Čenichnaknihy komentáře u knih

Začalo to jako blog pro všechny nadšence do lesních chatek, bungalovů a různých nápaditých příbytků. Teď už je z Cabin Porn tak trochu fenomén, který má na trhu už druhou knihu.
Po jedničce Chaty na konci světa, o které jsme vám už psali, je tu dvojka Za dveřmi, která dává víc nahlédnout do interiérů takových lesních pevností. Tedy, ona vyšla už předloni, ale my se k její prezentaci dostáváme až teď. :)
Zase jsou tu bohatě ilustrované střípky a mikropříběhy chatek, které si lidé vybudovali svépomocí. Použili třeba dřevo, které bylo jako odpad, předělali starý dřevěný vagón, nebo uvidíte, jak někteří šikulové s minimem místa dokázali vybudovat, kuchyň, obývák i ložnici v jedné boudě.
Stejně jako jednička, tohle není knížka na velké počtení, ale už váha knihy napovídá, že je spíš o kvalitních fotografiích, které vám přinesou inspiraci a tu správnou “chatařskou” atmosféru.

3 30.08.2021

Taky jste jako děti s partou kamarádů stavěli v lesích či parcích bunkry, chatky a boudy, abyste měli svou “klubovnu”? Tak tahle knížka je něco pro vás. Vypráví totiž příběhy lidí, kteří náš dětský sen dotáhli k dokonalosti a uprostřed přírody si z přírodních materiálů, které našli všude kolem, postavili parádní příbytky.
Knížka je bohatě proložená fotografiemi, takže spíše než číst můžete snít, jaké by to asi bylo si nějaký takový dům pořídit.

4 30.08.2021

Autorka při zpracovávání historických témat poprvé sáhla po fikci a zahrála si na coby kdyby. Co když revoluce v roce 89 nevyšla, stále jsou u moci komunisté a aby se podobné snahy o převrat neopakovaly, ještě víc utáhnou šrouby a vytvoří systém postavený na strachu obyvatel.
Knížka samotná trochu připomíná Tiché roky. Příběh událostí po roce 1989 sledujeme očima dospělé Maji, kterou kvůli účastem na nepokojích zavřeli, a pak malé Magdalény, která se ocitla v dětském domově.
Fiktivní atmosféru ve společnosti Mornštajnová vykreslila s grácií sobě vlastní. Strach a bezmoc, kterou její postavy prožívají, připomíná to, co jsme všichni pociťovali při čtení Hany.
Předem je jasné, že jde o hodně depresivní a náročné čtení. Pokud se do příběhu ponoříte, budete ho muset ještě chvilku rozdýchat. Ale i když třeba skalní fanoušky autorky nenadchne tolik, jako její předchozí díla, rozhodně stála za to.
Autorka chtěla oživit paměť těm, kteří občas hořekují nad tím, že dřív bylo líp, a vzdělat mladší ročníky, kteří socialismus nezažili. A to se povedlo na jedničku.

16 30.08.2021

Tiché roky sledují život zakřiknuté dívky Bohdany, která pátrá po tom, proč je její tatínek takový mrzout, proč se museli přestěhovat z Prahy a možná i po tom, proč je ona sama “jiná”. Její pohled svět se v kapitolách střídá s vyprávěním očima jejího otce Svatopluka, duchem oddaného komunisty, který se po válce vyšplhal po rudém kariérním žebříčku až do nejvyšších pater.
Rodinné drama o vztahu otce a dcery ve vás budí pocit, že Mornštajnová by dokázala dostat úžasný příběh ze života každého z nás. Vždyť současnost každého z nás ovlivňuje to, s čím se musely potýkat generace našich rodičů a prarodičů.
Osudů, jaký potkal Svatopluka a Bohdanu, byste v české společnosti jistě našli plno, autorka je za všechny nádherně vykresila v téhle knize. S citem, ale zároveň velkého patosu. Zkrátka takový byl a je život.

