Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358906/bmid_zulejka-otevira-oci-nCF-358906.png
4
561
167
Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, ve kterých se podrobně zkoumá úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí. Děj se odehrává v Sovětském svazu v období let 1930–1946 a začíná v zimě roku 1930 v zapadlé tatarské vesničce, ve které žije obyčejným životem, tak jak žila její matka, babička i prababička, třicetiletá tatarská žena Zulejka. Její svět tvoří její hrubiánský muž a starost o hospodářství, jiný život nezná, a tak ho považuje za dobrý, zvykla si na něj. Proto když dochází k rozkulačení a její muž Murtaza je při potyčce s rudým komisařem zastřelen a ona s dalšími kulaky poslána na Sibiř, stýská se jí po minulém těžkém, ale srozumitelném životě. Při strastiplné cestě vlakem a říční lodí do sibiřské tajgy poznává Zulejka nové lidi a nový svět. V právě vybudovaném pracovním táboře a v krutých podmínkách se jí narodí syn Jusuf, jehož otcem je zastřelený Murtaza. Syn ji drží při životě a pomáhá přežít drsné podmínky gulagu. Pracovní tábor se každým rokem rozrůstá a jeho obyvatelé – rolníci, kulaci, deklasovaná inteligence, kriminálníci, muslimové i křesťané, Rusové, Tataři, Němci a Čuvaši – musí v drsné sibiřské přírodě každý den obhajovat své právo na život. Román končí v roce 1946, kdy se šestnáctiletý syn Zulejky z tábora pokouší utéct. Zulejka otevírá oči je vyprávění o přežití v kruté době, které plynule přechází ve vyprávění o probouzení hlavní hrdinky a poznávání sebe sama. Román se stal literární událostí v Rusku i v zahraničí a byl přeložen nebo se překládá do čtyřiadvaceti jazyků.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno:
2017
,
Prostor
Originální název:
Зулейха открывает глаза , 2015
více info...
Přidat komentář
Dobrá knížka, doporučuji přečíst.
Určitě si časem přečtu i další od této autorky.
Další mrazivá a přitom dojemná kniha o těžkých lidských osudech - tentokrát o údělu přesídlenců v předválečné (a posléze i válečné) době v Rusku. Době, která se s těmi, co se neslučovali s tehdejší politikou nemazlila, která nevhodné lidi degradovala na nižší úroveň než zvířata. A přece vítězila touha žít a přežít, vydobýt si život i trochu toho štěstí.
Právě jsem doposlouchala Zulejku jako audioknihu a musím se přiznat, že bych ji jinak nedočetla. Do poslouchání jsem ani neměla tu pravou chuť, jen mě zajímalo jak to celé dopadne.
Styl vyprávění je pomalý, ale krásný. Díky popisu si člověk dokáže vše výborně představit. Jen mi tam nějak chyběla hloubka a ani jsem necítila tu hrůzu jak při cestě do gulagu, tak ani v životě tam, na Sibiři, v zimě, bez jídla, pod neustálým dohledem Jakoby to bylo vyprávěno z povzdálí. Prostě ve mně kniha nevzbudila žádné emoce, což se mi stává u těchto příběhů z války a z gulagů skutečně málokdy.
Když si vzpomenu na V šedých tónech od Ruty Sepetys, na Cilčinu cestu od Heather Morris, nebo i Krvavé jahody od Jiřího S. Kupky, tak Zulejka byla s prominutím čajíček. Romantika, ale bez hloubky.
Doporučila bych čtenáři, který teprve začíná číst o komunistických zvěrstvech a nemá žaludek na ty skutečné hrůzy.
První dvě třetiny byly výborné, pak ale autorce nějak došel dech a skončilo to trochu rozpačitě. Celkově ale fajn kniha, i když k plnému počtu hvězd chybí soudržnější příběh a lepší pointa.
Tohle byla taková krása! Už dříve jsem od autorky četla Děti Volhy a moc se mi kniha líbila, tedy jsem si musela přečíst i tuto její prvotinu. A líbila se mi dokonce víc než Děti Volhy.
