Camri
komentáře u knih
Anglické listí aneb Coolturní šok
Alena Damijo
Je to zábavné, zajímavé i čtivé. Musím ocenit zejména, bohatost slovní zásoby autorky (nu bodejť - psala to vystudovaná bohemistka). Zdá se mi ale, že si nějak příliš oblíbila slůvko "zánovní" (podle mě jej užívá i tam, kde se příliš nehodí). Nicméně vliv na obsah, kvalitu a spád knihy to samozřejmě nemá.
Co se mi líbilo: sonda do anglického vzdělávacího systému, popis svátků a významných dnů, zevrubné vylíčení britských kulinářských delikates, realistický pohled na "téměř dokonalý Západ"
Co mi vadilo: netušíme, jak se z au-pair najednou stala snoubenka, celkově málo informací o manželovi (tedy kromě toho, že jednou přišel domů vážně pozdě) (dobrá, dobrá; chápu, že jsou tu hranice soukromí, ale když píšete knížku o svém životě...?)
Mimochodem, po přečtení kapitoly "Zdraví nemocní" jsem fakt ráda za české zdravotnictví!
Po zběžném googlení jsem narazila i na v knize zmiňovaný internetový blog Aleny Damijo. Myslím, že si v nejbližší době vymezím jedno odpoledne a pár kafí na bližší prohlídku těchto stránek.
Únava materiálu
Marek Šindelka
Šindelka si vybral aktuální téma, ale líčí ho z jiného úhlu pohledu, než je ten náš evropský - tenhle nápad je moc dobrý. Chybí mi ale trochu lepší zasazení do děje. I přes všechna ta popisovaná příkoří se mi nedařilo úplně vcítit do postav (což je zvláštní, protože jsem si jista, že podobné věci se dějí i ve skutečnosti, tím pádem by to mělo být o to depresivnější). Možná to však bylo cílem, vytvořit postavu nějakého "univerzálního uprchlíka".
Jsem na vážkách v tom, jak knížku hodnotit. Emoce, na které zřejmě autor cílil v první řadě, ve mě neprobudila tak, jak jsem myslela, že probudí. Na druhou stranu jde vidět, že "ví o čem píše". Zkrátka: imigrantů je mi líto, ale ne kvůli tomu, že by mi tahle kniha nějakým zásadním způsobem otevřela oči.
Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.youtube.com/watch?v=YcKDgFEms3U
Jsem si myslela, že to bude nějaká tulácká elegie opěvující krásy Ameriky.
Ale dobrý i tak, vážně. Taková odyssea po minulých životech, hoodně drsně převyprávěná (bohužel to taky občas drhne – tzn. dlouhé popisy, opakování myšlenek).
Můj život ve Francii
Julia Child
Jídlo, Francie, cestování... to všechno je zajímavé a hezky se o tom čte, ale vůbec nejvíc mě fascinovalo jak láskyplně (ale bez přikrašlování) popisuje Julie své manželství s Paulem.
Příběhy modelek
Iva Frühlingová
Pozapomenutá kniha, jejíž křiklavý obal mě upoutal v regálu maloměstské knihovny. Nelituji. Modelkám můžeme nadávat, závidět jim nebo je obdivovat. Stále jsou to ale lidé z masa a kostí, ačkoliv se někdy zdá že jsou spíš kost a kůže. Je zajímavé vidět tenhle zdánlivě dokonalý svět ze zákulisí – když světla zhasnou, blesky utichnou a modelky se stanou zase těmi normálními nejistými náctiletými holkami.
V rytmu valčíku
Susanna Kubelka
Kouzelná mozaika příběhů vídeňských žen. Místy možná sentimentální, ale příjemné čtení.
Lidská komedie
William Saroyan
Milá kniha, ale zřejmě jsem ji četla ve špatném rozpoložení. Nebo špatném životě? V tom příštím třeba změním názor...
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Neslyšela jsem o téhle knížce moc chvály, ale i tak (nebo právě proto?) jsem na ni byla zvědavá. A líbila se mi.
Příběh sám o sobě je nesmrtelný - netkví právě v tomhle genialita autora?
Pravda v reklamě
John Kenney
Prostředí reklamního průmyslu mě zajímá, a proto mě zaujala anotace knihy. Zpočátku mi knížka připadala vtipná a sarkastická (což není na škodu - naopak, tohle prostředí přímo svádí k sarkasmu). Postupně se ale lehkost vytrácela a konec mi přišel dost těžkopádný. Ty restrospektivní vsuvky z Finbarova dospívání, které měly příběh oživit se mi moc nelíbily; v tomhle autor bohužel příliš tlačil na pilu (a potažmo i na city čtenářů). Přes slibný začátek k průměru. Škoda.
Rodinné sídlo
Edward Morgan Forster
Rodinné sídlo je zvláštní oříšek k rozlousknutí. Obávám se, že ne příliš dobrý (a dosud jediný český překlad) má značný podíl na tom, že jsem si knihu nedokázala tolik vychutnat, přestože se tam zcela jistě vyskytovaly vtipné, ba i filozoficky zajímavé pasáže.
Velký přínos této knihy ale nespočívá v příběhu samotném nebo překotných dějových zvratech, ale spíš z hlediska zachycení zeitgeistu. Počátek 20. století je totiž fascinující překotnou dobou, kdy se završuje industriální revoluce a svět se neodvratně posouvá k moderní mentalitě, přičemž tento posun s sebou přináší i odklon od "pohádkových" sídel a jednoznačně dobrých (a zlých) charakterů postav k vícevrstevnatému pozorování společnosti i samotných jedinců.
