bukiet komentáře u knih

King tentokráte nestraší, ani nenapíná, ale poučuje, baví a vzpomíná. A mne tak navnadil na opětovné prostudování svaté hororové trojice Upíra, Vlkodlaka a Příšery beze jména, tedy budu číst Draculu, pana Hyda a Frankensteina.

04.07.2023

Lepší než díl předchozí, ale přesto jeho největší hodnotou je fakt, že je to díl poslední.

Asi nejhorší díl série.

1 03.07.2023

Naprosto zbytečné pokračování skvělého příběhu, které vysvětluje záhady, které měly zůstat záhadami. Lepší než další dvě pokračování, ale stejně zbytné.

2 03.07.2023

Přiznávám, že A.C. Clarke není můj oblíbený sci-fi autor. Tím Je Asimov a Heinlein. Přesto jej ctím coby skvělého povídkáře. Bohužel psal i romány. A ty se bezesporu spoustě lidí líbí. Zejména těm, co mají rádi spíše sci než fi. A to já nejsem. Mám rád příběhy, silné příběhy. A v případě pana Clarkea je tím silným příběhem právě román a film (siamská dvojčata) 2001: Vesmírná odysea. A opravdu si nemyslím, že ústřední myšlenkou příběhu je Halova vzpoura. Pro mne je to příběh o tajemství zrodu lidství a neznámé cizí kultuře z hlubokého vesmíru, která nám dopomohla na cestě k inteligenci a civilizaci. Baví mne to napětí mezi jednotlivými segmenty děje, které nakonec vyústí v těžko pochopitelný přerod člověka Bowmana v kosmické dítě. A baví mne zejména to, že je tento příběh neukončen, protože dobré příběhy konce nemají.
Proto mne vůbec neoslovují další pokračování, protože všechno to vysvětlování a ozřejmování zcela vyhubilo mystiku původního příběhu. Prostě stejný problém jako Pohl a jeho záhadná civilizace Heechee, nebo další díly Matrixu.

10 03.07.2023

Můj pětiletý prasynovec má narozeniny a já jako hodný prastrýc musím dbát o jeho kulturní výchovu. A tak jsem zavzpomínal, co jsem to „četl“ v tom nenávratně ztraceném, úžasně krásném věku pěti let a vzpomněl jsem si na Čtyřlístek, který mi maminka od prvního čísla pravidelně kupovala. Takže někde u šestého čísla jsem si ho už četl sám. A teď po 54 letech listuji znovu touhle bichlí obrázků, abych „zkontroloval nezávadnost“ a zjišťuji, že se neskutečně bavím. Při pohledu na některé panely se mi vrací dětské vzpomínky, nálady, chutě a vůně. Tak doufám, že prasynovec bude taky takovým čtenářem a věčným dítětem, jako jsem já.

19.01.2023

Paráda. Prostě paráda. Činy a důsledky. Kdysi dávno kohosi napadlo napsat a nakreslit první příběh s hrdinou, který měl podivně nadlidské schopnosti. Přidali se další a další. Hrdinů celý pytel. Superhrdinů. Pak někoho napadlo, podívat se na to, jak na činnost takových superlidí hledí obyčejný člověk. Hrdinství se začalo relativizovat. O hrdinství hrdinů se začalo pochybovat. Jako ve skutečném životě. Z prostoduchých příběhů o mlácení záporáka, se staly příběhy s určitou hloubkou, příběhy řešící běžné problémy lidské reality. Nenávist, rasismus, homofobii, cokoliv chcete. Když hledáte, najdete to. Kurt Busiek je jedním z těch autorů, který marvelovský komiks hodně rehabilitoval. A výtvarnou práci Alexe Rosse nelze komentovat, jen obdivovat.

