bukiet komentáře u knih

Ač mám žánr fantasy rád a jsem docela kovaný hráč videoher, tato kniha podle počítačové hry mne nějak míjí. Stručně řečeno, přečteno a brzy bude zapomenuto. Pratchett to vskutku není, i když leckteré vtípky byly povedené. A protože jsem knihu vlastně poslouchal, musím pochválit alespoň autorův příjemný hlas a dobré načtení vlastní knihy.

05.04.2022

Proti knize Tajný život stromů, která vysvětluje, že strom je živý tvor a les zase živý organismus a v níž autor jen krátce zavzpomínal na svá učednická léta, je tato kniha mnohem více plná osobních vzpomínek, které mapují autorovu cestu od běžného lesníka až po zapáleného ochránce lesa. Tématu samotného lesa se ovšem nevyhýbá a upozorňuje na zapomenutý fakt, že králem evropských lesů není smrk, ale buk a že vztah ochranářsky založeného lesníka nemusí být nutně v souladu s názory státních úředníků a myslivců a lovců. Nejde o zelenou agitku, ale o ucelené, životem a praxí ověřené názory rozumného člověka, který pro les žije. A nám z města nezbývá než mu i trochu závidět. Obě knihy krásně načetl Aleš Procházka.

3 04.04.2022

Vzdělání nikdy není dost a platí to i pro nás laiky v jakémkoliv oboru. Miluji historii a rád se dozvídám něco nového i o historii Slovanů, protože k nim, alespoň z části, také patřím. Je pravdou, že více se běžně dozvíte o skandinávských vikinzích, ke kterým také mimochodem trochu patřím, než o Slovanech. U těch jsou to jen samé dohady a spekulace. A knih, které by populární a čtivou formou toto zprostředkovaly, není zas tak mnoho. Proto jsem rád za kompendium, které sepsal pan Kačer pro nás, sice laiky, ale přesto zájemce o vlastní historii.
Bohužel mi není jasné, pro jakou cílovou skupinu autor své dílo napsal. Odborné pasáže, tedy většina knihy, jsou fajn a myslím, že osloví i mladého člověka, který je dostatečně zvídavý. (Ten nezvídavý stejně žádné knihy nečte.) Problém vidím, a jak se tak kolem rozhlížím, nejsem sám, s pasážemi, ve kterých autor chce historické myšlenky ilustrovat krátkými příběhy. Jenže ty jsou prostě divné. Protože jsem knihu poslouchal, zvažoval jsem, není-li chyba na straně interpretů. Audioknihu načetli tři hlasy, kdy pan Kupka svým příjemným hlasem načetl odborné pasáže a v příbězích se střídali pan Jedlinský s paní Štvrteckou. A načetli vše nejlépe jak to šlo. Problém je, že ilustrační příběhy jsou psány podivně moderně, jako když vám vypráví někdo o příhodách patnáctiletého syna vaší sousedky. Absolutně mne ty příběhy míjely a nevzbuzovaly ve mně dojem, že teď jsem v minulosti u starých Slovanů. Někde u třetí kapitoly jsem zjistil, že příběhy poslouchám jen na půl ucha a zpozorním zase až u hlavního textu. Korunkou pak bylo neustálé opakování krátkého melodického jinglu, který mi, díky krátkým a častým kapitolám, dost brzy lezl na nervy.

8 18.03.2022

Stejná historie, jak ji znáte ze školních lavic a přece tak jiná. Nezjednodušuje, uvádí historické skutečnosti do mnohdy nečekaných souvislostí, občas napravuje nějaké typické omyly, vzniklé lidskou snahou historii zjednodušovat. V druhé části se už více věnuje politologii a vojenství obecně. Ale historie je zpravidla psaná krví a zbraněmi.

