Česneksmedem
komentáře u knih
Paměti růže
Consuelo de Saint Exupéry
Docela jsem se na knihu těšil. Do půlky to bylo celkem fajn, pak už to připomínalo spíš kolovrátek – rozchody, nevěry a návraty pořád dokola. Mnohé z nás určitě překvapilo, jak snadno Cosuela (ze Salvadoru) se stala vůči Antoinemu poddajnou. Asi za to mohl její mateřsky ochranitelský pud. Určitě nejsem sám, koho hodně zklamalo chování Saint-Exupéryho. Jak to celkem přesně napsala sama Consuela – velké dítě. Řekl bych spíš přerostlý protivný harant. Nebo je to dáno tím, že byl i umělec? Přes všechno výše uvedené na jeho knihy rozhodně nezanevřu.
Smrdutý kojot
Rosana Zvelebilová
Řekl jsem si, že v listopadu budu číst knihy hlavně od spisovatelek. A hned ta první byla docela úleťárna. Útlocitné čtenáře klasické literatury by možná dohnala až k srdečním problémům či jiným nevolnostem, milovníci té „béčkové“ si naopak budou rochnit a mlaskat. Silnějších výrazů je zde jako blech na ježkovi, ale proč ne? Sem to prostě patří. Moc jsem si to užíval.
Rumový deník
Hunter Stockton Thompson
„Všichni jsme frajeři,
když jsme nalitý.“
Citát z knihy
Omluvte nevkusnou poznámku nevzdělancovu, ale na takovou knihu bych se nejraději vyignoroval. Tlachání nanejvýš o chlastání rumu a těžkém živobytí novinářově. Ploché a nezáživné, jen stěží zapamatovatelné.
Ideální manžel
Oscar Wilde
„Pravda je velice komplikovaný pojem...“
Citát z knihy
Na to, že se pohybujeme v 19. století, jsou některé výroky v knize dosti nadčasové. Například prohlášení o parlamentu, že se jedná o nemorální shromáždění. Dialogy Roberta a Gertrudy vyvolávají pousmání, stejně jako afektované a vtíravě podbízivé salonní dialogy. Dravá až odporná tvrdost lady Cheveleyové bude jistě pár čtenářů silně iritovat. Povedené dílko se sladkým koncem. Nebo ne?
Nevědění
Milan Kundera
Dle mého, je to taková posmutnělá, možná trošku emigrantsky ublíženecká intelektuálština. Na začátku je poměrně velké jazykové a historické okénko, kde dojde i na islandštinu a Odysea. Uvažoval jsem i nad názvem. Možná má sdělit, že ti, kteří zůstali, stěží mohou pochopit. Možná ti, kteří odešli a vrátili se, nevěděli, jak se znovu začlenit, a jestli vůbec zůstat. Každopádně jsem měl dojem, že to celé vyznívá jako mírné naštvání na ty, kteří zůstali. Je ale třeba si přiznat, že ti to zde také, po odchodu svých příbuzných, neměli vůbec lehké. Z toho chmurného vyprávění křičí slovo samota.
Tíživé ticho
Robert Bryndza
Pokud se podíváte na hodnocení jeho detektivních knih, tak začínají na 85% (romány pro ženy ze série Coco Pinchardová jsou někde jinde). Z toho vyplývá, že je to sázka na jistotu. Alespoň prozatím. Velkou zásluhu na tom jistě má i překladatelka Kateřina Elisová.
Ke knize. Pokud přimhouříte několikrát alespoň jedno oko, tak je to opět dost dobrý. Teda první třetina je rozjezdová a pak už je to o mnoho lepší, i když minimálně ve dvou případech poněkud nereálné. Jak praví klasik: „Dějiny lidské hanebnosti jsou nekonečně objemnější než dějiny moudrosti.“.
Mámení
Jon Fosse
Osud stále číhá, aby nastavil nohu těm, kteří podlehli přílišnému uspokojení. Po stovce knih letos přečtených přijde tohle. Při čtení jsem zíral, jako tele v jaderné elektrárně. Nejčastější slovo, mimo jména hlavních protagonistů, je „řekne“. Pokud tenhle termín v následujících třech dnech někdo kolem mne použije, tak ho asi pošlu – však víte kam. Celé tohle drama by se dalo sepsat do jedné jediné věty. Na další díly si už čas fakt neudělám.
Můj strýček Oswald
Roald Dahl
„Pít Romanée Conti je jako mít
současně orgasmus v ústech i v nose.“
Citát z knihy
Tak tenhle zážitek si můžete dopřát i dnes. Stačí vám k tomu docela málo – 29 997,96 Kč s DPH (ročník 2004). Pro ještě silnější zážitek je ale k dispozici i ročník 1964 za lidových 519 997,50 Kč s DPH.
Jak už napovídá dosud napsané, je tato kniha hodně o víně, sexu a financích. Díky jejímu přečtení jsem se teprve dozvěděl, jak jsou při vydělávání peněz důležitá brčka. Ale nejen to. Poznáte, co údajně je, a k čemu se používá tompion. To se možná bude na zimu někomu hodit.
Je to kniha pro přízemní zábavu, i když je v podstatě geniální. Milovník těžké a hodnotné literatury bude zřejmě zklamán. Protože jsem jednoduchý a obyčejný dědek, tak jsem zklamán rozhodně nebyl a culil jsem se u čtení jak jojo.
Člověk bestie
Émile Zola
Émile, to jste napsal velice pěkně. Teda k popukání to zrovna není. Mašinky parádní, ale ty nátury...