1 18.01.2023

Vrcholné období Lovecraftovy tvorby začíná, dle mého, jeho nejlepším kusem, krátkým, ale hutným, románem V horách šílenství. Mýtus Cthulhu již zcela ovládl autorovu tvorbu, ale nemylme se, stále se vyvíjí. Právě v románu V horách šílenství, který je opět spíše skvělým a popisným cestopisem než nějakou akční jízdou, dochází k razantní změně, kdy fantasy je zcela nahrazeno vědeckou fantastikou. Tajemní a nepochopitelní „bohové“ se proměňují v tajemné a nepochopitelné emzáky. Autor se v další tvorbě snaží propojovat děje svých povídek a novel a zprvu jen lehce nahozenému mýtu dát nějaký řád. Bohužel předčasná smrt mu v tom zabránila. A tak je na dalších tvůrcích dát Mýtu Cthulhu nějaké pevné kontury. Faktem pak zůstává, že většina z nás má o Lovecraftovi trochu pomýlenou představu, která je způsobena skutečností, že se s „jeho“ mýtem setkáváme často až prostřednictvím jiných autorů a jiných médií. Lovecraft? To je ten s těma potvorama plnýma chapadel? Jo! Opravdu? Jasně, jsem to viděl ve filmu a hrál jsem videohru… A on ten Lovecraft je zatím podivný pán z Providence, který na akci moc nedal, strach vyvolával hutnou atmosférou na základě někdy až hnidopišských popisů a občas i projevil náznak humoru. Možná už je pro většinového čtenáře Lovecraft trochu zastaralý, stejně jako jeho vzorové E.A. Poe, R.W. Chambers, A. Machen či lord Dunsany a E.R. Burroughs, ale právě proto je skvělé, že jeho práce pořád žije v dílech jiných spisovatelů a tvůrců. Kde by bez Lovecrafta byl Mike Mignola se svým Hellboyem a Ú.P.V.O? A teď už končím a jdu si zahrát Fallout 4 a hledat na mapě všechny odkazy na H.P.Lovecrafta i E.A Poea.

6 17.01.2023

Dvousvazkový třetí díl sebraných spisů představuje vrcholné období Lovecraftovy tvorby. Krátké povídky jsou vystřídány delšími, dále novelami, a dokonce i dvěma krátkými romány. (Druhý román až ve čtvrtém díle.) V novele Putování k neznámému Kadathu vrcholí Snový cyklus a povídka Volání Cthulhu naplno otevírá cyklus Mýtu Cthulhu, kterým se autor proslavil. Nemění se jen délka jednotlivých příběhů, ale i jejich zasazení. Autor zvolna opouští žánr dobrodružné a mystické fantasy a přes horor se dostává až ke kosmickému hororu, který často spadá do žánru science-fiction. Nechybí i nějaký ten humor, kterým Lovecraft docela překvapuje, viz Tamtéž.

4 15.01.2023

Dvousvazkový třetí díl sebraných spisů představuje vrcholné období Lovecraftovy tvorby. Krátké povídky jsou vystřídány delšími, dále novelami, a dokonce i dvěma krátkými romány. (Druhý román až ve čtvrtém díle.) V novele Putování k neznámému Kadathu vrcholí Snový cyklus a povídka Volání Cthulhu naplno otevírá cyklus Mýtu Cthulhu, kterým se autor proslavil. Nemění se jen délka jednotlivých příběhů, ale i jejich zasazení. Autor zvolna opouští žánr dobrodružné a mystické fantasy a přes horor se dostává až ke kosmickému hororu, který často spadá do žánru science-fiction. Nechybí i nějaký ten humor, kterým Lovecraft docela překvapuje, viz Tamtéž.

5 15.01.2023

Druhá kniha sebraných spisů H.P.L. se nese v podobném duchu jako ta první. Obsahuje zhusta krátké povídky a pár delších, zpravidla vzniklých jako seriálové čtení. Opět se noříme do snového světa ovlivněného Poem, Machenem a Dunsanym a vedle gotických hororů z Nové i Staré Anglie, ale i autorem nenáviděného New Yorku, vystrkují růžky další informace o vznikajícím Mýtu. Pokud vám ty snové příběhy moc nesedí, musíte se obrnit trpělivostí, jednak jsou i ty snové vždy nějak propojeny s Mýtem Cthulhu a hlavně dovršení Snového cyklu nás čeká až v další knize. Přesto se tady najde více příběhů, oproti knize první, které lze směle označit za kvalitní horory, jež spolehlivě způsobí nebývalý pocit mrazení v zádech.

