Candide komentáře u knih

Ženy, ten, kdo četl tuto knihu, a přesto nechápe, "co na tom čtení vidíte", si nezaslouží být Vaším přítelem ;).

Jasně a srozumitelně napsaná publikace, která dobře poslouží nejen vysokoškolským studentům, ale všem těm, kdo mají zájem svým handicapovaným spoluobčanům lépe porozumět.

Přiznám se bez mučení, z téhle knihy jsem zvládla přečíst 4 strany. Do většího počtu se v rámci zachování zdravého rozumu nikdy nepustím.
Rada nad zlato: Místo toho, abyste si za dvě stovky koupili tuhle slátaninu, si za 20 korun v sámošce pořiďte suroviny na pořádný pekáč buchet (nemusí být jen jeden) a pozvěte všechny přátele, které jste víc než půl roku neviděli. Uděláte líp.

Přelouskáno během necelých 15 hodin, nemohla jsem se od knihy odtrhnout, dokud jsem ji celou nepřečetla. Příběh mě doslova strhl, už dlouho mě z literatury pro mládež nic tak nezaujalo. Doporučuji všema deseti, jednou určitě pořídím svým dětem.

A příště vydáme relaxační dudlíky a pleny pro dospělé, ne?

Díla Radka Malého mám moc ráda, ale tohle mi přišlo takové prázdné. Nic moc se tam nedělo, paralelní text mě spíše rušil, nepochopila jsem smysl jeho místa v příběhu. Sled událostí možná svou logiku měl, ale celkově se kamsi vytratil. Zbytečnost knihy nemohly zachránit ani Galininy ilustrace.

Tak by to mělo vypadat!!! Srozumitelná, vtipná, milá a laskavá knížka pro děti, které se při jejím čtení a objevování nejen pobaví, ale i poučí. A to zcela nenásilně, až jakoby mimochodem! Neváhám tuto záležitost označit za geniální.

Imaginativnost, hravost, nonsens... atributy nestárnoucího Nezvalova díla.

Každá stránka knihy je skutečně potěchou pro oko i duši (ne nadarmo jsem na knihu narazila v knihkupectví zaměřeném na umělecké publikace a předměty). Miluji tento typ hravosti a výtvarného vyjádření. Víc takových knih!

Pohádková travestie je v podání Sylvie Fischerové velmi chutným, dobře stravitelným a esteticky příjemným soustem. Už se těším na další knihy.

Jako češtinářka tomu Magnesii Literu dát nemůžu, ale některý hlášky stojí za to právě díky "pižděňí garmatyky".

Leonarde,
tady Candide, tvoje přítelkyně.
Jenom ti chci říct, že nejsi sám. Že jsem v tom s tebou. A rozumím ti.
Nevzdávej to, prosím tě.
S láskou, tvoje přítelkyně
C

Miluju a doslova hltám všechny knihy o francouzském stylu (oblékání, stravování, života vůbec), po této knize jsem tedy skočila jako Pařížanka po Vuittonovi. A byla jsem zklamaná jako už hodně dlouho ne!

Těšila jsem se na tipy, jak se krásně obléknout, nalíčit a celkově upravit tak, abych i já mohla vnést do svého okolí trochu proslulé francouzské elegance. Kdo jiný by mi s tím také mohl efektivněji pomoci, než rodilá Francouzka, že? Jenže toho, co jsem od knihy očekávala, se mi z celkového počtu 233 stran dostalo na cca 10i, když vynecháme obrázky, tak na pěti. Zbytek pojednával o buticích a obchodech, které nikdy nenavštívím, internetových stránkách, kterými se nikdy neproklikám, bytových doplňcích, kterými svůj dům nikdy nevyzdobím atd. atd. Nic nového, co bych už dávno nevěděla selským rozumem, jsem se také nedozvěděla.

Za mě jedna z nejzbytečnějších knih, které kdy byly napsány. Materiál dokonale postačuje na speciální číslo lifestylového časopisu, které si klade za cíl provést čtenáře neopomenutelnými zákoutími módní Paříže. Ale svázat to do knihy, přeložit do celého světa a prodávat (u nás) za pětistovku, to už není nic jiného než chladná marketingová vypočítavost, protože knihy o Francii se zkrátka dobře prodávají a vypadat jako pařížská modelka by chtěla každá ženská.

Má biologii milující část srdce hluboce zaplesala. Jak nemám ve zvyku soudit knihu podle obalu, tato mne očarovala na první pohled. A obsah byl doslova strhující.

Ehm, a to mělo být jako co, toto? Vysvětlí mi to někdo?

Otřesné ilustrace, nezvládnutá kompozice. Tohle se mým (případným) dětem do ruky dostat nesmí!!!

Tvl... už nikdy nebudu zpívat živijó!!!

Děcka si hrajou na spiritisty, stěhujou se a píšou blog. A pro ty natvrdlý, kteří doteďka nic nepochopili, samozřejmě obsáhlé vysvětlení na závěr!

Ach, tolik jsem si potřebovala přečíst nějakou pořádnou harlekýnku... a teď hurá zpátky ke Kierkegaardovi :))

Mám pocit, že jsem četla úplně jinou knihu než ostatní... ale obálka, název, autorka i anotace sedí, tak nevím, kde se stala chyba... každopádně nedokážu pochopit, co se na ní všem tak líbilo... Zápletka jako vystřižená z nejposlednější harlekýnky, hlavní postavy mě štvaly jedna jako druhá, absolutně vůbec jsem se do nich nedokázala vžít, kamarádku jako je Six bych tak akorát chytla za frak a tím samým oknem co přilezla ji také vypoklonkovala... Každou stránku jsem předvídala, vůbec nic mě tam nepřekvapilo ani nešokovalo, vše bylo od začátku jasné. Označila bych ji za 50 odstínů pro teenagery, vždyť ti tam taky nedělali nic jiného než že spolu chrápali... Nechci tím urazit nikoho, komu se kniha líbila, jen mně se zkrátka do vkusu netrefla. Už jsem na tento typ literatury asi stará, anebo profesně příliš zdeformovaná.