26 30.08.2021

Všechno, co potřebujete vědět, najdete na krásně zpracované obálce. Ove je devětapadesátiletý Misantrop, lidi kolem sebe moc nemusí, zvlášť ty, kteří porušují předpisy, nezvládají základní domácí práce, neumí pořádně řídit a ba co hůř, pokud mají v garáži něco jiného než švédského saaba. A v neposlední řadě se chce zabít.
Backman rozehrál od prvních stránek se čtenářem úžasnou hru. Na začátku nevíte, jestli Oveho milovat nebo nenávidět. Na jednu stranu z něj sálá sarkasmus, kterému se chtíc nechtíc musíte chechtat, pak je tu ale jeho arogance, kterou nešetří a terorizuje jí okolí.
Jenže postupně odkrýváte Oveho příběh a zjišťujete, proč vlastně zkouší veškeré možné způsoby, jak se sprovodit ze světa. Protože mu to ale nevychází a pořád ho od jeho záměru někdo vyrušuje, máte dost času tohohle morouse dokonale poznat. Vyprávění současnosti se pravidelně střídá s výlety do minulosti. V jedné kapitole se dusíte smíchem, ale v té další zatlačujete slzy dojetí. Tak jako v životě.
Muž jménem Ove je skvěle napsanou knížečkou, která vám nabídne pestrou paletu emocí. Pro nás se rázem stala srdcovkou, která nesmí v naší knihovně chybět.

18 30.08.2021

Klobouk dolů, najít v dnešní době nějaké historické téma, které ještě nikdo nepopsal, prakticky se o něm neví, a vykouzlit z něj takhle působivou knížku, to vážně zaslouží obdiv. Karin Lednická využila toho, že z oblasti Karvinska pochází a slýchávala tak od pamětníků příběhy, které nikdo nezná.
Není divu, že první díl této plánované trilogie pokřtila spisovatelka Alena Mornštajnová. S Lednickou mají velmi podobný styl. Jejich příběh, podobně jako třeba v Haně, začíná obrovskou tragédií. Důlním neštěstím v dnes už neexistující Karwiné, která vzala spoustě ženám muže, syny, bratry, otce a uvrhla je do ještě větší bídy, než v které se dosud nacházely.
Lednická se v patosu navozeným smutnými osudy tamních obyvatel někdy až vyloženě vyžívá. Oproti Morštajnové jde víc do hloubky a románová kronika tolik neodsýpá. O to víc si ale dokážete představit, jak složité bylo v době na přelomu 19. a 20. století uživit mnohačlennou rodinu, jakou dřinu museli zvládat nejen horníci, ale i jejich ženy. Doslova na vás dýchne uhelný prach, který pomalu dusí hornickou kolonii.
Z učebnic dějepisu dobře známe historii Sudet a poválečného odsunu Němců z této oblasti. Ale věděli jste kolik Poláků žilo na Karvinsku, Těšínsku a Ostravsku v době první světové války, kdy se rozpadala monarchie a čerstvou dávkou hrdosti napumpované Československo si chtělo urvat co největší kus území? Kolik polsky mluvících občanů muselo kvůli své touze připojit se k Polsku zemřít?
Šikmý kostel není až tolik knihou o jedné zaniklé vesnici, jako o otevírání jednoho zaprášeného tabu.

29 30.08.2021

Knížka vypráví příběh Veroniky, která se zamiluje do svého japonského spolužáka, vezme si ho a pak se musí popasovat se střetem dvou úplně odlišných kultur. Čtivou vtipnou formou dostanete naservírovaný příběh jednoho páru, který se snaží sžít s novou rodinou toho druhého.
Jak už název napovídá, je knížka psaná deníkovou formou, ale několik záznamů je i očima japonského manžela, který pro změnu bojuje s českou kulturou, kterou vůbec nechápe.
Zatímco Japonci mají ve zvyku naservirovat k obědu všechny chody najednou, Češi začnou polévkou a teprve pak pokračují. Což když netušíte, snadno to vede k nedorozumění a ke snězení hektolitrů polévky. A takových vtípků přináší česko-japonský životní styl spoustu. :)

