Čičolina komentáře u knih

Milena Jesenská, matka slavné Honzy, magorky, která oblouznila Bondyho, sama matka milenka Kafky - tolik český pohled. Co mě na knize nejvíc upoutalo, pohled nečeský. Kafka zmíněn na pár stránkách, Fučík na tři řádky, podivná manželství notně poznamenaná úchylnou rudou demagogií, zabírají většinu příběhu...prodírám se jím a někdy moc nevím, co mi chce kniha vlastně sdělit.

2 07.11.2018

Oh, to bylo strašidelné čtení. Tolik promarněných hodin! A dobře mi tak, neměla jsem být zvědavá na cizí život. Myslela jsem, že se s paní Vodňanskou potoulám normalizací okořeněnou milostným příběhem, že navzdory indiskrétnosti se něco zajímavého dozvím. No, tak podrobně rozebírat svůj život a nic neříct, přičemž to jistě zajímavý život byl, to smrdí grafomanstvím...o příšerném uspořádání vět, vět bez podmětu a podobný novinkách, které mě budou ještě dlouho děsit ani psát nebudu, a konečně zveřejňovat korespondenci s milencem by se mělo asi jen když dopis obsahuje myšlenky důležité pro lidstvo. Škoda....(Tajná kniha si aspoň hrála na tajnou). Ufff

Poprvé jsem knihu četla před 28 lety, pamatuji si jen obal. To mě štve, zajímá mě, co jsem si o Křížové cestě myslela v mládí, v polistopadové euforii.
Kriseové čeština je nádherná, co se slovní zásoby i stylu týče. A těmi všemi krásnými slovy vypráví, co despotický a buranský režim prováděl za hnusy. U každého zastavení několik duší - hrdých, bolavých i zlomených....a blázni se zas až tak neradují, jak by se mohlo zdát. Opět aktuální.

3 29.09.2018

Stará Bojana cítí smrt všude kolem, ale ví, že tu ještě musí zůstat. A zatímco plyne den, dozvídáme se podrobnosti o buši, o moři, o životě zvířecím i lidském, a hlavně o Nele, která kdysi vzala roha. Německá vlčice vzpomíná na roky své krásy a síly, na nesvobodu a touhu po divokosti, i na život u lidí. Vypráví o zvířatech i lidech, o lásce a krutosti. Poznala, co je v kom dobra a kolik zla. Chybí už jen jedna zkušenost - co je pak....když ras dokončí své dílo.
Dobrá kniha!

1 16.09.2018

Až když jsem knihu donesla domů, zjistila jsem, že je 8 let stará. Trochu mě zamrazilo, ou, tak staré fejetony, až tak uvolnit jsem se asi nechtěla. Ovšem, Pánbůh byl doma když paní Boučková psala a je to znát. Pobavilo, rozesmálo, ťalo do živého. U mě dobrý.

4 09.09.2018

Příběh plyne jako oblaka nad Radhoštěm, někdy věští krásný den, jindy bouřku. A neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A na Valachoch končí chleba a začíná kamení.Přesně o tom sága je. Dřina, dřina a zase dřina. Dřina, která ubije ideály mládí a přece zbývá naděje a útěcha v Bohu. Za každých okolností. Každá z žen je jiná, ale všechny mají společnou zkušenost, že ženská vydrží všechno, udržení rodiny je pro ně smyslem života. Těžká doba, ale je i co závidět.

7 06.09.2018

S titulem jsem se seznámila díky četbě na pokračování v Českém rozhlase. Z příběhu mě mrazilo, toužila jsem znát nezkrácenou verzi. Jasně, že jsem to shltla na jeden zátah, mám ale. Nevím proč mi čtené přišlo plošší, zjednodušené...většinou mám radši knihu než jakékoli zpracování. V každém případě výborná kniha, dobrá čeština, určitě budu chtít Bellovou ještě číst.

9 03.09.2018

Přečteno při čekání na vlak. Horký večer, klasické zpoždění, kniha lehkà do ruky a ještě lehčí do hlavy. Dialogy krásně plynou, je to vtipné a nic to po čtenáři nechce. Spokojenost. Ps : kniha s ilustracemi, tož to je dnes už přepych.

