broskev28 komentáře u knih

Moderní pohádky pro moderní děti, tak zní podtitul téhle knížky plné opravdu vydařených ilustrací Evy Sýkorové-Pekárkové. Mně osobně se nejvíc líbila právě ta titulní, Buenos Aires, kotě - rozhovor kotěte se sádrovým trpaslíkem opravdu nemá chybu. Rodiče, kteří se řídí radami společnosti Celé Česko čte dětem (a hlavně svým vlastním rozumem), určitě svým dětem přečtou všechny pohádky. Třeba takový Vlčí mág má také svoje kouzlo!
A doporučení pro rodiče i děti: nezapomeňte si pořádně prohlédnout "květinové" ilustrace na předsádce - nepřipomínají vám dozrálé bobulky na každém stonku očka, která se za vámi zvědavě dívají?

6 06.03.2018

Souhlasím, skvělá knížka pro děti 2. až 5.třídy. Prázdninová pánská jízda (nebo také dědečkové léto) ve vesničce jménem Hrušany, kde žijí sourozenci Vilém, Vendelín a Vincent, jinak také . . .
Ale to už si přečtěte sami. Spousta krásných nápadů, příběhů ze života, zvláštních jmen a báječných ilustrací. Mě mrzí jen jedna věc: že jsem si knihu nemohla přečíst v originále. Nějak se nemohu zbavit pocitu, že potom by tahle prímová knížka byla ještě lepší!

5 06.03.2018

Pokud nemáš přečteno, tak raději přeskoč tento komentář!
Nedovedu si představit nic originálnějšího a působivějšího, než nabídnout knižním nadšencům fantasy svět, v němž hlavní role "hrají" knihovny, knihkupectví, antikvariáty, knižní záložky, exlibri. Kde bibliomanti získávají svou sílu právě z knih a kde si každého bibliomanta najde ta správná a jediná dušekniha - která je ta tvoje, milý čtenáři?
Dějovou linkou už se - soudě podle komentářů - renomovaný autor čtenářům zdaleka tolik nezavděčil. Uvidíme, zda si pokračování vyslouží v tomto směru nadšenější ohlasy.
Já bych ale od společnosti Albatros Media čekala kvalitnější práci. Nepamatuju, kdy jsem naposledy četla knihu s tolika pravopisnými (a občas i věcnými) chybami. Jestliže jsou podmětem věty slova lampa a křeslo, pak s nimi musí překladatel (?) umět pracovat i v minulém čase. Chybná shoda podmětu s přísudkem (zkušenosti ho naučili), vyjmenované slovo (mi staří harcovníci), špatné skloňování zájmen (potkal jí na ulici). Na jedné stránce jednou Isis, podruhé Iris. A vrchol všeho: chtěl se vymanit z Catina obětí!
Kdo je za tyto nepříjemné a rušivé chyby odpovědný? Existuje v dnešní uspěchané době profese korektora?

6 04.03.2018

Taková normální rodinka - maminka se synem Jaroslavem, který chodí do školky. Tatínek, který většinou přichází domů příliš pozdě na to, aby pomohl mamince a aby stihl povyprávět Slávkovi další ze svých zajímavých pohádek. Babička, která ví své o mezigeneračních sporech. Školková dvojčata Heduš a Ájínek, s nimiž se Slávek velmi často dostává do konfliktu. Paní učitelka, která se snaží být spravedlivá, ale ne vždy se jí to daří.
Pro čtenáře od 6 let, čtu v tiráži. Autorka asi předpokládá četbu rodičů dětem a mně je moc líto, že už jsou mí kluci velcí a že jim tohle přečíst nemůžu. Obrázky i typografie, slovní zásoba a realita běžného života (Jířo, Jířo, kam se poděla tvoje fantazie a dobrá nálada? První umřela u sporáku, druhá u žehlicího prkna.), řešení situací ve školce, to všechno bych si ráda znovu se svými dětmi prošla právě takovouhle "knižní" formou.
Myslím, že se oběma dámám a vůbec celému kolektivu pracujícímu na vzniku této knížky povedla skvělá věc. A já jen doufám, že se knížka dostane do všech domácností, ve kterých rodiče nezapomněli, jak důležitá a úžasná věc je právě společná chvilka s knížkou.

