Cara.17
komentáře u knih
Květomluva
Klára Trnková
Sice jsem čekala něco trochu jiného (a ani ilustrace nebyly mým šálkem kávy), ale vyloženě zklamaná jsem nebyla. Klára Trnková nás v této knížečce seznamuje s tajnou komunikací našich předků a to prostřednictvím květin. Je zde uvedeno pár desítek rostlin a k nim vypsaný význam.
U některých jsem byla lehce překvapená, např. u kopretiny jsem nečekala, že by vyjadřovala: "Tvá krása je jen pýchou." Nicméně vzhledem k tomu, jak stará květomluva je, musíme počítat s tím, že pro lidi dnešní doby už tolik aktuální či pochopitelná nebude. Jiné významy mě naopak mírně pobavily.
Jetel: Chceš se vdávat, nebo ne?
Tulipán: Tvá krása nemá vnitřní hodnoty, jsi ale skvělý milenec.
Pro lehké rozšíření obzorů v tomto způsobu komunikace je to dobré, ale pokud se o tom někdo chce dozvědět víc, pak by se měl poohlédnout po něčem obsáhlejším.
Zlatá
Marissa Meyer
(SPOILER) Když jsem si od Marissy Meyer přečetla knihu Bez srdce, připadalo mi, že jsem objevila další spisovatelku, která svoje řemeslo skvěle ovládá a navíc má talent pro psaní pohádkových retellingů. Avšak po přelouskání této knihy, musím říct, že jsem byla ve svém úsudku unáhlená - tohle se jí totiž vůbec nepovedlo.
Zpočátku jsem měla dojem, že moje nespokojenost tkví "pouze" u hlavní hrdinky a romantické linky, ale poté mi došlo, že kamenem úrazu byl nápad na toto dílo - tedy spojení příběhů o Rampelníkovi (Rumplcimprcamprovi) a Králi duchů/divokém honu.
Abych to vyjasnila - hlavní hrdinka Serilda mě neskutečně vytáčela. Je přesně tím typem postavy, který byste pohlavkovali od rána do večera, aby se mu konečně rozsvítilo a začal používat to, co má na krku. (Ačkoli si nejsem jistá, jestli by to něčemu pomohlo. Dle jejího uvažování a jednání se zdálo, že má v lebce místo mozku slámu, které bylo v příběhu i tak víc než dost.)
A že Serilda perlila hned od začátku! Konkrétně - její odpověď Králi duchů, že umí spřádat zlato ze slámy, byla přece naprosto neškodnou lží. Koneckonců, proč by někdo jako on, kdo vyhledává a loví všechno výjimečné a zvláštní, měl mít zájem o smrtelníka s tak běžnou dovedností, že ano?
Dále stojí za zmínku Serildin pud sebezáchovy - od Krále duchů dostane za úkol upříst zlato ze slámy a pokud ho nesplní, pak za úsvitu zemře. S tím jí může pomoci Zlat, nicméně jeho pomoc vyžaduje jistou platbu. Serilda sice vlastní šperk, kterým by Zlatovi mohla zaplatit, jenže ho dostala od lesních bytostí a ráda by si ho nechala na památku. Takže co udělá...? Marní cenný čas, kterého má i tak málo, úvahami a dohadováním se Zlatem, zda mu šperk opravdu musí dát!
Na to navazuje další do nebe volající nelogičnost jejího přemýšlení - je si dobře vědoma, že ji při příštím úplňku Král duchů znovu povolá a jelikož Zlatovi dala všechny šperky, které měla, nebude mu mít čím zaplatit za jeho služby. Co by si tedy normální člověk na jejím místě počnul? Samozřejmě by si sehnal nějakou "věc", kterou by mohl využít jako platbu. Jenže tohle je Serilda a ta, ačkoli má celý měsíc čas, si nesežene nic a na hrad přichází s prázdnýma rukama! A poněvadž chce přežít, tak Zlatovi slíbí, že pokud jednou bude mít dítě, dá ho jemu jakožto splátku za jeho pomoc. Za vymyšlení i uzavření téhle dohody by si Serilda, která sama v dětském věku trpěla absencí matky, vskutku zasloužila potlesk vestoje.
(V zájmu zachování celistvosti své lebky a zdi v pokoji, tu nemíním psát další věci, které mě na Serildě přiváděly do bodu varu. A nakonec si to každý může přečíst sám, pokud po téhle knize sáhne.)