6 30.08.2021

Na samý závěr jsme si nechali prvotinu Shari Lapena a s klidným svědomím můžeme říct, že autorka s každým dílem rostla. Manželé odvedle nám přišli asi nejslabším kouskem.
Příběh o manželském páru, kterému někdo unesl teprve půlroční miminko a nikdo neví, kde je, se nám nečetl vůbec lehce. Přeci jen, když sami doma odpočítáváte poslední týdny do porodu, není to zrovna ideální čtení na večer. Pokud ale odhlédneme od téhle skutečnosti, je třeba říct, že knížka neměla tu správnou dynamiku, jako měly pozdější knihy Shari Lapena.
V příběhu vystupují v podstatě tři páry a je jasné, že někdo z nich musí mít únos na svědomí. Chybí tu i potřebný wau efect na závěr, který obvykle díla autorky mají. Rozhodně se nedá říct, že by knížka četla špatně, je relativně krátká, stejně tak kapitoly. Autorce se nedá upřít kreativita při popisu jednotlivých postav a vztahů mezi nimi. Všechny si dokážete živě představit.
Po přečtení poslední stránky a zaklapnutí obálky se chce napsat slovo “neurazilo”. Jakkoli snobsky to zní. Máme velkou radost, že v dalších knihách už Lapena neopakuje fráze typu “ačkoliv si to nezasloužil, bylo jí ho líto”. Někdy to byla velká a zbytečná tlačenka na emoce čtenáře.

6 30.08.2021

Tady se s tím Shari Lapena vůbec nemazala. Hned na první stránce doslova skočíte do rozjetého auta, v kterém hlavní hrdinka Karen Kruppová z neznámých důvodů uhání přes křižovatky na červenou, až nezvládne řízení a nabourá se. Když se probudí v nemocnici, nic si nepamatuje a vrásky na čele tak přidělává nejen detektivům, ale i manželovi Tomovi.
Autorka rozhodně neztrácí čas ani popsané stránky a rovnou rozehrává dramatický příběh, ve kterém se z vyšetřování nehody najednou stane pátrání po vrahovi. A přitom si vystačí jen s jedním milostným trojúhelníkem.
Ten ovšem Lapena vykresluje opravdu věrně. V polovině knihy máte jasno, kdo tahá za nitky, ale stejně vám to nedá a raději čtete dál a dál a pak přesně autorčině stylu přijde zvrat a překvapivé rozuzlení.
A jak už trochu bývá u téhle kanadské spisovatelky zvykem, nechala i trochu pootevřený konec, aby mohl čtenář popustit uzdu fantazii a a pohrávat si s tím, jak asi život postav šel dál.

10 30.08.2021

Pokračujeme proti proudu publikační řeky Shari Lapeny. Nevítaný host je přeci jen trochu jiná knížka než Jeden z nás. Rozhodně větší psycho.
Několik hostů se ubytuje v odlehlém venkovském hotelu. Chvíli nato uvězní všechny uvnitř sněhová bouře, elektřina nefunguje a zásoby svíček se tenčí. A do toho zřejmě v areálu řádí zabiják, který hosty postupně likviduje. Lapena opět skvěle vykresila stísněnou a mrazivou atmosféru.
Není náhoda, že příběh trochu připomíná styl Agathy Christie, autorka umí mistrně vykreslit jednotlivé postavy tak, že máte tendenci podezřívat úplně každého. A jak bývá u Lapeny zvykem, opět přijde nečekané rozuzlení.
Výhodou je, že vás autorka opět nenechá namáhat mozkové závity příliš dlouho. Stránky pěkně ubíhají a rychle máte přečteno. A věřte, že vás příběh tak pohltí, že ji budete chtít přelouskat svižně, abyste měli jistotu, že vraždění už skončilo a pachatel se netoulá někde kolem vás.

6 30.08.2021

S Lapenou začínáme od konce, až od její čtvrté knížky, ale tady se víc než kde jinde vyplatí říct “lepší pozdě, než nikdy”. Tahle autorka nás dostala. Pokud máte rádi příběhy, kde přijde v závěru zvrat, který vás vystřelí z ponožek, tak to je přesně tahle knížka.
Psychothriller se odehrává v klidné newyorské čtvrti, kde ale každý má nějakou tu špínu za nehty. Pomluvy se šíří a máte pocit, že celou dobu víte, kdo mohl ženu, která konec konců taky nebyla úplně svatá, zabít, ale v posledních kapitolách vám autorka tuhle myšlenku rozdrtí na prach.
Knížka je skvěle napsaná, čte se jedním dechem.