7 22.08.2018

Doktorka Kálalová je zjevení! Jak je psano v hodnoceních, jak jen je možné, že se m nčlověk o takové osobnosti dozvídá náhodou ze staršího románu!?! To je námět na film a povinně do učebnic. Neuvěřitelná žena, pro dnešní svět trochu dost učebnicová, plná vlastenectví a patosu, tolik charakteristického pro ty, kdo dospívali za Masaryka.Celé vyprávění i doslov je strhující. Já mám ale problém s autorkou nebo slohem, nevím, četlo se mi nelehce, nejradši bych knihu odložila, ani se mi k ní nechtělo vracet, ale po pár řádcích mě děj vždy dostal. A tak to má být.

13 31.07.2018

První sv. válka není moc frekventované téma v současné české literatuře. Velmi mě zaujalo trápení rodin, které se ocitly bez živitele, hlad, bída, starosti běžného dne, zoufalství a beznaděj, stud za prázdně talíře,to vše ovlivňovalo životy žen i dětí. Válka bourá zvyky, obyčele i morálku, každý dělå, co umí. A po válce se naděje mění v noční můru. Jednotliví vypravěči odkrývají svoji stopu v příběhu, čímž se děj stává působivější, protože každého prožité nějak formuje. Dívenka Anděla je statečné a spolehlivé dítě, kolik zvládla a vydržela! Lituji i slečnu Andělu, jak se stala ženou a manželkou.... pak ji zbytek románu nesnáším. Její sebestřednost, tupost nebo jen prostota?! Nepochopila demokracii, nacismus ani komunismus. Myslela jen na své hraní, šmíra nebo agitka, neviděla rozdíl, dokázala i opustit děti, dokázala nevidět potřeby druhých, ale nedokázala ani jako stařena vidět svě chyby. Nedokázala odpustit dětem lásku k židovské hospodyni, nezastyděla se, jak ji těšilo, že zmizela z jejího života, necítila zodpovědnost za pocity své nejstarší dcery......v životé sice poskočla na společenském žebříčku, ale jako osobnost spadla dolů......moc dobrá kniha!

5 15.05.2018

Dobře udělaný román. Začátek jsem hltala, pozdější život v tajze mě nějak uklimbal. Vždycky mě baví vidět věci pro mě již známé ( bolševický teror, gulagy ), z jiné strany, tentokrát očima mladé utýrané Tatarky. Za mě nejsilnější moment je Zulejčin pláč v náručí nenáviděné Čarodějky. Některé věci člověk nepochopí nikdy, jindy společná bolest rozpustí nenávist a otevře dveře soucitné lásce.

6 20.04.2018

Tak éru mystických detektivech má už autor za sebou. Naposledy jsem četla Přišla z moře a toto se mi zdá ještě slabší. Ale možná to je jen proto, že mi jeho první knihy učarovaly a teď jsem se vlastně nudila a nezachránila to ani lesbyshow. Fotky v knižce jsou myslím, taky takové nic neříkající.

3 20.02.2018

Po několika letech se mi dostala do ruky další Singerova povídková kniha.Mám ráda víru i pověrčivost Židů, jejich zvyky, soužití s Góji, humorné i dojemné příběhy. A zase trnu nad jejich bídou, obdivuji jejich houževnatost a děsím se věcí, o kterých neměli ani zdání a které k nim čas neodvratně přibližoval.

1 28.12.2017

Díky této knize jsem poznala jinou Židovku. Mladou holku, která odmítla být obětí, která to zkusila a ono to vyšlo! Samozřejmě s pomocí jiných, obětavých a statečných lidi, někdy možnà jedinců s mesiášským syndromem. Zásada přežití je evoluční - sobectví a dravost. Trochu mě to dráždilo, ale nač je člověku velké srdce v hořící peci...Nic nebylo zadarmo ani pro Marii a doslov jejího syna mi osvětlil, jak silná žena z této dívky dospěla a co všechno dokázala. Takže nakonec jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou.