4 04.03.2018

Skvělá a velmi čtivá kniha, velká poklona autorovi! Netypická konstrukce příběhu, zajímaví hrdinové a hrdinky. Těšila jsem se na citáty v úvodu jednotlivých kapitol. "Musíme si na to zvyknout: na nejdůležitějších křižovatkách naší životní cesty nejsou semafory."
Šok pro mě znamenala kapitola 19 - předměstí Chicaga v roce 1982: "je to Bagdád po bombardování v samotném srdci Ameriky." Autorovi bylo v té době pouhých 8 let, tak nevím, odkud čerpal informace a zda se jedná o fakta; koneckonců je to román. Demokratická společnost svobodných občanů ale bohužel může mít i takto hrůzostrašnou podobu, a tam bych se opravdu nechtěla octnout!

9 04.03.2018

I já jsem knihu brala jako oddechovou - už jen kvůli tomu názvu. (Předmluvu samotné autorky jsem ale pro jistotu vynechala, neb mi připadalo, že vyzradí bez uzardění skoro vše.) A jako taková mě nezklamala. Zklamáním však byla úroveň českého vydání, resp. práce tiskaře - tiskárny - korektora? Pochybuju totiž, že by v originále došlo hned několikrát k záměně hlavní hrdinky (Carter) za pubertálního synovce jménem Cort.

2 03.03.2018

Jak už nějaká čtenářka u jiné Kunderovy knihy napsala - připadá mi, že ve svých dílech vždy pokořuje ženy. Ale když jsem četla tuhle knihu, měla jsem pocit, že autorkou musí být žena. Popis ženských pocitů a nálad byl naprosto jedinečný, to přece žádný mužský nemůže vymyslet! Právě to - ale nejen tohle - je důvod, proč potřebuju Nesmrtelnost ve své knihovně. A díky za ni!

7 03.03.2018

Mohu potvrdit - naše šikovná páťačka/dyslektička si v úterý vypůjčila 1.díl a ve čtvrtek si přišla pro 2.díl. Moc si tohle čtení pochvalovala, takže za ni doporučuju!

Anotace přináší snůšku nesmyslů a chyb, opravdu nechápu, kdo tyhle bláboly píše. Plukovník se jmenuje Mills, ne Milles. Ten, komu se chce plukovník pomstít, má jméno Indrajit Rai, ale žádný strašlivý trest ho nestihne. Syn Jagat nepřísahá, k pomstě ho navádí jeho zachránce. Vyvolená Jane nemá s kletbou nic společného, bohužel je však manželkou jistého Millse. S city se musí vyrovnat až Ramesh Rai, vnuk Shivy Raie . . .
Kdyby to byl diktát, hodnotím za pět. Lépe si těchto přebreptů nevšímat a soustředit se na samotný text. Oddychový, exotikou lákající, v jedné generaci tragický, zatímco v té další happyendově ukončený příběh. Patří k těm, které velmi pravděpodobně nezanechají trvalou stopu. A ani po přečtení mi nebylo jasné, k čemu se vztahuje název knihy - k masakru v Moraphuru? K oběma manželstvím, která popírala samu podstatu takového svazku?

2 28.02.2018

Přečetla jsem asi 50 stran a potom jsem se dlouho ke knize nemohla dostat; už jsem se smířila s tím, že ji odnesu do knihovny nedočtenou. Víkendové mrazy mě místo na lyžovačku přivedly zpět k téhle knížce a já jsem moc ráda, že jsem to nevzdala. Tenhle příběh určitě za přečtení stojí, tak si to užijte!