Příběh ze Sovětského svazu z let 1930-1946 vypráví o mladé Zulejce, která nezná nic než těžký život s hrubiánským manželem a jeho tyranskou matkou v jedné zapadlé tatarské vesnici. Starost o hospodářství, o tchyni a manžela, v drsných podmínkách, to je denní rutina, kterou Zulejka považuje za samozřejmou, jelikož nic jiného nikdy nepoznala.
Pak však dochází k rozkulačení, jejího muže zabijí a Zulejku posílají na dalekou Sibiř, aby tam spolu s ostatními „nepohodlnými“ spoluobčany vystavěli v nehostinné tajze nový pracovní tábor.
Po strastiplné a nekonečně dlouhé cestě vlakem a lodí, když se konečně Zulejka s ostatními dostanou na místo určení, začíná nová etapa pro všechny - přežít v nesmírně těžkých a pro všechny nových podmínkách. Navíc Zulejka záhy porodí syna, jehož otcem je její zabitý muž.
Velký prostor zde dostává i těžký život na Sibiři, kromě Zulejky a jejího chlapce poznáváme i spoustu dalších postav, s nimiž jsem také většinou sympatizovala. Vyprávění nás dovede až do roku 1946, kdy je Zulejčinu synovi 16 let a chce z tábora uprchnout.
Román je krásně vystavěn a popisy krajiny i charakteristiky postav jsou tak poctivě precizní a uvěřitelné, až se mi mnohdy tajil dech. Že autorka umí tuto atmosféru krásně vystihnout, jsem se přesvědčila i u jejího dalšího díla. Dojemné, nádherné a ač se jedná o těžké téma v krutých časech, je zde cítit neuvěřitelná síla a naděje. Kdo jste ještě nečetl, velice doporučuji!
Myslím, že nejen Zulejka otevírá oči, ale i já. Líbí se mi, jak je příběh vystavěn - velmi nenásilně. Nemá to klasický dějový oblouk, o to lepší kniha je. Svá.
Zulejka je člověkem, v němž najde každý kus sebe, zároveň otevírá oči čtenáři ve smyslu přijímání věcí, které život nabízí. Ani slovo v ní nebylo navíc. Krásné.
"Nejoptimističtější příběh z gulagu", ano, to je přesné. Kruté a smutné čtení, ale zároveň i hluboce lidské. Precizní jazyk i překlad. Zulejka, prostá žena provdaná v 15 letech, takže půlku života strávila s drsným manželem a jeho ještě horší matkou, nakonec paradoxně nachází lepší život v gulagu na Sibiři, zejména ale proto, že se konečně dočkala živého dítěte. I velitel tábora, který jejího muže při prvním setkání zabil, postupně získává čtenářovy sympatie a v příběhu se objevují i další zajímavé postavy, nejvýraznější asi lékař, který už před odchodem na Sibiř přišel o rozum, ale nové cizí prostředí mu (opět paradoxně) pomůže a on tak zase může pomáhat ostatním. Celkově je v táboře pestrá směs lidí od nevzdělaných kriminálníků po umělce, kteří procestovali Evropu a umí několik jazyků, ale bohužel měli špatný názor nebo původ. A ještě víc bohužel, že Rusko se nezměnilo a asi už nikdy nezmění.
Poslouchala jsem na ČRo, poslouchala s napětím a očima dokořán. Příběh, kterých se určitě ve skutečnosti odehrálo hodně podobných a přesto jim nechceme doopravdy uvěřit, jak jsou strašné. Příběh o obyčejné vesnické ženě, ze které se stala žena neobyčejně silná. Vůbec nechápu, jak tohle mohl někdo přežít a hlavně se modlím, aby už se to nikdy a nikde nedělo.
