broskev28 komentáře u knih

Zajímavá dětská knížka, jen nevím, nerozšíří-li řadu těch, které se líbí dospělým, ale k dětem si nacházejí cestu jen obtížně (Život a cesta hrocha Obludvíka, Analfabeta Negramotná). Mně se nejvíce líbily první a potom závěrečné stránky - malé dámy, malí pánové. Tatínek je velmi svérázný jedinec; kapitoly Táta nás nechce nebo Táta nechce poslouchat byly takové "ze života". Ale maminka nijak nezaostává, takže Miška - jejich dítko - jen pokračuje v jejich stopách.
Naprosto rovnocennou součást knížky tvoří ilustrace Lubora Ondráše. To je důvod, proč nechápu existenci dětských e-knih . . .

3 20.08.2017

Kniha velmi zajímavá a kupodivu - přestože víceméně faktografická - čtivá. Ovšem neméně zajímavý, velmi trefný je i komentář ipe, děkuju za něj. Nikdy bych to tak nevystihla.
Měla jsem možnost porovnávat s knihou A. Wagnerové Sidonie Nádherná. V drobnostech se liší, v zásadním shodují. Ale koupit si hodlám knihu A. Wagnerové, už kvůli úžasné fotografii na titulní straně!

3 19.08.2017

Přidávám se ke všem nadšeným komentářům - zajímavé nápady a nádherné ilustrace! Postava, která mě nejvíce oslovila a pobavila, nebyla sice Justýnka, ale tatínek, ale to snad nevadí . . .
Zaujalo mě především úvodní věnování; i moje děti zcela změnily můj způsob vnímání světa, s nimi jsem - zase po mnoha letech - objevila relativitu času a zemi Fantazie. Jen jsem jim zapomněla poděkovat, což hodlám rychle napravit!
A stejně tak děkuju oběma autorkám za řeku slov a fantastické ilustrace.

4 11.08.2017

Jak napsal Boboking, nejvíce mě zarazil antibritský tón, který Forsyth nijak neskrývá, přestože je poddaným jeho veličenstva. Kniha je skvěle napsaná, opravdu spíše literatura faktu. Popis vzniku státu Nigérie a hlavně složení jeho obyvatel: Hausové (muslimové, převážně manuálně pracující a nevzdělaná vrstva) na severu, Igbové (křesťané, vzdělanější a pracovitější) na jihovýchodě, a spousta dalších, početně slabších etnik. Porovnání nabídky středních škol - zatímco na severu, kde žila zhruba polovina obyvatel, jich byly stěží desítky (41), na jihu stovky (842).
Forsyth dokumentuje a kritizuje přístup velmocí, nejen GB; nepravdivé informace africké "větve" BBC, bezmocnost červeného kříže a naprosto neuvěřitelný závěrečný verdikt: nebyla to genocida, jelikož nigerijské vládě nelze prokázat úmysl.
Co mě ovšem šokovalo ještě více, byla informace na wikipedii, kterou jsem si následně otevřela - téma Biafry a občanské války v Nigérii je tam popsáno způsobem, kterým referovalo právě zprofanované BBC před více než 40 lety! Generál Ojukwu, kterého Forsyth uvádí jako příklad snad jediného známého nezkorumpovaného afrického politika, který nejenže se ve státní službě neobohatil, ale naopak do ní investoval i veškerý svůj majetek, je tam vylíčen jako padouch, jemuž nebylo rovno. Papír, stejně jako internet, unese zřejmě opravdu vše . . .
V knize je několikrát zmíněno i Československo, např. jako jedna ze zemí, které po vypuknutí války odmítly do Nigérie dodávat zbraně a které své odmítnutí - na rozdíl třeba právě od Velké Británie - skutečně dodržely.
Při čtení knihy se mi vybavovalo téma jiné, ale v zásadě velmi podobné knihy: Exodus Leona Urise. Britský mandát v Palestině se chýlí ke konci; obyvatelstvo tvoří pracovití a odhodlaní přeživší Židé a apatičtí, nábožensky manipulovaní Arabové. Britové odcházejí a přestože by měli být nestranní, zcela evidentně nahrávají Arabům. Britská koloniální politika rozhodně nebyla bez kazu.

8 08.08.2017

Sdílím nadšení všech níže podepsaných, i já jsem knihou byla nadšená. Jaké však bylo mé překvapení, když ji naše děti (1.stupeň ZŠ) víceméně ignorovaly, navzdory bezvadným ilustracím a navzdory mému doporučení!
Když z hodnocení Lociky vytáhnu poslední větu, jsme doma: existuje početná skupina knížek, které byly původně určeny dětem, ale nadšení jsou z nich především vnímaví dospělí, kteří se nestydí číst dětskou literaturu. A obávám se, že Analfabeta bude taky patřit do této skupiny.
Jaké zkušenosti mají profesionální knihovnice?

4 07.08.2017

Úžasná pohádka, kterou naše děti - na rozdíl třeba od Malého prince - milovaly už odmala, včetně ježibabího rozpočítadla: jedna, dvanda, třinda, čtrnda, pádě, ládě, souka, louka, do klobouka, cinky linky bác!