Moje květinová dobrá jitra
Václav Větvička
Můj názor na tuto knihu docela vystihuje vyprávění na straně 68, které se jmenuje Pecka. Pecka je to přívětivá, moudrá, ale prozatím bohužel málo čtená. Pan Větvička v knize mimo jiných odkazuje na Karla Čapka či Františka Nepila. Jejich stopy jsou ve stylu jeho vyprávění docela zřetelné. Přečtete si například o vltavínech, ufonech na Plzeňsku nebo medvědím česneku (!). Doporučuji!
Debutantka
Jan Gardner
Idea je možná dobrá, to jenom Česneksmedem k ní ještě nedorostl. Nechci přilévat kyselého do octa, ale za sebe musím konstatovat, že jsem zklamán. Dávám tři hvězdy hlavně za komorníka, který je čistě náhodou docela podobný tomu od Jirotky.
Karibské tajemství
Agatha Christie
Slečna Jane Marplová je velice sympatická osoba. Pokud bych nebyl ženatý, určitě bych se jí otázal, zda nehledá někoho, kdo by jí pomohl umýt záda. V knize ji jeden moula nazval starou krákorou. Byl bohatý, takže měl pocit, že je studovaný primát, ale byl to kapánek osel.
Je to poklidné, příjemné čtení a vůbec nevadí, že pachatele uhodnete nejspíše už v polovině knihy.
Osm žen z Hradu
Pavel Kosatík
Tohle se povedlo. Na tak malém vzorku párů najdete pár, kde jsou oba rovnocenní a samostatní, pár s nadvládou ženy i s nadvládou muže. Ten rozdíl v jednání oněch osob před rokem 48 a krátce po něm je hodně zajímavý. Čekal jsem, jestli se u páru číslo 4 prozradí u manžela nemoc způsobená zahnutím hasiče, ale nic. Řekl bych, že by knihu měl přečíst každý, kdo chce mít o našich dějinách základní přehled (samozřejmě nejen tuto).
Čtyři klíče: Velká vlaková loupež
Michael Crichton
Ukradnout zlato za tehdejších 12 000 liber a dojet na nevyplacení „dámy“, to musí být jeden vydlabaný jako dýně na Halloween. Přesto, ta jejich drzost byla neskutečná a nervy bych na ni neměl.
Je to sice trochu zromantizovaná verze, ale čte se to velice dobře. Dozvíte se mimo jiné hodně o tehdejším slangu, kterým se dorozumívalo podsvětí.
Nezbývá než dát pět kousků a knihu doporučit.
Muž v mlze
Agatha Christie
Jen pár stránek chybí do špalku. Takže, jak se u nás říká, zábavy háfo. A zábava je to přímo skvělá. Za sebe jsem si nejvíc užil slečnu Marplovou, příjemně překvapil Parker Pine i Harley Quin. Takže velká spokojenost.
Dopisy mrtvých mužů
Erle Stanley Gardner
„Byla tak chladná, že by okurka vedle
ní působila dojmem pálivé papriky.“
Citát z knihy.
Nejprve představím hlavní protagonisty těchto tří příběhů - Ed a Bobo. Ne, nebojte se. Ve druhém případě se nejedná o bývalou kandidátku na prezidentku (za KSČM), ale o milého a hlavně velmi chytrého psa.
Kniha je parádní ukázkou toho, že se dají velice dobré detektivky psát i bez potoků krve a hnusných scén. Moc prima oddechovka.
Vy mně taky!
Jiří Žáček
Básničky rýmovačky mám velmi rád. Občas je potřebuji na svoje nervy, když si neuváženě přečtu článek o našem Parlamentu nebo se vrátím z vycházky do lesa, který už není...
Vezmu si knihu pana Žáčka a čtu: „Poučte se v chlívku u sviní..." (víc v komentáři Anatone). Zachmuřím se, ale čtu dále: "Kácím lesy, řízy, řízy, lesy jako z pohádky. Střelíme je za devizy. Bude prostor pro skládky.“. Tiše si brblám, že největší kůrovec je na tři písmena a knihu zavírám. Dnes se prostě nedaří... Zkusím nějakou knihu od Kafky, třeba bude větší sranda.
Měl jsem psa a kočku
Karel Čapek
Poměrně rozkolísané hodnocení této knihy docela chápu. Občas se zdá, že je to spíš kniha pro děti, občas asi zrovna ne. Každopádně Minda je hodně dobrá a o Dášeňce snad nemá cenu vůbec psát, to je dávno klasika. V tomto krvavém světě je to pohlazení po duši, které určitě stojí za přečtení.
Whisky s ledem
J. A. Konrath
Už takřka tři roky nepřibyl k této knize komentář, takže to napravím. Vzhledem k tomu, že prý pan spisovatel dává přednost pivu, usuzuji, že pojmenovat vyšetřovatelku Jack Daniels byl asi kalkul pro větší prodej. V lepším případě jde snad o humor.
Místy jsem si říkal, že to skoro připomíná detektivní frašku, místy to bylo dost drsné. Rozhodně je ale tento první díl celkem čtivý, i když se autor nevyvaroval vaty na zvýšení počtu stránek. Celkem korpózní kniha. Uvidím dál.
Duch whisky
Richard Grindal
Než budu chválit, neodpustím si jednu poznámku. Vzhledem k tomu, že půjde o skotskou whisky, vzpomněl jsem si na výrok o starší panně - "Chránila si rozkrok jako Skot peněženku.". Pěkně to potvrzuje všeobecně známou povahovou vlastnost Skotů.
Chválit je v tomto případě třeba. Dozvíte se mnoho informací o jednotlivých palírnách, je zde i mnoho historek (dojde i na Orwella), postupy, rozdíly mezi druhy whisky...
Docela jsem byl překvapen informací, kdy a kde vznikla první pravidla golfu. Nádherné a zajímavé čtení, ke kterému se budu vracet.