(SPOILER) Pozoruhodné zpracování děsivé doby kolektivizace a rozkulačení v 30. a 40. letech minulého století v krásném, novém světě Sovětského impéria, kde se nový sovětský člověk naučil přežít tak, že donášel na své sousedy, kolegy, rodinu, obešel se jídla, bez postele, bez oblečení, naučil se nevnímat bolest a utrpení. Jachina přitom obsadila svůj román celou řadou pozoruhodných postav na obou stranách barikád. Vedle Zulejky "Zelenooké", které mateřství dalo důvod k přežití, to je komisař Ignatov, správný sovětský občan bojující s nepřáteli státu, které lze okrást, zotročit i zabít, malíř Ikkonikov vtipně si utahujíc z ignorance svých věznitelů a mučitelů, profesor lékař Volf Karlovič, kterému starý známý trik - udám ho a zaberu si jeho dům - nakonec prokáže nevídanou službu, nebo čarodějnice - sobecká mrcha a matka bezohledného rolníka/kulaka Murtazy. Se všemi postavami čtenář prožije několik dlouhých let a velmi dlouhou cestu na Sibiř, přihlíží zoufalým snahám o přežití ve zcela nedůstojných podmínkách a zacházení, a nemůže nevidět paralely s vlastní historií. Nechápu, jak to mohli českoslovenští komunisti nevidět. Nebo hůř, viděli a líbilo se jim to. Působivé beletristické uchopení života v jedné ze smutných dějinných epoch sovětského člověka. Mimochodem pěkně si autorka pohrála se jmény hlavních protagonistů.
Tady snad ani není třeba psát komentář. Krásná kniha, zajímavá svým tématem, které autorka dokázala zpracovat novým způsobem. Literárně skvělé, moc chválím překlad, to už se dnes tak často nevidí, aby byl tak precizní. Četlo se to krásně a zároveň těžce. Jasných 5*.
Silný a poutavý příběh mladé ženy v ruském gulagu. Jen nevím, zda mne utkví v paměti a přečtu si další příběh od Guzel. Zcela se ztotožňuji s komentářem paris131 :o)
Na knize mě ze začátku nejvíce upoutala její přední strana. Ta se vážně povedla... Evokuje přesně ten mrazivý chlad, trýzeň, nekonečnou - zasmušilou bezbřehost a osamělost, kterou si Zulejka v první polovině knihy prošla - prožila.
Druhá polovina už je prostě jiná - "zamilovaná..." Tím rozhodně neubírá celkovému dojmu, který z příběhu mám. Byla to prostě taková doba..., místa..., víra... a především odvaha..., která ve finále mnoho věcí rozhodla.
Velice pěkná kniha to byla, která mi za přečtení stála.
Co mě nejdříve zaujalo na knize byl styl autorky, který mě hned vtáhl do příběhu, takže jsem se rozhodla číst dál, ač jsem původně chtěla jen nakouknout. První polovina knihy je skvělá, ta mě hodně bavila, ale asi budu jedna z mála, kterou hlavní hrdinka iritovala. Já se ani nedivím, že jí Čardějnice týrala - protože hrdinka jako by neměla žádnou duši, byla jako hadrová paneka, kterou kam jste posadili, tam jste jí ráno našli. A měla jsem takový pocit, že právě ta ohavná tchýně se snažila tu její duši probudit a já se jí při čtení knihy vůbec nedivila, protože mě hrdinka neskutečně iritovala svou jednoduchostí a poslušností. I já jsem měla chuť jí profackovat, jen abych zjistila, jestli uvnitř vůbec něco je. Druhá poloviny knihy byla horší, jako by autorce docházel dech a vlastně bych řekla, že lágr byl pro Zulejku vysvobozením, protože tam měla život mnohem jednodušší než po boku čarodějnice a svého hrubiánského muže.
Autorka psát umí, ale celý příběh mi neskutečně kazila hlavní hrdinka. Opravdu jsem čekala nějakou proměnu v silnou ženu, ale ona se naučila jen dobře střílet a přestala se modlit, jinak to byla pořád prostoduchá žena, která bude na slovo poslouchat každého muže, který jí přijde do cesty. Docela se divím, že si jí velitel vybral, protože i on projevoval víc emocí a inteligence, než Zulejka.