4 06.08.2017

Moje oblíbené číslo je 28, takže tahle knížka pro mě vlastně byla povinná. A byla skvělá, i když ji asi více oceníme my dospělí, podobně jako hrocha Obludvíka. Zjistíme, jak vznikla první veřejná knihovna, najdeme tu knižní desatero, to vše prokládáno pohádkami, ale třeba taky pomocným slovníčkem pro pana domácího (stará rašple: 1.nářadí, které používal už náš dědeček; 2. starší osoba ženského pohlaví, která láteří, straší malé děti nebo zvířátka a vůbec je pěkně protivná).
Príma nápad a skvělé provedení, včetně jednoduchých černobílých ilustrací.

3 06.08.2017

Na ostrově Podivínsku žije jediný domorodec, Osvald, který je měřítkem všeho. Takže např. hloubka moře je 10 osvaldů; bylo 30 osvaldů ve stínu; běhá až 60 osvaldů za hodinu. Pro lidi: osvald = přítel, nesvald = nepřítel, kdosvald = podezřelé individuum. Na ostrově dále žijí tvorové jako čárkouš - Skunk interpunk, kočkodrap - Mourkus panoramikus, rockouš - Avis Presley a samozřejmě mnoho dalších, jejichž stručnou, ale trefnou charakteristiku autor nabízí.
Stefano Benni má fantazii dítěte, ale ironický postřeh a sarkastické komentáře dospěláka. Jsem přesvědčena, že i v zemi, která byla kolébkou velkého J. C., má čtenářům co nabídnout. A kdyby byl vrstevníkem Járy C. a mohli se potkat, určitě by si měli co říci.

3 05.08.2017

Příjemné překvapení - autorku jsem neznala, ale prázdniny u prabičky mi leccos připomněly. Styl psaní jednoduchý a výstižný, dětem se určitě bude líbit. A já se podívám i na knihy, která tato autorka napsala pro dospělé - budou taky tak povedené?

3 05.08.2017

Určitě jsem četla knížky podobně povedené - našeho Radka Malého, nebo Shela Silversteina. To nic nemění na tom, že napsat v roce 1958 takovou knihu dokázal jen Pan Spisovatel. Miluju jeho hlášku: žádný učený z nebe nespadl, ale pitomce jako by shazovali!

5 04.08.2017

Děkuju za vysvětlení, krtecek_1. Pro mě byl blesk na modročerné obloze vždy spíše bílý a fyzika nikdy nepatřila k mým oblíbeným. O mém muži se to ale říci nedá, a přesto ho tohle vysvětlení nenapadlo. Možná nebyl ve fyzice až tak dobrý, jak tvrdí . . .

3 02.08.2017

Byla to moje první kniha tohoto autora a vidím to tak, že i poslední. Vím, že od detektivky nemohu čekat kvality sebraných Šaldových spisů, ale občas jsem měla pocit, že si z nás autor, překladatelka i korektor (pokud vůbec nějaký byl) vystřelili. Popis Cornwallu je úžasný, ale nějaká mapka by pro nás, kteří máme méně rozvinutou prostorovou představivost, nebyla k zahození. Určitě bychom se lépe orientovali v celé oblasti, měli bychom představu vzdálenosti jednotlivých míst. Kniha "propaguje" genealogii, ale neobsahuje ani jedinou genealogickou mapu, resp. rodokmen - i ten by nám zjednodušil orientaci ve jménech a v čase, oživil by jednotvárný text a zapůsobil více profesionálně. (Třeba tam nebyl záměrně: trénuj paměť, čtenáři! Další důvod, proč se k autorovi nebudu vracet.)
No a potom jsem občas objevovala výrazy jako "otlučená, elektricky modrá mazda". Ptala jsem se svých čtyř mužských členů rodiny, co si pod tím představují; netušili, stejně jako já. Mohla by mazda být třeba elektricky zelená?
Raději už nezmiňuju chyby pravopisné (z dobrého bidla ti změkl mozek), špatné použití zájmen, slovesných vazeb. Mnohem víc mě totiž dostala závěrečná letištní úvaha genealoga na téma vrozených instinktů - za tohle by se v kině mělo vracet vstupné . . .
Když A. Hailey (a nejen on) psal detektivky z prostředí nemocnice, banky nebo letiště, nasadil vysokou laťku pro všechny další autory. Nikde totiž není psáno, že detektivní příběh musí být škvár a že jeho čtenáři jsou hlupáci.

4 02.08.2017

Jedna z nejčtenějších knížek naší školní knihovny. Hlavní měřítko pro naše školáky je totiž rozsah, resp. velikost knihy a počet stránek. Takže "tu si půjčím, ta je krátká!" Až když ji čtenář vrací, jaksi překvapeně přiznává, že byla nejen krátká, ale taky zajímavá, legrační, čtivá, jedním slovem dobrá!

