nějaká hra existuje.
Samotný příběh je překvapivě velmi dobrý a chytlavý. Postavy dávají víceméně smysl, jejich motivace je uvěřitelná (až na Katriel, ta smysl nedávala vůbec). Bavilo mě objevování nového světa, bavily mě pohledy k záporákům, bavilo mě špičkování Marika, Loghaina a Rowan. Závěr nebyl úplně nejlepší, ale jinak velmi kvalitní fantasy, když vezmeme v úvahu, že se jedná jen o "vedlejší produkt".

6 15.08.2019

Jaká škoda, že je to tak krátké. Slibný začátek, gradující prostředek, a pak náhle uťatý konec. Jak to ten Santa udělal, že dal všechno do pořádku? Co udělal s prokletými hračkami? Nevíme, a je škoda, že nevíme.
Obrázky jsou nádherné, verše miloučké a krásně přeložené. Krásné čtení na Vánoce.

6 24.12.2018

První část docela rozvleklá a nepříliš záživná. Druhá část se Slovany podstatně lepší. Kniha však trpí typickými neduhy těchto kratších věcí - příběh je jednoduchý a prostor pro postavy minimální. Hlášky se vyskytují jen velmi minimálně, vlastně skoro vůbec, akce na Kotletu poměrně nenápaditá, nepřehnaná, nevýbušná.
Něco tomu zkrátka chybí.

6 16.05.2018

Naivně jsem očekával, že to bude dávat větší smysl, než Měsíční zahrady. A ono asi ano, už aspoň přibližně tušíte, co se děje, a závěr vám nabídne několik odpovědí. Ovšem rozhodně množství otázek zůstane nezodpovězených. Už na začátku knihy jsem se rozhodl, že hned poté, co se mi podaří prokousat se všemi díly Malazu, si zase pěkně otevřu Měsíční zahrady a přečtu si to znovu. Opět naivně doufám, že při druhém přečtení už mi to bude dávat smysl celé. Uvidíme.
I přes to, že nepřestávám žasnout nad úžasnou promyšleností a uvěřitelností světa Malazské Knihy padlých, nejsem s to dát plné hodnocení. Čtenářský komfort je minimální, je třeba si neustále něco domýšlet, odhadovat, předpokládat a teoretizovat. Když si chce člověk u četby odpočinout, toto není ta správná série.

6 17.02.2018

Zajímavé nápady, neokoukané prostředí, poutavá zápletka, to všechno ta kniha má. Hlavní postava je naprosto perfektní. Ovšem zdálo se mi, že jakmile se Lucas ztratil ze scény, tempo silně zvolnilo. Nemluvě o tom, že jakýkoliv pohled do myšlenek Pinky mě vyloženě vytáčel, s ní bych při vší snaze dlouho být v jedné místnosti nevydržel. Ale rozhodně jsem zvědavý na další díly, pokud možno zcela mimo výskyt slečny Pinky.
(Lehký spoiler) Mimochodem, všimli jste si, jaká je náhoda, že v mnohamilionovém habitatu N-n-York, ve kterém se odehrává celý pozemský děj, pracuje Kamëlë zrovna v tom krámku, kam chodí Fiona na své seance? Nebo to není jen náhoda?

6 22.07.2017