A teď k romantické lince (ačkoli si nejsem jistá, jestli se tomu tak vůbec dá říkat). Mezi Zlatem a Serildou jsem nevnímala žádné "jiskření", jejich dialogy mi občas připadaly zvláštní a krom toho se počet jejich setkání dal spočítat na prstech jedné ruky, přičemž korunu tomu dodalo čtvrté střetnutí, kdy spolu měli sex.
Jakože co?! Co to jako autorku napadlo?! Sice se zdržela explicitních popisů, ale cpát teenagerům pod nos takovýto "vztah", kdy sex pasovala na chtíčem a zvědavostí nasáklou zkušenost, kterou je potřeba zažít a nezáleží na tom, zda dotyčnou osobu milujete ani jak dlouho ji znáte... Vážně?! Marisso Meyerová, že tě hanba nefackuje!
(Btw tohle se bude dávat číst dětem od 12 let, jak je uvedené na přebalu knihy?!)
A ještě dvě připomínky si neodpustím.
Zaprvé, Král duchů víc jak tři čtvrtě knihy působí nadmíru lstivě a vychytrale a pak na konci se před Serildou OMYLEM prořekne ohledně svých plánů? Fakt?
Zadruhé, temné na hradě Zlat/poltergeist otravuje a dělá jim naschvály a jim trvá celou věčnost, než ho polapí... A když se jim to konečně podaří, tak ho stejně posléze pustí, protože je nebavilo poslouchat, jak vyváděl a chřestil řetězy, kterými byl spoutaný.
Uf! Co k tomu dodat? Snad jen, že logika v tomto příběhu je tak logická, že by ji záviděli i v Kocourkově.
A tím jsme se dostali k jádru pudla - tenhle příběh je odfláknutá a špatná splácanina několika pověstí a pohádek. Aby fungovala, musela ji autorka procpat nelogičnostmi a udělat ze Serildy totální blbku, jejíž vlastní hloupost a lži ji přivedou k zaprodání svého budoucího dítěte, které (jen tak mimochodem) stihne zplodit s "duchem", se kterým se setkala pouze čtyřikrát, a po celou dobu se diví, proč se jí pořád lepí smůla na paty! No proč asi?!
Jediný, kdo tenhle příběh držel nad vodou, byl překvapivě záporák - Král duchů a jeho divoký hon. Ačkoli to bylo místy nechutné, temné, hororové a Král duchů byl pořádný neřád a psychopat (a i kvůli tomuto je naprosto nevhodné, aby byla kniha pro čtenáře už od 12 let!), jednalo se de facto o jediné pasáže, u nichž jsem neměla pocit, že mi klesá IQ.
Do pokračování se tudíž pouštím jen ze zvědavosti, jaký osud Jeho Ponurost, Perchtu i divoký hon nakonec potká.
Útěk na venkov
Julie Caplin
Útěk na venkov byl mou první ochutnávkou tvorby Julie Caplinové. Jakožto bývalá knihkupkyně jsem si velice dobře vědoma, jak oblíbená tato autorka mezi čtenáři - a především čtenářkami - je, takže i přesto, že ženské romány čtu jen výjimečně, jsem si řekla, že to zkusím, abych zjistila, zda je tolik chvály opravdu na místě...
No a moje dojmy po dočtení?
Zaprvé, jsem trochu na rozpacích, protože ač to nebylo špatné, nejednalo se o nic mimořádného. Byla to jedna z mnoha romantických oddechovek, u níž jsem nemusela přemýšlet a určitě se mi brzy vykouří z paměti. Krom toho nemám ani tu nejmenší potřebu se k ní vracet a tudíž by pro mě koupě naprosto postrádala smysl.
Zadruhé však oceňuji, že se autorka vyvarovala explicitní erotiky a sexu, vulgarismů atd. Z knih, které jsou tímto procpané, jsem totiž znechucená a nevyhledávám je.
Také stojí za zmínku vykreslení charakterů postav, jejich osudy a různé "nedokonalosti", jež přispěly k větší uvěřitelnosti.
Jakožto pejskařka a vesničanka dávám velké plus i za fenku Tess a hezky popsané venkovské prostředí a přírodu.
A zatřetí - mimo chvály na autorku jsem zaznamenala i reakce, že tato kniha není na takové úrovni jako její díla ze série Romantické útěky. Jelikož jsem člověk, který si rád udělá názor sám, rozhodla jsem se, že dám spisovatelce ještě šanci a někdy v budoucnu se na její další knihy mrknu.