4 13.01.2023

Mooreova Providence (Omnibus) je skvělou poctou spisovateli H. Phillipsu Lovecraftovi a výborným startovním bodem, který vás k četbě stvořitele Mýtu Cthulhu dovede. Navíc u Alana Moorea máte jistotu poctivě nastudovaných zdrojových materiálů a skvělé fabulace. Protože jsem četl omnibus vydání, jen podotýkám, že to se skládá ze tří samostatných částí a jen v této formě si opravdu příběh správně užijete. První dva díly, které na sebe přímo navazují, se odehrávají v současnosti, kdežto hlavní a nejdelší příběh, samotná Providence, se odehrává ve dvacátých letech minulého století, avšak v závěru se k prvním dvěma částem knihy vrací. Grafický román nás ovšem neseznámí jen se spoustou motivů z Lovecraftových povídek, ale také opráší Chambersova Krále ve žlutém a možná vás ponoukne se po tomto autorovi a jeho slavné knize také poohlédnout.

4 08.01.2023

Vánoční četba Mooreovy bichle Providence (Omnibus) ve mně podnítila touhu znovu a opět se ponořit do podivného světa páně Lovecraftova. Nu a není lepší volba než četba sebraných spisů, že? Tak tedy první díl, Hrobka, který zahrnuje chronologicky seřazené povídky z počátků autorova veřejného působení. Je jen škoda, že kniha nezahrnuje i juvenilie, tedy věci napsané před autorovou literární dospělostí, ale to už by někteří místní fanoušci asi nerozdýchali. První svazek spisů nám představuje dílka, která patří zejména do tzv. Snového cyklu a také věci ovlivněné tvorbou lorda Dunsanyho. Ale v některých případech se již rodí někde na pozadí slavný Mýtus Cthulhu, takže pozorný čtenář se baví při prvních zmínkách o známých jménech ať už osobních, či geografických, jež budou hrát důležitou roli v pozdějších příbězích. Neznalý čtenář se ovšem u této knihy může i trochu nudit, protože přece jen první svazek neobsahuje to nejlepší z autorovy tvorby. Důležité je také uvědomění si, jak se proměnil v čase pojem hororu. Nemluvě o tom, že Lovecraftovský horor je kapitolou samou o sobě. Kosmický horor, v němž není místa pro krev a šok. Zato si užijete budování hutné atmosféry a popisů podivných krajin v příbězích zdánlivě bez děje. Zkrátka je to podivno. Excelentní Podivno.

10 06.01.2023

Kdo by v dětství nemiloval Tři mušketýry, kteří byli čtyři? Kdo by nemiloval, tedy z těch, kdož vůbec v dětství četli, i všechna další pokračování hrdinných francouzských šlechticů? Všechny tyto knihy jsem přečetl tolikrát a stále mám chuť se k nim vracet. A kdo by nechtěl trpět s Edmondem čtrnáct let ve vězení pevnosti na ostrově If? No nevím, jestli bych chtěl trpět, ale ač jsem Dantesův příběh pomsty viděl v mnoha filmových podobách a poslouchal ve spoustě dramatizací, čas na přečtení celého šestidílného díla jsem si tak nějak neudělal. A to byla chyba! Naštěstí se objevila možnost si celého Hraběte Monte Crista poslechnout v interpretaci Vladislava Beneše. A když píšu celého, tak myslím opravdu vskutku celého. Protože pokud příběh znáte, tak jako donedávna já, jen z dramatizací, tak znáte jen hrubou kostru příběhu, protože zpravidla se do filmu vejde první a poslední kniha a nějaké výňatky z prostředních čtyř. Spoustu postav nepoznáte, spousta věcí vám bude utajena a nevysvětlena. A tak jsem si konečně smáznul jeden literární dluh.

13 28.09.2022

Mýty jsou důležité. Jsou náplní naší společné paměti. Literatura, výtvarné i hudebně dramatické umění začasto odkazují na znalost příběhů, které jsme zdědili z naší antické, židovské a křesťanské minulosti. Bez znalosti mýtů jste odkázáni na poznámky pod čarou, nebo odsouzeni k nepochopení leckterého textu. Proto je osvěžující práce, kterou si pan Fry dal, aby nám všem připomenul základy naší kultury. Nečiní si nárok na komplexnost, s jakou své mýty sepsal svého času Robert Graves, ale na hravost a přístupnost, jež by měla oslovit i člověka, který se chce jen pobavit a zcela náhodou je i trochu vzdělán. První ze tří knih, v nichž Stephen Fry převyprávěl starořecké antické mýty, excelentně do zvukové podoby přenesl pan Otakar Brousek mladší.

