Bylum Nebylum

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V městečku Ostrovín se dějí divné věci. Nejprve zmizí místní zámek a pak je unesena malá Pavlínka Karafiátová. Své v tom hraje starobylá magie, ale také prachobyčejná závist a chamtivost jistého Chrudoše Kudrholce. Na světě totiž existují dvě vzácné knihy, kniha tvoření BYLUM a kniha boření NEBYLUM. Kdo je má obě v držení, oplývá neuvěřitelnou mocí. Ale také toho může hodně pokazit. V bláznivé akční honičce za knihami se střídá jeden vypravěč za druhým a postupně rozplétají příběh, který se čte doslova jedním dechem....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/355985/bylum-nebylum-dEK-355985.png 4.26
Žánr:
Pro děti a mládež, Pohádky
Vydáno:, Pikola
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Bylum Nebylum

broskev28
22.02.2018

Mám moc ráda Pohoršovnu od této autorky a tak nějak mi přišlo zatěžko věřit, že by ji ona sama mohla překonat. Jenže už po několika stranách jsem pochopila, že mám před sebou další kouzelný, i když ukrutně zamotaný příběh. Občas mě napadlo: nebude na děti moc složitý? Ale třeba je zbytečně podceňuju - aspoň doufám.
Já jsem si užila všechno, ze všeho nejvíc ale neuvěřitelnou práci s jazykem. Já osobně moc ráda používám závorky, takže stranu 60 jsem si opravdu vychutnala. Dále jazykolamy (v podání opičky Kiki), hříčky, přísloví, slova známá i neznámá (Chlap štěkl: "Ticho, prcku, nebo tě rozstřílím jako řešeto! " Neví někdo, co je to řešeto?)
Naprosto skvělé mi připadalo vyprávění mnoha vypravěči - každý vidí a popisuje to své a čtenáři postupně všechny události zapadají do sebe a dávají mu smysl. Jména hraběnky Bellinky se chci naučit nazpaměť; momentálně mi utkvělo pouze to neexotičtější, Ygdrasila. Když už zmiňuji jména, tak právě tady se autorka doslova vyřádila. Otec a syn, bratři, sama hraběnka, seznam ostrovínských obyvatel, no pro mne poezie v próze, moc jsem se nasmála, ale hlavně jsem obdivovala tu nápaditost.
Málem bych zapomněla na tajemné jazyky - jedním z nich je dokonce přímo na obalu knihy napsaná věta. Ale je jich tam mnohem více, čtenář si může vybrat. První odstavec na s.41, resp. jeho poslední věta se mi nesmazatelně vryla do paměti, ač jsem silný sklerotik; kudy chodím, tudy ji cituji svým kolegům a známým a všichni se skvěle bavíme. Já osobně hledám učitele tartariánštiny - základy už mám třeba ze sprchování studenou vodou či z pravidelných návštěv u zubaře . . .
Takže vřele doporučuju dětem i rodičům a moc děkuju autorce za skvělou knížku! Určitě by si zasloužila nominaci na knihu roku.
P.S. Zapomněla jsem na ilustrace - některé se mi moc líbí, jiné (většinou ty celobarevné) zas až tak ne. Ale určitě do příběhu patří.