Asi to úplně nedokážu vysvětlit, ale hlavní hrdinka byla opravdu primitivní a jednoduchá až běda, sotva si dokáži představit, že by se s ní Ignatov povídal o něčem smysluplném. No, asi proto tam nebyly snad žádné kapitoly, kde by si ti dva jen tak povídali. :))
Jinak souhlasím s těmi, kteří píši, že druhá polovina knihy je spíše červená knihovna, než realita minulých hrůz. I tak se mi kniha četla dobře, takže ty tři hvězdy si zaslouží.
Najskôr som počúval ako audioknihu na ČR-Vltava a bolo to veľmi pútavé ,dnes som knihu dočítal a musím vrelo doporučiť,uz sa tešim na ďalšie knižne stretnutie s touto výnimočnou autorkou..
Kniha se dobře čte, to beze sporu. Má to příběh a spád. Řekla bych, že se příběh přímo nabízí na zfilmování, jazykovým výrazem a textovou vizualitou mi připadalo, že se to velmi blíží filmovému scénáři. Celkově mi to ale přišlo jako pohádka, i přes tu snahu zachytit nelehkou dobu a realitu první poloviny minulého století bývalého Sovětského svazu.
I když pár pasáží, které mě zaujaly, by se našlo. Například tato: "...Ignatov nechápal, jak je možné milovat ženu. Milovat lze veliké věci: revoluci, stranu, rodnou zemi. Ale ženu? Jak je vůbec možné jedním a tím samým slovem vyjadřovat svůj vztah k tak rozdílným hodnotám - klást na dvě misky vah nějakou ženskou a Revoluci? To je pěkná hloupost! ..."
Docela drsný způsob prozření a sebeuvědomění ženské hrdinky tvoří melancholickokrásný až poetický příběh vycházející z tradic ruské literatury.
Velice silný příběh. Někdy až neskutečné osudy lidí. A člověk jen zírá, co někteří museli přetrpět. Přesto dokázali přežít a někteří najít i lásku. Skvěle načtená audiokniha paní Danou Černou.
Štítky knihy
gulagy stalinismus Rusko ruská literatura Sibiř Sovětský svaz pracovní tábory muslimské ženy boj o život historické romány
Kniha Zulejka otevírá oči je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 757x |
| Čtenářské výzvě | 161x |
| Doporučených | 73x |
| Knihotéce | 223x |
| Chystám se číst | 513x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 10x |
(SPOILER) Četlo se rychle, nic extra náročnýho, ale zároveň to má nějakou literární úroveň, žádná YA. Bavil mě dlouuuhý romantický buildup, který měl i hezké vyvrcholení. Konec se mi líbil, ačkoliv nebyl nijak dramatický. Problémy, které jsem s knihou měla: Zulejka je člověk, do kterého se nedokážu příliš vcítit. Žena, která se prostě smíří se svým osudem, ať už je to cokoliv, protože jí bylo od dětství vštěpováno, že tak to má být, a tak se chová správná žena. Na jednu stranu je to zajímavé. Nakolik ji ovlivnilo její prostředí, a nakolik taková doopravdy byla? Nicméně štvalo mě, že důsledek byl, že mě mnohem víc bavily pasáže z pohledu Ignatova, jehož motivace taky nebyly vždycky úplně jasné, ale aspoň byl tak rozporuplný, že to bylo zajímavé. Jejich vztah, ačkoliv mě víceméně bavil, tak zpětně mi přišel trochu jako variace toxického páru z knihy o upírech. Ona na něj myslí čistě kvůli jeho vzhledu. On na ní myslí kvůli jejím zeleným očím. ( A potom kvůli prsům, ale to už je vedlejší) Nikdy mezi nimi neproběhne žádná konverzace. Ona je cudná děva, která ho odmítá, ale on se nevzdává i desítku let. Ale zase to není v úplném centru dění, takže je to asi ok. Vedlejší postavy jsou všechny moc fajn.