4 06.12.2017

Nevim proč mi titul namluvil, že půjde o druhého Lovce draků, těšila jsem se na silný, klidně i šokující příběh z jiné kultury...Nedozírná marnost života mladých maročanů mě vyděsila, když jsem si ujasnila, že je to příběh starý půl století. Fet, chlast, neúcta k majetku druhých, násilí, prodejná a strašidelně levná rozkoš. Jaké je chápání manželství, sexu, postoje k ženám dnes, v době internetu a chytrých telefonů snad ani nechci vědět. Jako pohled jinam zajímavé, ale nijak mě kniha neobohatila, vlastně ani nebavila.Jen poznámka k islámu - přišlo mi, že to bylo to poslední, co aktéři příběhu řešili.

4 27.11.2017

Knihu jsem četla v devadesátkách. Informace mnou hluboce otřásly, ovšem byly impulzem k hledání dalších informací o zrůdnosti komunismu. Otřesná fakta z českých lágrů se příliš nepřipomínají, muklů naživu moc nezbývá, satisfakce se nedožili....důležitá kniha, plnå silných emocí, šílených lidských příběhů a lidské vůli žít

11 12.11.2017

Knížku jsem četla 5 týdnů. Spíš ukousávala ze stran plných lidského utrpení, ignorace a vzpupnosti moci. Nebyla jsem schopna číst více textu najednou. Ani nemyslet na tu hrůzu, hrůzu lidí, zvířat, půdy, rostlin, vody, nebe....hrůzu ze síly, kterou si člověk uzurpoval (jistě taky mě těší tok elektřiny všude a vždy), hrůza ideologie, která umlčí vědce, rozum i Boha. Hrůza z toho, jak se radiace díky tuposti, lakotě, bídè, lásce, nevědomosti roztahala kam jen šlo....

10 25.10.2017

Úvodní povídka je samozřejmě nejsilnější. Jako matka se děsím odloučení od ďětí a zároveň cítím obdiv k ťé statečné ženě. Nutila mě přemýšlet co je víc pro život - ďåt dítěti teplou náruč nebo příklad osobního postoje, nesehnutí, odvahy ustát svůj názor...obojí je důležité, ale rozhodnout co vīc? Režim, který stavī måmy do takových rozhodnutī je zločinný, ovšem, někdy je zločinný život sám.
Povídky jsou mým oblībeným čtením, tak Dutkovi děkuji i za ty další méně či více vydařené.

6 02.10.2017

Nejbrutálnějšī kniha, jakou znám. Četla jsem ji při pauzách v pråci, doma bych to asi nedala. Kniha není autobiografií, je spíš příběhem vyprávěný člověkem, který zlo, brutalitu, běsy v lidech vnímal mnohem více a jinak. Na světě se děje tolik zvráceností.....příběh je přesto čtivý a nutí čtenáře přemýšlet nad lidmi, kteří nemají slitování, nad strachem, touhou po lepším bytí. Jedno vím jistě, pokud Marhoul skutečně udělá film, já se na něj nikdy nebudu moc podívat, podruhé to už v hlavě mít nechci.

9 12.09.2017

V mládí jsem čítávala MUDr. Plzáka, život nepopisoval jako román, přesto jeho příběhy z praxe byly velmi čtivé a poučné. Po letech jsem sáhla po Cimickém a zařekla se, že už nikdy píšícího terapeuta. Po x letech jsem neodolala pěkné obálce a tématu.
Jsem v těžkých rozpacích, téma nosné, ovšem stále stejné fňukání na sto stránkách bez akce, banální příběh o vztahu s ženáčem, z něhož se stal princ zachránce, trapně stejná matka........čekala jsem, že se děj dopracuje k něčemu, co stojí za to číst,dočkala jsem se na konečně poslední stránce nečekaného - zlá , panovačná, egoistická matka přistoupí na terapii, chachachá. Marné, k dobrému psaní nestačí jen nápad, praxe a vydavatel