Měl jsem psa a kočku

kniha od:


Koupit

Humorná vyprávění o životě se čtyřnohými přáteli, zařazená do této knihy, vznikala nejdříve ve formě fejetonů, sloupků a črt. Některým je už více než 80 let, přesto jim neublížil zub času a jistě znovu potěší čtenáře a milovníky zvířat bez rozdílu věku. Vtipné vyprávění doplňují kresby Josefa Čapka.

https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57954/big_mel-jsem-psa-a-kocku-7kQ-57954.png 4.1211
Nahrávám...

Komentáře (44)

Kniha Měl jsem psa a kočku

beluca
14. července

Pro nás milovníky a majitele koček je to nejpovedenější a nejvtipnější knížka o čičinách :-). Moc se u ní nasmějeme a rádi se k ní s manželem vracíme.

Ivushaak
13. dubna

Čapka mám ráda, ale táto kniha mně nějak nesedla, a byla jsem ráda že je tak krátká.


majáček
25. ledna

Krásné a milé čtení o psech a kočkách, co zažil sám autor. Kniha pro pohlazení duše.

nefernefer
26.11.2021

Neurazí, ale ani nenadchne. Paradoxně nejlepší z celé knížky je doslov Olgy Scheinpflugové.

viweb
12.05.2021

Poslechnuto jako audiokniha. Krátké povídky příjemně napsané, úsměvné i k zamyšlení. Čtení ke kávě. Doporučuji

Dimas
12.05.2021

Tento Čapek mě bohužel neoslovil. Na vině jsem sama, podvědomě jsem očekávala radostné čtení podobné Robinovi Zdeny Frýbové, ale byl to spíš smutný zážitek...

JulianaH.
27.03.2021

Je pro mě těžké tuhle knížečku komentovat. Vyvolala ve mně úplně jiný dojem, než na jaký jsem byla připravená. Jistě, čekala jsem, že každá věta bude tak dokonale vyměřená a vyvážená, že lépe napsat by ji nešlo — je to přece Karel Čapek. Že si díky autorovi všimnu věcí, které mi dřív unikly; že se zamyslím; a že se zasměji. A to všechno se i stalo. Navíc mě potěšil jeho pitoreskní popis bernardýna a upoutalo mě, že si všímá souvislosti mezi chovatelstvím a eugenikou. Což sice ve 20. letech nebylo nic zvláštního, ale přece jenom Karel Čapek není ten typ autora, u kterého bych to čekala. Takže bravo.

Ale zároveň jsem hrozně zmatená... Proč mi nikdo nikdy neřekl, že autor „Dášeňky“ topil štěňata? (Kdežto od topení koťat své spoluobčany zrazoval.) Nebo že nechal svým psům kupírovat ocasy — čili mrzačit je, aby vypadali draze —, načež svoji útlocitnost vyjádřil tím, že odešel, jelikož „se na to nemohl dívat“? A to všechno dělal tentýž člověk, který holýma rukama vyrval z kočičí tlamy myš, poněvadž pištěla úzkostí, a který krmil hladové kočičí tuláky. Jestli z mojí zmatenosti vyvěrá nějaký závěr, pak asi ten, že etiku druhých lidí bychom neměli soudit příliš příkře a zbrkle, protože i ti nejušlechtilejší (třeba K.Č.) občas dělají hrozné věci — nebo věci, které nezapadají do systému jejich hodnot.

Jsem vděčná za vzpomínkový doslov Olgy Scheinpflugové (který v mém vydání z r. 1978 chybí a dohledávala jsem si ho ve vydání z r. 2004), protože na vztah „Karel Čapek a zvířátka“ nabídl pohled dalšíma očima. Bez něj bych asi byla ještě zmatenější. Díky Olze nakonec v mojí představivosti převážil obraz Karla Čapka, jak v zakrvácené ruce drží zachráněnou myš.

poppins
24.03.2021

Karel Čapek jako vždy vtipný, trefný, laskavý a často až neuvěřitelně aktuální:
"Chováte svého vlčáka v domácnosti....a vezmete ho na pět minut na řemínek ven, aby se vyvenčil, a myslíte, že ho máte rádi. ...Nenapadne vás chovat si jako domácí zvíře antilopu nebo divokého osla, protože jim nemůžet dát dost pohybu, ale u psů na to nemyslíte. Rád bych vám to připomněl."
Jen o těch kočkách tam toho moc nebylo:-).

1