buccaneerka komentáře u knih
Ota Pavel líčí své dětství, ukazuje chod rodině před protektorátem a nejvíce se zaměřuje na svého tatínka. Tatínek je člověk neobyčejně přátelský, ale mírně naivní. Vždy přijde s nápadem, jak vydělat "majlant", ale maminka už ví, jak vše dopadne. Když se rozhodne prodat králíky, nařídí mamince všechno jídlo vyházet. Králíky však neprodá, domů se vrací bez králíků i bez peněz a s výčitkami, že rodina nebude mít jeho vinou co jíst. Díky mamince však doma zůstalo všechno tak, jak bylo. Tatínkovi se ulevilo, ale cesta domů pěšky ho natolik zmohla, že maminka musela zavolat samitku. Ještě když ho vedli do sanitky, pro něco se vrátil. Ne pro tranzistor, jako ostatní, ale pro cedulku na branku: "Přijdu hned." Ale už nikdy nepřišel...
Ty závěrečné věty mě prostě dostaly a zůstávají i po letech...
Skvělá kniha známá především z filmového zpracování v hlavní roli s R. Hrušínským. Většinou bývá lepší buď kniha, nebo film, ale v tomto případě si troufám říct, že obojí je vynikající.
Člověk musí být ale asi aspoň trochu morbidní, aby dokázal knihu přečíst. Ne každý má asi žaludek na černý krematorní humor a pochopení pro člověka, jehož největší láskou je spalovat mrtvoly a dávat tak jejich duším volnost, jakou v těle nemohli zažít...
Opět jedno klasické dílo české literatury, které se dočkalo filmové podoby. Jen jestli dnes ty filmy neubírají knihám na popularitě.
Tato Tylova dramatická báchorka je klasickým zamilovaným příběhem dvou mladých lidí. Je však obohacený o pohádkové prvky, takže se Švanda setkává s lesními vílami. Jako všude, i tady samozřejmě nechybí člověk, kterému jde hlavně o vlastní prospěch. Příběh končí "happy endem".
Válka s mloky je asi z toho, co jsem od Čapka četla, pro čtenáře nejnáročnější. Je to dost obsáhlá kniha, ale nutno říct, že styl psaní je ojedinělý. Zajímavé jsou vložené pseudonovinové zprávy.
Asi ne pro každého je tato kniha stravitelná, ale kdo má možnost, doporučuju divadelní představení v Ostravě. :)
Kniha je napsaná naprosto geniálním způsobem. Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tak pohltila, že jsem chtěla číst pořád dál. August sám sebe nepopíše hned na začátku, což ve čtenáři vzbudí zvědavost, zda se to někdy z knihy dozví. Jde vlastně o citlivou sondu do myšlení a vnímání lidí, kteří se pohybují v okolí postiženého člověka. Možná nám to může pomoct, až budeme v kůži některé z postav této knihy.
Kdo čekal stejně jako já na filmovou verzi, ten bude z knihy asi zklamaný. Na to, jak je kniha obsáhlá, se asi 200 stran prakticky nic neděje. Závěr je sice strhující, ale člověk se k němu musí doslova prokousat nudnými popisy a chozením sem a tam. Navíc forma dvou střídajících se deníků Tris a Tobiase je místy spíše na škodu - neustále přepínání myšlenek vyrušuje od obsahu.
Možná bylo chybou vidět první dva díly zfilmované a třetí si chtít přečíst...
Ačkoliv poezii nevyhledávám, zvláště ne tu, u které musím přemýšlet, tato se mi líbila.
V porovnání s Krakatitem mě noetická trilogie bavila o mnoho více. Pocity smíšené jako většina níže, místy nuda, místy jsem hltala. Ale dále preferuju zejména Čapkova dramata.
Krakatit se mi četl velmi těžko. Chtěla jsem vědět, jak to dopadne, tak jsem dočetla (ostatně já dočítám všechny knihy), ale podruhé už určitě nikdy.
Knihu jsme se spolužačkou na gymplu přečetly během pár přestávek. Rozdělily jsme si role - každá měla asi 3 nebo 4, šlo to rychle a bylo to zajímavé. Díky tomu jsem se pustila do dalších Čapkových děl.