6 27.02.2018

Mám moc ráda knížky Wilbura Smitha, které se odehrávají v Africe. Nepochybuju o tom, že život místních domorodců byl krutý, ale měl SVÁ pravidla. Nikdo jim nevnucoval monarchii či demokracii; na základě svého dosavadního vývoje si vládli sami. Jenže potom přišli Evropané. Mám pocit, že první etapa globalizace proběhla už kdysi dávno, v době, kdy si námořní mocnosti rozdělily dobyté kolonie.
Změny, ke kterým právě na africkém kontinentu kvůli nám bělochům došlo, přinesly asi víc špatného než dobrého. Zbrojní průmysl potřebuje odbyt; ideální je válka v jiném světadílu. To, co se dnes děje v Africe a na blízkém východě, je z velké části "zásluha" bělochů, resp. politické reprezentace zemí, které i nadále africké poměry ovlivňují.
Fanatismus, svatá válka, džihád, sebevražední atentátníci, to je odpověď afrických a arabských zemí. Demagogie, ano, ale jako všechny demagogie má v sobě alespoň kousek pravdy, a to stačí, aby jí někteří uvěřili a jiní se nechali přesvědčit.
Jestliže do země jako je Somálsko, navzdory výslovnému upozornění na nebezpečí, zavítá běloch, vždy musí počítat s tímto vývojem situace. Zatímco knihy jako Bílá Masajka nebo Bez dcerky neodejdu mi připadaly velmi naivní, o hrdince téhle knížky si to nemyslím. Denně slyšíte o autonehodách, ale dokud se něco nestane vám osobně, neřešíte to. Počet pravděpodobnosti je neúprosný - už v Afghanistánu, Pákistánu, Íránu se jí mohlo přihodit totéž.
Byla si toho vědoma a stejně ji to překvapilo. Pokud je její zpověď pravdivá, pak si zasluhuje obdiv nejen ona, ale také její nejbližší rodina. Pro mne byla velmi zvláštní scéna, v níž "vycítila" tragický příběh svého trýznitele Abdulláha. A také událost v mešitě, kdy sledujeme zoufalou snahu místní ženy pomoci trýzněné neznámé. Spousta "návodů" na přežití, přičemž každý z nás pevně věří, že je nikdy nebude potřebovat. Tlustá čára, která dělí život jedné mladé ženy na dobu před zajetím a dobu následující. A ještě větší obdiv za aktivitu, kterou vyvíjí na pomoc potřebným.
Kniha možná nesplňuje všechna měřítka bestselerů, ale vrchovatě naplňuje poslání dobré knihy: dozvědět se něco nového, poučit se a být účasten. Bohatou slovní zásobu a fantazii v tomto případě nežádám.

4 25.02.2018

Mám moc ráda Pohoršovnu od této autorky a tak nějak mi přišlo zatěžko věřit, že by ji ona sama mohla překonat. Jenže už po několika stranách jsem pochopila, že mám před sebou další kouzelný, i když ukrutně zamotaný příběh. Občas mě napadlo: nebude na děti moc složitý? Ale třeba je zbytečně podceňuju - aspoň doufám.
Já jsem si užila všechno, ze všeho nejvíc ale neuvěřitelnou práci s jazykem. Já osobně moc ráda používám závorky, takže stranu 60 jsem si opravdu vychutnala. Dále jazykolamy (v podání opičky Kiki), hříčky, přísloví, slova známá i neznámá (Chlap štěkl: "Ticho, prcku, nebo tě rozstřílím jako řešeto! " Neví někdo, co je to řešeto?)
Naprosto skvělé mi připadalo vyprávění mnoha vypravěči - každý vidí a popisuje to své a čtenáři postupně všechny události zapadají do sebe a dávají mu smysl. Jména hraběnky Bellinky se chci naučit nazpaměť; momentálně mi utkvělo pouze to neexotičtější, Ygdrasila. Když už zmiňuji jména, tak právě tady se autorka doslova vyřádila. Otec a syn, bratři, sama hraběnka, seznam ostrovínských obyvatel, no pro mne poezie v próze, moc jsem se nasmála, ale hlavně jsem obdivovala tu nápaditost.
Málem bych zapomněla na tajemné jazyky - jedním z nich je dokonce přímo na obalu knihy napsaná věta. Ale je jich tam mnohem více, čtenář si může vybrat. První odstavec na s.41, resp. jeho poslední věta se mi nesmazatelně vryla do paměti, ač jsem silný sklerotik; kudy chodím, tudy ji cituji svým kolegům a známým a všichni se skvěle bavíme. Já osobně hledám učitele tartariánštiny - základy už mám třeba ze sprchování studenou vodou či z pravidelných návštěv u zubaře . . .
Takže vřele doporučuju dětem i rodičům a moc děkuju autorce za skvělou knížku! Určitě by si zasloužila nominaci na knihu roku.
P.S. Zapomněla jsem na ilustrace - některé se mi moc líbí, jiné (většinou ty celobarevné) zas až tak ne. Ale určitě do příběhu patří.