Nakonec tedy s lehce přimhouřenýma očima 4 hvězdičky.
Dneska jsem vyšla z domu!
Cassandra Calin
Jako jo, jakožto introvertka, knihomolka i mileniálka jsem se v něčem našla. Taky jsem se párkrát zasmála, ale byly tam i takové případy, že... ehm... no, asi to rozvádět nebudu.
Na jedno přečtení určitě super, ale co se týče ilustrací, knihomolství či introvertů, tak mě podstatně víc zaujala tvorba od Debbie Tung (Ze života knihomolky, Introvertka v hlučném světě, Když se introvertka vdá...). Pokud neznáte, určitě mrkněte. Mně osobně se její dílka líbí natolik, že je mám všechny ve vlastní sbírce a s nadějí vyhlížím další.
Ven z bludiště
Spencer Johnson
O pokračováních se často říká, že nejsou tak dobrá jako předcházející díla. A občas je to opravdu tak. Ale ne v tomto případě. Ven z bludiště má stejně jako Kam se poděl můj sýr? co nabídnout.
Pokud si totiž přečtete onen první díl a budete mít dojem, že nalezením nového "sýru" vaše cesta skončila, autor vás ve druhém díle snadno vyvede z omylu. Poukáže na to, že najít další "sýr" je sice fajn, ale když se dopídíte k tomu, že existuje i něco docela jiného, než jsou "sýr" a "bludiště", a následně to přijmete/získáte, pak jste udělali ještě větší krok vpřed!
Takže za sebe jsem byla nadmíru spokojená a doporučuji si k četbě tentokrát místo sýru připravit jablka.
Kam se poděl můj sýr?
Spencer Johnson
Pokud při četbě této knihy nebudete moc přemýšlet o obsahu, zhltnete ji do půl hodiny. Textu tam není mnoho a "příběh" je velmi jednoduše napsaný. Jestliže se však rozhodnete mu věnovat více pozornosti, zjistíte, že má velkou hloubku a důležité poselství. A ocení ho především lidé, kteří se ve svém životě potýkají s nějakou změnou - ať už v zaměstnání, škole, rodině, partnerském vztahu či po zdravotní stránce.
Změny totiž - jak jistě spousta z nás zjistila - často přicházejí nečekaně a nevítaně. Koneckonců, pokud se nám v životě daří a jsme s ním spokojeni, tak proč na něm cokoli měnit, že ano? Každý má rád jistotu, naopak neznámé nepěkně děsí. Také se stává, že při zjištění změny, může mít prvotní šok nad námi takovou moc, že nás zcela "ochromí" a my nezvládneme nic jiného, než toužebně zírat zpět na onen pohodlný život, jenž nenávratně mizí v minulosti...
O tom, jak se z nepříjemného překvapení oklepat a najít cestu k dalšímu "sýru", se dočtete v tomto trefném a jednoduchém vyprávění Spencera Johnsona.
Kniha je i po vizuální stránce hezky zpracovaná a je velice pravděpodobné, že ze všech těch obrázků sýru na něj dostanete chuť, takže doporučuji se před četbou nějakým tím mléčným výrobkem zazásobit.
Tři dny, dvě ženy, jedna opice a smysl života
Karolien Notebaert
Kniha o fungování mozku, myšlenkách a jedné ukecané opici... Další dílko z osobního rozvoje, které se mi dostalo do rukou a které se mi nejen dobře četlo ale zároveň mě hodně zaujalo.
Ne každému však tato kniha sedne. Mimo to, že u ní budete muset zapojit svou šedou kůru mozkovou, jež - přiznejme si - občas bývá lenošná, se tu setkáte s netradiční konverzací mezi matkou a dcerou. Veškeré poznatky se totiž dovídáme prostřednictvím jejich rozhovoru.
Jak jsem psala na začátku - téma mě hodně oslovilo. Možná je to i tím, že jsem starší (jako teenager bych z toho neskákala radostí) a také proto, že ačkoli jsem už ze školy pryč, chci si i nadále rozšiřovat obzory...
Pokud jste tedy v tomto odvětví (stejně jako já) laik a zajímá vás fungování vaší hlavy, věřím, že se tu dozvíte spoustu zajímavých - a navíc srozumitelně podaných - informací.
A jen tak mimochodem - ta hádanka mi pěkně zmátla mozek.