1 24.02.2022

Pod dojmem z úspěšného televizního seriálu jsem někdy v jedenácti letech sáhnul v knihovně po Flaubertově nedokončeném románu v odeonském vydání z roku 1974. A byl jsem překvapen, protože kniha byla úplně jiná než televizní zábava pana Dietla. Hlubší, komplikovanější a přesto humorná. Nikoliv legrační. Legrace byla v televizi, v knize byl humor. A satira. A já toho z textu v jedenácti letech zcela jistě mnoho nepobral, mnoho mne minulo a čekalo, až se ke knize vrátím. Což jsem díky audioverzi s pány Táborským a Koptou mohl po letech splnit. A kniha se mi líbila, už mi nepřipadala tak těžká jako kdysi a na seriál jsem při poslechu vzpomenul jen výjimečně. Jak také chcete srovnávat originální společenskou satiru a odvozenou televizní komedii?

První spisovatelské období R.A. Heinleina se dá popsat jako střídavá tvorba pro mládež a pro dospělé. Toto období končí roku 1959, kdy autor vydal svůj mládežnický román Hvězdná pěchota, se kterým ovšem narazil u kritiky, která jej nařkla z přemrštěné adorace militarismu. Rozzlobený Heinlein se zařekl, že už nikdy pro mládež nic psát nebude a tohoto předsevzetí se nadále držel. Jeho dalším románem, kterým zároveň otevřel své střední a vrcholné období tvorby, se stal podivný román o lidském, a přesto mimozemském, návštěvníkovi z Marsu, který svou prostotou a neschopností lhát mátl nejen své románové lidské příznivce i nepřátelé, ale mátl a dodnes mate skutečné čtenáře. Není náhodou, že pasáže o sexualitě, tak odlišně popisované, než kázala tehdejší oficiální realita, se zalíbily ve vznikajícím hnutí hippies, které knihu vzalo za svůj text, takže se jistý čas o Cizinci v cizí zemi mluvilo jako o “bibli hippies”. Dnešního čtenáře možná překvapí, že tento sci-fi román zas tak vědeckofantastický není. Jako u většiny kvalitních SF románů z první poloviny 20. století jde autorovi o vyjádření názoru na současnou společnost. Původní, nezkrácenou, verzi načetl naprosto famózně Luboš Ondráček.

Kupodivu nikterak fanaticky pojatá, ale naopak čtivá (poslouchatelná) kniha o tom, že se nemáme přežírat, že to není normální. Autoři nic nevnucují, naopak radí, jak nejlépe půst provádět, ale také poukazují na všechna úskalí s půstem spojená. Jen mi připadalo úsměvné, jak v uváděných příkladech Američané trpí při myšlence jednodenního půstu. A tak jsem si při poslechu velmi příjemného hlasu pana Voženílka dal jeden šestatřicetihodinový půst, který jistě nebude poslední.

4 22.01.2022

Tak jsem se konečně dostal k jedné z těch knih. Všichni o ní mluví, všichni ji četli, všichni jsou jí nadšení. TA kniha. Detektivka. Sice ne severská, ale skoro. No, ona je to taky skoro detektivka. Problém je, že už způsobem vypravování autor prozrazuje mnoho věcí dopředu. Nejsem z těch, co se chlubí, že uhádli vraha už na třetí stránce, ale tady to opravdu nebylo až tak těžké. Takže traumata z dětství, dětské lásky, nejlepší kamarádi, ztráty paměti, násilí, nějací ptáci a jejich lejna na skále. Všechno trošičku vykonstruované a maličko přitažené za vlasy, ale dobře napsané a odvyprávěné. A skvěle namluvené. Díky, pane Dvořáku. A už nerušte, jdu poslouchat druhý díl.