4 22.02.2018

Naprosto souhlasím se "sachistou" - na rozdíl od většiny knížek tohoto autora tahle kniha rozhodně není prvoplánově legrační. Autor popisuje situace, které asi nejsou mezi pubertální mládeží zcela běžné, a pokud se přece jen objeví, reakce okolí bývá jen o málo vstřícnější nežli reakce bratra hlavního hrdiny.
Naše děti si často tuhle knížku - na Walliamse až nezvykle tenkou - s nadšením vypůjčí. O týden či dva později ji jaksi bez nadšení vracejí; připadá mi, že samy nevědí, co si o ní mají myslet, jak ji hodnotit. Kdyby měly možnost si o ní s někým popovídat, diskutovat, určitě by to přivítaly. Jenže najde se učitel (nebo rodič), který si knihu také přečte a bude ochoten pustit se do diskuse?

7 21.02.2018

Na úvod předesílám: nečetla jsem (ani číst nehodlám) 50 odstínů a v otázkách sexu jsem určitě staromódní. Přesto se mi tahle kniha docela líbila. Jak je vidět na všech postavách, sex je neodmyslitelnou součástí mezilidských vztahů. Když chybí sexuální soulad a prožitek jako takový, vždy se to někde negativně projeví.
Hlavní hrdinka se - naprosto netypicky na tehdejší dobu - rozhodne vzdělat v oblasti sexuálních praktik, aby dokázala uspokojit svého manžela. Velmi mě překvapil věk i rodinné zařazení oné dámy a tím spíše před ní smekám. Díky své zvídavosti se seznámí nejen s arabským "učitelem", ale i s jeho matkou. Oč lépe si rozumí s touto dámou, o to hůř nachází pochopení u své matky a u své rodiny obecně. Pokrytectví, které Elizabeth posléze odhalí přímo u svých nejbližších, je opravdu šokující.
Francouzova milenka, která viktoriánské puritánství a dvojí mravnost popisuje poněkud méně eroticky, zato se spoustou věrohodných dobových informací, je pro mne nepřekonatelná. Učitel lásky poodhalí tehdejší společenské a také politické praktiky možná méně věcně a historicky přesně, zato pikantněji a pro mnoho čtenářů věrohodněji. Proč ne?

3 20.02.2018

Když jsem si tuhle knihu přečetla poprvé, doslova a do písmene jsem se posadila na zadek a nevěřícně jsem kroutila hlavou. Genetiku mám moc ráda, o Mendelovi taky něco vím, ale Mawerovo uštěpačné (v praxi předvedeno na osobě vypravěče) a přitom obdivné (neskutečná preciznost a promyšlenost "hrachových" pokusů v porovnání se zabedněností vídeňských akademiků) pojetí mě fascinovalo. Málokdy jsem byla nějakou knihou tak nadšená, takže jsem ji okamžitě nakoupila všem svým známým čtenářům nadšencům.
Po čase jsem zjistila, že zdaleka ne všichni mé nadšení sdílejí, což mě velmi překvapilo. Proto jsem si dala tu práci a poctivě jsem tady pročetla všechny komentáře. Zjistila jsem, že čtenáři se v zásadě dělí do dvou skupin - jedni jsou nadšení a knihu velmi chválí a obdivují, ti druzí jsou znudění, zklamaní a často otrávení. Přesně jako moji přátelé.
Proto moc děkuju za komentáře Achilla a Prey - naprosto přesně vystihují mé nadšení z téhle knihy, včetně skvělé obálky.

13 09.02.2018

Ke knize jsem se dostala díky Atanone, a díky je to opravdu veliké. Macbeth byl pro mě vždycky těžko stravitelné drama, špatně jsem se orientovala v postavách i místech. Po přečtení téhle knížky se pro mne situace zásadně změnila a z Macbetha se určitě stane má oblíbená hra. K tomu jsem si opravdu vychutnala trio ženských hrdinek z odlišných období - každá je jiná a přesto mají mnoho společného. Marně dumám, kdo byl onen ďábel z příběhu o Jennet a proč jí nemohl - nebo nechtěl? - pomoci. Skvělá četba!
A ještě ke hře a jejímu jazyku: neznám originál a nejsem tak kovaná v angličtině, abych ho mohla posoudit a vychutnat si jamby a daktyly. Ovšem Saudkův český překlad už posoudit můžu a jsem přesvědčena, že si s originálem určitě nezadá. Úvodní zaříkání čarodějnic jsem si musela přečíst nahlas, abych si všechna ta nezvyklá a zvukomalebná slova a rýmy řádně vychutnala a slyšela jejich zvuk. Za celou dlouhou báseň vypovídají třebas jen dva opakující se verše:
Tuplem psot a slot a klopot,
ohni, hoř, a kotli, v klokot!