Les, čtyři otázky, život a já
Tessa Randau
Toto dílo se mi líbilo podstatně víc, než Kavárna na konci světa od Johna P. Streleckyho. Mimo to, že mi "životní otázky" uvedené v této knize připadaly pro dnešní dobu mnohem aktuálnější, mě i příběh víc bavil.
Hlavní postavou je mladá žena a matka dvou dětí, která je de facto typickou představitelkou dnešních matek - vyčerpaná, uhoněná a vyhořelá. Ač se pro rodinu i pro své známé snaží dělat maximum, není šťastná a neví, jak ze začarovaného kruhu práce a povinností vystoupit ven. Naštěstí během procházky v lese potká starší ženu, která jí pomocí čtyř otázek ukáže, jak svůj život změnit a především zlepšit.
Přiznám se, že vzhledem k nízkému počtu stránek, jsem neočekávala nic převratného... Jak mile jsem však byla po dočtení překvapená! Tessa Randau dokáže stručně a výstižně vykreslit situaci a poté na ni "aplikuje" ony otázky, takže čtenář dostane jasnou ukázku, jak to celé funguje.
Jen si přiznejme, kolikrát jsme něco nechtěli udělat, ale udělali jsme to a jen proto, aby si o nás druzí nepomysleli něco "negativního"? Přiznejme si, kolik času a energie jsme obětovali naprosto nedůležitým věcem? Kolik obav nás užíralo a zcela zbytečně? Kolik věcí jsme nakoupili, protože byly za výhodnou cenu, ačkoli jsme je vůbec nepotřebovali? A kolik z nás odsouvá touhy a koníčky až "na potom"?
Poznáváte se v tom? Já rozhodně. Proto bych tuhle knížku doporučila každému, komu se podařilo zabřednout do podobných věcí - takových, které vám ztěžují život a vycucávají z vás sílu a energii.
P.S. Závěr knihy bych brala trochu s rezervou. Je jasné, že ne každému by styl života, pro jaký se hlavní postava nakonec rozhodla, vyhovoval (sama si něco takového nedovedu představit) a navíc je potřeba vzít v úvahu, že i kdyby to vyhovovalo vám, tak vašemu partnerovi nemusí, nicméně pokud budete číst mezi řádky, hlavní myšlenku a poselství knihy určitě pochopíte.
Kavárna na konci světa
John P. Strelecky
Kavárna na konci světa je krátké dílko z osobního rozvoje, které vám pomůže se zamyslet nad sebou, svými postoji a životem obecně. Prostřednictvím rozhovorů hlavního hrdiny Johna s obsluhou kavárny se budeme zabývat třemi důležitými otázkami, které si v průběhu života položí snad každý z nás...
Řekla bych, že po obsahové stránce kniha splnila svůj účel, avšak moc mi nevyhovoval způsob vyprávění. Různé psychologické poznatky a příběhy o karetě či rybáři byly velice dobré, ale připadaly mi poněkud "utopené" v nezáživných myšlenkových pochodech hlavní postavy a i v některých dialozích s obsluhou kavárny. Mnohem lépe bylo obdobné téma zpracované v knize Les, čtyři otázky, život a já od Tessy Randau, z níž jsem si toho "odnesla" mnohem víc + četba mě i více bavila.
Ale jak se říká: sto lidí, sto chutí. Každému vyhovuje něco jiného, takže pokud po této knize sáhnete, možná budete spokojeni na maximum.
January a Deset tisíc dveří
Alix E. Harrow
Po přečtení January a Deset tisíc dveří jsem byla nějakou dobu na vážkách co se týče hodnocení. Pokud by totiž byla psaná běžným stylem a jazykem - tak, jak spousta autorů vypráví své příběhy - jednalo by se o naprosto průměrné dílo. O jednu z mnoha young adultovek, která vás příliš nenadchne a brzy vám vymizí z paměti.
Jenže ona NENÍ psaná běžně.
Ti, kdo ji četli, se mnou jistě budou souhlasit. A těm, kdo ještě neměli to potěšení, ji vřele doporučuji. I přestože vás příběh sám moc neuchvátí, stojí za to jí věnovat pozornost. Zcela upřímně totiž říkám, že na něco podobného jsem ještě nikdy nenarazila.