4 28.09.2022

Od Rudiše jsem zatím četl jen Aloise Nebela a ten se mi líbil. Ne bez výhrad, ale líbil. U této knihy mám trochu problém. Mnohomluvnost, takřka ukecanost, monology, citace z knih a děj řídký jak třikrát převařený čaj. No, že je to knížka oceněná a oceňovaná, ještě neznamená, že je určena pro mne. Asi rozumím, co chtěl autor říci, mám na to už svůj věk, ale forma příběhu mne nechala chladným a tuším, že za pár měsíců mi titul vyšumí z hlavy. Ocenit musím ale interpretaci Pavla Batěka, který si s oběma hlavními hrdiny krásně vyhrál.

3 07.07.2022

Jsou knihy, které umí pohladit a pobavit. James Herriot měl výjimečný dar vyprávět poutavě, vesele i smutně o své práci veterináře, o svém životě na anglickém venkově, o své rodině a přátelích. A především o zvířatech. Napsal o tom všem deset knih a věřte, že pokud se do nich začtete, budete se k nim vracet.

Tak tohle je splněný sen. Vzhledem k tomu, že jako Čechoslovák jsem byl od dětství ovlivněn oběma rodnými jazyky, mateřskou češtinou i otcovskou slovenštinou, byly mé první dětské knihy ve slovenštině. Maminka mi objednávala ze Slovenska dětské knihy z nakladatelství Mladé letá v typické čtvercové vazbě. A jednou z mnoha těchto knih byla i Janovicova sbírka vtipných povídek pro chytré děti Neukradni tri vajcia. Tu negaci si vyžádala tehdejší vrchnost a dnes kniha opět vychází pod originálním názvem Ukradni tri vajcia. Kniha se mi, jako skoro všechny dětské tituly, někam zakutálela, a ze všech těch slovenských knížek to byla jediná, na kterou jsem nikdy nezapomněl. Vždycky jsem věděl, jak se doopravdy jmenoval Na pole On. Vzpomínal jsem na úžasné ilustrace Mariána Vaneka. A díky skvělé interpretaci pánů Borise Farkaše a Juraje Kemky se opět mohu na chvíli vrátit do dětství.

1 07.07.2022

Tak kde začít? Nejprve ty plusy. Oba pánové načetli knihu mimořádně citlivě a za to jim sluší dík. Moc hezky se poslouchali. Je úžasné, že i v českém prostředí vznikla konečně jednoduchá gay story, která neřeší nemoci, sebevraždy a podobné tragédie teplého života. Myslím, že si mladí gayové zaslouží nějakou tu pěknou romanci. Podobně jako u Srdcerváčů mohu jen závistivě povzdechnout, jaká že je to škoda, že za mého mládí takové příběhy nebyly. A teď ty mínusy. Příběh, který se odehrává v českém prostředí, a v něm podivná internátní soukromá škola pro elitu, ve které nemají ani výchovného poradce. Oba chlapci asi nejsou, dle jejich příjmení, představiteli typických Čechů. To samozřejmě není problém, ale čouhá z toho úsměvná snaha po světovosti. Zatracená globalizace. Hlavní peripetie je přitažená za vlasy a její vyřešení zdlouhavě nepravděpodobné. Připojený epilog je velkým omylem, který by měl, vzhledem k existenci dalšího dílu v příštím vydání tiše zmizet. A samozřejmě, že si poslechnu i druhý díl. A budu se těšit, že někdy vznikne příběh o obyčejném Frantovi a Tondovi, kteří se mají rádi a mám šanci je potkat na ulici.

6 03.06.2022

Není na škodu si občas připomenout něčí života běh. Zejména, pokud jde o člověka, kterého si vážíte a chcete se o něm dozvědět co nejvíce. Písně Hany Hegerové mne provázejí od dětství a její Recitál 2 jsem poslouchal ve věku, kdy jsem možná tak dával intelektuálně ty Lipicány z prvního Recitálu. A asi taky spíše ne. Pro mne byla paní Hegerová člověkem, který si nezadal. Kniha o této zpěvačce tedy byla jasnou volbou ve chvíli kdy se objevila v audio podobě. Petr Kubes mne mile překvapil příjemným hlasem a zejména uvěřitelnou slovenštinou. Jediný zápor pak vidím v hostující Ivě Bittové, což je herečka a zpěvačka, které si vážím, ale její hostování na této nahrávce bylo mírně řečeno kontraproduktivní.

4 17.05.2022