Bonnet
komentáře u knih
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Ze začátku jsem byla příjemně překvapena a duše se mi tetelila, že si zase jednou krásně počtu a ještě v české knize. Hm, nestalo se tak, někdy od půlky se kniha stala nudnou a bohužel mám pocit, že se nám tu začíná objevovat takový nešvar, kdy téma knihy předčí formu... Obzvlášť koncem mě autorka zklamala a celé to na mě působilo, jako by ani nevěděla, jak tu knihu ukončit.
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Geniální, geniální, geniální! Mnozí autoři se (hlavně dnes) snaží diváka poděsit co nejděsivějšími zvěrstvy druhé světové války, zatímco pan Fuks veškerou děsivou esenci vměstnal do kratičké novelky o postupném „rozkladu“ obyčejného občana. A překvapivě nepokulhává ani filmové zpracování.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
Jaroslav Hašek
Po přečtení Haškova díla mám novou kategorii na posuzování lidí kolem tzv. jaký názor na tohle geniální dílko (a geniálního autora) mají. A taky bych chtěla pozdravit mé učitelky ze základní školy (pokud neumřely, čarodějnice jedny), že mě svýma kecama o Haškovi alkoholikovi od četby odradily a já si to mohla vychutnat v zralejším věku.
Podzemní město
Karel Poláček
Tak jsem začala číst tetralogii od třetího dílu, protože jsem slepice blbá. Nevadí, očekávala jsem nějakou tu humornou knížku a místo toho mi bylo předloženo dílo, které by se mohlo rovnat, jak už bylo zmíněno, knize Na západní frontě klid. Tak mi zůstává rozum stát, proč se výuka Poláčka omezuje na Bylo nás pět, z čehož jsou všichni otrávení a ani omylem to není to nejlepší z jeho děl?
Boží muka
Karel Čapek
Má člověk za potřebí psát komentář? Trochu temnější skvost a pro spoustu lidí nezvykle komplikovaný Čapek.
Bratři Karamazovi
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Dílko je to rozsáhlé, přeplněné tématy a otázkami stále aktuálními a skrz naskrz ruské. Občas se ten ruský oder vyznačoval takovou intenzitou, že šla až hlava kolem a musela jsem vyloučit četbu v MHD, aby mi nic neuniklo. A taky si občas odpočinout u jiné knihy, protože se tenhle Dostojevský nevyplatí číst na čas. (Ale za to už nikdy nevyvane!)
Prima sezóna
Josef Škvorecký
Po Sedmiramenném svícnu má nejoblíbenější knížka od Škvoreckého. Obzvlášť atmosféra, kterou autor zachytil na pozadí něčeho tak hrozného, je jednoduše k zulíbání.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Má první a určitě ne poslední kniha od pana Lustiga. Mrazivě zoufalé, člověku se chce křičet na postavy židovských obchodníků, ať se, kurva, proberou a zároveň jim drží palce. Skvěle vystihnutá manipulace v detailech (přímý pohled do očí, když člověk lže či důmyslně skryté gesto Brenskeho, jímž dával rozkaz k popravě aj.).
O lásce
Anton Pavlovič Čechov
Hned za Gogolem patří Čechov k mým nejoblíbenějším ruským autorům a tato sbírka povídek mě v tom jen utvrdily. Rybí láska byla tím pravým ironickým začátkem a má nejoblíbenější je Člověk ve futrálu - Čechov oplývá zvláštím umem rozpitvat lidské nitro do poslední části.
Letní lži
Bernhard Schlink
Schopnost napsat vše a zároveň zanechat příběh otevřený vyžaduje určitou virtuozitu. Famózní počtení pro mě hlavně poslední povídka.
Vlčí jáma
Jarmila Glazarová
Mě ta kniha nadchla! Glazarová psala lehce, slova kloužou bez zádrhelů a zároveň nejde o jednoduchý až primitivní jazyk. Někomu četbu znepříjemňují věty psané nářečím či němčinou, já to kvituji - zdá se mi to autentické a krásně to podtrhne atmosféru. (Která se mimochodem autorce taky povedla vystihnout - člověk má pocit, že se dusí v pokojíků s tlustou tetou.)
Rozmarné léto
Vladislav Vančura
S Vančurou mám takový komplikovaný vztah... krásnou literaturu mu neberu, ale nemůžu si pomoci, velmi často na tenhle styl psaní nemám náladu. A to se změnilo po přečtení Rozmarného léta - je to krátké, takže jsem si nepřehřála mozek a je to zábavné takovým hřejivým způsobem, až jsem se sama divila.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Jak mám Poláčka ráda, tak mi tahle kniha ne a ne sednou resp. první část ano, tam je vše, jak má být - švih, jazyk a vůbec, ale ta druhá část s halucinacemi hlavního hrdiny, to bylo zlo, které mně donutilo přetáčet, což se mi u Poláčka jaktěživ nestalo.
Sladké nic
Jamie McGuire
Celou dobu se mi hlavou honila jediná myšlenka: "Co to hergot je?"
Nejdřív jsem si dovolila domnívat, že půjde o harlekýnku v moderním kabátu, ALE to by osudy všech nemohly být tak tragické, že i přeživší z koncentráku by vypadali jako výherci loterie. (Jo, a nefunguje je to, protože nakupení traumat samovolně nedodá postavě plastičnost, víme?)
Je to dlouhá, nudná, nezáživná četba a ten konec byl červivou třešničkou na dortu. Jestli na tohle byly potřeba 2 autorky, tak nevím, jak vypadá jejich solo tvorba. Ani nechci vedět, radši teda.
Michelup a motocykl
Karel Poláček
Je rok 2018 a já jsem právě dočetla příručku o přemýšlení malých lidí, už zapadnu všude, díky, Karle!
Mokrá ryba
Volker Kutscher
Jedno velký jawohl! Čtivé, příběh nepokulhává, doba vyvstává před očima, nejsou tam trapné úseky popisující milostné pletky.
Trapné povídky
Karel Čapek
Vždycky, když mám chuť nadávat na svou rodnou zem (třeba když uvidím Zemana nebo po volbách, zkrátka nalejme si čistého vína, děje se to často), přispěchá mi na pomoc nějaké to krásně zformulované literární dílko. Tentokrát to byl pan Čapek a jeho ranější sbírka povídek, to se tak nádherně četlo, i když náměty nebyly ani tak trapné jako spíše smutné a uboze reálné, a tomu já říkám umění psát!
Babička
Božena Němcová
Jazyk mi nevadil, příběh, mohu-li líčení plynoucích dnů v chalupě okořeněné pár zajímavými historkami (Viktorka aj.) takto nazývat, taky nebyl kamenem úrazu, jazyk jsem kupodivu ocenila, jen stěžějní prvky (víra, lidové tradice, hrdost na svou zem, poctivost prostého lidu) mě míjely, holt jsem zhýčkaná a navyklá na jiný životní styl.
Bledě modré ženské písmo
Franz Werfel
Rozsah plně dostačující pro zevrubný popis mentality rakouských vyšších vrstev před válkou. Jazyk na jedničku s hvězdičkou - vystihnuté pocity, myšlenkové pochody aj.