Alix E. Harrow má úžasně zajímavé myšlenky, neotřelé popisy a přirovnání, velkou fantazii a hlavně talent. Ze slov a vět splétá nádherně barevné plátno, na němž vytváří neobyčejné vzory. Občas jsem se musela v četbě zastavit, abych na sebe nechala působit to, co svým květnatým jazykem popsala a nad některými větami jsem nestačila žasnout, jak originální (alespoň pro mě) byly. Klobouk dolů před autorčiným umem!
Hvězdičku bohužel musím ubrat za příběh, jelikož - jak jsem psala výše - mě moc neoslovil, ačkoli nápad s dveřmi coby portály do jiných světů, měl velký potenciál.
Určitě se ke knize výhledově vrátím, abych si zopakovala ten nevšední čtenářský zážitek.
Karavana: Tajuplné příběhy z říše fantazie
Wilhelm Hauff
Orient mám ráda odnepaměti a na Pohádky tisíce a jedné noci nedám dopustit, takže když jsem objevila tohle, s radostí jsem se pustila do čtení.
Wilhelm Hauff umí velice dobře vyprávět a vykreslovat prostředí i atmosféru. Jeho příběhy jsou zajímavé a napínavé. Šlo znát, že náměty čerpal i z Tisíce a jedné noci. Nicméně ne všechno bylo hezké a příjemné na čtení. Některé jeho výtvory byly až moc drsné - de facto hororové - a neměla jsem z nich vůbec dobrý pocit.
Navíc nejsem obdivovatelkou Trnkových ilustrací. (Jediná kniha, kde je snesu, jsou Broučci.)
Takže i přesto, že je Karavana zdařilým kvalitním dílem a jsem ráda, že jsem si ji přečetla, Šahrazádiny příběhy jsou u mě i nadále na prvním místě.
Strážci Země
Tomáš Crlík
Strážci Země jsou hezká lehká fantasy. I přestože se primárně hodí spíš pro mladší čtenáře, věřím, že osloví i ty starší. Tomáš Crlík má příjemný styl vyprávění. Nemá nouzi o zdařilé popisy či zajímavé a poučné myšlenky. (Zvláště v dnešní době je takovéto dílo - poukazující na ochranu přírody - potřeba.)
K plnému počtu hvězd mi tu však bohužel chyběly dvě "věci".
Zaprvé - ačkoli se jedná o velice povedené a smysluplné dílo, nebylo pro mě až tak poutavé/převratné, abych se k němu toužila vracet.
A zadruhé - postrádala jsem tu "ženský prvek". Sice tu byla ženská hrdinka, ale z hlediska celé knihy jsem ji vnímala spíš jako vedlejší postavu. Ať si říká kdo chce, co chce, opačné pohlaví v příběhu, ve kterém jsou především muži/ženy, tomu zkrátka dodává jiskru.
Ale jak jsem psala na začátku - za přečtení to rozhodně stojí.
Stoupání na horu
Ernest Thompson Seton
Malá knížečka s pěkným příběhem na zamyšlení doplněná o hezké ilustrace Pavla Čecha.
Co se týče vizuální stránky, tak tam není potřeba nic vytýkat. Ilustrace, kterými je Pavel Čech proslulý, skvěle doplňují a dokreslují atmosféru každého příběhu.
Bohužel příběh sám mi nepřipadal dotažený. Čekala jsem, že bude pointa či poučení více rozvinuté a najednou byl konec.
Jistou zajímavou myšlenku si určitě každý odnese, ale aby se toto vydávalo samostatně... Vcelku zbytečné. Kdyby to bylo součástí knihy, kde je takovýchto příběhů víc, určitě by to bylo lépe.
Bez srdce
Marissa Meyer
(SPOILER) Na Marissu Meyer jsem od čtenářů slyšela a četla spoustu chvály. Pro tuto knihu jsem se však rozhodla i z důvodu, že mám Alenku v říši divů ráda a tudíž jsem si tento retelling nemohla nechat ujít.
Nicméně po dočtení... zaprvé, ano, chvála na autorku rozhodně byla na místě a zadruhé už chápu, proč mi jedna kamarádka říkala, že tahle kniha byla skvělá, ale doma ve své vlastní sbírce ji nechce.
Já ji taky rozhodně nechci!
Příběh o zrodu Srdcové královny je strašný, šílený, smutný, nervy drásající a srdce lámající.