9 30.08.2021

V recenzi na první díl série o Hadrovém panákovi jsme trochu čpěli síru na postavu Wolfa a tím částečně zkritizovali i celou knihu. Tak to se tentokrát rozhodně nestane. A to z jediného důvodu, Wolf tentokrát v hlavním příběhu chybí.
A druhému dílu to jen prospělo. K Baxterové totiž naopak přibyl agent Rouche a ten měl dostatečný faktor X, aby kvůli němu čtenář tajil dech a létal zběsilou rychlostí z řádku na řádek a ze stránky na stránku. Mimochodem těch dramatických scén je v Loutkařovi o poznání víc než v Hadrovém panákovi, za to také palec nahoru.
Emily s Rouchem řeší tentokrát zvláštní sérii vražd, kde jsou vlastně vždy dvě oběti, jedna má na těle vyřezáno slovo Návnada, ta druhá zase Loutka. A za tím vším je nějaký ten Loutkař, který řádí nejen v Londýně ale i v New Yorku. V pátrání jim pomáhá Edmunds, také ověřená postava z prvního dílu.
Cole tedy zjevně s každou knihou v psaveckých výkonech roste. Nenabízí obvyklou detektivku, kde může čtenář hádat, která z postav za tím vším je. Tady je odkázán na to, až se autor uráčí mu vraha představit a jde vlastně jen o to, jak a kdy ho hlavní postavy dopadnou a jaké oběti budou muset přinést.

6 30.08.2021

A je to tady, konec hry, konec série. William Wolf Fawkes se vrací na scénu, aby prošetřil smrt starého přítele a učitele Finlaye Shawa. On jediný věří, že to nebyla sebevražda, nýbrž vražda. Tím si pojistí fanouškovské body od čtenáře a stará se v první polovině knihy o nějaké ty emoce.
Do vyšetřování se zapojí všechny důležité postavy, které Cole stvořil v průběhu předchozích dvou dílech. Baxterová, Edmunds, Rouche… Navzdory tomu, že se tentokrát nekoná honička na masového vraha, nýbrž jen na pachatele jedné vraždy, povedlo se autorovi vykouzlit slušnou porci napětí a nakonec i nápaditou zápletku a rozuzlení.
Ale jinak? Nechceme vyloženě jen kritizovat. Chápeme, proč se série zařadila mezi bestsellery a našla si spoustu obdivovatelů i v České republice. Je napsaná moderně, má spád, místy prosákla i nějaká to romantika. Proč ne, to vidíme i u filmových detektivek. Mimochodem televizní nebo filmové zpracování by téhle sérii slušelo. Věděli jste, že Hadrového panáka psal Cole původně jako scénář?
Jenže právě kus toho poctivého spisovatelského řemesla nám v tomhle i v předchozích dílech prostě chybí. Vybudovat si nějaký vztah s postavou, obzvláště s Wolfem, dá ohromnou práci, uvěřitelnost některých scén je tak dost na hraně, někdy až za hranou. Nechceme spoilerovat, a tak to necháme jen takhle obecně. V každém případě je potřeba přečíst všechny tři díly postupně za sebou a v co nejmenších rozestupech, jinak se budete ztrácet.

6 30.08.2021

Pokud máte rádi víno, dalo by se o téhle knížce říct, že je to taková pitelná lahvinka. Na první pohled solidní detektivka, sice s trochu průhledným dějem (panák je složený ze šesti obětí, vrah udá datum smrti a jméno, koho zabije jako dalšího, policie je přesto pořád o krok pozadu), ale dobře se čte.
Ale pokud budeme pokračovat v tom sommeliérském slovníku, nemá zrovna dlouhou dochuť. Sice nevíme, jak dlouho téma zrálo na sudu… emh, tedy v autorově hlavě, ale s některými postavami si moc práce nedal. Co je průšvih, hlavně s tou hlavní, tedy s Wolfem.
Každá opravdu skvělá detektivní série má v hlavním hrdinovi ryzí charakter. Člověka, který je často složitý, táhne si s sebou nějaký problém, tajemství, je uvěřitelný, snadno uchopitelný, představitelný. Čtenář si ho oblíbí. Ať už je to Nesbův ožrala Harry Hole, nebo geniální svalovec se skvělou pamětí v podobě Roberta Huntera od Cartera, nebo válkou zbitý na těle i duši Galbraithův Cormoran Strike.
Ale Wolf? Lépe vykreslená je i jeho kolegyně “alkoholička” Emily nebo zvídavý nováček Edmunds. V dalších dílech už to ale prý má být jen lepší a lepší, takže se moc těšíme. Nebo jaký názor máte na Wolfa vy?
Na závěr jedna velká pochvala. Způsob, jakými Cole vraždí oběti je poměrně originální, což v dnešním detektivkami prošpikovaném literárním světě není vůbec snadné, takže za to rozhodně palec nahoru.

12 30.08.2021