8 04.01.2022

Příjemné detektivní čtení o „mindhunterovi“ z konce devatenáctého století. Šokující vraždy malých prostitutů dají dohromady tři nezávislé vyšetřovatele: novináře, policejní úřednici a psychiatra. K ruce jsou jim pak dva bratři detektivové. Šokující není na šokujících vraždách prostituujících chlapců samo zavraždění, ale hlavně fakt, že ještě na sklonku devatenáctého století, bylo v Americe pohlíženo na dítě jako na dospělého, který si musí být vědom důsledků svých činů. Pomalý rozjezd pátrání po neznámém pachateli, (poznávání jeho pohnutek a minulosti, aniž známe konkrétní osobu), byl velmi zajímavý. Celý obraz New Yorku konce století byl nesmírně plastický, se spoustou odkazů na dobovou politiku, či kulturu. Bavilo mne pomyšlení, že rok před dějem knihy, opustil Ameriku Antonín Dvořák, takže během prvních vražd byl v USA ještě přítomen. Také odkaz na Vernův skoro detektivní román Bratři Kipové mne pobavil, vzhledem k tomu, že jsem jej nedávno četl. Interpretace Martina Písaříka se mi líbila a doufám, že se dočkáme i načtení druhé autorovy knihy.

10 18.11.2021

Žiji se třemi kočkami. Nemohu tedy jinak. Jedna hvězdička za každou kočku a jedna i za mne.

5 10.11.2021

Příjemně krátké, smutně pravdivé a nakonec to ani nebylo tak moc citově vyděračské. Jak bývá u autora trochu zvykem.

6 07.11.2021

Mnohem lepší kniha, než předešlý díl. On je také Benji zajímavější a propracovanější postava než Maya. Všechno podstatné z minula se dozvíte během vyprávění, takže je existence předešlé knihy značně diskutabilní. Osobně si myslím, že rozdělení příběhu do dvou knih bylo nešťastné a ublížilo mu. I tak mne ovšem nebavilo to, jak autor neustále predestinoval, co se postavám v budoucnu stane, či nestane. Jednou by to fungovalo jako něco osudového, ale neustálým používáním tohoto vypravěčského stylu, stalo se to pouze otravným. Také mnohé situace a jejich vykreslení na mne působily značně uměle, neživotně, nepravdivě. Tezovitě. A nemohu si nevzpomenout na jakoukoliv knihu Stephena Kinga, která se odehrává na malém městě, kde autor vykreslí pravdivější charaktery a situace a ještě k tomu přidá pořádný horor, nebo thriller. Takže to shrnuji: kniha mohla mít navíc, příběh rozhodně nezajímavý nebyl. Hokej nehokej.

2 07.11.2021

Tak nevím, je tato kniha horší, nebo stejně špatná jako Tady byla Britt-Marie? Nezajímavé prostředí kopané je nahrazeno nezajímavým prostředím hokeje. Sportovní průmysl mne opravdu nezajímá. A jasně, ta kniha je přece o mezilidských vztazích. Jenže aby to byla dobrá kniha nesměla by vyznívat jako woke příručka a jednání postav by muselo být uvěřitelné. První půlka knihy, kde by měly být odhaleny charaktery hlavních aktérů je neskutečně zdlouhavá a ve výsledku mne nedonutila se zajímat ani o osud Mayi, ani Kevina. Druhá půlka je o něco zábavnější, ale působí prvoplánově. Chápu, o co autorovi šlo, ale pro mne mohl být problém maloměsta, s jeho nadšením pro jeden konkrétní sport a kolektivní slepotou před násilím, napsán zajímavěji. Interpretace Pavla Soukupa samozřejmě neměla chybu.

7 05.11.2021

Často používám čtení do ucha jako návratu k dávno prožitým příběhům. A u Waltariho Sinuheta tomu nebylo jinak. Jak opojné to bylo čtení před čtyřiceti lety, kdy sloužilo jako únik z normalizační šedi okolního světa a zároveň bylo skvělou učebnicí historie, etiky, politiky, vojenství a v neposlední řadě i lékařství. Waltariho román totiž ukazuje jak se vlastně stále nic nemění, jen kulisy a rekvizity. Děje se opakují, příběhy se znovuprožívají. Tento hutný román patří po zásluze k nejoblíbenějším a nejčtenějším románům dvacátého století a díky skvělému podání Lukáše Hlavici jsem se na čtyřicet hodin i já opět mohl vrátit do země Kemet, ale i do Babylónu a na Krétu.