2 08.02.2018

Dělím knihy na ty, u nichž se musíte často zastavovat a přemýšlet - nelze je hltat a spěchat na ně, a na ty odpočinkové, jimiž musíte prokládat své čtení, abyste si trochu vydechli. Je jasné, kam patří tahle knížka, a jako taková byla skvělá - příjemná, oddechová, dobře napsaná. Ženy různého věku a profese - račte si vybrat, kdo je vám blíže, komu se třeba podobáte, na čí straně jsou vaše sympatie. Moc ráda bych někdy na takové náměstí zavítala, zašla si do kadeřnictví i do kavárny a poznala se s těmi dámami osobně . . .

3 04.02.2018

Po první knize GO: Ztraceni ve vlnách jsem nemohla nechat Nevinnou lavinu bez povšimnutí. A dobře jsem udělala - myslím si totiž, že se povedla určitě lépe než první díl. Instruktáž HS byla skvělá, připadala jsem si, jako bych tam sama seděla a sledovala ji. A následující "skok" na Výrovku jsem doslova viděla před sebou; víme všichni, jak rychle se na horách dokáže změnit počasí a jak snadno se dá zabloudit. Takže jsem celé šestici usilovně držela palce, moc se mi líbilo, jak táhli za jeden provaz, a to nejen v přeneseném smyslu slova. Obdivovala jsem Marianu, jak se poprala se svým neduhem. A obdivuju autorku, jak čtivě a napínavě dokázala zadané téma LAVINA zpracovat.

5 28.01.2018

Moje první kniha od opěvované islandské autorky mě příliš nenadchla. Tóra jako vyšetřovatelka nemastná neslaná; třebas jen její vztah s podřízenou Belou mě dost vytáčel. Scény z rodinného života mi také připadaly tak trochu od věci. Místy to zavánělo (a to doslova) duchařinou. Prostě jsem se do knihy nějak nemohla začíst, pořád jsem si připadala jako nějaký nezúčastněný divák. Dost možná je na vině i to nynější islandské, zamračené a deštivé počasí a můj náběh na migrénu.
Ale nevzdávám to - určitě zkusím ještě nějaký jiný příběh.

4 27.01.2018

Už podruhé v krátkém čase jsem přečetla knihu, která se dotýká reality běžné ještě v 50.letech 20.století: manžel = majitel rodiny. Manželka i děti jsou závislé pouze na jeho rozhodnutí.
Kdo nemá přečteno, nechť můj komentář přeskočí!!!
Všechny komentáře se rozplývají nad krásou a sladkobolností historického příběhu, případně nad neuvěřitelnou shodou náhod novodobé dějové linky. Mě mnohem více oslovilo, resp. pobouřilo právě chování Stellina manžela - pokud ona byla cizoložnice, jak bychom měli nazývat jeho? Jakým právem takový člověk mohl rozhodovat o své ženě a své dceři? Jak se vůbec mohl podívat svým farníkům do očí, natož aby jim kázal o bohabojném chování každého jedince?
Další věc, která je hodna odsouzení, a autorka to ve své knize jasně dává najevo, je rozdělení lidí, resp. způsob, jakým s nimi jednáme, podle majetku a původu. Upřímně jsem se rozesmála, když došlo k setkání Jess a Holtovy matky a já jsem si přečetla větu: Jess v minulosti mnohokrát slyšela spojení "ledový výraz", ale až do této chvíle si nedokázala pořádně představit, co to znamená.
Suma sumárum: zajímavý námět knihy je dobře zpracován (těch několik tiskových chyb lze snadno tolerovat) a určitě si najde spoustu čtenářů. Přeju příjemné počtení!

14 21.01.2018