Je zvláštní a jistým způsobem alarmující, že o zlých lidech (nebo postavách) častokrát smýšlíme tak, že jsou zkrátka zlí - dáme jim takovýto štempl a víc je neřešíme. Jen málokdo uvažuje nad tím, proč tomu tak je. Marissa Meyerová se nad tím však pozastavila a bravurně ukázala příčiny proměny milé a laskavé dívky v tak obávanou osobnost, jakou je v Říši divů Srdcová královna.
Chápu, že ne všem čtenářům Říše divů vyhovovala a nad chováním určitých hrdinů (ať už se to týkalo Krále či rodičů Catherine) zůstával rozum stát, nicméně autorčina práce s psychologií a vývojem postav v tak potrhlém světě si určitě zaslouží potlesk.
Mimo to se jí povedlo zdařile ukázat, že pokud necháte o sobě a svém životě rozhodovat druhé, nakonec skončíte tam, kde se vám to vůbec líbit nebude.
Jediné, co mě trochu zklamalo, byly rozvleklé a méně záživné pasáže. Sice i tyto části přispěly k vytvoření uceleného obrazu Catherinina příběhu, ale kdyby byly o kapičku kratší a třeba i jinak napsané, nezlobila bych se.
A ten konec? Jeden z NEJBOLESTNĚJŠÍCH, jaký kdy byl napsán! A pokud si myslíte, že si z vás dělám šprýmy jako Šprým, řeknu to takhle: Možná jste na četbu natěšení a spěcháte do svého čtecího křesla stejnou rychlostí jakou chvátal Bílý Králík, avšak až se uvelebíte, pustíte se do knihy a při tom budete spokojeně pokuřovat jako Houseňák, uvolněnost bude rázem tatam.
Nejednou budete lomit rukama nad Catherininým chováním, které bylo stejně nesmyslné jako chování ptáka Blbouna, nejednou budete mít chuť Krále vyhostit na Petrovo pole a nechat ho tam místo kralování pěstovat dýně a nejednou si budete přát mít tak rychlé nohy jako Zajíc Březňák, abyste unikli blížícímu se krutému konci. Leč marně. Závěr příběhu vás snadno dožene. Bude na vás cenit zuby v širokém úsměvu kočky Šklíby a potom vás schlamstne jako Tlachapoud své oběti. Sežvýká vás, vycucá a vyplivne. A vy se i přesto, že vám po dočtení poslední strany nezbyde než před autorčiným umem smeknout Klóbrcovým kloboukem, budete dalších několik dní cítit jako Catherine - bez srdce.
Z kouře a kamene
Alžběta Bílková
Alžběta Bílková mě mile překvapila. Novodobou českou literaturu kvůli špatným zkušenostem moc nevyhledávám a k četbě Z kouře a kamene jsem tudíž přistupovala opatrně a bez jakýchkoli očekávání.
Začátek byl velmi dobrý, svižný a snadno mě vtáhl do děje. Pak tempo trochu zvolnilo - autorka nás seznamovala s fungováním Šerosvěta prostřednictvím úhlu pohledu několika hlavních postav. Také se zaměřila na Carys a její nově nabytý dar. Na jednu stranu musím ocenit, že se autorka vyvarovala romantické linky u dvou hrdinů, u nichž to k romantickému vztahu hodně svádělo, ale pokud by k němu došlo, jednalo by se o velké klišé. Na tu druhou mě však trochu mrzelo, že romantiky jsme si tu moc neužili (tím spíš, když se jedná o YA žánr).
Také stojí za zmínku a pochvalu, že své hrdiny vykreslila jako "normální lidi" a ne jako super dokonalé a nadlidsky krásné modely/modelky.
I konec příběhu byl vcelku uspokojující, ačkoli možnosti pro pokračování tu určitě jsou.
Suma sumárum - tato kniha stojí za pozornost. Alžběta Bílková si umí získat čtenáře a také nemá nouzi o fantazii. Až příště dostanu chuť na nějakou young adultovku od českého spisovatele, už vím, na čí knihy mám mrknout.
Kabát a kabelka
Marka Míková
Neobvyklý příběh s netradičními hrdiny z nešťastného období novodobé historie. Asi takto bych charakterizovala Kabát a kabelku od Marky Míkové.
Toto dílo získalo Magnesii Literu za knihu pro děti a mládež v roce 2022.
I přestože se mi při čtení vybavovaly nemilé vzpomínky na covid a všechno kolem něj, nemůžu říct, že by byl příběh špatný. Naopak se mi docela líbil. Sledujeme v něm "život" dvou běžných věcí - kabátu a kabelky - jejich setkávání, odloučení i dobrodružství, které zažívají.