Kdo má alkohol rád, tomu bude děj knihy leccos připomínat, kdo alkoholem opovrhuje, může se poučit, jak se žije na druhé straně barikády. To vše s humorem a pitoreskností typickou pro vyprávění z lokálů nižších sociálních skupin. Knihu jsem si vychutnával ušima. Interpretem je v Česku působící divadelní režisér Peter Gábor, který svým příjemně znějícím hlasem oživil všechny ty panoptikální postavičky kolem hlavního hrdiny a možná je to i jeho zásluhou, že příběh hodnotím lepšími čtyřmi body.

1 18.09.2021

Velmistr řádu Robert Anson Heinlein je můj nejoblíbenější autor ze Zlatého věku Sci-Fi. Pro zajímavost, po něm následuje Asimov a až nakonec se řadí Clark. Tedy v mých očích. Všichni tři mají místo v mém srdci.
Měsíc je drsná milenka patří mezi Heinleinovy dospělé práce a je považován za jeho nejlepší román. Patří do jeho vrcholného období, kdy po debaklu a nepochopení Vesmírné pěchoty přestal psát pro mládež a věnoval se jen tvorbě pro dospělé.
Je vždy ošemetné vracet se ke starým láskám. Po třiceti letech. Jak jsem obstál ve vztahu k tomuto románu? Kdysi jsem jím byl nadšen, neb jsem byl mlád a revolucionářem každým coulem. Při audionávratu jsem zprvu tápal a nechápal, v čem že se mi tato kniha jevila tak vynikající.
Hm, sebeuvědomovující se počítač, trestanecká kolonie, politika? Co na tom může být zajímavého? Všechno. Protože Heinlen. Nečekejte supervýstřelky z budoucnosti. Vždyť váš mobil je chytřejší než Mike. Ale Heinlein vás nechce oblbnout sci-fi pozlátkem, on vám chce něco sdělit a na analogii s americkou válkou o nezávislost se mu to také daří. Nutí vás přemýšlet, co je v politice správné a co už je za hranou. A že v románu jsem musel souhlasit se spoustou věcí, které jsou za hranou. To je ten rozdíl mezi mládím a konzervativním stářím.
Návrat se v audio podobě s vynikajícím Lubošem Ondráčkem vydařil. Heinlein byl odjakživa kontroverzní autor. Neměl problém se politicky přepólovat, neměl problém provokovat.
A proto, i když knihu poslouchám na zařízení, které je chytřejší než hlavní hrdina příběhu, nemám pocit, že by příběh zestaral a ztratil něco na sdělnosti.

11 16.09.2021

Patetické vyzdvihování tzv. vojenských ctností. Zábavné v kontextu doby, kdy jsem komiks četl týden po tom, co USA hrdinně zanechalo Afghánistán pod nadvládou Tálibánu a o případném napojení této organizace na Al-Kaídu už oficiálně raději nikdo nehovoří, čímž tak nějak padl důvod, proč jsme v tom Afghánistánu vlastně byli. Nu, iránské atomové zbraně se také dosud hledají. Kresba je jinak fajn a příběh jednohubka, která nezapadá do kapitánova příběhu. Ten patos jo, to zas jo.

2 19.08.2021

První část ze sedmidílné série o tajemném malém velkém lese, která vznikla na základě stejnojmenné autorovy novely a jež sice patří do žánru fantasy, ale rozhodně nečekejte nic epického ve stylu Tolkiena, krvavě dobrodružného jako u Howarda, ani nic humorného jako u Pratchetta. Tohle je jiná fantasy. Má mnohem blíže k Jungovu kolektivnímu nevědomí a úloze archetypů a pokud znáte Frazerovu Zlatou ratolest, nemůže se vám kniha nelíbit. Příběh Ryhopského lesa rozvíjejí další knihy, které jsou také vydařené, jen už se u nich neopakuje to prvotní kouzlo, jaké jsem cítil z povídky, která kdysi vyšla v české edici The Magazine of Fantasy and Science Fiction.