Dostala jsem tip od kolegyně - učitelky. Přečetla jsem jedním dechem. Dobrá kniha i k zamyšlení, co je vlastně člověk. Autor si při boji s chorobou nechal vytetovat "I decide" - já rozhoduji. Jenže nerozhodoval, stejně jako nikdo z nás nerozhoduje, jestli umře, nebo ne.
Nejnudnější kniha, jakou jsem kdy četla. Začátek dobré, ale po pár desítkách stran neskutečná nuda. Chtěla jsem číst o muži, který se rozhodl strávit život v posteli ... ne o řeznické profesi a milostném vztahu jeho bratra. Za mě palec dolů. Anotace knihy na obálce vůbec neodpovídá obsahu a přišlo mi to jako oklamávající tah.
Člověk by čekal, že to bude poučná kniha... místo toho si kladu otázku, zda to nemá být spíše návod, jak šikanovat, abych nebyl šikanován...
Před skoro 10 lety jsem četla "100 listů Mistra Jana Husi" - napsané starou češtinou, ale i přesto ve mně zanechaly hluboký dojem. Autenticita Husových listů byla silná.
Těšila jsem se, když jsem zjistila, že vycházejí Husovy listy v moderní češtině, ale byla jsem dost zklamaná. Zaprvé jde o dost úzký výběr dopisů, zadruhé kvůli moderní češtině se ztratila to "něco", co mělo to starší vydání.
Na druhou stranu musím říct, že komentáře a vsuvky k historickým událostem a vztahům jsou v knize velmi prospěšné zejména pro ty, kdo nejsou v historii kovaní.
Knihu jsem četla asi ve 14 letech, když mi ji půjčil soused - křesťan. Tehdy jsem ji přečetla jedním dechem a dodnes hodnotím jako knihu, která si zasloužila ten čas, který jsem přečtení věnovala.
Jakožto milovník všech historických románů cením tuto knihu velmi vysoko. Je napsána živě, čtivě (až na pár detailů, kde jsem se cítila zpomalovaná), ale největší "wow" je závěr. Miluju, když dočtu knihu, zavřu ji a zůstanu jakoby s otevřenou pusou s pocitem "to bylo úžasné". Závěr této knihy přesně tento pocit vyvolal a trvá i po letech.
Zařazení do křesťanské literatury je dost zavádějící, i když v dnešní době běžné. Upřímný křesťan, věřící Bibli, bude zhrozen. Popisovat křesťanského Boha Otce jako tlustou srdečnou černošku nemá s křesťanstvím nic společného.
Přestože jsem knihu před svým obrácením zhltla jedním dechem a doporučila ostatním, nyní hodnotím jako velkou slátaninu, kterou nevidím jako prospěšnou číst.
Nádherný historický román pro děti i dospělé. Velká škoda, že momentálně všude vyprodaný, ale příští rok se možná chystá dotisk.
Dlouho jsem zvažovala, zda napsat svůj první pocit z knihy - první kapitoly máte pocit, že čtete školní slohovou práci průměrně zdatného 12letého dítěte, a zvažovala jsem, zda to byl záměr autora či vydavatele. Upřímně jsem se obávala, že knihu odložím. Jediné, co mě u ní udrželo dál, byl fakt, že jde o skutečnou výpověď člověka, který zažil vše, co píše. Další kapitoly byly o něco lepší, ale stejně se občas stávalo, že se objevila nějaká věta, která bila do očí svou stylistickou neobratností.
Počet stran 240 je způsobem velikostí a řádkováním písma jako pro děti mladšího školního věku. Stránky by snesly dvakrát více textu. Na druhou stranu člověk má při čtení pocit, že mu to jde rychle.
Kladně hodnotím obálku a celkové grafické zpracování knihy, které vyvolává jemně pochmurný nádech.
Budu se muset znovu podívat na film, protože kniha mi vykreslila Oskara Schindlera jinak, než jak si ho pamatuji z filmu.
Kniha není z nejlepších, co jsem kdy četla, ale rozhodně to nebyl promarněný čas.
Dle mého názoru o mnoho čtivější než jiná kniha tohoto autora (Antropoložka na Marsu). Zejména první a druhá část knihy velmi zajímavá a čtivá. Třetí část poněkud náročná, méně záživná, ale konec opět dobrý. Celkově hodnotím 4 hvězdičkami.