Každopádně doporučuji po přečtení zhlédnout filmovou adaptaci Jamese Ivoryho s Emmou Thompson a Helenou Bonham Carter, která se opravdu povedla (což bych si možná kvůli dlouhé stopáži nemyslela, kdybych knihu dopředu nečetla).
Kdo jsou Židé?
Paul Spiegel
Skvělý úvod do židovství. Vzhledem k rozsahu se nedá ubránit jistému zjednodušování, na což ostatně autor sebereflektivně upozorňuje, nicméně jako základní publikace poslouží výborně. Obzvlášť musím ocenit poslední kapitoly o aktuálních otázkách spojených se Židy, informace o poválečné situaci v Německu nejsou tak často v (našich) médiích reflektovány.
Srdce je osamělý lovec
Carson McCullers
Román o iluzích i o kruté realitě amerického Jihu na sklonku 30. let. Zajímavé, nikoli však dechberoucí. Psychologie postav i děj jsou celkem kvalitní, cením pár skutečně nečekaných cliffhangerů.
Moje bejby Amerika - Co vám nikdo neřekne o životě v cizině
Jana LeBlanc
Kdybych byla Američanka, asi bych řekla "I loved this book" – jsem ale Češka, tak jen řeknu, že se mi knížka hodně líbila. Sympatické, zajímavé a poučné vyprávění i pro ty (a možná hlavně pro ně), kteří podobnou zkušenost nemají (jako já).
Zpovědi lehkovážného šlechtice
Ernest Kolowrat
První část jsem přímo hltala. Pak už to trochu vázlo. Ač autor čtenáře na konec připravuje v průběhu celé knihy, takové vyústění jsem si nepředstavovala a ani mi to tam moc nesedělo. Spojení románu a úvahového textu si žádá obrovskou dávku talentu a citu (podle mě to dokonalosti dotáhl Milan Kundera). Tady to trošku drhlo, proto jen 4 hvězdy.
Přepišme pravidla úspěchu
Ivanka Trump
Je to holka šikovná, ale ta knížka je jako jeden velký článek z lifestylového časopisu.
Jak se stát mistrem svého života: Sto klíčů k úspěšnému a smysluplnému životu
Robin S. Sharma
Knížku jsem dostala k Vánocům, jinak bych si ji, upřímně řečeno, asi nepřečetla. Přiznávám, že jsem nepolíbená Mnichem, který prodal své ferrari, Anděly na dosah či Čtyřmi dohodami apod. Motivačně-ezotericko-duchovní literatura obvykle není prostě můj šálek kávy. Pochybuji, že se ze mě stane jen díky četbě úspěšný "lídr" (o kterém je v knížce často řeč), ale i tak jsem byla celkem příjemně překvapená.
Celé je to členěné do krátkých (opravdu hodně krátkých) kapitolek, z nichž každá rozvíjí, nutno říct, že racionálně, nějakou myšlenku. Většinou pracuje s nějakým citátem známé osobnosti, nebo příhodou ze života. Neříkám, že citování úspěšných lidí je špatně, ale občas to vypadá, jako by mu došla inspirace a tak se podíval do nějaké knihy instantních citátů vytržených z kontextu a posléze s nimi pracoval.
Autor se nesnaží předstírat, že snědl všechnu moudrost světa, ba naopak, zdůrazňuje, že není žádný guru. Přesto mi vadila nepřímo přímá propagace jeho hodnot a celková ideologie. Ano, já vím, zní to hloupě (a taky to hloupé je), vzhledem k žánru. Tento typ literatury se zakládá především na předávání zkušeností pisatele, tudíž je asi nemožné zůstat objektivní. Nicméně, když může být subjektivní autor, může být subjektivní i čtenář, proto knihu hodnotím 80 %. Myslím totiž, že nikdo neprohloupí, když si to přečte. Navíc četba není nijak náročná a knížku můžete dost dobře odložit a vrátit se k ní až za nějakou dobu - a to právě díky krátkým, na sebe nenavazujícím kapitolám.
Paříž - Má zhouba a láska
Rosecrans Baldwin
Ani ryba, ani rak. Tohle úsloví perfektně charakterizuje tuto knížku. Příběh sám o sobě tam ani čtenář nenajde. Je to něco mezi bedekrem a deníčkem neúspěšného pisálka. Je sice moc fajn dávat tipy na dobré restaurace v Paříži, ale moc nechápu autorův umělecký záměr. Téma "cizinec v Paříži" už je samo o sobě klišé, ale přesto si myslím, že se z toho dalo vytěžit víc. Doufám jen, že ta kniha, kterou zmiňuje, že psal během pobytu v Paříži, je lepší než tento výplod. Nemám však chuť to zjišťovat. Vrcholem jsou rádoby vtipné poznámky překladatele.
Série knih "Merde" od Clarkea s podobnou tematikou je daleko vtipnější a rozhodně méně nudnější.
V jedné osobě
John Irving
Irving je můj oblíbený autor, ale tato kniha mě příliš nezaujala. Sama nevím, čím to je. Vyskytly se tu sice i pasáže, do kterých jsem se začetla, ovšem nebylo jich mnoho. Možná to bylo i tím, že jsem se nedokázala vcítit do hlavního hrdiny. Pro mne trochu zklamání.