7 12.08.2021

Cotton Malone se, chvála bohu, po čase zase vrátil do Evropy a pracuje na případu spojeném s opravdu starými dějinami. Sice zpočátku řešíme Mussoliniho, ale záhy odcestujeme na Maltu a tam se leccos dozvíme o řádu johanitů, templářských dědiců, a nakonec skončíme v Římě při volbě papeže. Právě volba papeže je, myslím si, už značně provařené téma, které bylo i lépe zpracováno u jiných autorů. Knize sice chybí ta dějinná tajemnost, která byla přítomna v prvních Berryho knížkách, ale i tak díky za návrat na starý kontinent.

3 05.05.2021

Coda, čili úplný závěr.
Román Konec Věčnosti napsal Isaac Asimov v roce 1955 někde mezi Ocelovými jeskyněmi a Nahým sluncem a dlouhá léta to vypadalo, že je to jeden ze samostatných Asimovových románů. Jenže, je tomu opravdu tak? Svým dějem si celkem logicky Konec Věčnosti stojí alternativně k ostatním příběhům z cyklu Nadace. Pro porozumění, celý cyklus Nadace začal v roce 1982, kdy se narodila Susan Calvinová a zároveň byla jejím otcem ustavena společnost pro výrobu robotů a končí dějem v románu Nadace a Země v roce 520 éry Nadace, což je rok 25 087 našeho letopočtu a celá sága tak trvala 23 105 let. A teď si představte, že v románu Konec Věčnosti ze běžně pohybujeme v datech 100 000 století (ne roků – století!). Hlavní hrdina se narodil v 95. století a ve své praxi operoval v čase od roku 1932 až do roku 111 394 000. Jak jeden román dokáže zrelativizovat celý cyklus příběhů.
Ač se tedy zdá, že je příběh románu zcela samostatný a nezávislý na cyklu Nadace, přece jen se v něm objevují informace, které naznačují, že se odehrává ve stejném vesmíru. To ostatně Asimov nenápadně potvrdil v románu Na hranicích Nadace, kam umístil několik narážek na Věčnost.
Tímto románem končí celý cyklus Nadace, který jsem začal číst 2. ledna 2020, v den stých narozenin autora Isaaca Asimova a s četbou jsem skončil 25. ledna 2021 v den stého výročí premiéry hry Karla Čapka R.U.R. v Národním divadle.

Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5. Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)
6,1. Odysea/Podezření (Kube-McDowell, McQuay)
6,2. Kyborg/Zázrak (Wu, Cover)
6,3. Útočiště/Pericentrum (Chilson, Wu)
6,4. Kukaččí vejce/ Odrodilec (Leigh, Scotten)
6,5. Vetřelec/Aliance (Thurston, Oltion)
6,6. Maverick/Lidstvo (Bethke, Oltion)
7. Roboti a Impérium (Asimov)
7,1. Kaliban (MacBride Allen)
8. Hvězdy jako prach (Asimov)
9. Kosmické proudy (Asimov)
10. Oblázek na obloze (Asimov)
11. Předehra k Nadaci (Asimov)
12. A zrodí se Nadace (Asimov)
12,1. Ohrožení Nadace (Benford)
12,2. Nadace a chaos (Bear)
12,3. Vítězství Nadace (Brin)
13. Nadace (Asimov)
14. Nadace a Říše (Asimov)
15. Druhá Nadace (Asimov)
16. Nadace na hranicích (Asimov)
17. Nadace a Země (Asimov)
17,1. Přátelé Nadace (Greenberg)
18. Konec věčnosti (Asimov)

5 25.01.2021