Součástí knihy jsou zdařilé a výstižné ilustrace Galiny Miklínové.
Sice se nejedná o dílo, ke kterému bych se chtěla často vracet, ale jisté zajímavé myšlenky se tam najít dají, takže na jedno nebo dvě přečtení určitě ujde.
Víly a kouzelný dort
Cristal Snow (p)
Víly jsem v příbězích měla odjakživa ráda a když jsem narazila na tuhle knížku, nemohla jsem si ji nechat ujít.
Finský autor nám povypráví nejen o malé nezbedné víle Penny a jejích kamarádkách, ale především o tom, co se přihodí, když se do Pennyina sousedství nastěhuje vílí kluk Zlatko. Tenhle nováček je pro Penny solí v očích, poněvadž jí připadá až moc dobrý - de facto dokonalý - a jelikož je Penny malá potvůrka, nenapadne ji nic lepšího než ho za pomoci svých kamarádek a "zmizodortu" nechat zmizet.
Trochu mě mrzelo, že ač měly ilustrace i vymyšlený svět nádech toho klasického pohádkového stylu, vyskytovaly se tam i "modernější prvky", např. některé dialogy působily jako kdyby je mezi sebou nevedly víly ale lidé v našem světě dnešní doby. Avšak když se přihlédne k tomu, o čem příběh je a na co se snaží poukázat (tj. na neobvyklé situace, se kterými se musí děti vyrovnat a leckdy na ně reagují - z hlediska dospělého - zvláštním způsobem), dají se ony dialogy i další "moderní prvky" pochopit.
Takže celkově knihu hodnotím velmi kladně a pokud u nás vyjde pokračování, ráda si ho přečtu.
Květinové pohádky
Ernst Kreidolf
"Zvonku milý, zvonku modrý
v šatech zelených,
drž mi přízi - buď tak dobrý -
křehkou jako sníh.
Sama ten dar dostala jsem,
sama předla bíle,
na sluníčku, v jeho jase
teplo bylo, mile..."
Moc hezké básničky o přírodě a především o květinách doplněné nevšedními ilustracemi. Když jsem je pročítala, říkala jsem si, jak moc se liší ta stará tvorba od té nynější. Autorovy verše jsou milé a kouzelné a jak je řečeno v anotaci, osloví jimi nejen děti ale i dospělé.
Pokud tedy dostanete chuť na kvalitní smysluplné básně, neuděláte chybu, když sáhnete po této sbírce.
Zimní tulipán
Daniela Krolupperová
(SPOILER) Zimní tulipán je pěkný příběh o malé holčičce Klárce, která se spolu se sněhovou vílou Belou vydává zachránit bílé Vánoce.
Daniela Krolupperová má příjemný a jednoduchý styl vyprávění, což v kombinaci s jedinečnými ilustracemi Ivony Knechtlové vytváří povedené dílo pro děti.
Jediné, co mi trochu kazilo dojem, byl závěr. Problém s tulipánem byl bezesporu zajímavým nápadem, avšak aby na řešení přišla malá holčička, zatímco královna víl a její "poddaní" si s tím vůbec neví rady... OK, asi jsem už na takové naivní příběhy stará.
Věřím však, že dětem se to bude líbit a určitě jim to zpříjemní čekání na první sníh či Vánoce.
Pohádky Matky přírody
Jaroslava Lainesová
U pohádek a ilustrací bývám hodně náročná. Jsem čtenářka, která se v knihách ráda pokochá kvalitními "obrázky" a stejně tak pohádky/příběhy nesmí zůstat pozadu co se týče kvality či smysluplnosti.
U této knihy jsem tudíž zpočátku váhala, poněvadž mě příliš neuchvátily ilustrace, ale nakonec jsem si řekla, že to zkusím... A nebylo to špatné. Pohádky jsou hodně jednoduché, což určitě ocení rodiče malých dětí či sami začínající čtenáři. Avšak z mého pohledu byla některá vysvětlení AŽ MOC jednoduchá a poněkud... úsměvná? Vhodnější vyjádření mě nenapadá a koneckonců to můžete posoudit sami, jestliže po knize sáhnete.
Na druhou stranu - pokud toto dílko pomůže dětem zapamatovat si, že kopřivy pálí a medvědi v zimě spí... Budiž.