6 29.07.2017

Další báječná knížka pro sotva začínající čtenáře. Příběh je napínavý, takže děti snadno vtáhne, a přitom do něj autorka naprosto nenásilně vložila i věci důležité a moudré. Každá kniha nás vlastně učí a je úžasné, když to ani nepoznáme a ještě si užijeme spoustu zábavy. Děkuju za sebe i za naše děti!

4 29.07.2017

Souhlasím s amysou - na našich dětech (1.stupeň ZŠ) vidím, že příběh je pro ně srozumitelný a legrační, a přitom zajímavý. Třeba je zájem o historii časem přivede ke knihám Ludmily Vaňkové; teď ale potřebují jednoduchý příběh. Já osobně budu raději, když si přečtou Karla, než aby jásaly nad dalším dílem malého poseroutky či jemu podobnými . . .

4 29.07.2017

Naprosto se ztotožňuju s pětihvězdičkovým komentářem, jen ještě přidám synonyma milé a úsměvné, byť si mnozí po sériích temných severských detektivek vsugerovali, že tato slova se s detektivním příběhem nedají sloučit. Pan Neff dokazuje, že to lze, aniž by příběh ztratil na věrohodnosti či čtivosti.

3 29.07.2017

Knížku jsem poprvé potkala asi v 18 letech a byl to neuvěřitelně silný zážitek. Po jejím přečtení jsem se rozhodla, že ji prostě MUSÍM MÍT DOMA! Jenže tou dobou už v knihkupectvích dávno nebyla a nesehnala jsem ji ani v antikvariátech, kterých jsem prolezla neuvěřitelné množství. A tak jsem každý den do noci vlastnoručně opisovala stránku po stránce, všech 558 stran.
Kamarád mi po mnoha letech konečně sehnal antikvární výtisk, výměnou za Pěnu dní Borise Viana, kterou miloval zase on. Dodnes umím některé pasáže přeříkat slovo za slovem; dodnes mám tuhle knihu-sešit ve své knihovně. A když někdy dětem ve škole vyprávím o lásce ke knihám, přinesu jim svou ruční práci . . .

10 28.07.2017

Přidávám se k těm mnoha, kteří byli příjemně překvapeni. Na příběhy amerických středoškoláků už začínám být mírně alergická, ale tady jsem musela uznat, že šlo o víc. Stejně jako v případě komentáře bookcase, i já bych mohla být matkou hlavních hrdinů, takže možná mě některé hlášky lehce míjely; občas jsem měla pocit, že postavy jsou na svůj věk až příliš moudré a vyzrálé. A kam se ztratil padouch, vlastně jakákoli záporná postava?
A přesto příběh rozhodně není přeslazený a dokonalý. Dokážu uvěřit, že by se mohl stát, i když bych ho asi nikomu nepřála. Příjemně mě překvapil závěr. A opravdovou poklonu skládám překladateli - český název knihy mi totiž připadá mnohem výstižnější nežli originál, viz rozhovor hlavních protagonistů na s.64-65.

4 27.07.2017

Téma, vlastní příběh, styl vyprávění a výsledkem je skvělá kniha. Mně se po několika kapitolách vybavila jiná úžasná knížka s podobným námětem - Zvuk slunečních hodin. Jistě, chybí tu baťovský Zlín (ale Krásno i Meziříčí mají také něco do sebe) a hlavně kouzlo exotické Indie. Autorka je také Hana; bohužel nás však už žádnou knihou nepřekvapí.
Každopádně výborné čtení, takže se už těším na další knihy Aleny Mornštajnové!

15 26.07.2017

Souhlasím se vším, co zde bylo napsáno. Mě osobně zaujalo především několik momentů, o nichž jsem dříve nikdy neslyšela:
1) Sarajevský atentát se stal záminkou k rozpoutání války až dodatečně, na něčí popud. Občané Rakousko-Uherska nijak tento pár nemilovali, nesmutnili po něm, nevolali po pomstě. Po smutečních obřadech vše pomalu vyšumělo. Až po čase, jako na objednávku, se postupně, ve všech tiskovinách začaly objevovat výzvy k odplatě, které se stupňovaly . . .
2) Jak bezmocní a bezbranní byli všichni, především umělci, kteří se snažili oběma válkám zabránit. Co všechno podnikli, spolupracovali na celoevropské úrovni, odsunuli veškeré dosavadní spory a názorové neshody. Politická, mocenská a zbrojní mašinérie jim nedala nejmenší šanci. A posléze semlela všechny bez rozdílu.
3) Jak neuvěřitelně popsal autor třeba první dny 1.světové války - popisuje léto roku 1914, léto, jaké se vyskytne jedinkrát za život. Nebylo ani velké horko, ani příliš deštivo. Vzduch byl nádherně svěží. Úroda skvělá, ať šlo o obilí či ovoce. Naprostý protiklad tomu, co se poté rozpoutalo. Jako by sama příroda nabízela lidem zázrak naší planety v té nejdokonalejší formě, jako ten nejsilnější argument proti válečným hrůzám. Jenže zbytečně.

11 22.07.2017